Chaty a chalupy
Mapa Středočeský kraj
Jedeme na Posázaví - 3. den – Keltská naučná stezka v přírodní rezervaci Šance, minipivovar Vlastenec Březová, Jílové u Prahy - prohlídka historického centra, rozhledna Pepř
Čtvrtek 4. 6. 2020
Večer na našem místě u obory byl klídek. Ráno tu je však rušno. Auta jezdila sem tam, občas i pěší tam chodili venčit psy. Ota chtěl na snídani odjet jinam, ale pak si to nechal vymluvit. Při snídani už to bylo lepší, asi už páníčci odešli do práce. Je poměrně hezky, ale v rádiu varují, že odpoledne budou deště a bouřky. Náš kratší výlet nerušíme, snad to před deštěm stačíme.
Máme v plánu projít Keltskou naučnou stezku s vyhlídkami a hradištěm v přírodní rezervaci Šance. Stezka je to jednosměrná, jen 3 km dlouhá s 11 zastaveními, kde se seznámíme i s historií zaniklého keltského hradiště. Začíná v Závisti a končí v Točné. Na okruh vyrážíme z parkoviště Břežanské údolí v blízkosti vlakové zastávky Praha - Zbraslav. Mělo by to být necelých 7 km s převýšením 255 m. Začínáme po neznačené cestě. Tady zjišťujeme, že téměř všechny tyto metry se nastoupají snad během prvních 1,5 km. Jestli jsem včera při výstupu na Skalku měla pocit, že polezu po čtyřech, tak tady to jinak snad ani nešlo. Tedy aspoň mně ne. Většinu této cesty jsem měla strach, že mi to uklouzne a sletím zpátky. Takhle jsem měla jistotu, že budu padat z menší výšky. Když jsem si na bezpečném místě stoupala, abych se narovnala, měla jsem zase strach, že se mi zamotá hlava a zase sletím. Mám nízký tlak, takže jsem na to zvyklá. Stoupání jsem tedy zvládala pomalu, ale s jistotou.
Na rozcestí neznačených cest jsme chtěli původně odbočit vlevo a dostat se do Závisti, kde je začátek NS. Jenže cesta vlevo prudce klesala, cesta vpravo stoupala již nepatrně. Pohledem na mapu jsem zjistila, že cestou vpravo si ušetříme klesání do Závisti a následné stoupání. Kousek byl ještě do kopečka, ale pak už jsme šli skoro po rovině. To už jsme na NS. Ta se teprve asi připravuje (nebo opravuje?). Cedule obsahují jen názvy zastavení, občas zajímavé atrakce pro děti. Jinak popisky chybí. Nic nového se tedy nedozvíme. Jak jsem později zjistila, stezka tady byla již r. 2002, v r. 2007 byla některá zastavení poničená. Pravděpodobně se chystají nové popisky.
Najednou Ota povídá: "Tady je krásně". Chvíli přemýšlím, zda si ze mne dělá legraci nebo to myslí vážně. Myslel. Má rád listnaté lesy a tady skutečně byly hezké, že jsem jejich nádheru za chvíli ocenila i já.
Na jednom místě vede odbočka k Nickerleho vyhlídce. My jsme se shodli na tom, že nám stačil výhled z vyhlídky u předcházejícího zastavení. Vrhnout se z kopce dolů na vyhlídku se nechce ani jednomu.
V jednom místě však NS opouštíme. Jen kousek je to na vrchol Šance (385m). To ještě zvládneme. Výhled tam bohužel není, ale zdolali jsme nejvyšší bod, kde bývalo hradiště. Teď už půjdeme jen po rovině nebo z kopce.
Po stezce procházíme bývalou obcí — nyní pražskou částí Točná. Neprší, ale je dusno. Hospoda Na točně otvírá až v 16 hodin. Nevadí, aspoň budeme u auta dřív.
