Plzeňský kraj-sever - 2. den: Stříbro - 3 kostely, radnice, plastika 13. poledníku, městské opevnění (Husitská bašta, Koubkova a Židovská branka), minoritský klášter a zřícenina kostela sv. Maří Magdalény, bývalý pivovar, křížová cesta

V noci tu byl klid, spalo se nádherně. Kolikrát se divím, že se nám daří najít tak klidné místo. Já spím téměř vždy mizerně, ale dnes se budím spokojená, vyspalá. Tak dobře jsem už dlouho nespala.

Vstáváme v devět. K ránu klesla v autě teplota pod 15 stupňů, takže avizované razantní ranní ochlazení se nekonalo. K autu přes cestu svítí sluníčko. Stačila jsem připravit jen snídani a sluníčko se schovalo za stromy. Ve stínu je ještě docela chladno. Proto se na ranní kávu stěhuji na sluníčko na 2. stranu křižovatky.

Dnes máme v plánu prohlídku města Stříbra. Já tam kdysi byla a pamatuji si jen nádhernou radnici. Ta mne zaujala hodně. Ota tam kdysi byl s dětmi - to už je dávno, dokonce tam jezdil i pracovně, ale rád si památky projde. Dá se říct, že ani jeden to město moc neznáme a to to máme vlastně kousek. Abychom si prošli všechny nebo aspoň většinu památek, pospojovala jsem je trasou o délce skoro 4 km. Jenže dnes to taková pohodička jako včera nebude. Bude to samé do kopce a z kopce. Cítím se dobře, tak to snad zvládnu. Další aktivitu dnes neplánujeme, takže ráno nepospícháme. Užíváme si zdejšího klidu.

Město se rozkládá na skalnatém ostrohu nad údolím řeky Mže, převážně na jeho levém břehu na trase obchodní cesty Praha - Norimberk. Nejstarší nálezy jsou z doby kamenné a bronzové. První písemné zmínky jsou z r. 1183. V té době to byla hornická osada s kostelíkem Panny Marie. V letech 1240 - 1250 se začalo nad tehdejší osadou se stavbou nového královského města, které získalo svůj název podle zdejšího naleziště stříbrné rudy. Ve 13. a 14. století získalo od českých králů různé výsady. Ještě před husitskými válkami patřilo město ke čtyřem největším městům v kraji. V té době tam byly tři kostely a tři kláštery.

16. století bylo obdobím rozkvětu. Byla postavena řada městských domů, radnice, proslavilo se zdejší pivo, byly opraveny kostely a zpevněno městské opevnění. Jenže jak už to tehdy bývalo, po rozkvětu přišla pohroma v podobě třicetileté války. Po r. 1660 se přistěhovali němečtí horníci a byla obnovena těžba v olověných dolech. Olovo se těžilo až do poč. 80. let 20. století.

Historické jádro města bylo vyhlášeno městskou památkovou zónou, která zahrnuje nejen historické centrum, ale také oblast za řekou, kde byly doly a kde je dnes hornický skanzen.

V centru jsou parkoviště placená. Proto parkujeme zdarma u Penny blízko autobusového nádraží. Zajímavé je, že na protějším parkovišti u Lídlu je parkování zdarma jen na 1,5 hodiny. Do centra jdeme okolo historické budovy Střední odborné školy. Jen kousek od ní ve směru do centra je malý parčík, kde je plastika 13. poledníku v. d., který městem prochází. Kameny, které tuto plastiku doplňují, jsou z partnerských měst, které se rozkládají na stejném poledníku.

Na křižovatce se stáčíme vpravo ke hřbitovnímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Je to nejstarší stříbrská církevní stavba města. By postaven ve 2. pol. 16. století jako součást hornické osady. Okolo je částečně dochovaná hřbitovní ohradní zeď.

K řece scházíme okolo husitské bašty. Byla součástí hradeb, které chránily město. Je to jediná zachovalá bašta z původních sedmnácti bašt, které byly postaveny okolo města.

Jdeme se podívat na renesanční kamenný most, který byl postaven v letech 1555 - 1560 z pískovcových kvádrů. Tudy se do města jezdilo od Plzně a Prahy. Je to náš 3. nejstarší zachovaný most. Pod mostním obloukem na pravém břehu řeky je ukrytý bunkr E-22/22/C2. Vstup na most a do města střežila Mostecká věž s bránou - je to jedna z mála městských vstupních věží, které dodnes stojí mimo Prahu.

