Plzeňský kraj-sever - 1. den: Nýřany - trasa 3,6 km: NS Janovský mokřad, pastevní rezervace a dvě pozorovatelny zvěře

Cestopisy

Takhle pohodově vypadají divocí koně

Už vidíme pozorovatelnu

Už jsme u ní

a dokonce i na ní

Ukázka tabulí - je to pěkně udělané

Stejně tak jsou zajímavé siluety ptáků

V pastevní rezervaci je i rybník

Tento vodní tok se musí přeskočit

Poslední pohled na pozorovatelnu

Jez na potoce u visuté lávky

Luční potok

Podle této siluety jdeme ke 2. pozorovatelně

Je kovová a malá

Vidíme rybník Janovského mokřadu

Tudy asi jezdí auta - jde se však po tom špatně

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (27 fotografií)

Konečně mají být hezké a teplé dny bez deště. Noční chladno nám nevadí, na to jsme zvyklí. Proto jsme se rozhodli, že opět vyrazíme za přírodou a na prohlídky zajímavostí. Jsem teprve 9. den po chemoterapii (na nějaký čas poslední), ale tentokrát to zvládám nějak dobře. V této době jsem bývala víc unavená. Je to signál, že už to bude skutečně dobré? Kéž by to byla pravda. Nemáme v plánu dlouhé trasy, ale hlavně budeme venku.

Středa 11. 6. 2025

Protože 1. výlet máme jen kousek od Plzně, vyjíždíme až po obědě. Má to tu výhodu, že v klidu vstáváme, dopoledne dáváme věci do auta. Než jsem udělala oběd, Ota je doma s chlebem.

Po obědě jsem ještě umyla nádobí a ve dvě hodiny odjíždíme. Projíždíme Nýřany a parkujeme na jižním okraji města - hned pod dálnicí. Tady začíná naučná stezka Janovský mokřad. Měří 3 km a vede stejnojmennou přírodní rezervací.
Janov - to býval rybník. Na jeho severovýchodním břehu byla ve 14. století založena stejnojmenná ves. V 15. století pravděpodobně zanikla. Zachovala se jen tvrz - ta existovala ještě okolo r. 1600. V 18. století byl u hráze mlýn a hájovna. Když r. 1874 rybník vysušili, vznikl pod hrází poplužní dvůr. Jeho budovy tam stály ještě v pol. 20. století. V té době byl prostor bývalého rybníka využíván jako orná půda, ve vlhčí oblasti byly louky. Ve 2. pol. 20. století byla severozápadní část území zalesněna, ale oblast je hodně vlhká a bývá často zaplavena. Dálnice D5 plochu bývalého rybníka rozdělila na dvě části.

V jižní části této oblasti - jižně od dálnice - byla r. 2021 vyhlášena přírodní rezervace. Je to lokalita mokřadních biotopů a suchých trávníků, kde se vyskytuje celá řada vzácných živočichů a kde hnízdí zhruba šedesát druhů ptáků. Její součástí je i pastevní rezervace. V prosinci 2021 tam byli vpuštěni první 3 divocí koně, od ledna 2022 tam jsou tři pratuři. Naučná stezka vede okolo této rezervace, její nejvzdálenější část je okružní.
Začíná hned pod dálnicí, kde jsme zaparkovali. Kus vede podle dálnice - je to docela hukot, co tam jezdí aut.
Po této cestě NS asi jezdí vozidla do rezervace. Aby tu nebylo bláto a cesta samý hrbol je vysypaná drtí z cihel, dlaždic či kdo ví čeho. Vypadá to hrozně a ještě hůř se po ní jde.

Jak jsme přišli k pastevní rezervaci, již vidíme 3 koně. Jeden leží, dva nad ním stojí. Ota tvrdí, že kůň si lehne, jen když je nemocný. Máme proto o něj strach. Za chvilku však vyskočil a jde se pást. Teď jsem se dočetla, že mladí koně si často lehají. Staří ve stoje i spí - hlavně proto, že se hůř zvedají. Zase jsem chytřejší.
Pak zleva obcházíme pastevní rezervaci. naštěstí už po pohodlnější lehce zatravněné cestě. Celá rezervace je ohrazena elektrickými ohradníky - tam se nesmí. Aby měli návštěvníci možnost zvířata pozorovat i uprostřed rezervace, vede dovnitř neznačená lehce travnatá široká cesta. Z obou stran je oplocená elektrickými ohradníky. Na jejím konci je od r. 2023 dřevěná zastřešená dvoupatrová pozorovatelna zvěře. Tam se samozřejmě musíme jít podívat. Je 9,6 m vysoká. Na vyhlídkovou plošinu ve výši 5,6 m vede 26 schodů. Umožňuje hlavně pozorovat pasoucí se zvěř a oblast zdejšího mokřadu. Okolní stromy brání širšímu výhledu. Je vidět jen dálnice D5 (nejen vidět, je jí i slyšet) a část Nýřan - místní část Kamenný Újezd.

