Javorníky - 5. den - Velké Karlovice: studánka Babská, pramen Uzgruň; okruh 7 km: Uzgruň - Pod Dupačkou - Záblatkový pramen - Milanova studánka - golfové hřiště - Kulíškova NS - hotel Horal - Uzgruň

Teplota na pokoji večer rychle klesla, spala jsem docela dobře. Vstáváme před osmou. Nejdřív jdeme na snídani. Je tu ještě jeden slovenský manželský pár. Dnes je snídaně pestrá. Máme volské oko i párek, na společném stole je mimo jiné jogurt a ta jejich vynikající borůvková marmeláda. Tomu dávám přednost já. Svůj párek beru s sebou pro Otu na svačinu. Nemám sice ve zvyku ze snídaně něco odnášet, ale pochybuji, že by ho někomu znovu ohřívali. Jako moučník opět frgál. Pěkně by nás tu zmlsali.

Pak jdeme balit. Dnes místo ranní siesty máme pohybu víc než dost pohybu. Musíme věci odnést do auta. Je to sice jen jedno patro, dřevěné schody jsou pohodlné, ale úzké. Asi 3x nebo 4x jsme dolů museli. Věci nemáme v cestovní kabele nebo batohu, ale v přepravkách tak, jak nám to vyhovuje v autě, k tomu lednici. Raději to nebudu rozebírat.

Nakonec si jdeme vyzvednout zamluvený hruškový frgál, Ota si kupuje i pivo. Platíme útratu za 3 dny pobytu a loučíme se. Tady se nám moc líbilo. Fajn bylo ubytovaní, dobré jídlo, pivo a samozřejmě ty frgály, co tu pečou. Super tady byl i personál. Všichni byli příjemní, usměvaví, ať už kuchař, servírka, správcová nebo pomocná síla. Když viděli, že odjíždíme, tak se s námi přišli rozloučit nebo nám aspoň zamávali. To je pak radost tady být. Ani se nám nechce odtud odjet.

Už včera jsme se domluvili, že si tady dáme ještě jeden okruh. Moc se nám zdejší krajina líbí. Je pátek, kupujeme si v obci chleba, pak popojíždíme ke slovenským hranicím. Stále se budeme pohybovat v katastru Velkých Karlovic. Zastavujeme se v části Babská, kde je prý další výborný pramen. To se Ota dozvěděl, když chodil pro vodu k prameni Pod Bařinkou.

Jsou tady dva. Jeden je studánka Babská, k tomu jedeme, ale moc neteče, ten se nám nelíbí. Jen o kousek dál je moc hezky upravený pramen Uzgrúň. To je ten, co hledáme. Teče hodně a výhodou je, že se u něj nechá zaparkovat. Plníme si kanystry vodou na mytí. S těmi se kupodivu Ota netahal.

Popojíždíme o kousek dál a parkujeme u silnice v severní části obce - v Uzgruni. Uprostřed pravotočivé serpentiny je vlevo na okraji místo k tomu jako stvořené. Pár aut by se tam vešlo, jsme tam však sami. Odtud se vydáváme na červený cca 7 km dlouhý okruh. Rozhodli jsme se vydat nejdřív do prudšího kopce, abychom zpátky mohli pohodlně klesat.

Stoupáme lesem. Dokonce tudy vede i cyklostezka. Na kole bych to však šlapat nechtěla. Když přicházíme na silnici, která vede na Slovensko, odbočuje cyklostezka vlevo. My silnici přecházíme a pokračujeme po červeném okruhu stále ještě do kopečka až na rozcestí Pod Dupačkou. Bylo to necelých 1,5 km. Kopeček byl docela prudký, aspoň pro mne, ale proti včerejšímu nástupu to byla skoro procházka růžovou zahradou. Naštěstí jdeme lesem, tedy ve stínu. Opět zvládám časy podle mapy.com, to se mi vloni nevedlo. I to je snad známkou toho, že by ta zákeřná nemoc měla ustupovat. Cesta je lehce kamenitá, ale v pořádných botách se to zvládá.

Na rozcestí jsou klády, které využívám ke krátkému odpočinku. Hlavně se potřebuji trochu vydýchat a napít se. Je to však na sluníčku, dlouho se nezdržujeme raději za chvíli odcházíme.

Jsme na nejvyšším bodě. Až na malé výjimky nás čeká už jen rovinka nebo klesání. Musíme si však dát pozor, abychom pokračovali po červeném místním okruhu a ne po červené turistické značce. Ta vede trošku jinam. Je vedro, až dusno, nefouká to, často jdeme po sluníčku. Proto jsem v jedné serpentině vlevo uvítala Záblatkový pramen, abych si aspoň opláchla obličej. Pot mi stéká až do očí. Hned mi je lépe.

Najednou se charakter cesty mění. Kousky cesty jsou čerstvě vyasfaltované a posypané pískem, asfalt tu pěkně smrdí. Je to naštěstí jen kousek. Jen by mne zajímalo, proč to tady asfaltovali. Vpravo od nás je Záblatkový potok, ale vody je tam málo. Je vidět, že je všude sucho.

Došli jsme na rozcestí Milanova studánka, ta je jen o kousek dál. Tady je soutok - do Záblatkového potoka se vlévá bezejmenný potok - jsou to ramena, která stékají z hor. U pramene Milanova studánka je ve stínu lavička. Ta se mi líbí a samozřejmě ji využívám. Ale ani tady dlouho nesedíme. Obloha se zatahuje, Ota straší s deštěm.

