Javorníky - 2. den - trasa 8,5 km: Velké Karlovice-pivovar Pod Pralesem - hotel Razula - kaňon Hanzlová - vodní plocha Velká Hanzlůvka - Ladův pramen; prales PR Razula

Včera jsme dorazili do penzionu Pod pralesem ve Velkých Karlovicích, kde pobudeme až do pátku. Javorníky moc neznáme, tak si to tady trošku prochodíme. Navíc penzion je v minipivovaře, dokonce zde vaří i nealko IPU, tak si to tady užijeme dvojnásob.

Večer jsem horkem nemohla usnout, ale vedro se docela rychle vyvětralo, že jsem k ránu už nechala otevřené jen ventilačky. Přece jen jsme na horách. Okna máme do ulice. Překvapilo mne, že tu nebyl ráno žádný provoz, že tady byl klid.

Snídaně se podávají od 8 do půl desáté. Na půl devátou jsem nařídila budíka. Překvapivě se budíme už v půl osmé. Dokonce mám pocit, že jsem se vyspala dobře.

Po 8. hodině už jdeme na snídani. Původně měly být snídaně formou švédských stolů. Jsme zde však jen 3 páry, takže je to kombinace servírované snídaně a švédských stolů. Na stole máme talíř s nakrájeným chlebem, talíř se šunkou, sýrem, máslem a salátovou okurkou. Na stole společném pro všechny je čaj, limonáda, mléko, jogurty, borůvková marmeláda a další přísady, které lze míchat do jogurtu. Pak je tam nakrájený frgál, které tady pečou. Jak jsme dorazili, přišli nám nabídnout párky. To Ota uvítal, na něco takového se těšil. Když jsme byli téměř po snídani, přišla nám nabídnout kávu. To jsem zase uvítala já. Bez ranní kávy funguji dost špatně. Takže si myslím, že snídaně byla naprosto dostačující.

Řádně najedeni jsme se na pokoji balili na výlet. Tady v okolí je řada značených tras, ale také několik různě dlouhých různě barevných místních okruhů. To je také důvod, proč jsme si toto místo vybrali. Trasy lze různě kombinovat, zkracovat. Včera jsme si zvládli opatřit i papírovou mapku, nějaké trasy jsem podle mapy naplánovala doma, tak teď už se jen domlouváme, zda dodržíme včerejší plán.

Na dnešek hlásí teplé počasí. Dívala jsem se na dvě předpovědi, které se výrazně liší. Na jednom tvrdí, že bude hezky, stejně jako zítra, kdy má být ještě tepleji. Podle druhé předpovědi má být dnes teplo, odpoledne může sprchnout, stejně tak v noci. Zítra má být chladněji a deštivěji. A teď něčemu věřte a něco plánujte.

Bereme si pláštěnku a vyrážíme k Ladovu prameni. Zvolili jsme vlastní trasu, která je kombinací místního zeleného a hnědého okruhu (i když podle mapy.com to vypadá spíš na červený okruh). Uděláme si z toho částečný okruh o délce 8,5 km.

Náš pivovar je jen kousek od hlavní silnice na žlutém okruhu. Toho se držíme jen kousek. Díky tomu jsme objevili krytou dřevěnou lávku přes Vsetínskou Bečvu. Na hlavní silnici jsme se dostali na rozcestí Léskové (hotel Razula). Odtud vyrážíme po zeleném okruhu Galík-Miloňová. Ve stejném směru vede i modrá turistická trasa. Cesta vede zpočátku po silnici s minimálním provozem. Silnice končí parkovištěm, jezdí tudy jen auta k několika hotelům. V sezóně je zde provoz asi větší.

Zpočátku jdeme jen do mírného kopečka. Dokonce míjíme informační tabuli Fotostezky - 1. téma: Kompozice, kde začínajícím fotografům, tedy i mně radí, jaká má být ideální kompozice fotky. Dobrá rada je, že se má pracovat se světlem, fotit ideálně v ranních nebo odpoledních hodinách. Je to dobrá rada, ale když je zataženo, prší, tak toho světla moc není. Navíc potřebuji fotit po celý den. Ale informace jsou zde zajímavé.

 

Na rozcestí Velká Hanzlůvka - parkoviště to známe. Odtud jsme před třemi lety vyrazili na rozhlednu Miloňová. Dnes neodbočujeme, jdeme dál rovně. Cesta se trošku zvedá, ale kopec není nijak náročný. Jen je vedro a dusno. Jdu pomalu s tím, že si musím někde odpočinout. Tady na rozcestí je přístřešek, ale to se mi zdá brzy, vždyť jsme sotva vyšli.