Na náměstí Ant. Pecáka přecházíme na zelenou turistickou trasu a začíná se pomalu vracet. Chvilku nás doprovází i Stezka svobody 1938 – 1945, která je připomínkou válečných událostí, přibližuje osudy lidí, kteří tady za svobodu bojovali a také padli. První dvě zastavení si Ota čte, pak nám tato NS uhýbá. Zůstáváme věrní zelené, ta by nás měla dovést k autu. Zatahuje se to, občas spadne pár kapek, ale zatím je pohodička.
Vpravo vedle nás je poměrně úzká, ale zpočátku hodně hluboká Točenská rokle. Na jejím dně si občas jen lehce bublá Točenský potok. Škoda že je sucho, bylo by to ještě lepší. Ale i tak se mi rokle líbí, zvlášť ke konci, kde roklí vedou úzké cestičky. Právě tady, nedaleko ústí Točenského potoka do Břežanského potoka, vznikla snad v době První republiky trampská osada Na Place. Bývaly zde stany s podsadou, později až 8 chat. Do dnešní doby jich tam pár zůstalo, ale nezdá se, že by se tam často jezdilo.
Přecházíme silnici ze Zbraslavi do Dolních Břežan a po chvíli i Břežanský potok. Teď jsme rádi, že moc vody není. Lávka tu není, skáče se přes vodu. Podle potoka zatáčíme Břežanským údolím vpravo. Když se blížíme k odbočce k Hálkovu pomníku, začíná pršet, a rovnou docela silně. Taky to mohlo chvilku počkat. K autu to máme cca 10 minut. Takže neodbočujeme, jen zrychlujeme. Na trase míjíme minizoo. Nejdřív vpravo vidíme voliéru, pak vlevo jednoho divočáka. Ostatní zvířata jsou buď zalezlí nebo tam nejsou. Je tady dokonce i krytá vyhlídka, aby bylo do výběhů lépe vidět.
Pláštěnku nevytahujeme, ale docházíme docela mokří. V tomhle počasí však vařit oběd nebudeme a už vůbec ne tady na parkovišti.
Pláštěnku nevytahujeme, ale docházíme docela mokří. V tomhle počasí však vařit oběd nebudeme a už vůbec ne tady na parkovišti.
Typ na nocleh a další program máme v Jílové u Prahy. Cestou zajíždíme do Březové, kde je minipivovar Vlastenec Březová. Restaurace tady funguje už 20 let, ale až 3. 9. 2019 tady otevřeli vlastní pivovar. Vystupujeme za neustálého deště. Vítáme, že tu i vaří. Oběd nechceme, zatím máme co jíst z vlastních zásob, tak ať se nám to nezkazí. Jen nevíme, kdy ten oběd bude. Dáváme tedy aspoň polévku. Je výborná a hustá. Ochutnávám jejich Ipu. Protože i ta je dobrá, kupujeme petku a k tomu ještě dvanáctku. Se servírkou jsme si i krásně popovídali, věděla, jak které pivo chutná, co dávají do Ipy. Tam jsem zjistila, že nejvíc by mělo pršet v noci a zítra odpoledne. Ale přeháňky budou asi stále.
Než jsme se najedli, venku se to začalo vyjasňovat. Odjíždíme do Jílové u Prahy, kde se mi zdálo, že by se mohlo u hřbitova přespat. Je to na západním okraji města. Jeden vchod je od hlavní silnice, kde je zastávka autobusu. To se nám nelíbí. Chceme se dostat na druhou stranu, kde je hřbitovní kostel Božího těla. Jenže máme trochu problém se tam dostat. Silnice zakreslená na mapy.cz se teprve staví. Odbočujeme o kus dál do Chvojínské ulice, ze které se nechá po hodně nerovné cestě odbočit vpravo ke hřbitovu. Tam uprostřed lesíka je malé sympatické parkoviště, kde budeme hezky schovaní. Tak jsme si to představovali.
Využíváme toho, že neprší a rychle jdu dělat oběd. Je tu klid, přijelo jen jedno auto, ale skoro jen na otočku. Že by je sem zahnala zvědavost? Nechává nás to v klidu. Najedli jsme se, umyli nádobí a odjíždíme do centra města. Tam je placené parkoviště, popojíždíme tedy o kousek dál směrem na Chotouň, kde je v ulici K Parku nějaká plocha, kde se nechá zaparkovat. Nějaká auta už tam stojí.
