Přes Trutnov do Brna - 20. den - Brno: sportovně relaxační centrum a rozhledna Komec, pivovar Stern, Zelný trh - pivní festival, procházka centrem (historické domy, kostely a další), pivovar Pegas

Už si na ta vedra asi zvykáme. I já jsem usnula rychle a spala docela dobře. Ale jen do 4 hodin. Byl tu klid, už ani takové vedro nebylo a já najednou nemohla zabrat. Pak jsem stejně už spala jen tak napůl.

Proti našemu zvyku vstáváme už po půl osmé. Ještě musíme pro něco do auta, není daleko, jen těch 30 schodů nás nebaví chodit. Ráno je však příjemně, včera to bylo horší.

Snídáme, ještě nabíjím baterku do foťáku, na tu jsem včera zapomněla. Plán na dnešek jsme si připravili včera, tak jsem zvědava, jak se to povede. Začínáme ve čtvrti Komárov, kde sportovní areál Komec, jehož součástí je rozhledna. Otevírají až v 10 hodin, není nutné spěchat. V 9,51 odjíždíme autobusem na zastávku Hněvkovského. Původně zde byla zahradnická plocha s již nevyužívanou kotelnou, která sloužila pro vytápění skleníků. R. 2007 ji magistrát svěřil zdejší městské části, která se rozhodla areál přeměnit ve sportovně relaxační centrum. Ještě téhož roku se začal budovat baseballový stadion. Areál se postupně rozrůstal. Je zde fotbalové i tenisové hřiště, in-line dráha, skatepark, přírodní koupaliště a řada dalšího. Pro snadnější přístup z brněnské části Horní Heršpice zde byla vybudována i lávka pro pěší a cyklisty přes řeku Svratku. Bývalá kotelna byla přestavěna na sportovní klub s vnitřní i venkovní lezeckou stěnou, kde byla vybudována i kavárna. Nevyužitý 25 m vysoký cihlový komín byl opatřen vnějším ocelovým točitým schodištěm. Od srpna 2014 je využíván jako turistická vyhlídková věž. Z kavárny, kde se zaplatí vstupné, se jde po 28 schodech na střechu budovy. Dál se musí po spirálovém schodišti se 106 roštovými stupni na kruhovou vyhlídkovou plošinu. Je odtud výhled na jižní část města a na vrcholky západním a severním směrem. Panoramatická tabule zde není, ale na zábradlí jsou úzké štítky udávající vzdálenosti k důležitým objektům nebo částem města.

Samozřejmě začínáme výstupem na rozhlednu a výhledem do okolí. Je vidět docela pěkně, vidíme i hrad Špilberk, kopec Hády a samozřejmě celý areál.

Když Ota zjistil, že zde točí Komárovský ležák, který pro ně vyrábí nám známý pivovar Tišnov, je jasné, že ho musí ochutnat. Mají ho i v petce, ale je to 1,5 l, s tim se nám celý den nosit nechce. Má vsak hezkou barevnou etiketu, kde je i ta zdejší rozhledna. Ota má smůlu, etiketa nebude.

Když jsme jeli autobusem sem, zjistili jsme, že jsme opustili zónu 100, kde jako senioři jezdíme zdarma. V této druhé zóně nevíme, zda máme platit. Sem jsme dojeli možná načerno, při cestě zpátky to riskovat nechceme. Raději se projdeme kousek parčíkem podle řeky. Dopoledne a u vody je ještě příjemně, fouká příjemný větřík, kéž by to tak zůstalo.

V místech, kde ústí do řeky Svitavský náhon, odbočujeme a jdeme dle náhonu. Tím, že jdeme pěšky, tak lehce měníme plán. Téměř na trase máme pivovar Stern, s.r.o.. Díky tomu jsme však v ulici Komárovská objevili výstavbu zajímavých naprosto netypických bytových domů. Bude jich tu stát několik. Jsou zvláštní, ale nám se líbí.

Pivovar sídlí v Komárovské ulici v bývalém hospodářském areálu. Pivo zde vaří, prodávají, ale netočí. Myšlenka založit pivovar se zrodila netradičně v posilovně, kde sládek Mike (Michael Stern) neustále básnil o tom, že by se chtěl živit vařením piva. Posledních pár měsíců doma zkoušel a vylepšoval další a další druhy svrchně kvašeného piva. Kamarádi i neznámí mu ho chválili. A tak nakonec jeho kamarád a markeťák Kamil (Kamil Gric) s tím souhlasil. Firma vznikla r. 2018. Kdy uvařili první pivo, to jsem nenašla. Vaří piva klasická spodně i svrchně kvašená, ale také řadu speciálů s různými příchutěmi. Každý si zde to svoje pivo najde.

