Dovolená 08 - 9.Do skalních bludišť na Ostaši a na skok do Polska

Ráno se mi manželka přiznává, že má na nohou tak strašné otlaky, že dnes nemůže vůbec nikam jít a tak ji nechávám odpočívat a na dnešní výlet vyrážím sám. Napřed zkratkou okolo kempu lesem a přes lávku do města na dršťkovou polévku. Poté si kupuju zpáteční lístek a z vlaku vystupuji ve Žďáru nad Metují. Mají tu u zastávky úžasně smradlavé - ( ještě "předsocialistické" WC ) - a to sem ještě větřík v poryvech přihazuje vůni z blízkého vepřína ... Honem odtud pryč !

Nebe je dnes zatáhlé do šedi, ale kupodivu ho podkreslují velmi dramatické mraky. Jdu pomalu přes dědinu a pak po silničce stoupám přes velký lán a okolo lesa k rekreační osadě Ostaš. Při ohlédnutí mne ohromí nádherné výhledy a tak z batohu lovím dalekohled. V bufetu u restaurace si v klidu vychutnám jednoho turka a po krátkém odpočinku vyrážím po docela pohodlné cestě a táhlými oblouky dvou zatáček pod vrchol Ostaše, který je zdoben po celém svém obvodu krásnými skálami. Ostaš - ( 700 m ) - je jednou z mála našich stolových hor a na jeho temeno do Horního skalního bludiště vede turisticky značený okruh. Ve svahu pod vrcholovými skálami se rozprostírá velká Paseka a tak se tu dá velmi dobře fotit. Turistů tu taky nejsou zrovna davy a tak je to tady moc fajn...

Procházím přes Výří bránu na malé skalní náměstíčko a upřímně obdivuju zdejší skály, které jsou z jemnozrnného pískovce a díky tomu tu vyerodovaly do fantastických tvarů a puklin. Procházím skalním mini bludištěm s mnoha zajímavými a pojmenovanými útvary : vidím Zbrojnoše, Čertův mostek, Raněného sokola a skupinku Medvídků. Dále pak pozoruhodnou Mohylu smrti a hlavu Zrádce. ( Vztahuje se k ní pověst o vpádu křižáků na naše území : Obyvatelé blízké Police nad Metují se tu před nimi i s veškerým svým majetkem ve skalách ukryli, ale byli zrazeni mlynářem z Hlavňova. Po krátkém boji podlehli Poličtí přesile a křižáci vnikli na temeno hory. Ve strašném masakru přišli všichni "civilisté" o život - muži byli zhazováni z vysokých skalních útesů, ženy a dívky za vlasy věšeny na okolní pokroucené borovice a děti - no, radši už nic - to už snad ani internetový portál neunese... Zrádce mlynář se pak dočkal odměny v podobě vlastní useknuté hlavy !!! ) Téměř pod vrcholovým temenem se nachází velice bizarní skalní útvar, zvaný " Čertovo auto", který je proděravěn úzkými skalními brankami, okny a malými otvory. Na vrcholové hraně skalních útesů se pohybuju po vyhlídkové plošině se zajímavou skalní věží Cikánkou s dítětem. Z nejvyššího skalního útesu - Frýdlantské vyhlídky - se mým zrakům a okulárům dalekohledu otevírají super vyhlídky na okolní krajinu a na Dolní bludiště hluboko pod námi. ( Vzpomínám, si, že jsem kdysi v útlém dětství louskal tlustou knihu povídek od Aloise Jiráska a byl tu zpracován i příběh, jak to tenkrát na Ostaši bylo. Přiznám, se ale, že jsem se zasekl na klasikově "specialitě", kterou bylo používání abnormálně dlouhých souvětí se samými přechodníky, díky nimž i dobrodružný děj nějak vyšuměl do ztracena ! Tu knihu jsem nikdy nedočetl a vrátil ji do knihovny. Je velká škoda, že se nesmí zasahovat do děl klasiků a překládat je do soudobého jazyka. Jesti mají školní děti i dnes za povinnost přečíst v mimoškolní četbě některé z Jiráskových děl, tak je teda upřímně lituju ...)

Od vyhlídky se značená cesta vrací přes les nejkratším směrem k Výří bráně a zcela míjí ty další - ale veřejnosti už nepřístupné - skály po vrcholovém obvodu Ostaše. Já tu ještě chvilku u skal posedím a posvačím a pak teprve zestup na hřeben nad osadou a hurá do Spodního bludiště, kde jsem ještě nikdy nebyl ... Tady je sice davů lidí - ( většinou rodin s malými dětmi ) - víc, než mi je po chuti, ale to,co se nachází okolo nás, dává rychle zapomenout na veškeré nešvary civilizace ! Dolní bludiště je známější pod názvem Kočičí skály a je to asi 1 km dlouhý skalnatý hřeben, doprovázený desítkami skalních věží. Cestička se proplétá mezi mnoha zajímavými skalními útvary a nabízí i veliké množství vyhlídek. Z jednoho místa dolů spadá odbočka k jeskyni Českých bratří, o kus dál je ve skalách poněkud zúžený průchod a pak přicházíme na nádvoří pod Kočičím hradem. Tady pod ním jsou z opadaného jemného písku dokonce menší závěje. Všude na "hradě" a okolo něj se nachází spleť uzoučkých chodeb, puklin a velmi těsných průchodů, jimiž se místy tak tak protáhnou děti a ne tak dospělý jedinec. Ale je tu moc krásně !!! ( Zapomněl jsem uvést, že všude okolo turistické stezky je na skalních věžích vidět také spousta skob a na vrcholcích se schránkami pro vrcholové knihy sem tam vlaje i praporek, což napovídá o tom, že se tu s velkou oblibou a často "leze" ...)