Jdeme si nejdřív projít centrum. Město má bohatou historii. Osada Jílové vznikla ve středověku – byly zde významné zlaté doly. Ve 2. desetiletí 14. století bylo Jílové již královským zlatohorním městem, král Jan Lucemburský tady razil zlaté dukáty. Privilegiem krále Karla IV. se kolem roku 1350 stalo královským městem, ražba zlatých dukátů pokračovala. Město prosperovalo až do r. 1422, kdy ho husité dobyli a vypálili. Těžba zlata byla obnovena, jenže vše zničil požár r. 1567. Následně se zde ještě těžilo, ale výsledek nebyl valný. Další obnova dolu a těžby byla r. 1689. V omezené míře těžba pokračovala až do r. 1968. Jádro města bylo r. 1992 vyhlášeno městskou památkovou zónou.
V severní části Masarykova náměstí upoutá pozornost mohutná věž, která je dnes součástí radnice. Ve 14. století to byla věžová tvrz, která byla poč. 18. století barokně přestavěna. Na opačném jižním konci náměstí je kostel. Původně románský kostel sv. Mikuláše zde stál již pravděpodobně v pol. 13. století. Po r. 1623 byl přesvěcen na sv. Vojtěcha. V průběhu 17. až 19. století byl několikrát opravován a získal barokní podobu. V té době byla k němu přistavěna kaple sv. Anny. Je však bohužel hrozně nefotogenický. Uvnitř je gotický deskový oltář z r. 1485 a cínová křtitelnice z 16. století.
Na jihovýchodním rohu náměstí je muzeum, které sídlí v areálu domu Mince. Ten byl r. 1958 prohlášen za kulturní památku. Právě v tomto domě ve středověku sídlil královský horní úřad. Krátkou dobu ho vlastnil alchymista Edward Kelley. Ve 2. pol. 19. století až do r. 1958 tady byla škola. Tohoto roku ho získalo muzeum. V letech 1977–1986 proběhla poslední rekonstrukce. Ze strany náměstí je dům zajímavý, zajímavější je však ze zadní strany od Obecního rybníka, jak jsme zjistili o nějaký čas později.
Z centra vedou dvě naučné stezky - zeleně značená naučná stezka Jilovské zlaté doly (7 km) a červeně značená stezka Jílovské vyhlídky (15 km). Podle původního plánu jsme chtěli projít od každé stezky kousek. Po NS Jilovské zlaté doly dojít na rozhlednu – však už se Ota nemůže dočkat své letošní první rozhledny. Tam se nechá přejít na stezku Jílovské vyhlídky a přes kapli sv. Anny, okolo Podměstského mlýna přes Boží skálu dojít po cca 6 km zpátky do města.
Já už jsem však nějaká unavená. Sice jsem si po obědě dala kávu, ale moc mi nepomohla. Určitě se mění tlak, nespala jsem nejlíp, tak i chvíli váhám, zda zvládnu aspoň kopec k rozhledně. Nakonec přece jen vyrážíme. Je docela pěkně, neprší. K rozhledně to je jen 1,5 km a Ota se moc těší. Při pohledu zpátky je z cesty i pěkný pohled na město.
Rozhledna Pepř je kovový telekomunikační stožár, který byl postaven r. 2006. Je vysoký 30,7 metrů. Na vyhlídkovou plošinu ve výšce 18 metrů vede 91 točitých schodů. Tento typ rozhleden se mi moc nelíbí, i když uznávám, že je z nich pěkný výhled. Vzhledem k únavě odmítám jít nahoru. Ota vybaven foťákem stoupá sám. Výhledy byly pěkné, nahoře jsou i panoramatické obrázky, bohužel jen dva ze čtyř byly zachované. Shora je výhled na město, na Brdy, České Středohoří, Benešovskou pahorkatinu, dolní Posázaví. Je vidět i věž zámku Konopiště. Já si zatím dole na lavičce trochu odpočinula.