Je to bytelná rozhledna. Nahoře na nás čeká překvapení. Jsou tam tabule s barevnými obrázky, které nás seznamují s tím, co zde žije a roste. Mají to pěkně roztříděné podle kategorií: Plazi a obojživelníci, Typické rostliny, Hnízdící v mokřadu, Pravidelní hosté, Zastaví se na tahu, Savci a Nepůvodní druhy. Takže i když jsme toho moc nezahlédli, můžeme si to alespoň představit. Když jsme se patřičně vynadívali, náhle jsme zjistili, že na stropě jsou siluety létajících ptáků. Tohle nemá chybu.

Pozorovatelnu opouštíme po stejné cestě a pokračujeme po NS k Lučnímu potoku. Před ním odbočujeme vpravo. Ještě však musíme přeskočit nějaký další potok nebo kanál na mapě nezakreslený. Naštěstí je celkově málo vody, není široký, tak to kupodivu zvládám i bez Otovy pomoci. Jdeme po břehu potoka, stále obcházíme rezervaci. Jenže nevidíme nic vlevo, ani vpravo. Cesta je vysekaná ve vysokém rákosí. Po chvíli se přece jen mění v pohodlnější lesní cestu. Přicházíme k visuté lávce a po ní odbočujeme vlevo. Ota tam na mne čeká, co to se mnou udělá. Tyto houpací lávky moc nemusím. Naštěstí není moc dlouhá, tak jsem to zvládla. Než jsem stačila mít divný pocit, jsem na druhé straně. Z lávky konečně vidíme i Luční potok.

Pokračujeme po NS po lesní cestě, ze které odbočuje vpravo cesta značená žlutou siluetou ptáka. Tato pohodlná lesní cesta vede k další pozorovatelně. Je to jednoduchá kovová pozorovatelna s dlouhým schodištěm o 15 stupních. Nahoře je jen malá plošina s vyhlídkou na rybník. Vidíme tam volavky, kachny a ještě další vodní ptáky. Tady už obrázky nejsou.
Vracíme se na trasu a pokračujeme po NS, která s námi odbočuje vlevo, abychom za chvíli přišli k druhé visuté lávce, ještě kratší. Místo potoka vidíme jen vysoké traviny.
Vracíme se po stejné cestě podle rezervace, kde se už koně pěkně pasou. Pokračujeme podle dálnice k autu.

Tím jsme vyčerpali program dnešního dne. Bylo to nenáročné, po rovině, tak mi to vyhovuje. Prošli jsme se, viděli koně, jen ti pratuři se před námi kdesi schovali. Nedá se nic dělat. I tak jsme spokojeni.

Teď už bychom se chtěli ubytovat někde na šikovném a tichém místečku. Líbily by se nám Přehýšovské rybníky. Jenže k nim se zajet nedá, jsou tam kamenné zábrany. Koukám do mapy. Chvíli to tu projíždíme po cyklostezkách, až jsme skončili na rozcestí cyklo a modré turistické trasy, jen kousek na jih od turistického rozcestí Obora - hájovna. Na křižovatce cest se nechalo docela slušně zaparkovat. Stojíme rovně a pokud by nějaké auto sem jelo, zvládne nás objet.
Ještě na nás svítí sluníčko. Je krásně teplo. Tradičně v autě uklízím z domova donesené věci, jdeme večeřet a ještě se s posledními paprsky myji. Také jsem objevila své 1. klíště - malinké. To se divilo, že sotva se zakouslo, musí pryč. Mělo zůstat v rezervaci na trávě. Nikdo ho nezval.
Občas okolo nás projedou cyklisté, ale jinak je tu klid, zatím i teplo. Ale ráno má být 8 stupňů, uvidíme. Posloucháme rádio, luštíme sudoku i křížovky.
Jak zaleze sluníčko, rychle se ochlazuje. Jdeme si sednout do kabiny.
Spát jdeme v 10 hodin. V autě je 19 stupňů, venku 17. Nefouká to, proto se zdá, že je docela teplo. Snad se vyspíme dobře. Zítra nás čeká náročnější den.

GPS souřadnice:

uložit .gpx soubor (49.700, 13.186)

Poslední aktualizace: 22.6.2025

Vyhledání vlakového spojení na výlet