Chudák Jana, že to tady dneska nemohla se mnou projít a vidět - zdejší skály by se jí určitě moc líbily, protože patří k těm nejhezčím v celé zdejší rozsáhlé "skalní oblasti" - no šak to říkám : chudák cérka, mosím ju sem negdy příště dovléct ...

Od Kočičího hradního sídla se vracím na půl cesty nazpět a pak mne jakási pěšinka vyvádí vpravo ze skal. Ty poslední skalečky jsou také velmi zajímavé a tak si je fotím. Vzápětí začíná pršet ! Napřed svačím a krčím se pod košatým smrčkem, pak ale začíná takový slejvák, že to nestačí a tak musím roztáhnout i deštník !! Rozhoduju se jet nazpět do Náchoda z Dědova - je to tam na vlak o něco blíž. V dešti tedy dolů lesem na nádhernou louku - naproti nad ní se v lesnatém kopci ukrývá další, ale nepřístupné skalní bludiště na Hejdě. Pak vlevo vbok a stále lesem až po dva dětské tábory. Jeden je celý tvořen indiánskými "týpí" a jako jídelna jim slouží westernový saloon, za který by se nemuseli stydět ani na Divokém západě ! A díky bohu přestává pršet ...

V Dědově sedím na zastávce a najednou kolem projede osobní vlak a nezastaví !! To mne docela vyleká, ale přichází nějaká paní a uklidňuje mne, že to byl osobák speciál a další vlak, co pojede za 10 minut, tak ten tady už lidi bere ... Na nádraží ještě vypisuju podle jízdního řádu spoj do Králíků a přichází mi naproti Jana. Na večeři si tentokráte dáváme řízeček. V táboře jsou do naší chatky o 2 "apartmá" přiděleni noví sousedé. ( Ti z Hlučínska nám ráno na zápraží nechali na rozloučenou aspoň lísteček s podravem ). Večer si vaříme kafé a sedíme s poslední dvojicí s dětmi ze staré sestavy, která zde ještě zbyla. Michal a Jitka mají stejnojmenné potomky a jejich domovem je město Děčín. Na zítřek si domlouváme společný výlet kousek za hranice do Polska a naším cílem budou lázně

Kudowa zdrój - česky Lázně Chudoba ...

Je úterý a začíná náš poslední den pobytu tady v Náchodě. Se sousedy z Děčína a jejich potomky jedeme za jízdenku v ceně 14 kč na osobu do 3 km vzdáleného polského lázeňského města. S Janou si vyměňujeme zloté jen za našich 100 korun a moc jich tedy nedostaneme, jejich měna proti časům minulým notně posílila. Oba Michalové a obě Jitky nás vedou k hlavnímu lázeňskému pavilonu a pak si domlouváme sraz a oni se jdou koupat do Aquaparku. My dva zatím šmejdíme po všech lázeňských koutech a procházíme si i veliký lázeňský park v anglickém stylu a na jeho spodním konci obdivujeme vodní plochu s divokými kačenami, mraky ryb a vodním vodotryskem - v proudu vysokého gejzíru dokonce vzniká barevná duha !

Pak se pomalu vracíme zpět k hlavní lázeňské budově a asi 2 km dlouhou hlavní třídou plnou výkladních skříní mnoha obchodů a okolo hezkých vilek a palem až skoro po tržnici. Poté se vracíme po druhé straně dlouhé ulice zpátky. ( Není to tu špatné, ale naše Luhačovice jsou jenom jedny !!! ) O něco později usedáme do cukrárny a pochutnáváme si tu na perfektních zákuscích a minerálce - na víc nám rozměněné polské peníze nestačí. Jeden z našich řezů je jagodovy - borůvkový - a něco tak hrozně dobrého jsme snad ještě v životě nejedli !!

( Kudowa Zdrój patří k nejstarším lázním nejen v Polsku, ale dokonce i v celé Evropě. Původní osada se jmenovala Lipolitov, ale už v půlce 16.století byly přejmenovány na Chudobu, Kudovu a další zkomoleniny, až dostaly po druhé světové válce dnešní název. V lázních se léčí onemocnění srdce a oběhového systému. Město obývá 11 000 lidí a leží na rozhraní Orlických hor a Gor Stolowych, jen asi 3 km od Náchoda za státní hranicí ...) Na zastávce busu se potkáváme s Děčíňákama, probíráme zážitky a pak odjezd do Náchoda. Cestou mladý Michal udělá na celý autobus : " Uiuiuiui !!", všichni se hrozně leknou a ségra ho napomíná : " Nezívej !"

Společně do Sportu na oběd a my s Jankou se jdeme naposledy projít po historickém centru Náchoda a rozloučit se s místy, která jsme si tu oblíbili. Stavujeme se pak v řeznictví a hudebninách, navštěvujeme i Infocentrum. V táboře si dopřáváme odpolední šlofíček - dneska je zase veliké horko - a pak balení našich věcí. Večer pod sprchu a kafé a dlouho sedíme s Děčíňáky ve svitu lampiónu a svíček před jejich chatou, povídáme si a trávíme s nimi báječný večer. Protože se notně připozdilo, nezbývá než se rozloučit. Vyměňujeme si adresy, slibujeme vzájemnou návštěvu a pak jdeme na kutě. Obě Jitky za námi ještě přiběhnou a věnují nám nějaké drobné dárečky a svíčky, revanšujeme se alespoň nějakými sladkostmi a loučíme se už definitivně ...