Od řeky stoupáme ulicí V Domkách. Na křižovatce se Sokolskou ulicí stojí pomník, který připomíná zdejšího českého husitského kazatele, spisovatele a univerzitního mistra Jakoubka (1375 – 1429).

Stáčíme se do Hradební ulice, kde jsou částečně dochované středověké hradby z pol. 13. století. Tehdy obklopovaly celé staré město. Byly mnohokrát upravovány. Zabránily dobytí Janem Žižkou, ale vpádu husitů r. 1426 již nezabránily. Součástí hradeb byla i Židovská branka, kterou se vstupovalo do židovské čtvrti. Dnešní podoba je z 2. pol.18. století.

Naše kroky vedou ještě do Ruské ulice, kde je další součást hradeb. Jenže silnice se opravuje. Skoro jsme se ke Koubkově brance ani nedostali. Na vlastní náklady ji nechal postavit r. 1574 mlynář Koubek, aby mohl vozit mouku ze svého mlýna do města. Byla postavena v obytném domě, ve kterém se bydlelo až do 50. let 20. století. V letech 1989 - 1991 ji stříbrští jeskyňáři s pomocí města a nadšených lidí opravili a nyní jim slouží jako klubovna.

Tím jsme ukončili prohlídku bývalého opevnění a stoupáme zpátky do centra města. Odbočujeme na Kostelní náměstí ke kostelu Všech svatých. Původně gotický kostel byl postaven pravděpodobně v 1. pol. 14. století, r. 1565 byl pozdně goticky přestavěn. Z té doby se dochovala hranolová věž, která je do výše 1. patra zesílena opěrnými pilíři. Věž měla také obrannou funkci - zachovala se i střílnová okna. R. 1699 bylo přistavěno obydlí pro věžného a kupole, tím byla zvýšena na 51 m. Nyní má 4 patra, ochoz ve výšce 32 m je přístupný, jen je nutno zdolat 144 schodů. Pak se naskytne kruhový výhled na panorama města, údolí Mže a blízké okolí, za dobré viditelnosti i na hřebeny Českého lesa. Na věži jsou dva velké zvony a jeden malý umíráček. V letech 1754 - 1757 byl kostel ještě barokně přestavěn. V letech 1760 - 1766 byl vyzdoben freskami.

Naše další kroky směřují na Masarykovo náměstí, nejstarší náměstí města, které bylo vždy centrem veškerého dění. Nejkrásnější budovou je renesanční radnice - budova se třemi štíty a věží. Byla postavena r. 1543 na místě starší radnice. Původní Čapíkovský dům odkoupilo město r. 1508 a upravilo na radnici s věží. R. 1589 byla nutná přestavba po požáru, r. 1748 byla upravena barokně. Nádherná sgrafitová výzdoba je z let 1883 - 1888. Byla provedena podle motivů, jejichž fregmenty se na omítce dochovaly. Radnice patří k nejvýznamnějším radničním budovám nejen v našem kraji, ale i v Čechách.

Vlevo vedle radnice je malý parčík. Tam byl r. 1811 postaven zahradní pavilon. Jeho ochoz v 1. patře je přístupný z parčíku a umožňuje jiný pohled na celé náměstí. My máme krásně nasvícenou jeho severní stranu, kde je několik původních měšťanských domů se zdobenými renesančními portály. Renesanční je i kamenná kašna před radnicí.

Je jedna hodina, máme hlad, jdeme na oběd. Když jsem tuto trasu připravovala, dočetla jsem se, že v restauraci na jižní straně nedaleko radnice točí Chodovar. Dnes to samozřejmě pravda už nebyla. Je tu ukrajinská restaurace DenMar. Proč nezkusit ukrajinská jídla? Restaurace je pěkně upravená ve sklepních prostorech. Dali jsme si výborný boršč, pelmeně a vareniky. Pochutnali jsme si, jen nás překvapilo, v čem jídlo servírují (tedy mimo polévky). Jsou to keramické "misky" s pokličkou. Proč jsme dostali příbor i s nožem, to jsme však nepochopili. Dobře jsme se najedli a to je to hlavní. Netočí tu ukrajinské pivo ale, pivo Bohém z Krušovice a pivo z pivovaru Beránek z Hradce králové - Stěžery. Já si dala nejdřív limču, ale nakonec i malého Beránka. Ota mi však pomohl ho dopít. Trochu piva mohu, ale nechci to přehánět. Mrzelo ho, že si ho nedal, protože mu chutnalo víc než Bohém. Ale 3. pivo už si dát nemohl. Ještě dnes chceme město opustit.