Z rozhledny jdeme po červené - po stezce Jílovské vyhlídky k malé výklenkové kapli sv. Anny. Sice mne láká Boží skála, ale nakonec to odpískávám. Po modré tur. trase se vracíme do města. Ničí mne i představa, že budu muset vystoupat do kopce ke kostelu. Ve městě navrhuju zkratku. Zatáčíme do ulice Na Podolí. Jdeme okolo hezkých domků, poklidným místem a .... klesáme. To se mi moc nelíbí, ale co jsem chtěla, to mám. Po chvíli se mne i Ota ptá, zda si uvědomuji, že o toto klesání budeme víc stoupat. Tím, že nevím, co přesně mne čeká, nesu to statečně. Nakonec jsme zjistili, že moje volba byla skvělá. Za silnicí po pěšině jsme přes louku stoupali k Obecnímu rybníku (pořád lepší přes louku než městem), kde se nám otevřel moc hezký pohled právě na zadní trakt zdejšího muzea, bývalého domu Mince. Tady se nám moc líbilo, že jsme se i posadili na lavičku a kochali se. K autu jsme to odtud měli už jen kousek.
Vracíme se ke hřbitovu. Po pozdním obědu moc hladu nemáme. Navíc já odmítla cokoli dělat. Ota donesl pivo a relaxujeme. Trochu jsem si odpočinula, je tu klid, jdu se opláchnout. Naštěstí jsem se ještě nestačila svléknout, přijelo auto - policajti. Hned ve mne zatrnulo, ještě víc, když se mne zeptali, zda tu chceme kempovat. Řekla jsem, že jsme tu chtěli jen v autě přespat, ale že už moc na vybranou nemáme, že jsme si dali pivo. Když jsem je ujistila, že déle než jednu noc tu nebudeme, bylo vše v pořádku. Prý tu jsou na udání, už po druhé. Povídali: "To víte, jste na vesnici, tady se ví o všem. Ale spát v autě není zakázáno." Byli milí a my spokojení.
Ještě před deštěm jsem se stačila umýt a namazat kus chleba. Ještě nebylo devět a začíná pršet. Ty předpovědi jim fakt vychází. Jenže jsem tomu moc nevěřila. Vepředu sedíme a zezadu potřebuji venkem přesunout nějaké věci dopředu, abych měla kde spát. Jenže prší víc a víc. A to jsem už v noční košili.
Nakonec není zbytí. Natahuji si pláštěnku a jdu na to. Než jsem tašku a další věci přestěhovala, mám v posteli louži. Naštěstí se to do karimatky nevsákne, tak rychle lezu dovnitř, pláštěnku někam zastrkuji a zavírám. Další drobné věci prostrkuji okénkem v plechové stěně Otovi do kabiny, karimatku ručníkem vysouším. Pro příští otevření dveří připravuji celtu. Otovi podávám deštník. Ten se nakonec v kabině svlékl a nahatý přiběhl do auta. To jsou zážitky.
Když už jsme konečně leželi a byli spokojení, že jsme to zvládli a jsme v suchu, ozve se rána a další šoupavý zvuk. Samozřejmě jsem se lekla a jsem mírně vyděšená. Ota s ledovým klidem povídá: „Spadla na nás větev“. A to venku nefouká. Chci se podívat, co se stalo. Boční dveře však nejdou otevřít. Opět se děsím, tentokrát představy, že se nedostaneme z auta ven. Zadní dveře zevnitř otevřít nejdou, okna tam nemáme a do kabiny je v plechové stěně vyřízlé jen malé okénko. Naštěstí se to povedlo Otovi. Při otevírání dveře odtlačoval a větev naštěstí povolila. Vidíme, že větev není silná, že se tak vlastně nic nestalo. Trochu jsme ji odsunuli, aby nás znovu nezablokovala. Sundat nejde, není dolomená. Na další je čas ráno. Konečně jdeme spát, snad na nás nespadne nic dalšího.
