Přes Trutnov do Javorníků - 8. den: Trutnov - pivovar Krakonoš; Náchod-Běloves - 2 km dlouhá procházka k nové kolonádě Malých lázní Běloves i ke starým lázeňským domům

Včera skončil festival, řada lidí už odjela, dokonce i majitelé dvou psů, kteří parkovali nedaleko a jejichž psi vždy ráno štěkali. Byl tu tedy úžasný klid. Budíme se v půl desáté. V noci byla teplota okolo 9 stupňů. Bylo to sice jen o 3 stupně víc, než včera, ale bylo to znát. Vstáváme do slunného dne, jen ten vítr neustává. Stále fouká. Snad už není tak silný a tak ledový, ale je stále nepříjemný. Moc lidí na louce už není. Ti, co neodjeli včera, odjeli dnes brzy ráno. Je pondělí, musí se do práce. Jsme tak šikovně stranou, že ani ta odjíždějící auta jsme ráno neslyšeli.
Náš nápad natočit si včera vodu na cestu byl skutečně výborný. Teď už je voda odpojena. Můžeme být rádi, že tam jsou ještě toiky. Za chvíli už je také připravují k odvozu.

Po snídani se chystáme na odjezd. Moc práce nám to nedá. Odjíždíme však později než Jirka s děvčaty. Ti si prý dají snídani cestou.

Nejedeme daleko. V ONO jsem se včera domluvila, že za 30,- Kč můžeme využít jejich sprchu. Po dobu festivalu tam prý nikoho nepouští. Že by se tam těžko udržoval pořádek. A je prý otázka, zda by se jim klíč neztratil.

Dnes je tady už klid, fronty jsou na pohonné hmoty. O sprchu zájem není. Každý ji má doma. My v naší cestě ještě pokračujeme, jsme rádi, že ji můžeme využít. Moje noční myti v zimě a ve studené vodě byla hodně velká rychlovka. Ota se nesnažil ani o to.

Pumpu opouštíme jako noví lidé v čistém oblečení. Je nám skvěle. Zajíždíme do centra k pivovaru Krakonoš. Trutnov bývalo královské věnné město a jako takové mělo právo vařit pivo již od svého založení r. 1260. To mu potvrdil i r. 1340 český král Jan Lucemburský. Mílové právo, které znamenalo, že do vzdálenosti jedné míle od městský bran (to je asi 11 km) se nesmělo vařit jiné pivo, chránilo město před podnikáním šlechty až do 16. století.

V té době začíná tradice trutnovského pivovaru. R. 1582 se spojili trutnovští právovárečníci, založili měšťanský pivovar. Po požáru r. 1583 se pivo vaří v místě dnešního pivovaru. I když už neplatilo mílové právo, stále se ve městě nesmělo točit pivo cizí. Kdo to porušil, přišel nejen o pivo, ale i o sudy, které byly okamžitě rozbity. Trošku problém byl s vodou. Pivo se musí vařit jen z výborné vody. Většinou tady v horách o ni nebyla nouze. Jenže v období sucha se používala voda z mlýnského náhonu, který protékal pivovarem, pak to pivo nebylo tak dobré a lidé si stěžovali. Vlastní studnu měl pivovar až od roku 1857. Je přes 80 m hluboká a zásobují ji krkonošské prameny.

V pivovarské prodejně v těsném sousedství pivovaru si Ota kupuje po pivu od každého. Doma zjistil, ze pivo zná už léta, ale etiketu nemá žádnou. Musí to samozřejmě napravit.

Pak jdeme do pekařství koupit chleba a nějakou dobrotu za normální cenu. V amfiteátru to bylo tak předražené, že jsem kupovala jen to nejdůležitější, tedy pití. Měli tam bezinkovou a mangovou limonádu. Ta se pít nechala.

 

Pak už přejíždíme na parkoviště Bojiště, odkud jsme vloni po festivalu vyrazili na výlet a kde jsme pak spali. Dnes zde vařím oběd. Také volám na plicní pro krevní výsledky. Měla jsem volat v pátek, ale nechtěla jsem si kazit víkend, kdyby to nebylo v pořádku. Obavy byly zbytečné, problém nezjistili. Další výsledky budou za 5 - 7 týdnů, to už budeme doma.

Dnes se má oteplovat, je skutečně pěkně. Vaříme na sluníčku, kde je 45 stupňů, ale chladný větřík to dělá příjemné. Také sušíme ručníky.
Po polední siestě odjíždíme, ale chceme udělat jen lehkou procházku. Po tom ponocování se musíme nějak vzpamatovat a dobít energii. Asi hlavně já, ta nemoc mne vyčerpává víc, než jsem si myslela.