My jsme našli prodejnu a to bylo to hlavní. Mají pivo v petce i ve skle. Pracně jsme vybírali, aby se nám to vešlo do tašky. Nakonec kupujeme 6 kousků s tím, že to musíme odvézt domů. Ota dostal i tácek.

Jen přesně nevíme, kde je nejbližší zastávka našeho autobusu. Jdu se zeptat naproti do restaurace Bon Ami restaurant, kde jsme zjistili, ze zde pivo Stern točí. Odoláváme nabídce a řídíme se radou jedné zákaznice. Měli jsme štěstí, autobus má 20 minutové intervaly, my čekali. max. minutu.

Jedeme až na naši zastávku. Za 9 minut jede autobus zpátky. Ota spěchá s pivem na pokoj do lednice. Jsem přesvědčena, že to nemůže stačit, ale zvládl to, i když autobus dobíhá.

Jedeme do centra, vystupujeme na Hlavním nádraží. Dál jdeme pěšky - okolo hotelu Grand. R. 1870 tady byl postaven hotel Werner se sedmdesáti pokoji. R. 1894 ho zeť majitele přejmenoval na Grandhotel. Za tu dobu ho navštívila řada významných osobností. Ubytoval se zde T. A. Edison, František Josef I., Karel Gott, Michael Schumacher a další a další.

Pokračujeme na Kapucínské náměstí. Nespěcháme, rozhlížíme se. Je tu mnoho zajímavých, i historických budov. Mezi ně patří i raně barokní kapucínský kostel Nalezení sv. Kříže a sousední kapucínský klášter. Areál byl postaven v letech 1650 - 1656. V podzemních prostorách kostela je krypta z poloviny 17. století, kam byli od r. 1656 pohřbíváni kapucíni. R. 1784 zakázal Josef II. pohřbívání zemřelých uvnitř měst v hrobkách i na hřbitovech. Dodnes se z původních 150 pohřbených dochovalo 24 mumií. R. 1934 byla na zeď kláštera umístěna pamětní deska - v letech 1900 - 1924 zde bydlel a pracoval Msgre. Jan Sedlák, profesor bohosloví, vlastenecký kněz, akademický kazatel a významný historický badatel.

Pokračujeme do areálu Biskupského dvora, který byl sídlem Hospodářské společnosti, ve které 33 let pracoval Johann Gregor Mendel, vědec světového významu. Tvoří ho tři stavby okolo zatravněného nádvoří. Nejstarší je hranolová věž s kaplí z doby kolem r. 1350 a s ní sousedící gotické bývalé proboštství z 16. století. R. 1818 tady získalo své první sídlo Františkovo, nyní Moravské muzeum. Dnes je v budově Muzeum Mendelianum. Moravské muzeum od r. 1911 sídlí v sousedním barokním Dietrichsteinském paláci, který byl postaven v letech 1614 - 1618 jako sídlo olomouckého biskupa kardinála Františka Dietrichsteina. Do haly paláce se nám podařilo nakouknout.

 

Přicházíme na náměstí Zelný trh, kde je pivní festival, o kterém jsme neměli tušení. Není velký, je tu snad 10 pivovarů, převážně brněnských. Je mi jasné, že něco ochutnat budeme muset. Bez toho odejít nemůžeme. To by měl Ota zkažený celý den. Jsou tu naštěstí i stánky s jídlem. To vítám. Je poledne pryč a dát si jen pivo by asi nemuselo dopadnout dobře. V jednom stánku na objednání osmaží v lednici uložené řízky, tam mají i bramborový salát. Vypadá to dobře, stejně jako cena 160,- Kč za porci. To na takových akcích je docela málo. Já čekám na osmažení řízků, Ota už si jde pro pivo. Já po obědě ochutnala jednu svrchně kvašenou desítku. Ota nakonec tři piva. Dokonce jsme ke každému pivu dostali i tácek. U stolku jsme se sešli se zajímavou společností - dvěma Slováky a Pardubičákem. Povídalo se nejen o pivu, ale moc hezky. Ale pak jsme se přece jen zvedli. Chceme si také prohlédnout město.

Přiznám se, že nejraději se toulám v přírodě, po lesích, ale když se nakonec dostanu do města se zajímavou architekturou, tak jsem také spokojená. A tady je na co koukat. Již tady na Zelném trhu. Již podle názvu lze vytušit, že zde vždy bývaly trhy. Tržiště s názvem Horní trh bylo založeno v 13. století - tehdy tu nic jiného nebylo. Byl rozdělen na Drůbeží, Hrnčířský a Vetešnický trh. Až v 15. století se ustálil dnešní název Zelný trh. Tady byl i pranýř a klec pro zločince.

