Chudenice-NS Žďár-okruh cca 5 km: zámek Lázeň, pomník J.Dobrovského, hřbitovní kaple sv.Anny, vyhlídka U Obrázku, arboretum Americká zahrada, Kvapilova jezírka, pavilón Kuchyňka; Starý zámek a pivovar, kostel sv.Jana Křtitele, pivovar Stará škola

Ve středu jsme se vrátili z Chodska, včera jsme zvládli bez problému preventivní prohlídku a dnes opět vyrážíme. Počasí má být poměrně přijatelné. Zítra máme u kamaráda na chatě v Chudenicích sraz s bývalými Otovy kolegy na akci tzv. jarní prase. Proto se nikam dál ani nechystáme. Na Chudenicku jsme oba kdysi byli, ale je to tak dávno, že si to tam dnes rádi projdeme celé. Navíc na otevřené rozhledně jsem ještě nebyla.

Pátek 30. 5. 2025

Jedeme po obědě, není to daleko a za odpoledne procházku zvládneme.

Parkujeme na neplaceném parkovišti u zámku Lázeň, na úpatí vrcholu Žďár. V lese, dá se říct v lesoparku, který ho obklopuje, je naučná stezka Žďár.

Tento park založil Jan Rudolf Czernin, který se na svých cestách po Evropě seznámil s novou módou krajinářských parků. Tento park byl tvořen postupně od 20. do 40. let 19. století. Lze jej rozdělit na 4 celky: zámecký park u zámku Lázeň, Americká zahrada (arboretum), Karolíniny louky. Poslední částí je samotný vrchol Žďár. Tam všude se dnes a zítra podíváme.

Na naučné stezce je 15 zastavení, kde jsou zajímavosti z historie, ale i o místní fauně a floře. Je 5,4 km dlouhá, lze říct, že je okružní, ale ani to není přesné, protože se zde různě klikatí, vrací se, odbočuje. My jsme si udělali vlastní cca 5 km dlouhý okruh, kterým projdeme vnější okruh stezky, vrchol s rozhlednou si necháváme na zítra. Přesto to ani dnes nebude úplně po rovině, trochu převýšení tam je. Snad to zvládnu. Po výletech předcházejících dvou dnů jsem byla decela zničená. Musím se trochu šetřit. Zdaleka nemám tu kondici jako dřív. A bude ještě hůř. V pondělí jdu na chemoterapii, zatím poslední. Ta mne zase srazí dolů. Co bude dál, to se dozvím snad do konce července. Určité zlepšení vidím, věřím, že bude dost velké.

Tady u parkoviště je 1. zastavení NS s celkovou mapou stezky. Nejdřív jsme se chtěli podívat k zámku Lázeň sv. Wolfganga a projít si zámeckou zahradu. Jenže vše je uzavřené. Zákaz vstupu do parku je vysvětlen tím, že i za klidného počasí neočekávaně padají ze starých stromů i silné větve.

V letech 1792 – 1794 zde nejdřív Černínové postavili barokní lázeňský hostinec, kde bylo i několik hostinských pokojů, a v jeho sousedství konírny. Současně založili barokní zahradu francouzského typu. V letech 1821 – 1823 ho přestavěli na letní zámeček, původní půdorys stavby byl zachován. Z té doby se zachoval i velký skleník. R. 1826 byla zahrada upravena v duchu krajinářského parku. Byly rozšířeny konírny o kočárovnu a r. 1832 byla nad skleník přistavěna letní jídelna. Současná empírová podoba zámku je z let 1849 - 1859. Ve 20. letech 19. století byla rozšířena zahrada a založen anglický krajinářský park. Až do r. 1945 jim areál patřil.
V letech 1817 – 1829 zde často pobýval národní buditel a lingvista Josef Dobrovský. Jezdil sem i spisovatel a novinář František Palacký a botanik profesor Ladislav Čelakovský (syn básníka Františka Ladislava Čelakovského).
Po znárodnění neudržovaný park zarostl, budovy se začaly rozpadat. Až v prosinci 2009 ho dostali Czerninové zpátky a postupně ho opravují, plánují i obnovu parku.

