Jedeme do našich severních hor - 22. den - dopoledne: zřícenina hradu Hamrštejn a technické památky Novinský železniční viadukt a železniční viadukt Kryštofovo Údolí

V noci asi už nepršelo, ale zima byla zatím největší. Ještě že jsem v pondělí vytáhla teplou deku. Sice jsem večer tvrdila, že vstanu, jen když bude svítit sluníčko, ale nakonec vstávám do zimy. Asi bych se nedočkala. Na obloze se sice občas objeví kousek modra, ale jen na chvíli. Jsme rádi, že aspoň neprší. Dávám sušit ručníky, bundy, boty, ale nevěřím, že se to usuší.

Po snídani odjíždíme. Ještě zajíždíme pro vodu do Plischkeho studánky, která je jen kousek odtud u silnice směrem na Raspenavu. I když shora voda padala stále, nám v autě už ubývá - ta na mytí, ale i ta na vaření a na pití. Máme poslední 3 litry. Pramen je nešťastně v zatáčce, ale nechá se k němu perfektně zajet. V neděli v hospodě nám řekli, že voda je pitná. Věříme jim. Podle zde pověšené cedule však rozbor vody byl prováděn naposledy 17. 5. 2013. Odjíždíme o pěkných pár desítek kg těžší.

Chceme se jet podívat na zříceninu hradu Hamrštejn. Na vlakovou zastávku Machnín hrad se zajet nedá. Auto necháváme na malém parkovišti u Lužické Nisy na konci obce Machnín, odkud je to ke zřícenině necelých 1,5 km.

Jdeme po žluté. Cestou míjíme viadukt. Není zapsán jako technická památka, ale je hezký. První viadukt zde byl postaven v letech 1856 – 1859. V tomto roce byl zahájen i železniční provoz na trati z Liberce do Hrádku a Žitavy. Zda a co z toho mostu je původního, to jsem se nikde nedočetla. Tento je vysoký, 700 m dlouhý a hlavně široký. Vypadá to, že tudy snad vedly dřív 2 koleje a jednu zrušili. Proto se po něm nyní nechá bezpečně přejít na druhou stranu řeky.
Po pěšině podle trati přijeli cyklisté, ale nejeví moc velké nadšení. My raději pokračujeme po značené cestě k zastávce Machnín hrad a pak asi 200 m po neznačené cestě do prudkého kopce až ke zřícenině.

Kdy přesně byl hrad postaven v severní části skalnatého ostrohu nad řekou není známo. První písemná zmínka o již stojícím hradě je z r. 1357. Jeho hlavním úkolem bylo střežit obchodní cestu z Liberce do Žitavy, ale také železný hamr na řece, jeden z nejstarších v Čechách, a nedaleké doly na vzácné kovy (železo, cín, olovo). Svého času to byl asi významný hrad, o který se vedly časté spory a majitelé se často střídali. Až r. 1558 se uvádí jako pustý. Těžba zde probíhala až do pol. 18. století.

Z hradu se do dnešních dnů částečně zachovala obvodová hradební zeď, místy vysoká skoro až 2 m, zbytky dvou věží a obytné budovy a ve skále vytesané sklepy. Je vidět, jak jsou zdi přilepené na skále. Severní věž měla v průměru asi 10 m a zdivo 1,5 m silné, jižní - obranná věž hradu měla zdivo o metr silnější a ještě dnes je asi 10 m vysoká. Hradní brána se 9. září r. 1882 zřítila do údolí.

Samozřejmě tady musím prolézt vše. Nejvíc se mi líbí zbytky věže a skutečně hluboký příkop. Je vidět, že to byl velký hrad. Zpátky jdeme už podle trati. Vyšlapaná pěšinka vede docela blízko kolejí, ale vlaky v obou směrech před chvílí projeli. Ještě jsem jízdní řád zkontrolovala na vlakové zastávce. Nerada bych se s vlakem potkala. Zajímavé je, že tady je jen jednokolejka, druhá by se sem v žádném případě nevešla. Proč je most tak široký, těžko říct.

Vracíme se k autu, jedeme do Machnína a pokračujeme do Kryštofova Údolí. Zastávku jsme včera viděli z vlaku, když jsme jeli z Liberce do České Lípy. Původně jsme si tady chtěli udělat výlet a současně se přitom zajít podívat na oba viadukty, které jsou technickou památkou. Jenže to nějak rozumně pěšky spojit nejde, i když je to blízko sebe. Objedeme to tedy autem.

Obcí Kryštofovo Údolí zatím projíždíme bez zastavení, jen se kocháme a musíme usoudit, že za zastavení to tady určitě stojí. Začínáme však prohlídkou kamenných viaduktů, snad tam někde půjde uvařit oběd. Oba byly postaveny v letech 1898 - 1900.

Na autobusové zastávce Kryštofovo Údolí - Novina odbočujeme vlevo. Tady je v jedné roubence restaurace Údolanka, nechalo by se tu zajít na obě, ale máme čas, když to někde půjde, oběd si uvaříme. Za chvíli zastavujeme u jak píšou Malého viaduktu, který je ještě v katastru obce Kryštofovo Údolí. Je dlouhý 127 metrů, vysoký 17 metrů a má 10 oblouků. Pokud tento viadukt je malý, jak vypadá ten druhý? O to víc jsme na něj zvědavi. Tady se ještě kocháme hezkými roubenkami.

Vracíme se na silnici a za chvilku odbočujeme opět vlevo - k Novinskému železničnímu viaduktu. Tak tohle je skutečně unikát. Je dlouhý 230 metrů, vysoký 29 metrů a má 14 oblouků s rozpětím až 12 metrů. Další zajímavostí je, že není rovný, ale je stavěn do oblouku.

Parkujeme pod ním. Jen se kouknu nahoru, málem se mi zatočila hlava. To je výška. Tady vaříme oběd. Občas svítí sluníčko, občas to ledově profukuje. Nechá se však najít místečko za větrem, kde jsem v pohodě oběd uvařila a kde jsme se i najedli. Dokonce mezitím nad námi projel vlak. Na závěr jsme si dali vynikající nealkoholické svrchně kvašené pivem Zero z pivovaru Albrecht. Fakt nemá chybu. Je tady moc hezky, ale už se těšíme do Kryštofova Údolí.

Jedeme do našich severních hor - 22. den - dopoledne: zřícenina hradu Hamrštejn a technické památky Novinský železniční viadukt a železniční viadukt Kryštofovo Údolí na mapě