Dominantou je uprostřed náměstí monumentální barokní kašna Parnas, která byla postavena v letech 1693–1695 z bílých přírodních kamenů. Parnas je vápencové pohoří v Řecku, asi proto ji zdobí alegorické postavy, které znázorňují tři dávné říše - Babylónii, Persii a Řecko. Jsou doplněny bájnými zvířaty. Uprostřed vytvořeného skalního útvaru je ze tří stran otevřená grotta se sochou bájného antického hrdiny Hérakla. Voda do nádrže půdorysu šesticípé hvězdy byla přivedena nejstarším brněnským vodovodem z řeky Svratky. Sice za ta léta doznala různých změn (např. tři kamenné chrliče v podobě delfínů byly vyměněny za litinové, žezla v ruce figur byla původně pozlacená, později měděná, dnes kamenná), přesto představuje vysoce hodnotnou umělecko-historickou památku, která stále přitahuje turisty.

Barokní výzdobu náměstí doplňuje ve svahu v západní části náměstí sloup Nejsvětější Trojice z r. 1729

Na rohu v jihovýchodní části stál původně barokní Lichtenštejnský palác, který r. 1600 vykoupilo město a zřídilo v něm tzv. Novou tavernu, kde již od 60. let 17. století probíhaly občasné divadelní produkce. R. 1634 město přikoupilo sousední dům. Tam r. 1733 bylo vystavěno divadlo, dnes známé pod názvem Reduta. Je to nejstarší divadelní budova ve střední Evropě. R. 1767 se zde odehrálo první české představení. Tehdy zde koncertoval jedenáctiletý Wolfgang Amadeus Mozart. Jako vzpomínka na tuto událost byla před divadlo r. 2007 umístěna jeho socha. Divadlo se zde vždy nehrálo. V době napoleonských válek zde byl lazaret a improvizovaná vojenská ubytovna. Několikrát vyhořelo. Po požáru r. 1870 obnoveno již nebylo. Divadlo se hrálo v tanečním sálu této budovy. Při rekonstrukci v letech 2002 – 2005, kdy byly moderní prvky propojeny s původní architekturou, byla divadlu vrácena jeho společenská a reprezentativní funkce.

Takhle bychom mohli pokračovat dál. Vše jsme si už jen prohlédli a naše kroky vedou do nedalekého infocentra, které je v budově Staré radnice, jejíž nejstarší částí je věž ze 13. století. Na vlastní budově jsou vidět prvky z období pozdní gotiky, renesance i baroka. Je to prý nejhodnotnější architektonická a kulturněhistorická památka města. Při vstupu do objektu si nelze nevšimnout draka, symbolu města, který je zavěšen v průjezdu u stropu. Ve skutečnosti to však je krokodýl. Podle jedné z mnoha pověstí pochází z přelomu 16. a 17. století: v té době v Brně pobýval arcikníže Matyáš, který městu jako poděkování za pohostinnost věnoval kůži z krokodýla. Radní ji nechali vycpat a pověsit.

V infocentru jsme získali zajímavé prospekty, mapu MHD a také si na neděli odpoledne koupili vstupenky na prohlídku historického vodojemu na Žlutém vrchu. Kamarád tam byl a řekl, že tam musíme, že to je moc zajímavé.

 
Pomalu procházíme zdejšími uličkami. Držíme se hlavně v centru. Je nám jasné, že se nezastavíme u všech zdejších historických budov. Je jich tady moc. Navíc stavebně zajímavé jsou i ostatní budovy. Spíš jdeme tam, kde se nám to líbí, kde nás něco zaujme. Navíc na poměrně malém místě je několik kostelů, velkých, jeden je hezčí než druhý. Jejich architektura nás zajímá nejvíc.

Procházíme úzkou Průchodní ulicí do Masarykovy ulice, kde je rohový dům U Červeného raka. Již v 1. polovině 17. století tam byla lékárna a je tam i nyní. Je to jedna z nejstarších lékáren, i když současný dům je z r. 1907.

Ještě se jdeme podívat do Mečové ulice, kde ze zdi vykukuje zazděná hlava. Podle pověsti tam byl r. 1422 zazděn brněnský radní, který prý tajně připravoval otevření městských bran husitskému vojsku. Jeho tvář údajně staletími zkameněla a varuje každého před jakoukoli zradou města.