Bohužel od vchodu do areálu toho moc vidět není. Část zámku jsme zahlédli z auta ze silnice, je vidět, že ten je už opraven, ale pořádné prohlídce na dálku brání vzrostlé již olistěné stromy.

Vracíme se na parkoviště a odcházíme po modré (směr rozhledna) a po naučné stezce. Není značená jako naučná stezka, ale téměř na každém významnějším rozcestí jsou šipky, kam která cesta vede. Nevím, jak se nám to vždy povede, ale většinu naučných stezek chodíme v opačném směru. Vždy si vybereme, jaký profil nám víc vyhovuje a pak se jen divíme, že jdeme opačně. Ale tady to skutečně vůbec nevadí.

Míjíme 13. zastavení - Zámek Lázeň. Odtud vede cestička k zámku, ale narážíme jen na pletivo, opět nic nevidíme. Po modré na rozhlednu neodbočujeme a pokračujeme rovně po NS. Její část je dokonce pojmenována jako Cesta Dobrovského. Asi i proto, že na ní byl 28. 9. 1941 odhalen zdejší pobočkou Klubu českých turistů pomník Josefu Dobrovskému - tady je 12. zastavení.

11. zastavení je na rozhledně, tam dnes nejdeme. Pokračujeme stále rovně ke hřbitovu a hřbitovní kapli - tam je 10. zastavení a také celková mapa stezky, protože právě odtud je možno se na naučnou stezku také vydat. Barokní kaple sv. Anny byla postavena r. 1766 jako poutní kaple. Když Josef II. zakázal pohřbívání v obcích, byl u kaple r. 1786 vybudován hřbitov s márnicí a ohradní zdí a z kaple se stala hřbitovní kaple. Je zde pochována řada významných zdejších rodáků - např. klavírista a hudební skladatel národní umělec Jaroslav Kvapil, ředitel gymnázia Jan Roubal, herec a režisér zasloužilý umělec Antonín Rýdl s manželkou. Vpravo ode dveří má být hřbitovní náhrobek Wideršperků, který sem byl přenesen v 60. letech. Hledali jsme ho, ale nenašli.

NS pokračuje ještě kousek rovně, tam je 9. zastavení U obrázku, odkud je pěkný výhled na obec. Tady je možno se něco dozvědět i o historii obce.

Nedaleko je 8. zastavení o tom, co ohrožuje naše lesy. Kousek se vracíme a okolo 7. zastavení s povídáním o tom, jaká lesní zvěř zde žije, pokračujeme až k Americké zahradě. Zajímavé je, že sem vede naučná stezka, ale zahradě není věnováno žádné její zastavení. Toto arboretum založil r. 1828 hrabě Eugen Czernin jako školku okrasných cizokrajných dřevin, které postupně vozil ze Severní Ameriky, Evropy a Asie. Plocha zahrady není veliká, ale byla doplňována ještě v letech 1841 - 1848. Odtud se zásobovaly dřevinami i tehdejší černínské parky v Petrohradě, Krásném Dvoře u Podbořan i jinde. V letech 1847 – 1897 byly odtud dodávány sazenice do dalších zahrad a parků především v západních Čechách. Při rozvoji parku radil i pomáhal významný botanik profesor Ladislav Čelakovský (syn básníka Františka Ladislava Čelakovského). Pomáhal také určovat zde pěstované rostliny. Dnes zde roste přes 200 druhů pečlivě popsaných dřevin. Díky svému stáří, zachovalosti a druhu dřevin se jedná o jednu z nejvýznamnějších památek svého druhu u nás. Některé názvy stromů jsme už slyšeli, ale některé vůbec neznáme.
Parkem vede hlavní cesta, k ostatním stromů se chodí trávou. Lehce vyšlapaná cestička je i k altánu, v jehož blízkosti byl ještě krásně kvetoucí rododendron. Nejvzácnějším stromem je r. 1843 zasazená douglaska tisolistá, také nazvaná Czerninova douglaska. Je oplocena nízkým dřevěným plůtkem, aby k němu lidé nechodili, příp. po něm nelezli. Při posledním měření v květnu 2024 byla vysoká 36 m a obvod kmene ve 130 cm od země byl 5,95 m.

