Plzeňský kraj-sever - 3. den: Planá - vyhlídková věž Homole a rozhledna Bohušův vrch; Kočov-Janov - zřícena kostela sv. Jana Křtitele

Opět jsme vybrali krásně klidné místo, i když ne zrovna hezké. A ještě na šikovném místě. Krátce po půlnoci se nám podařilo zahlédnout těsně nad obzorem velký téměř červený měsíc. Jen foťák jsem neměla po ruce. Byla to fakt krása. To se často nevidí.

K ránu klesla v autě teplota ke 12 stupňům. To jsme se jen zachumlali víc a spali dál.

Vstáváme před devátou. Ve stínu je ještě chladno, ale sluníčko už pěkně připaluje. Dnes bude asi pěkně horký den. Projít si Stříbro už včera - to byl dobrý nápad. Dnes by tam bylo k padnutí.

Zastavujeme se tam jen na chvilku, aby si Ota koupil na večer pivo - aby se mu stačilo vychladit. Ještě mi chce ukázat klášterní terasy. Ty jsem neměla v itineráři, protože jsem o nich nevěděla a Ota si vzpomněl až večer, že jsme tam nezašli. Je to tu sice hezky upravené, jen mne překvapilo, že tu nemají žádnou možnost posezení. Je vidět zalesněné údolí Mže a Křížový vrch, kde jsme včera byli. Já si ještě ve městě koupila bezé roládu, abych si ji dala ke kávě, kterou jsem proto ráno neměla.

Na dnešek už žádný náročný výlet nemáme v plánu, i když překvapivě se po včerejšku zničená necítím. Tvrdím, že je to dobrá zpráva, že to určitě znamená, že je nemoc na ústupu. Prostě to tak musí být. Věřím tomu.

Teď už jedeme do Plané. Parkujeme v části Kříženec na k tomu určeném místě na žluté turistické trase, naštěstí ve stínu. Samozřejmě začínám kávou. Vychutnávám si ji s dortíkem. Pak už vyrážíme. Čeká nás 3,5 km po žluté na vyhlídkovou věž Homole. Je to nízká stavba, ale je to rozhledna, kde ještě Ota nebyl.

Postavilo ji město Planá. Původně však chtělo postavit vyšší rozhlednu v místě současné (nikdy nefungující) větrné elektrárny z r. 2006. Nakonec v rámci projektu Vyhlídkové naučně-oddychové místo Homole využilo možnosti dotačního programu Ministerstva pro místní rozvoj na podporu cestovního ruchu a nechalo na Homoli postavit tuto jednoduchou vyhlídku a kryté posezení.

Po žluté jdeme cca 1 km do mírného kopečka na rozcestí u bývalého lomu, kde se v letech 1870 až 1974 těžil čedičový štěrk. Pak zde armáda vybudovala autodrom pohraniční stráže. Na začátku 90. let 20. století ho opustila a areál chátral. Ve zdevastovaném stavu ho převzalo r. 1996 město. Plochu autodromu obnovili. Dnes slouží jako cvičiště pro zdokonalování zručnosti řidičů.
Žlutá značka tady odbočuje, ale moc dobře to dál značené není. Je tady spousta vpravo odbočujících cestiček. Je nutno se držet vlevo a lom tak zleva obejít. Po zhruba 0,5 km jsme na rozcestí Homole - vyhlídka. K rozhledně se musí odbočit vpravo do kopce po neznačené travnaté cestě.

Na kopečku už vidíme dřevěnou patrovou zastřešenou vyhlídkovou věž. Byla postavena r. 2015. Je vysoká 5 m, na vyhlídkovou plošinu ve výši 2,5 m vede 11 schodů. Velké překvapení jsou u stropu 3 panoramatické tabule. I když při stavbě rozhledny byly náletové dřeviny vykáceny, vypadá to, že výhled jedním směrem brzy zaroste. Dnes je nádherná viditelnost. Jsou vidět i vrcholky Šumavy. Nejkrásnější výhledy jsou jižním a jihozápadním směrem. Je vidět Vlčí hora u Černošína, Ostrý, Čerchov, Starý Herštejn, Rozhledna Ebene, Velký Zvon, Přimda, Plešivec, Rozsocha.