GPS souřadnice:
uložit .gpx soubor
(49.895, 14.493)
Poslední aktualizace: 26.3.2021
Vyhledání vlakového spojení na výlet
Přidat do oblibených uživatelů
Byl jsem zde!
Zapamatovat
Jílové u Prahy
Mapa
Přidat oblast mezi oblíbené
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyVyhledání vlakového spojení
Příspěvky z okolí Jedeme na Posázaví - 3. den – Keltská naučná stezka v přírodní rezervaci Šance, minipivovar Vlastenec Březová, Jílové u Prahy - prohlídka historického centra, rozhledna Pepř
Jílové u Prahy
Městečko
Jak název města napovídá leží ve Středních Čechách, jihovýchodním směrem od Prahy. Městečko se rozkládá u severního okraje Středočeské pahorkatiny. Jílové je ze všech stran obklopeno z…
0.4km
více »
Posázavím románů Jana Morávka
Tipy na výlet
DUBEN - FESTIVAL MEZI ŘEKAMI 2015
Posázaví Jana Morávka
Sobota 11. 4. 2015 – 9.15 h
Tématická vycházka po místech známých z díla Jana Morávka
Odjezd z vlakového nádraží Jílové u Prahy v…
0.6km
více »
Cesta za poznáním města Jílového u Prahy a setkání s Františkem Nedvědem
Cestopisy
Za poznáním města Jílového u Prahy
Po zabydlení na chatce v Lukách nad Medníkem jsme si chtěli omrknout okolí a taky něco případného koupit v o kousek vzdálenějším městečku Jílovém u Prahy. Město se nachází asi 20 km od hlavního města a asi 3 km od pravého břehu Sázavy. Dnes je to spíše rekreační oblast. Ve středověku zde byly i významné zlaté doly. Původně…
0.7km
více »
Jílové u Prahy - Kostel sv. Vojtěcha
Kostel
Původní románský kostel pocházející asi z poloviny 13. století byl zasvěcen sv. Mikuláši. Mnohými přestavbami se však jeho podoba velmi změnila. Délka kostela je přibližně 40 m, největší šířka 12 m. Presbytář je gotický, mezi ním a lodí je čtvercový chór, nad kterým je postavena věž. Její tíha spočívá na třech obloucích, jen jižní zeď je plná. Dnešní podobu získal kostel v lete…
0.7km
více »
Jílové u Prahy a jeho dvě poznávací trasy
Trasa
Do Jílového jsem přijel vlakem od Prahy a vydal jsem se po silnici do kopce. Nejdříve jsem zašel do místního muzea, kde jsem si prohlédl všechny expozice a potom jsem se vydal na dvě poznávací trasy. Aspoň jsem si…
0.8km
více »
Jílovské vyhlídky
Tipy na výlet
Kopcovitá krajina v okolí řeky Sázavy přímo vybízí k tomu, vyšlápnout si nějaký ten vršek a odsud se rozhlédnout po tomto krásném koutě naší republiky.Cílem našeho výletu po vyhlídkových místech u řeky Sázavy bylo…
1.1km
více »
Jílovskem přes Gryblu a zpět
Cestopisy
Z Jílového na Gryblu a zpět. Mapa KČT 40
Kdysi jsem často a rád chodíval na Jílovsko, dolů k Sázavě a jílovskými lesy. Dlouho jsem tam nebyl, takže v neděli v půl deváté padám z autobusu na jílovském náměstí. Nebe bez mráčku, takže první cesta míří k rozhledně na kopci Pepř. Stojí tam bůhví jak dlouho a já tam ještě nebyl.
