Javorníky - 3. den - okruh 10 km: Velké Karlovice-pivovar Pod Pralesem - Velká Hanzlůvka - Nad Lanternou - rozhledna Miloňová - Velké Karlovice-restaurace Gajdův dvůr - pivovar Pod Pralesem

Dnes jsem spala extrémně divně. Každou chvíli jsem byla vzhůru, ale hned usínala. Proto vím, že pršelo celou noc. Déšť mi vsak nevadil, možná jsem podvědomě přemýšlela nad tím, co nám včera večer vlétlo do pokoje. Ale mám pocit, že jsem ho z hlavy vytěsnila.

I přes neklidnou noc se budím v půl osmé, dokonce s pocitem vyspání. Včera to byl Ota, který mne honil z postele, dnes se nechce vstávat jemu. Prý také spal špatně. A to u něj není vůbec běžné. Venku už neprší, ale kopečky jsou v mracích. Koukám na předpověď. Okolo 11. hodiny prý může sprchnout, ale také už má svítit sluníčko.

Po 8. hodině jdeme na snídani. Dnes jsme tu jediní hoteloví hosté. Vše máme připraveno na stole. K chlebu přibyly velké housky, k salátové okurce domácí rajčata. Místo párku nabízí volská oka. Dnes tu není jogurt, to mi tak moc nevadí, ale není tu ani marmeláda. Když jsem se zeptala, zda bude zítra, tak mi kuchař hned donesl plnou misku. Na chleba s máslem ji mám radši než šunku. Říkám, že personál je tu skvělý. Měli jsme i frgál, ke kávě je to fantastická sladká tečka.

Po snídani jsme se odvalili na pokoj. Předpověď se nezměnila. Rozhodli jsme se zhruba hodinu počkat a pak se rozhodneme podle aktuálního stavu, zda vymyslíme náhradní program.

V 10 hodin se to od západu začíná vyjasňovat. Už to není souvislá šeď. Vyrážíme podle plánu k rozhledně Miloňová. Sice jsme tam byli před 3 lety, to jsme si udělali malý okruh. Dnes to chceme protáhnout až do další části Velkých Karlovic. Zatím ještě ne do filmového centra.

Chvíli jsme uvažovali, že vyrazíme po neznačené cestě přes hotel Vyhlídka, kde jsme byli v pondělí, a dál rovnou do kopce k vysílači u rozcestí Nad Lanternou, kde bychom se napojili na červený okruh k rozhledně. Nakonec jsme však zvolili delší, ale pohodlnější trasu přes parkoviště Velká Hanzlůvka, kde jsme byli včera.

Odcházíme proto stejnou cestou jako včera - přes krytou dřevěnou lávku a po silnici po modré na rozcestí Velká Hanzlůvka - parkoviště. Už včera jsme si říkali, že tady na parkovišti bychom klidně mohli spát. Že to lze, jsme zjistili už dnes. Parkovalo tam auto se zajímavou výbavou - na střeše osobního auta měli stan, k tomu vedl kovový žebřík, před kterým měli dokonce rohožku. Venku nechali i židličky a na kouli sušili boty. Majitelé byli asi na výletě. Hlavně ten stan mne fascinoval.

Na rozcestí odbočujeme vlevo přes potok a pokračujeme po zeleném okruhu Galik - Miloňová, opět po asfaltce až na rozcestí Nad Lanternou. Cesta byla sice do kopečka, ale poměrně pohodovka. Jak jsme se dostali ke sjezdovce nad hotelem Galik, už se nám otevřel pohled směrem, kterým jsme ráno šli. Dokonce vidíme i náš penzion. Tady je vysílač a velký dřevěný rám - fotookno. Je zde dokonce i fotopoint se stojanem k upevněni mobilu, abychom se v okně mohli vyfotit. Ale protože se nerada fotím a nejvíc se mi líbí fotky bez lidí, tak jsem zůstala u zarámované krajiny.

Všimli jsme se, že odtud směrem k hotelu Vyhlídka vede Stezka valašských strašidýlek. Zvědavá jsem dost, ale ne zas tolik, abych musela klesnout k hotelu a zase šplhat vzhůru. Na dohled žádné strašidýlko nevidím. To mne sice mrzí, ale nemusím vidět vše.