Na západní straně je vidět cesta, po které se téměř po rovině vydáme na vlastní vrchol Homole (681 m), kde je vyhlídka západním směrem a přístřešek - konečně si mohu na chvíli sednout. Panoramatická tabule tu není, ale Ota to prý pozná. Je vidět Dyleň s částí Českého lesa, část Mariánských Lázní i Slavkovského lesa a také plocha autodromu, okolo které jsme sem šli.
Po krátkém a příjemném odpočinku se vydáváme zpátky. Na rozcestí Homole - vyhlídka jdeme stejnou cestou. Tam po žluté odbočujeme vpravo. Obejdeme tak celý vrchol Homole. Jen musíme ze žluté včas odbočit vpravo, abychom se dostali k autu. Stále parkujeme ve stínu, lehce to tady profukuje, je tu tedy docela příjemně. Tady vaříme oběd.

Po obědě se vracíme do Plané, ale jen na její východní okraj, kde odbočujeme směr Otín. Po chvilce parkujeme vlevo u modré odbočky k rozhledně Bohušův vrch. Ota se mi snaží namluvit, že jsme tady spolu už byli. Trochu mu věřím, leccos zapomínám. Od silnice je to k rozhledně a zpátky 400 m skoro po rovině. Když jsme k ní dorazili, je mi jasné, že tady jsem skutečně ještě nebyla.

Na tomto vrchu již v 9. století si postavil rytíř Bohuš své opevněné sídlo Bohuschaberg. Když byl ve 13. století postaven v Plané hrad, tato pevnost zanikla. Ještě v 19. století zde prý byly vidět její rozvaliny. Na vrcholu, pojmenovaném po rytíři Bohušovi, stával dřevěný vyhlídkový gloriet. U turistů byl oblíbený, ale na poč. 20. století již chátral. V březnu 1908 se rozhodl místní Ozeleňovací a okrašlovací spolek ho nahradit vyšší věží. Původní plány byly však zcela jiné. Měla zde stát 30 m vysoká cihlová Jubilejní rozhledna císaře Františka Josefa, který v roce plánování stavby slavil 60. výročí své vlády. Dne 2. 12. 1908 - v den tohoto výročí byl položen základní kámen. Jenže v průběhu stavby došli finance a tak nakonec byla postavena rozhledna nižší. Její součástí byl i domek pro strážného a prodej občerstvení. Slavnostně otevřena byla v létě 1909. Později byl malý domek nahrazen hostincem. Během 2. světové války byl celý areál zdevastován a hostinec zbořen. V 60. letech 20. století byla věž využita pro televizní antény. Vstup turistů byl nejdřív omezen, pak zakázán. Tak to trvalo až do konce 90. let 20. století, kdy byly z věže antény odstraněny. Nejdřív musela být provedena rekonstrukce věže. Ve středu 27. října 1999 byla opět zpřístupněna turistům. Další velká oprava proběhla r. 2014 - bylo opraveno schodiště i vyhlídkový ochoz, který byl uzavřen a byla tam vsazena okna, aby do objektu nezatékalo. Mezi okna byly umístěny panoramatické obrázky. Rozhledna byla vymalována.

Je to moc hezká rozhledna, je volně přístupná. Je vysoká 21 m, na vyhlídkovou plošinu ve výši 18 m se musí vystoupat 73 točitých kovových schodů. Je vidět Český a Slavkovský les, Přimda, Dyleň, Mariánské Lázně.

Je tady hezky, na chvilku jsme se tady pod přístřeškem posadili. Výstup po obědě na rozhlednu mi dal docela zabrat.

Dnešní den bereme jako nenáročný. Už nás čeká jen zřícena kostela sv. Jana Křtitele v Kočově, části Janov. Je jen kousek od silnice. Nechá se zajet skoro až k ní. První kostel zde stál pravděpodobně již v 11. století. Od 17. století to byl poutní kostel. Pozdější barokní kostel byl nově postaven v letech 1728 - 1732. R. 1781 byl kostel uzavřen a o 3 roky později zrušen. R. 1830 ho koupil Josef Müller, který v něm zřídil porcelánku. Do zdí byly vysekány drážky, aby se nechaly vnitřní prostory rozdělit dvěma stropy. Byla vsazena i pravoúhlá okna. Přestavbu dokončil r. 1832. Jenže se mu nedařilo. Činnost ukončil r. 1845. Nový nájemce se nenašel. Kostel se začal měnit ve zříceninu. Západní část lodi byla rozebrána na stavební materiál.