Scházím hned od stanoviště autobusů úzkou…
1.2km
více »
z Chotouně okolím Jílového u Prahy
Tipy na výlet
Do Břežan jsem se podívat musel, bylo mi ale jasné, že práce tam mám tak na dvacet minut. A najede se nějakých sto dvacet kilometrů. To mi přišlo jako plýtvání, zorganizoval jsem to nakonec jako výlet. V pátek tam…
1.4km
více »
Soutěž 1
bod
www.turistikaprozivot.cz
Rozhledna na Pepři
Rozhledna
Ocelová telekomunikační věž z roku 2007 se nachází asi 1km od Jílového u Prahy na vrchu Pepř v nadmořské výšce 449 metrů. Její celková výška je 30,7 metrů a na vyhlídkovou plošinu ve výšce 18m vede dohromady 91 sc…
1.5km
více »
Toulání Hornopožáreckými lesy - Vlčí rokle i štola Halíře
Tipy na výlet
Jedeme vlakem z Prahy do Prosečnice s přestupem v Čerčanech. Cesta trvala asi hodinu a půl, ale zpříjemnil nám ji vtipný průvodčí :) V Prosečnici před hospodou Na Zastávce snídáme a studujeme mapu. Tentokrát se vydáme Vlčí roklí přes Horní Požáry , Panskou skálu a štolu Halíře do Jílového u Prahy. Vyrážíme po žluté do Vlčí rokle. Těšíme se, protože nastoupil podzim a…
2.3km
více »
Posázavskou stezkou (část vlakem-část pěšky)
Cestopisy
„Posázavskou stezkou“ - část vlakem a část pěšky….
Na den „Čarodějnic“ v sobotu 30.dubna jsme se vydaly s dcerou na výlet okolo Sázavy. Ne že bychom jej chtěly spolu oslavit,ale moje dcerunka rád…
2.3km
více »
Průzkumná štola Halíře
Tipy na výlet
Jílové u Prahy a jeho okolí, to je místo, kde se v minulosti vytěžilo asi nejvíce zlata na území Čech. V součastnosti jsou zde zpřístupněny dvě historické štoly a to štola sv. Josefa a štola sv. Antonína Paduánské…
2.4km
více »
Hornopožáreckými lesy na Kněží horu
Tipy na výlet
Hornopožárecké lesy nabízejí mnoho variant procházek po značených i neznačených cestách v každém ročním období. Tuto procházku můžeme začít opět na železniční zastávce Prosečnice na trati posázavského pacifiku.
…
2.4km
více »
Záhořany
Vesnice
Záhořany v okrese Praha-západ, kde však najdete více obcí shodného jména a tak je nutno upřesnit, že se jedná o Záhořany v katastru obce Okrouhlo, pošta Jílové u Prahy.
Záhořany mají své jméno podle polohy. Zah…
2.5km
více »
Turistická známka č. 1272 - Štola Halíře Pohoří
Turistická známka
Muzeum v Jílovém u Prahy zpřístupnilo v roce 2008 další historické dílo - štolu Halíře. Tato štola představuje nejmladší epochu dolování na Jílovsku, která probíhala v padesátých a šedesátých letech minulého století. Moderním způsobem ražená štola má unikátní profil v podobě kosočtverce, který je daný strukturou…
2.5km
více »
Z Borku do Borku přes Markvart, Panskou skálu a Obětní kameny
Tipy na výlet
Vážení přátelé Turistiky i turistiky, rád bych vás pozval na výlet krásnou přírodou kolem Jílového u Prahy. Vycházíme od nádraží Jílové-Borek po zelené značce a sejdeme k rozcestníku U potoka, kde změníme barvu značky na červenou a jdeme po ní až na okraj chatové osady a k rozcestí Pod Drnkou.Odtud zpočátku prudce stoupáme a později jdeme po mírně se vlnící cestě po modré zna…
2.6km
více »
Kostel sv.Ludmily v Kamenném Přívoze
Kostel
Kostel sv.Ludmily v Kamenném Přívozu.
Obec Kamenný Přívoz je známá trampská obec a nachází se v místě Praha-západ.Je rozdělena na dvě části a to řekou Sázavou, přes níž vede železný most.Tuto ves t…
2.6km
více »
Rozcestí v Borku
Rozcestí
Rozcestí červeně, modře a zeleně značené cesty leží jižně od části Jílového u Prahy ? obce Borek, nedaleko železniční zastávky Jílové u Prahy. Červeně značená cesta vede na rozcestí Drnka, na Psáry do Průhonic (…
2.6km
více »
Viadukt na Žampachu
Most
Údolí Kocour v blízkosti Jílového u Prahy je překlenuto druhým nejvyšším železničním mostem v Evropě. Jeho výška je 41,73 m a je tedy jen o necelý metr nižší, než Nuselský most.