Cesta vede kaňonem Hanzlová. Je tu hezky, vlevo dole je údolí, kterým protéká potok, zahlédli jsme i skaliska. Vpravo je prudký svah. Sem už je zákaz vjezdu, přesto tu je asfaltka. To je asi jediné, co mi vadí. Raději mám přírodní povrch.

Přicházíme na rozcestí Velká Hanzlůvka - most. Tady náš zelený okruh odbočuje vlevo, my jdeme rovně po červeném okruhu, stále však po modré turistické značce, stále do mírného kopečka, bohužel stále po asfaltce.

Konečně jsme téměř u cíle naší trasy - na rozcestí Ladův pramen. To je docela záhada, většinou je uvedeno Ladův, ale setkáváme se i s názvem Laďův pramen. Zajímalo mne, podle koho se pramen takto jmenuje, ale to jsem nezjistila nikde.

Tady na rozcestí se červená rozděluje. Jedna vede rovně, druhá (pravděpodobně je to ta hnědá) odbočuje i s modrou turistickou trasou do kopečka vpravo. Značení tras je docela dobré, ale tady postrádáme šipku, která by turisty nasměrovala k pramenu. Kousek na kopečku je vidět jen dřevěný přístřešek, my podle mapy víme, že tam někde je i pramen. Pokračujeme tedy rovně po červeném okruhu, ale jen kousek. Nejdřív vpravo vidíme upravený pramen se stříškou. Podle nápisu na dřevěné ceduli nad ním má mít léčivé účinky. Měl by být tedy pitný, je tam i hrneček. Nikdo však jeho pitnost asi nekontroluje. Ota ho odvážně ochutnal, ale prý není dobrý.

O kousek dál je vlevo na kopečku altánek. Ten vítám, jdu si odpočinout. Dlouho jsem tam však nevydržela. Je tu vlhko a chladno, i když všude jinde je horko.

Nechceme se vracet do penzionu po stejné cestě. Vracíme se jen kousek na rozcestí Ladův pramen a vydáváme se po modré turistické značce, jednom z okruhů a také po cyklostezce. Obcházíme tak malou vodní plochu Velká Hanzlůvka. Čeká nás poslední, docela prudké stoupání. Těším se, že se zbavíme asfaltky, jenže je to ještě horší. Cesta je zpevněná kameny. Pravděpodobně kvůli těžbě dříví. Asi se jim po ní lépe jezdí, ale chodit se po tom skoro nedá. Vybíráme si trochu schůdnější úsek, kde jsou kameny uježděné, občas je kousek zbytku lesní cesty vlevo nebo vpravo. Nejde se dobře. Navíc mám vyviklané kotníky, snadno si je zvrtnu. O to tedy nestojím. Jdu hodně opatrně.

Zhruba po 0,5 km tohoto zoufalého stoupání jsme na nejvyšším bodě. Modrá trasa s cyklotrasou vedou rovně k chatě Třeštík. Prudce vpravo - už z kopečka odbočuje náš okruh i s tou nešťasnou kamenitou cestou. Ani nevím, jak daleko jsme po ní šli, ale najednou se proměnila v normální kamenitou cestu. Je tu však hezky, jehličnaté lesy brání sluníčku, takže není až takové horko.

Na ranní trasu - tedy na asfaltku jsme přišli kousek za rozcestím Velká Hanzlůvka - most. Do cíle máme necelé 2 km. Sedám si na kládu, abych si trošku odpočinula, ale cítím se docela v pohodě. Nechci se úplně vyčerpat. Tvrdím, že si musím vždy nechat nějakou energii na boj s tou mojí zákeřnou nemocí. Vzhledem k tomu, že nás čeká již známá cesta jen z mírného kopečka, neodpočívám dlouho.

Za půl hodiny jsme v obci, už nám zbývá jen malý kopeček k penzionu. To už zpomaluji, mám toho docela dost, ale zvládla jsem to dobře. Jsem spokojená. I přes kamenné úskalí se mi cesta i její okolí líbilo. Spokojen je i Ota. My jsme vlastně v přírodě spokojeni vždy.

Ota na mne čeká u auta, ještě potřebujeme pár věcí vzít na pokoj. Tam se jdeme také umýt, přezout a už spěcháme na oběd, Ota se těší samozřejmě na pivo. Abych měla změnu, dala jsem si domácí limonádu s rybízem a borůvkami.