Od pramene jdeme po asfaltce, vlevo od nás je golfové hřiště. Je to však zajímavé golfové hřiště. Aspoň pro nás. Nehrajeme golf a moc těch hřišť jsme neviděli. Je roztažené vlevo i vpravo od silnice. Vůbec to není souvislá plocha. Zdá se, že mezi jednotlivými plochami hřiště jsou i domky.

Náhle náš červený okruh odbočuje vpravo do kopečka, Ota vsak pokračuje dál po asfaltce rovně. Volám mu. Dozvídám se, že se mu nechtělo do kopečka. Ale když zjistil, že by pak musel po hlavní silnici, tak se raději vrací.

Jdeme nejen po červeném okruhu, ale také po Kulíškově naučné stezce, která přišla proti nám okolo golfového hřiště. Je dlouhá 2,2 km a je určena hlavně pro děti. Na 10 zastaveních se se od sovy Kulíška dozvídají informace o zde žijících lesních živočiších. Na trase mají i několik herních prvků. Jak stoupáme, otevírají se nám pěkné výhledy do údolí a na kopečky, které údolí uzavírají, a také na další část golfového hřiště.

Podle směrovky mají děti na trase dokonce možnost krmit ovečky. Marně to místo vyhlížím. Už jdeme okolo ohrazené pastviny, jen ty ovečky tu nejsou. Jsou tu však 2 automaty, kde se v sezóně nechá pro ovečky koupit krmivo. Dnes je po prázdninách, tedy po hlavní sezóně, automaty jsou prázdné. Jen by mne zajímalo, kde ty ovečky jsou. Vždyť i po prázdninách se snad někde pasou a musí něco žrát.

Před námi je areál wellness hotelu Horal. Hotel má termální bazény, sauny, kardio fitness a restauraci. Snad i to golfové hřiště patří do areálu. Přímo u hotelu je i upravená sjezdovka. Areál vypadá pěkně, je i na pěkném místě, ale nás by takové ubytování nelákalo. Snad možná ještě teď, když už tu moc lidí není, ale v létě tu je asi pěkně narváno. Mluvili jsme s jedním cyklistou. Říkal, že jeho syn sem pravidelně jezdíval, ale ceny byly neustále vyšší, že už se letos poohlédl po něčem cenově přijatelnějším. Restaurace je otevřená, my však pokračujeme dál.

Abychom dokončili červený okruh, měli bychom jít k autu po silnici. Není to daleko, ale nechce se nám. Po silnicích s provozem nechodíme rádi, pokud to není nezbytně nutné. Raději volíme menší zacházku po oranžovém okruhu. Chodníček je pěkně upravený, končí v trávě vyšlapanou cestou u našeho auta. Tak to je super.

Dnes jsem došla v pohodě, jen Ota je nějaký zničený, i když stále šel rychleji než já. Asi to včera přehnal tím, že šel z výletu až domů pěšky a pak ještě 2x pro vodu k prameni. Sice byl večer spokojený, že udělal rekord letošního léta, ale teď vidí, že to asi nebylo rozumné.

Končíme s aktivitami dnešního dne a vracíme se do Leskové a zajíždíme na parkoviště Velká Hanzlůvka. Už v úterý, když jsme šli k Ladovu prameni, jsme si toto místo vytypovali jako místo vhodné na spaní. Když jsme tudy procházeli ve středu na rozhlednu Miloňova, parkovalo tady dokonce osobní auto se stanem na střeše. Dnes tam na noc jedeme my. V noci má sice pršet, ale tady by to vadit nemělo. Lze parkovat mimo stromy. Teď sem jestě svítí sluníčko.

Ota se tak přecpal při snídani, že odmítá zatím jíst. Já si mažu rohlík, abych do čtyř vydržela. To si prý dáme frgál.

Pak se jdu umýt do potoka Velká Hanzlůvka, který tady protéká. Na jednom místě jsou na dně kamínky, jinde to vypadá, že je na dně kal, který se zvíří, pokud bychom si tam chtěli lehnout. Na umytí a spláchnutí potu mi voda po kotníky zcela stačí. Bylo to perfektní osvěžení. Ota se ode mne nakazil a jde tam taky.

Ve 4 hodiny dáváme frgál. Každý čtvrtku. Je vynikající. Pro Otu je to prý oběd i večeře. Je tedy otázka, zda je zničený z únavy nebo z ranního přejedení. Možné je obojí.

Trochu to v autě uklízím. Věci, které jsme měli v penzionu, dávám v autě na jejich místo.

Je 6 hodin, venku se rychle ochlazuje. Sluníčko na nás už nesvítí, venku klesá teplota pod 19 stupňů. To už je chladno, stěhuji se za Otou do kabiny. Dnes jsme skutečně už poslední den tady ve Velkých Karlovicích, ale ještě bychom si zítra udělali rádi jeden výlet v Javorníkách, tentokrát v jejich slovenské části. Tak snad to vyjde.

V noci má pršet a být chladno. Zatím je jasno a relativně teplo. Přesto vytahuji teplou peřinu. V 9 hodin jsme už v posteli zmoření dnešním horkem.

Javorníky - 5. den - Velké Karlovice: studánka Babská, pramen Uzgruň; okruh 7 km: Uzgruň - Pod Dupačkou - Záblatkový pramen - Milanova studánka - golfové hřiště - Kulíškova NS - hotel Horal - Uzgruň na mapě