Viadukt byl postaven v letech 189…
3km
více »
Sázavo, ty řeko milená, krásná jsi, ba nádherná...
Cestopisy
Sázavo, ty řeko milená, krásná jsi, ba nádherná…
A tak jsme se vydali všichni dočasní osadníci v počtu tří žen + našeho hlídače Maxíka na obhlídku břehů řeky Sázavy. Od naší chatky jsme prošlapali do…
3.2km
více »
Přírodní park Střed Čech
Přírodní park
Přírodní park Střed Čech má rozlohu 4.575 hektarů. Jeho hranice jsou u jižního okraje Prahy (u Prahy Zbraslavi) a směřuje lesními partiemi přes Závist, Zvolskou homoli a Zahořanské údolí k Petrovu. Lesem Zahrádk…
3.5km
více »
vyhlídky a rozhledna u Jílového
Vyhlídka
Západně od Jílového u Prahy, nedaleko obce Petrov se nachází překrásné vyhlídky na kaňon Sázavy. Vede k nim z Petrova žlutá turistická značka a stezka je sjízdná i na kole. Žlutá pak pokračuje do Jílového. Okruh z…
3.6km
více »
Okrouhlo
Vesnice
První zmínky o obci Okrouhlo pocházejí z 10.století n.l. Nejstarší zpráva o obci se nachází v listině abatyše kláštera sv.Jiří a praví se v ní, že Okrouhlo "odedávna" patřilo Klášteru sv. Jana Křtitele založené…
3.7km
více »
Vyhlídka Hadí skála a Třeštibok
Tipy na výlet
Vyrážím k Sázavě. Podívat se na řeku z vyhlídek na jejím pravém břehu. Jedu se svým čtyřnohým kamarádem Bertem vlakem z nádraží Vršovice do stanice Petrov u Prahy. Našla jsem tuto vyhlídku někde na internetu, al…
3.8km
více »
Za kandíkem na Medník
Cestopisy
Za kandíkem na Medník
Je první, respektive už druhý jarní den a já, jak jsem si vyhrožoval, vystupuju zase, letos snad už po čtvrté, na nádraží v Petrově. Mám v plánu kratší procházku po Naučné stezce Medník a po…
4.4km
více »
Na Medník za rostlinou s názvem kandík psí zub
Tipy na výlet
Přelom března a dubna je čas, kdy kvete kandík psí zub, jehož výskyt je pevně svázán s vrcholem Medníka v okolí Sázavy. Letos již rozkvetlý kandík psí zub asi nestihnete, přesto se můžete vypravit na Medník a proj…
4.9km
více »
Sázava - vodácké putování z Týnce do Pikovic
Tipy na výlet
Nedělní sjíždění nejromantičtější části Sázavy se pomalu stalo tradicí. Odjíždíme ráno v osm hodin z Hlavního nádraží, ostatní přistupují ve Vršovicích. Do Týnce nad Sázavou dojíždíme kolem desáté a to je čas tak …
5km
více »
Vojenské technické muzeum
Muzeum
Vojenské technické muzeum se nachází blízko Týnce nad Sázavou mezi obcemi Krhanice a Lešany. Parkování a vstup zdarma. Otevírací doba: červen a září jen o víkendu, červenec a srpen od středy do neděle - 9-17 h.…
6.7km
více »
Turistická stezka Svatojánské proudy.
Údolí
Je to hezký půldenní výlet. Auto jsme nechali ve Štěchovicích a po modré turistické stezce jsme se vydali proti proudu Vltavy. Cestou jsme se často zastavovali a fotili. Jsou tu opravdu pěkné výhledy. Zvlášť posle…
7.2km
více »