 

Po obědě pokračujeme v prohlídce náměstí. Dopoledne tam byly trhy, ale i teď je náměstí plné aut, do kterých se nakládají stánky a neprodané zboží. Přes náměstí vede v dlažbě pás, označený jako Via Carolina. To je novodobý název původní středověké obchodní Norimberské cesty, která spojovala Českou kotlinu a Podunají. Největší význam měla ve 12. – 14. století, ale používala se již v 9. a 10. století. Na tomto pásu je uvedena vzdálenost z města do dalších významných měst na trase, např. do Prahy je to 130 km, Plzně 35 km, do německého Bärnau 50 km apod. Abychom si ji mohli pěkně projít, tomu nám právě vadí zmiňované stánky a auta.

Zhruba uprostřed náměstí je barokní mariánský (morový sloup) se sochami 13 světců a morových patronů z r. 1740. Byl postaven po morové epidemii r. 1710. Je vysoký 14 m.

Jihovýchodně od náměstí je minoritský klášter. Je to nejstarší raně gotická stavba klášterního komplexu. Založili ho Švamberkové kolem r. 1250. I po barokní přestavbě se zachovaly pozůstatky středověkého ambitu. R. 1785 klášter zrušil svým patentem Josef II.. Čtyři patrová křídla obklopují rajský dvůr. V konventu sídlí informační centrum a městské muzeum. Tam je možnost vidět expozice z historie města, dolování, mineralogie, etnografie, archeologie, přírodovědy i užitého umění.

U severního křídla byl současně postaven kostel sv. Maří Magdalény. R. 1785 po zrušení kláštera přešel do majetku obce. R. 1791 ho silně poškodil úder blesku. Z Pivovarské ulice jsou dnes vidět jen zbytky obvodových zdí této raně gotické stavby. Moc toho však vidět není. Vstup do vnitřní části zříceniny je uzavřen kovovými vraty, přes které bohužel není nic vidět. Možná, že je součástí prohlídky muzea. Ale tam jsme nešli.
Na opačné straně kláštera jsou terasovité zahrady, kam jsme se zašli podívat až druhý den. Já o nich neměla tušení a Ota mne na to zapomněl upozornit. Nejsou velké, je to tam hezky upravené, jen mne překvapilo, že tam není lavička. Jako místo pro odpočinek by to bylo ideální. Je vidět do zalesněného údolí řeky Mže a na Křížový vrch, kam vede křížová cesta.

Náměstí opouštíme na severovýchodním rohu. Procházíme zde umístěným renesančním portálem bývalého městského domu čp. 63, postaveného r. 1612, r. 1903 zbořeného. R. 1936 byl restaurován a doplněn o městský znak. Je vstupní branou do parku, kterým se prochází k řece.

Tady jsme se domluvili, že se cítím dobře a že bych snad měla zvládnout dojít podle křížové cesty až na vyhlídku na Křížovém vrchu. Doufám, že cestou nezjistím, že už nemohu. Snad ne. Pokračujeme hezky upravenou cestou parkem do údolí.

Téměř od řeky se nám podařilo zahlédnout budovu bývalého klášterního pivovaru. Mniši zde uvařili první várku piva již r. 1192. Královské město má tedy jednu z nejstarších pivovarských tradic. Pivovar do r. 1945 vlastnili měšťané, r. 1948 přešel do národní správy. Do r. 1950 ho vlastnily Západočeské pivovary n.p.. Pak se zde pivo přestalo vařit.

K řece přicházíme v místech, kde je Červená lávka. Byla postavena r. 1806 hlavně pro horníky, kteří byli totálně nasazeni na práce v dolech, které byly za řekou. Původní lávka byla dřevěná, byla zavěšena na trámech a byla krytá. Jenže docházelo k napadání důlních úředníků a štajgrů, proto byla lávka odkryta, aby na procházející bylo vidět. Lávka se prolomila, vzala ji velká voda apod. Několikrát musela být proto postavena nová. Ta současná kovová je z r. 1944. Je to jedno z mála míst, kudy se z města nechá přejít na druhou stranu řeky.