Jedeme do Malých lázní Běloves, které byly otevřeny před 5 lety v Bělovsi, části Náchoda, dříve samostatné obci. Její historie sahá až do pravěku. Zdejší archeologické nálezy dokládají význam cesty přes Náchodský průsmyk. Z 1. století našeho letopočtu jsou nálezy římských mincí.

Obec se proslavila díky minerálním pramenům. Lahodná kyselka byla známá už kolem r. 1392. Vědělo se i o jejich léčivých účincích. R. 1817 tyto léčivé účinky potvrdil zdejší magistrátní rada Jan Ferdinand Schmidt. V dalším roce spolu s hostinským Janem Macháčkem koupili pozemky a založili lázně. Bylo tu 24 dřevěných kabin, léčebná budova a hostinec. Zděné lázně v empírovém slohu byly postaveny po požáru r. 1834.

R. 1875 sem byla přivedena železniční trať. Rozvíjel se zde i průmysl. Od r. 1869 firma Goldschmid a spol. zaměstnávala domácí tkalce lněného zboží, r. 1878 se stala první mechanickou tkalcovnou na Náchodsku.

Přes obec vedla linie obrany, na které se v letech 1937 – 1938 stavěla opevnění, aby se zabránil přístup od Kladska. Přímo uprostřed vsi stojí pěchotní srub Voda, další dva byly v obci jihozápadním směrem - ty jsou dnes v soukromých objektech. Další jsou jižně od obce, některé jsou přístupné. Jsou propojeny naučnou stezkou Po opevnění Běloves, která je 6,6 km dlouhá a je na ní 15 informačních tabulí. Jsou tam informace i objektech, které byly již zničeny. Mezi nejznámější patří dělostřelecká tvrz Dobrošov. Ale to už jsem z lázní zase někde jinde.

Lázně vystřídala řada majitelů. R. 1896 je nechal nový majitel přestavět do podoby skutečných lázní. Nechal zde dokonce postavit patrovou vilu podle německé středověké architektury. Má zděné přízemí, hrázděné patro a dvoupatrovou věž. Součástí byl společenský sál s balkonem a jevištěm pro divadelní představení. V zadní části byly kabiny pro koupele. Další lázeňské koupelny byly přistavěny r. 1899. Po r. 1907 ji další majitel přejmenoval na vilu Komenský a využíval ji k ubytování hostů.
R. 1929 musela být část lázeňských budov zbourána. Byly poničeny požárem a podmáčeny častými povodněmi, protože se nacházely v záplavovém území. R. 1931 byl provoz lázní definitivně ukončen. Pramen Hedva byl zaslepen a František byl r. 1965 zasypán. Chátrala i vila Komenský. Ta byla po r. 1950 upravena na byty, sál hostince využívalo místní zemědělské družstvo. R. 2004 musela být rozebrána chátrající hrázděná věž.

Od r. 1961 se obec stala součástí města Náchod, které si dalo za cíl obnovit zde lázeňství. R. 2018 byl položen základní kámen. Plán vybudovat repliku vily Komenský se jim podařilo splnit. V přízemí je kavárna, v prvním patře malý sál pro přednášky, besedy a pod. Sídlo zde má i informační centrum. K budově je připojena zastřešená betonová kolonáda. Z 12 pítek teče zdarma voda ze dvou zdrojů přírodních léčivých minerálek Jan a Běla. Jedno pítko je dokonce temperováno, aby voda mohla téct i v zimě - teplota však nesmí klesnout pod -3 stupně. Informační panely seznamují s historií i současností lázní. Je zde vybudován i Kneippův chodník. Areál byl slavnostně otevřen 15. prosince 2019.

Zaparkovali jsme na parkovišti Kapitána Jaroše blízko pěchotního srubu Voda. Bylo otevřeno, ale ani Otu tyto bunkry nelákají. Za ním vidíme hezkou polohrázděnou budovu s věžičkou - to ještě netušíme, že je to vila Komenský, která je součástí lázní. Samozřejmě už plánujeme, že se tam budeme muset zajít podívat.

Zatím se však držíme našeho plánu, to znamená cca 2 km dlouhé procházky po památkách s tím, že bych ráda ochutnala i zdejší prameny.

Jdeme po silnici směrem k řece, ale za chvilku odbočujeme vlevo po silnici U zbrojnice. Vpravo vidíme asi nové parkoviště, vlevo lázeňský areál - základní kámen, kolonádu s pítky, vilu Komenský, kterou jsme zahlédli už z parkoviště. Není to tu velké, ale určitě je to tady hezké. Vodu samozřejmě oba ochutnáváme. Zašli jsme se podívat i do vily a do infocentra, které je v patře.