R. 2000 byl pozůstatek interiéru kvůli natáčení pohádky Z pekla štěstí 2 uměle upraven.
Musel to být skutečně obrovský kostel. Škoda, že tu nikde není obrázek, jak dřív vypadal. Do dnešních dnů se dochovaly části bočních zdí s dodělávanými drážkami, barokní klenby, vítězný oblouk. Na klenbách byly prý ještě poměrně nedávno vidět zbytky fresek. Je to tu zajímavé, ale hlavně ohrazené páskou. Dovnitř se nesmí. Jenže lidé jsou zvědaví - je tu viditelná vyšlapaná cestička. I my jsme zákaz na chvilku porušili, ale jen abychom se koukli do kopule. Ale zdálky. Úplně dovnitř jsme nešli. Nevypadá to moc pevně.

Tady by se asi nechalo i přespat, jenže je brzy. Nelze předpokládat, že sem nikdo nepřijde. Samota by tu asi nebyla.

Tím jsme dosáhli nejzápadnější bod tohoto výjezdu a chceme se pomalu vracet. Jen už žádnou aktivitu dnes neplánujeme. Dokonce se zdá, že nám to vše vychází tak perfektně, že bychom zítra už mohli dojet domů. Otovi by se líbilo zajet někam ke Mži, že bychom se vykoupali. Bylo by to fajn. Nakonec jsem vybrala jez v Ošelíně. Tam cesta končí, chaty jsou na protějším břehu. Jenže jsme si neuvědomili, že je pátek a že hlásí pěkné počasí. Parkuje tu spousta aut, k chatě se dostanou jen přes lávku. Je tu tedy živo a voda se mi navíc zdá kalná. Ota se šel ještě podívat úplně na konec cesty. Je to tam hezké, ale na spaní nevhodné.

Já mezitím studuji mapu. Před Svojšínem jsem objevila kus od silnice vysílač a vodárnu. Tam zpravidla se nechá šikovně zaparkovat a přespat. Máme to při cestě, uvidíme. Ze silnice tam vede panelka. Tráva podle cesty je vysekaná, je tu rovinka. Tady se nám líbí. Vytahujeme křesílka.

Okolo 6. hodiny jdeme večeřet, stále sem svítí sluníčko. Je tedy až horko, ale trochu to fouká, ve stínu už to chce dlouhé kalhoty i rukávy. Je to fajn.

Najednou v půl osmé sem jede auto. Ota se trochu vylekal, ale pak se tvářil, jakoby se ho to netýkalo. Seděl lehce ukryt vedle auta, takže ho od cesty ani nebylo vidět. Pán přijel, zastavil a s úsměvem stahoval okénko. Že prý jde střílet. Jak tu budeme dlouho? Když se dozvěděl, že až do rána, tak jen podotkl, že nás snad nezastřelí. Chtěla jsem popojet víc ke vchodu, ale to nám rozmluvil. Tak snad se dožijeme rána.

Jak zalezlo sluníčko, opět se silně ochlazuje. Včera ale asi bylo chladněji. Blíží se 9. hodina, teplota klesá k 20. stupňům. Venku přestává být příjemně. Stěhujeme se do kabiny. Střelbu jsme ještě neslyšeli.

Je deset, jdeme spát. Odjíždí i pán, slyšeli jsme jen jednu ránu. Máváme na sebe, pán vypadá spokojeně. My taky, nezastřelil nás. Večer je docela teplo, je necelých 18 stupňů, ale vyhrožují s ranní teplotou 4 - 8 stupňů. Necháváme si proto peřinu, ale nedovíráme boční dveře, ať to trochu větrá. 

Plzeňský kraj-sever - 3. den: Planá - vyhlídková věž Homole a rozhledna Bohušův vrch; Kočov-Janov - zřícena kostela sv. Jana Křtitele na mapě