To jsme trošku odbočili, vracíme se kousek zpátky k jednomu z kostelů. Jsme v Dominikánské ulici. Nejdřív se zastavujeme u renesančního domu pánů z Kunštátu. Stavební historie domu je zajímavá. Archeologickým průzkumem se zjistilo, že dům má dvě samostatně zděná jádra z 2. poloviny 13. století, která byla později spojena do dvou gotických křídel. Od r. 1348 ho vlastnil Gerhard z Kunštátu, odtud jeho název. Dnešní podoba je z přestavby na konci 16. století. Z té doby renesanční je arkádový palác, který je vidět ve vnitrobloku. Po zničení během války byl zrekonstruován a od r. 1955 je využíván pro výstavní účely.

Na druhé straně ulice je barokní kostel sv. Michala Archanděla ze 17. století, ke kterému byla v 18. století přistavěna terasa s barokní sochařskou výzdobou. Kostel je stavebně spojený se středověkým jádrem dominikánského kláštera. Byl postaven ve 30. letech 13. století, dodnes se zachovalo pouze západní křídlo křížové chodby, které je volně přístupné. To jsme bohužel nevěděli. Prohlédli jsme si pouze interiér kostela.

To už jsme na Dominikánském náměstí, kterému vévodí Nová radnice. Včera večer jsme ji viděli pěkně nasvícenou, dnes to máme za denního světla.

To už se přesouváme na náměstí Svobody. I tady jsme včera byli. Jenže jsem si nějak nevšimla zdejšího orloje. Či lépe řečeno všimla, ale nepochopila jsem, co to je. Je totiž naprosto netypický. Tento 6 m vysoký monument mi orloj rozhodně nepřipomíná. Byl sem umístěn 18. září 2010 u příležitosti 365. výročí odolání města při švédském obléhání v době třicetileté války. Konečně chápu ten tvar projektilu. Každou hodinu stroj krátce zazvoní, jednou denně v 11 hodin z něho vypadne kulička, kterou si mohou kolemjdoucí odnést.

Samozřejmě Ota po vypití tří piv si potřebuje odskočit. Od včerejška ho láká pivovar Pegas. Byl vybudován po r. 1989 jako jeden z prvních v ČR. K tomu účelu přestavěli budovu, jejíž základy jsou ze 14. století. Již v září 1992 byl uveden do provozu nejen pivovar, ale i restaurační a hotelová část. Dnes to máme kousek. Jdeme tam. A když už tam jsme, pivo musíme ochutnat. Já si dávám letní svrchně kvašeny speciál, Ota další dvě piva. Jen doufám, že odpoledne nebudeme chodit od hospody k hospodě, aby si mohl odskočit.

Zatím pokračujeme Jakubskou ulicí k pozdně gotickému kostelu sv. Jakuba. Ten první tu byl postaven na poč. 13. století, hlavně pro potřebu německých a flanderských kolonistů. Současná stavba je z přelomu 14. a 15. století. Kostel je otevřen. Za podívání rozhodně stojí, je to gotická nádhera. Však také patří k našim nejvýznamnějším sakrálním architekturám pozdní gotiky. Kostelní věž byla dokončena až r. 1592, ale je přístupná pouze s průvodcem. My jsme měli trochu smůlu, věž byla v lešení. Proto jsme nemohli vidět v oblouku okna věže sochu Neslušného mužíčka. Umístil ji tam stavitel kostela proto, že musel stavbu nuceně opustit.

Jen o dva bloky dál vidíme další kostel. Přecházíme Běhounkovu ulici, kde mne udivuje silně narvaný Výčep Na stojáka. Je to zajímavá pivnice, kde skutečně nejsou místa k sezení. Dva kamarádi se na poč. r. 2012 rozhodli navázat na pivovarské výčepy 1. republiky, kdy se běžně chodilo na pár piv, postálo se u výčepu, prohodilo pár slov mezi sebou i výčepním. Otevřít se jim podařilo 5. 4. 2013. Aby to bylo ještě zajímavější, točí tady pivo menších pivovarů a malopivovarů. Kupodivu to nechává Otu chladným a tak pokračujeme dál.

Naproti přes křižovatkou je zajímavá Zlatá kašna, také Ptačí kašna. R. 2007 byla zprovozněna na místě starší studny z poslední třetiny 17. století. Zdobí ji dva drobné kovové chrliče vody v podobě ptáků.