Najedli jsme se, pochutnali si. Já si dala vynikající borůvkový knedlík. Trochu jsem se bála, zda tam bude dost borůvek, ale překvapilo mne to. Knedlík byl veliký, trochu plněný borůvkami, ale byl ještě rozvařenými borůvkami mohutně přelitý. Pak tvaroh a asi šlehačka. Já už ani nevím, ale byla to úžasná dobrota.
K mému překvapení najednou přišla mlaďounká kuchařka a přišla mi nabídnout malinovou bublaninu. Chvíli jsem se zdráhala, ale nakonec jsem si chtěla jeden kousek vzít. Nechala mi tam tři a ještě se zdálo, že je ráda, že se toho zbavila. Trochu přeháním, ale bylo na ní vidět, že má radost, ze jsem si to vzala. Byla to příjemná a hlavně moc dobrá pozornost podniku. Tady se musím zmínit, že zdejší personál - od hospodářky a recepční v jedné osobě, servírky, kuchaře, uklízečky jsou všichni moc fajn, usměvaví, milí.

Na odpoledne už program nemáme. Hlavně já toho mám už dost. Osprchovala jsem se a oba jsme odpadli. Chvíli jsme si četli, ale nakonec oba usnuli. Ten horský vzduch nás nějak zničil.

Když jsme se probrali, šel se Ota ještě projít po silnici po žlutém okruhu - od restaurace až k pralesu, tedy k národní přírodní rezervaci Razula. Oblast je chráněná od r. 1935. Od té doby se stromy nechávají žít svým životem. Kam padnou, tam ztrouchniví. Je to původní jedlobukový les, který je typický pro Javorníky. Rezervace poskytuje klidný životní prostor chráněným ptákům, vzácným houbám i dřevokazným, různému druhu hmyzu. Podle stop tam prý často prochází medvěd hnědý.

Ota už dál do pralesa nešel. Musel se vrátit, aby si stačil nechat natočit pivo těsně před zavíračkou. Dnes dnešní směna končí, zítra tu bude jiná parta. Platíme dnešní a včerejší útratu. Já si ještě koupila nealko IPU. Sedíme na terase a užíváme si večer. Dnes se však docela rychle ochlazuje. Možná i proto, že někde sprchlo. Tady to před chvíli také vypadalo na déšť, ale nakonec by to nebylo ani na pokropení prádla.

Na pokoji dáváme večeři. Chodit na ní do restaurace nechceme. Jsou to velké porce a my večer už moc nejíme.
Venku se zatahuje, vypadá to, že skutečně bude v noci pršet.

Ještě než jsme šli spát, neobešlo se to bez problémů. Na pokoji je horko, svítí jen malá lampička, tak chci otevřít okno. V ten moment okolo mne něco většího rychle prolétlo. Asi můra, říkam si a honem okno zase zavírám. Za chvilku vidím, že cosi většího sedí na stěně, osvětlené z koupelny. Sice mám z takových potvor hrůzu, ale duchaplně jsem popadla sklenici a přiklopila ji na zeď. Pomocí pivního tácku se mi podařilo sklenici uzavřít, že to zůstalo uvnitř. Ukazuji to Otovi, myslí si, že je to šváb. Ještě to tak. Vypouštím to z okna a googlím, jak šváb vypadá. Zjišťuji, že by to mohl být, i když ty potvory vypadají všechny stejně. Navíc jsem to tak moc nezkoumala. Pokud to je, tak je hodně netypický. Snad jedině ta velikost by mohla souhlasit. Snad. Prý moc nelétají, jen ojediněle je přitahuje osvětlené okno. Běžně však při rozsvícení světla utíkají do tmy. Proč tedy seděl na osvětlené zdi. Jsou pomalejší a méně obratné. Ale tohle okolo mne proletělo takovým fofrem, že jsem v letu vůbec nepoznala, co letí. Samice křídla nemají téměř žádná, sameček jen krátká. Ale tohle i v té sklenici mělo rozpětí křídel docela velké. Přesvědčuji se, že to šváb není, ale samozřejmě hned přemýšlím. zda nejsou v restaurační kuchyni a pod. Tam je vsak vidět, jak mají pěkně uklizeno. Tam snad být nemohou. Mohlo to přiletět i kdo ví odkud. S hroznými představami jdu spát, takovouhle havěť nemám ráda. Ani venku. Okno otvíráme až po zhasnutí všech světel. A to ještě chvíli čekám a koukám, zda něco nesedí na okně. Ale už se nic takového neobjevilo.

Samozřejmě hned přemýšlím. zda nejsou v restaurační kuchyni a pod. Tam je vsak vidět, jak mají pěkně uklizeno. Tam snad být nemohou. Mohlo to přiletět i kdo ví odkud. S hroznými představami jdu spát, okno otvíráme až po zhasnutí všech světel. A to ještě chvíli čekám a koukám, zda něco nesedí na okně. Ale už se nic takového neobjevilo.

Ještě než jsme usnuli, spustil se venku prudký liják. Jen jsem si pomyslela, že nám snad nenastane deštivé období. Zítra bychom chtěli přes rozhlednu dojít do další části Velkých Karlovic. V dešti by to nebylo ono.