Lávka vede přímo k hornickému skanzenu. Byl slavnostně otevřen 10. 9. 2005. Je otevřen celoročně, nutno je se objednat na telefonu 606634220 minimálně 2 dny předem. Prohlídka se koná minimálně pro pět lidí. Součástí prohlídky je venkovní expozice důlní techniky. Můžete se svézt funkční důlní lokomotivou, navštívit průzkumnou štolu Prokop, která dříve sloužila jako skladiště trhavin. V ní se seznámíte se způsoby těžby v období středověku, 19. i 20. století. Součástí skanzenu je i ústí Královské dědičné štoly Prokop. Hodně je toho vidět přes hradbu, některé důlní prvky jsou umístěny i vně areálu.

Od Červeného mostu ke Kamennému mostu vede po obou stranách řeky 1,7 km dlouhá naučná stezka Historie hornictví na Stříbrsku se sedmi informačními tabulemi. Tu již nemáme v plánu si projít. To už by toho bylo na mě moc. U skanzenu si čteme 6. zastavení, které je věnováno Královské Prokopské dědičné štole. U řeky jsou i bunkry - o nich je možno si přečíst informace na tabuli Lehká opevnění Československa z let 1936 - 1938.

Pro cestu ke křížové cestě jsme zvolili žlutou turistickou trasu. Ještě u řeky je na trase 3. 5. 2025 vysvěcená kaplička sv. Barbory. Právě sv. Barbora je patronkou horníků. O ní a o řadě souvislostí je možno si zde také přečíst.

Zpočátku mírně stoupáme, procházíme pod tratí. Žlutá vede travnatou cestou vzhůru, my se vydáváme po pohodlnější cyklotrase, která je jen lehce delší. Nesmíme však přehlédnout místo, kde travnatá cesta k nám zleva přichází, aby vzápětí vlevo zase odbočila. To už je jen lehce travnatá pěšina. Dokonce téměř po rovině přicházíme k prvním kapličkám křížové cesty. Ta první křížová cesta se 14 výklenkovými kapličkami byla postavena ve 30. letech 19. století ze sbírky, ke které dal podnět místní měšťan Anton Battiek. R. 2010 se začalo s její obnovou. Byly zhotoveny nové obrazy, které jsou modře namalovány na bílých kachlích. Oprava byla dokončena v létě 2013. Z původních obrazů se jich zachovalo 5 - ty jsou umístěny v Muzeu města Stříbro.

První kapličky jsou na relativně rovné cestě, ale za zatáčkou už to pěkně stoupá. Snad kdyby tam byla lavička, že bych to vzdala. Není, pomalu jdu dál. Kapličky jsou poměrně blízko sebe. Nakonec to tak hrozné nebylo. Místo Božího hrobu je na Křížovém vrchu dřevěný kříž, je tam i vysílač. Jen kousek vlevo je vyhlídka na město i s panoramatickou tabulí. Ale ani tam lavička není. Naštěstí vyhlídka je na stupňovité skále, kterou okamžitě využívám jako lavičku. Až když jsem si trochu odpočinula, jdu se kochat výhledem. Ota už to vše nastudoval a tak mne hned informuje, kde je co vidět.

Teď nás čeká cesta zpátky k řece. Od zatáčky na křížové cestě vede neznačená cesta téměř přímo z kopce. Tou se vydáváme zpátky. Vycházíme u skanzenu. Cesta tam i zpátky často byla travnatá, jsme zvědavi, kolik budeme mít klíšťat. Nahoře jsem si odpočinula a až překvapivě se cítím docela dobře. Ale to si nesmím představovat tu cestu od řeky do města. Parkem jdu pomalu, nakonec ani na lavičce cestou neodpočívám. Z náměstí to k autu máme už po rovině poměrně kousek.
V autě je k padnutí. Však také bylo celý den na sluníčku. Já větrám a v autě odpočívám, Ota si jde do Penny koupit na večer pivo. Dnes jsem udělala rekord. Ušli jsme nějakých 6,5 km. A to ještě nejsem tak moc zničená. Asi je vidět ten trénink za poslední dobu. Teď už začínám věřit, že to bude už jen lepší a lepší.