Po silničním mostu přecházíme Metuji a jdeme se podívat na dva nové domečky, ve kterých jsou ukryté vrty léčivých minerálek Běla a Jan. Pramen Běla je jen kousek za domky a vede k němu cesta. Nic tam však vidět není. Jen schodiště k zamčeným dveřím. Proto k druhému prameni ani nejdeme, stačí nám, že ho z dálky vidíme.

Po levém břehu Metuje se vracíme a kocháme se zdejší krajinou. Je tady hezky.

Míjíme vysoký jez a šestiboký domeček se střechou tvaru klobouku. Do tohoto domečku je svedena voda pramene Jakub, kterou je možno si zde zdarma načepovat.

Trošku se vzdalujeme od řeky. Jsme v místech bývalých lázní, jak to dokazují chátrající budovy. Ta první se už rekonstruuje a pokud jim to vyjde, měla by být v červenci 2026 v plné parádě.

Další staré budovy vidím nahoře v kopečku. Je však vidět, že pamatují lepší doby. Jdu se tam podívat. Několik chátrajících budov je Jiráskův statek, kde je dnes Muzeum lázeňství. Věřím tedy, že i těmto budovám bude vrácen již zapomenutý lesk. Zase tak hrozně nevypadají, aby to nešlo.

V kopci jsem zahlédla ještě další budovu. Je to vila Panzinka, která byla postavena r. 1902 jako součást lázní. Postavil ji tady tehdejším majitel lázní Mudr. Ivan Honl a pojmenoval ji po svém příteli panu Zinkovi. Vilu postavil pro sebe a pro ubytování významných hostů. Vytvořil zde unikátní sbírku obrazů a historických zbraní od středověku až po zbraně z prusko-rakouské války, které jsou nyní v muzeu. Tuto vilu r. 2022 město odkoupilo a také ji chce zrekonstruovat jako součást lázeňského areálu.
To je asi tak vše, co tu můžeme vidět. Přecházíme Metuji přes lávku pro pěší. Tudy vede žlutá značka a také naučná stezka Po opevnění Běloves. která nás dovede na její začátek a také k autu. Tam je i úvodní tabule této naučné stezky.

Byla to skutečně krátká a pohodlná procházka, přesně taková, jakou jsme potřebovali. Ještě popojíždíme na nové parkoviště u lázní. Na kolonádu k pramenům Bělá a Jan to už máme kousek. Do prázdných lahví si jdeme natočit na pití minerálku. Chutná nám, tak ať máme změnu.

Tato krátká procházka nám pro dnešek stačí. Ota má 6000 kroků, je spokojený. Víc nepotřebuje.

Pokračujeme ve směru naší jízdy. Za Novým Městem nad Metují se prý nechá odbočit po neznačené cestě a tam u kaple přespat. To jsem se dočetla na park4night.com. Je tu velký rovný prostor, vypadá to zde jako parkoviště. Je zde lavička se stolkem. Prostoru vévodí 3 velké dřevěné kříže, ale co znamenají, to netušíme. Kaple Čtrnácti sv. pomocníků se krčí u lesa na jihovýchodním okraji tohoto prostoru. Za ní je vidět hradní příkop rozvalin hradu Výrov. Okolo ní je do údolí zařízlá stará úvozová cesta, která vede z Klopotovského údolí od řeky Metuje. Větší opravou prošla r. 1938, v r. 2002 byla nově vymalována. Ani o té nikde nic nepíšou.

Je to tu skvělé. Pršet nemá, to jediné by nebylo dobré. Zpočátku je tu trošku živo. Přijeli dva mladí a odchází si udělat piknik někam směrem k hradu, kam se chystáme zítra. Za další chvíli přijel pán a jde stejným směrem.

My jdeme večeřet. Pak se stěhujeme do auta. Sice to nefouká, ale už je jen 20 stupňů. Zimy jsme si na festivalu užili dost. Ještě přijelo pár aut. Asi se šli podívat z vyhlídky na západ slunce. Nám se tam však nechtělo. Nikdo se dlouho nezdržel, po 8. hodině už je tu klid.

V 9 hodin odpadám. Nakonec jde spát i Ota. V autě je příjemných 15 stupňů. Sotva jsme ulehli, spadl nám na auto žalud - byla to rána jako z děla. To by vzbudilo i Otu. Popojíždíme doprostředka parkoviště, kde stromy nejsou. Teď ve tmě sotva zjistíme, které stromy jsou duby.

Přes Trutnov do Javorníků - 8. den: Trutnov - pivovar Krakonoš; Náchod-Běloves - 2 km dlouhá procházka k nové kolonádě Malých lázní Běloves i ke starým lázeňským domům na mapě