Rám se nechá využít i jako lavička, ale dlouho se nezdržujeme. Jen jsem se napila a jdeme dál stále po zeleném okruhu do prudkého kopce. Změnil se i povrch cesty. Jdeme po lesní kamenitohlinité cestě, která je po nočním dešti lehce klouzavá. Ale není to nic hrozného. Horší je pro mne to stoupání. Prostřední třetina je trošku rovinatější, aby člověk nabral sílu na následující výstup. Po dalším prudkém stoupání si myslím, že už jsme na náhorní plošince, ale kdepak té je konec. Zase je to jeden terénní zlom. Takže vydechnout, popadnout nový dech a opět stoupat.

Cestou jsem udělala pauzu u další zastávky Fotostezky - 11. téma: Protisvětlo. S 1. tématem této fotostezky jsme se setkali včera na cestě z parkoviště Velká Hanzlůvka k Ladovu prameni. Asi se s nimi setkáme častěji. Jsou tam zajímavé informace, i když něco z toho znám.

Konečně už vidíme dřevěnou rozhlednu Miloňová. Ota se chystá hned vzhůru. Dávám mu svůj foťák, aby mi nafotil, co je vidět. Už jsem nahoře jednou byla, dnes asi výhledy tak pěkné nebudou. Potřebuji si odpočinout. Ještě nás čeká dlouhý kus cesty, naštěstí z kopečka nebo skoro po rovině.

Ota nahoru také nespěchá, nahoře se kochá a po návratu mi povídá, co je vidět a kam vidět není, co je zamlžené.

Teď už nás čeká jen cesta dolů. Do 14 hodin bychom rádi byli v restauraci Gajdův Dvůr, do té doby je v nabídce levnější jídlo v rámci denní nabídky. Ale abych se kvůli tomu uštvala, tak to tedy ne. Uvidíme, jak to vyjde.

Vrchol máme opustit po fialovém okruhu, podle mapy.com po červeném. Je pravda, že tyto barvy se v mapě špatně rozlišují. Značení okruhů tady není zrovna nejlepší, máme pocit, že není žádné. Naštěstí podle digitální mapy jsme cestu našli snadno. Klesání je docela přijatelné, není mod prudké, jde se dobře. Dokonce stíhám časy, které jsou uvedeny v mapy.com. Pokud to tak půjde dál, tak ten oběd zvládneme v pohodě.

Když fialový (červený) okruh odbočuje vlevo, my jdeme rovně po žlutém okruhu. Rozcestník tu nikde není. Žluté místní značení jak náhle začalo, tak náhle skončilo, když jsme se spojili s okruhem Lésková - Miloňov. Za chvíli vlevo odbočuje neznačená cesta. Tou si to zkracujeme přímo do obce, restaurace už je pak blízko.
Nevím, zda to byl nejlepší nápad, klesání bylo v jednom úseku doslova hrozné. Jenže těch možností moc nebylo. Kdybychom šli dál po okruhu Lésková - Miloňov, trasu bychom měli ještě o skoro 2,5 km delší a je otázka, o co by bylo klesání mírnější. Přežila jsem to, ale měla jsem toho plné zuby. Kolenům se to klesání vůbec nelíbí.

Jak jsme přišli na konec lesa a k prvním domků, už se nám otevírají výhledy na zamlžené kopečky na druhé straně obce. Až se divíme, jak je to zatažené.

Když jsme došli na hlavní silnici, oddechli jsme si. Dokonce i Ota. Také nemá rád takové prudké klesání. Ještě není půl druhé, do restaurace to máme necelých 400 m. Zdá se mi to však skoro nekonečné. Naštěstí času máme dost, nemusím spěchat. Jenže já bych nespěchala, i kdyby čas nebyl. Jdu volným tempem, lze říct, že se táhnu jako smrad. Jinak to asi říct ani nejde. Nohy se mi z toho klesání stále ještě kroutí.

Už vidíme dřevěnou nebo dřevem obložnou velkou budovu, kde je restaurace Gajdův Dvůr, ale kde nabízí i ubytování a masáže. Majiteli jsou manželský pár, který v rakouských Alpách sbíral zkušenosti a zdokonaloval své umění - Tom šéfoval kuchyni v typické horské chatě a Martinu srdce táhlo k masážím, fitness a saunování. R. 2024 se vrátili zpátky na Valašsko a usadili se ve zrekonstruované budově. V jídelním lístku jsou rakouské speciality, ale samozřejmě i místní.