Teď už skutečně jdeme ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie, který byl postaven v letech 1598 - 1602 na místě staršího gotického chrámu. Bohužel nás nenapadlo celý kostel obejít. Tam je nádherný barokní portál z 2. pol. 17. století, kterým se vstupuje do malé kostelní zahrady. My jsme ho obešli jen Jezuitskou ulicí do Roosweltovy ulice, abychom došli k dalšímu kostelu, který je na Moravském náměstí. Kostel sv. Tomáše založil současně s augustiánským klášterem r. 1350 markrabě Jan Jindřich Lucemburský, bratr císaře Karla IV.. Měl sloužit jako hrobka pro jejich rod. Nakonec tam jsou pohřbeni jen J. J. Lucemburský se synem Joštem. Během třicetileté války byl tak poškozen, že musel být v letech 1665 - 1675 postaven znovu. Během josefínských reforem augustiáni r. 1783 klášter opustili a přestěhovali se do Starobrněnského kláštera. Tam jsou dodnes. V areálu bývalého kláštera je nyní Místodržitelský palác a budova katastrálního úřadu.

Dominantou tohoto náměstí je od r. 2015 osm metrů vysoká bronzová jezdecká socha Jošta Moravského, syna zakladatele zdejšího kláštera. Získal mnoho titulů, např. Moravský markrabě, lucemburský vévoda, Braniborský kurfiřt a římsko-německý král. Je to 2. nejvyšší jezdecká socha u nás.

Západní stranu náměstí vyplňuje novorenesanční budova Nejvyššího správního soudu, která byla postavena v letech 1869 - 1871. Soud zde má své sídlo od r. 2006.

Pokračujeme Joštovou ulicí - vpravo je další mohutná soudní budova, která byla postavena v letech 1875 - 1878 jako sídlo Moravské zemské sněmovny. Od r. 1991 slouží jako sídlo Ústavního soudu.

To už jsme u dnešního posledního kostela - evangelického kostela J. A. Komenského, kterému se říká Červený kostel. Jeho stavbu si vymohli brněnští evangelíci, když po vydání Únorové ústavy r. 1861 se v rakousko-uherské monarchii povolovala evangelíkům stavba kostelů. Byl postaven v letech 1863 - 1867 ve stylu severoněmecké gotiky z červených cihel.

Tím jsme dnes ukončili prohlídku památek. Nachodili jsme toho tolik, že nás už bolí nohy. Kdybychom běhali někde po lese, určitě bychom tak utahaní nebyli. Jenže jak se dostaneme do města se zajímavými domy, tak pomalu nevíme, kdy přestat.

Dnes bylo na sluníčku docela horko, ale ve stínu příjemně. Ještě jsme chtěli se chtěli jít podívat ke kostelu sv. Petra a Pavla, ale necháváme to na zítra. Už je čas jít domů na večeři. Ota k tomu dodává, že má také hlad, ale také má hroznou žízeň. Samozřejmě mne ukecal a směřujeme opět na Zelný trh. Je to kousek.

Hned za křižovatkou míjíme novorenesanční budovu z r. 1862, která dříve sloužila jako gymnázium. Dnes je v ní Janáčkova akademie múzického umění.

Za čtvrt hodiny jsme na Zelném trhu, pivní festival je tady v plném proudu. Kromě piva si dáváme ještě bramborák - je velký, stačí nám jeden. Zpravidla mne tyto festivalové bramboráky zklamou, ale tenhle byl dobrý, pěkně propečený, dobře ochucený, křupavý. U stolu jsme se sešli se dvěma chlapi, tentokrát z Brna. Samozřejmě se povídá opět o pivu a nejen tom brněnském. Všichni vzpomínají na dobu dávno minulou, kde se co dřív točilo (i Ota si ze studijních let na něco vzpomíná), jak se co zlepšilo nebo naopak zhoršilo. Z jednoho piva, na které Ota šel, mu vyšly kupodivu jen dvě a má další 3 tácky, protože i já dala jedno malé. Dokonce sám usoudil, že už toho dnes bylo dost, že půjdeme domů. Oba jsme docela utahaní.

 

Máme štěstí, na tramvaj dlouho nečekáme. Jen autobus nám ujel před nosem. Ale domů je to kousek, to dojdeme. Venku se docela ochlazuje, stále to trošku fouká. Snad bude i v noci příjemněji.

Už ani nevečeříme, jen jsme si dali misku oříšků, koukáme na televizi a plánujeme zítřejší program.

Na pokoji máme 26 stupňů, ale zvenku sem proudí příjemný chládek, tak snad se trochu ještě ochladí a bude se lépe spát.

Přes Trutnov do Brna - 20. den - Brno: sportovně relaxační centrum a rozhledna Komec, pivovar Stern, Zelný trh - pivní festival, procházka centrem (historické domy, kostely a další), pivovar Pegas na mapě