Ještě mne láká malý gotický kamenný kostelík sv. Petra, který stojí na samotě severovýchodně od města. Tam však už jedeme autem. Byl postaven pravděpodobně na konci 13. století ve vsi Doubrava, která byla zničena za husitských válek. Kostel byl upraven v 1. pol. 15. století i v průběhu 16. století. Dřevěný strop je z r. 1614. V 17. a 18. století byly provedeny drobné barokní úpravy. R. 1962 byly odkryty fresky. Okolo je původní ohradní zeď. Kdesi jsme četli, že vchody jsou kvůli nenechavcům zazděny. Na to samozřejmě zareagoval Ota, že se dovnitř tedy asi nedostaneme. Jen jsem se stačila zeptat, jestli má s sebou krumpáč, že bychom se tam prokopali.

O to bylo větší naše překvapení, když procházíme vraty v ohradní zdi a vidíme otevřený vchod do kostela. Váhavě vstupujeme. Uvnitř jsou 3 chlapi - restaurátoři a štetečkem tam obnovují původní fresky. Dokonce nám dovolili se dovnitř podívat. Kostel je v hrozném stavu, ale až to dodělají, bude to krása. Asi to bude trvat ještě dlouho. Nechtěli jsme je rušit a tak jsme se po chvíli s díky rozloučili.

Ota se chce ještě zajet podívat na židovský hřbitov, který je na severním okraji města. Byl založen r. 1902, o rok později byla postavena i pohřební místnost. Poslední pohřeb se zde konal r. 1935. Pohřbívali se sem i Židé z okolí. Zachovalo se přes 90 náhrobních kamenů nebo jejich zbytků. Nachází se zde i hromadný hrob 48 obětí pochodu smrti z jara r. 1945. Vidíme jen obrovská zavřená vrata a hezky opravený dům, který byl údajně r. 1943 přestavěn na obytný.

Ota ke hřbitovu proto ani nezajíždí a jede dál. Chtěli jsme se podívat, jak by to vypadalo s noclehem u rybníka Vatina, když najednou vpravo vidíme velkou prázdnou kdysi asi asfaltovanou plochu na okraji lesa. K rybníčku zajet nejde, vracíme se na tu plochu.

Jsou tu betonové obdélníkové plochy - snad na nich kdysi stály nějaké buňky. Těžko říct. Ota to typuje jako bývalý vojenský prostor. Na jednom konci je něco jako smetiště - je tam rozbitý rozkládací gauč a spousta nepořádku.  Vybrali jsme si místo od smetiště, ale i od silnice trochu vzdálené. Není to tady žádná krása, nejsou tu ani výhledy, dokonce tu není ani rybník nebo řeka, kde bychom se mohli vykoupat, ale až tak hrozné to tu také není. Nesmíme se dívat na tu skládku, ale raději do lesa. To problém není. Nic dalšího hledat nechceme. Je půl 7, už je na čase se navečeřet.

Do 8 sedíme venku, dokonce v křesílkách. Když se teplota sune pod 20 stupňů, jdeme do auta. Tam je přece jen tepleji. Ota listuje dnes získanými letáky o památkách města, čte si v nich a se zajímavostmi mne seznamuje. Jenže, jak jsme vlezli do tepla do auta, luštím sudoku, ale usínám nad tím. Asi jsem to dnes přehnala, ale užili jsme si to. Dokonce i Ota prohlásil, že si myslel, že Stříbro docela zná, ale na mnoha místech nebyl a křížovou cestu si vždy chtěl projít, ale nevyšlo mu to nikdy. Jen jsem zvědava, jak se budu cítit zítra. A také, kolik najdeme klíšťat. Večer jsme kupodivu žádné nenašli.

Dnes večer je asi nepatrně tepleji, ale rychleji se ochlazuje. Jdeme spát v 10, venku je 16 stupňů.

Plzeňský kraj-sever - 2. den: Stříbro - 3 kostely, radnice, plastika 13. poledníku, městské opevnění (Husitská bašta, Koubkova a Židovská branka), minoritský klášter a zřícenina kostela sv. Maří Magdalény, bývalý pivovar, křížová cesta na mapě