Jak jsme se usadili v zahradě restaurace, servírka hned přiběhla s nabídkou denního menu s upozorněním, že na objednávku máme 10 minut. To od ní bylo milé. Výběr byl docela slušný, ale nakonec vyhrál smažený sýr s bramborem a tatarkou - porce za 169,- Kč - to byla pěkná cena. Ota dal 2x Radegasta, ja polotmavého Birella a jako moučník nanuka. Nějak mne neustále honí mlsná.

Hodinku jsme poseděli a nabrali sílu, tedy hlavně já. Aspoň jsem si to myslela. Domů jsme to měli 3 km skoro po rovině. Sice jsme šli po silnici, ale při okraji je poměrně široký pruh pro cyklisty a chodce. Provoz nebyl veliký, a já doufám, že to zvládnu. Při cestě jsou hezké dřevěnky, při pěší cestě si to dobře prohlédneme.

V polovině cesty jsem si nadávala, že jsem měla jet autobusem, jezdí každou hodinu. Jenže před chvílí okolo nás projel, čekat na další se mi nechce.

Míjíme moc hezké chalupy, většinou asi soukromé, ale některé nabízí i ubytování. Okolní kopečky jsou také zajímavé. Podél cesty byla řada stromů se zralými švestkami, to bylo příjemné zpestření. Jdu pomalu, času máme dost. K tomu se živíme švestkami. Až když jsem viděla špičku vysílače nad restaurací Vyhlídka, bylo mi jasné, že to už zvládnu, že to daleko není. Pomalu pokračuji. Zato Ota cítil, že se blíží k pivovaru. Ten ho přitahoval a najednou je pryč. Však už věděl, že ten kousek sama také dojdu.

Když jsem konečně došla do restaurace, měl už na stole svoje pivo. Já si objednala domácí limonádu s rybízem a borůvkami, ale odnesla jsem si to na pokoj. Už jsem se těšila pod sprchu a věděla jsem, že dolů se mi už nebude chtít jít. Z koupelny jsem vyšla jako nový člověk, všechna únava ze mne téměř spadla.

Ota se s pivem taky dlouho nepáral, za chvíli byl nahoře. Převlékl se a po krátkém odpočinku vyrazil k pralesu, kde včera objevil pramen Pod Bařinkou, kde teče prý výborná pitná voda, jak se na místě dozvěděl. Nevím, proč si myslí, že je lepší, než ze zdejšího kohoutku, ale když se mu tam chce jít a tahat se s tím, rozmlouvat mu to nebudu.

Když jsem se šla na bar zeptat, do kolika budou mít dnes otevřeno, akorát přicházel. Dal si pivo, já ještě jednu limonádu, ale sluníčko už zapadalo za stromy, rychle se ochlazovalo a tak jsme šli na pokoj. Ota si dal pivo do lednice (na pokoji ve vybavení není, ale my jsme si s sebou z auta vzali naši kompresorovou, která má redukci i na 220 stupňů) a šel do sprchy, já se pustila do přípravy večeře. Je to jednoduché. Otevřela jsem olejovky, namazala chleba a nakrájela cibuli. Ještě jsem si skočila na bar pro malou nealko Ipu.

Dnešní den se zase vydařil a já udělala rekord, ušla jsem 9,6 km. To je za letošní léto nejvíc. Cítím se fajn a to je to hlavní. Docela rychle jsem zregenerovala. Je to asi tím, že se prodlužuje doba od aplikace bioléčby (je to už skoro měsíc), která má za následek únavu a úbytek sil. Ustupuje to pomaleji, než jsem si myslela. Ale trhat rekordy nechci. Pořád tvrdím, že mi musí zbýt energie na boj s nemocí.

Večer si opět užíváme klid. Zítra má být od rána hezky, tak plánujeme další výlet. Popojedeme autobusem do Velkých Karlovic k nádraží a tam si uděláme další okruh. Autobusy jezdí každou hodinu, tak to vyjde snad dobře. Spát jdeme už v půl desáté. Oba jsme spali špatně a po náročném výletu si to zasloužíme.

Javorníky - 3. den - okruh 10 km: Velké Karlovice-pivovar Pod Pralesem - Velká Hanzlůvka - Nad Lanternou - rozhledna Miloňová - Velké Karlovice-restaurace Gajdův dvůr - pivovar Pod Pralesem na mapě