Ještě mohutnější je však tento strom u loveckého zámečku u Lomnice nad Popelkou anebo u zámečku Tři Trubky v Brdech. Nejmohutnějším exemplářem u nás je zde rostoucí dřín květnatý, který zrovna dnes krásně bíle kvete. Tady jsme se samozřejmě zdrželi, jsou to krásné stromy.

I když NS prochází zahradou (cesta pak vede nejkratším směrem na parkoviště), my se vracíme tam, kudy jsme vešli a pokračujeme po NS dál. Snažíme se nepřehlédnout neznačenou odbočku ke Kličkově vyhlídce. Je pojmenována po Josefu Kličkovi (1855 – 1937), českém varhaníkovi, skladateli i hudebním pedagogovi. V letech 1878 - 1881 byl 2. kapelníkem Prozatímního divadla. Od r. 1924 žil trvale v Klatovech, v té době tady často byl na letním bytě. Do těchto lesů rád chodíval na procházky. Jeho nejoblíbenějším místem byla vyhlídka na Chocomyšl, kterou po něm pojmenovali. Pořídili mu sem lavičku a stolek, kde rád sedával a psal. Dnes bohužel už toho moc prý vidět není, vyhlídka zarůstá. Přesto jsme se tam chtěli jít podívat, ale cesta vedla vysokou trávou, určitě plnou klíšťat. Vzdáváme to a pokračujeme po NS okolo 6. zastavení o vývoji lesa.

Došli jsme k 5. zastavení - ke Kvapilovým jezírkům. Na ně jsem se moc těšila, vodní lesní plochy mám ráda. Jenže máme smůlu. Jezírka se budou čistit, kouká tady na nás jen zabahněná dna obou jezírek a cedule Stavba povolena. Jaroslav Kvapil je místní rodák, významný český spisovatel a básník, autor libreta jedné z našich nejznámějších oper Rusalka. Právě toto místo mu bylo inspirací k napsání textu. Dříve zde prý bylo koupaliště, později bylo zrušeno a na hladině kvetlo obrovské množství leknínů. Tak to si můžeme jen představovat.

U 3. zastavení, které je věnováno zdejšímu ptactvu, odbočujeme i s NS ke 4. zastavení – Kuchyňka. Je to malý šestistranný pavilonek z r. 1825, původně barokní, později empírově upravený. Bylo to odpočinkové místo při procházkách a vyjížďkách panstva, při honech a také jako venkovní kuchyně při loveckých akcích. Původní název Tereziina chýše byl na Kuchyňka změněn v 1. polovině 20. století.

Vracíme se na rozcestí a pokračujeme již přímou cestou na parkoviště. Ještě míjíme 2. zastavení - nádherné Karolíniny louky, které svůj název získaly po hraběnce Karolíně Czerninové, kterou zdejší lidé měli v oblibě. Tady vznikly i průhledy do krajiny, byly zde vysazeny solitéry nebo skupinky stromů. Aleje z té doby se už bohužel nedochovaly.

K autu už to máme kousek. Prošli jsme tak většinu parku. Cesta byla fajn, šli jsme po upravených lesních cestách. Příjemné bylo i počasí, bylo teplo, občas svítilo sluníčko. Přesto jsem ráda, že už nás žádná další trasa nečeká. Už jsem zase unavená. A to chodím pomalu. Ale jsem ráda i za takové krátké procházky. Pevně věřím, že bude lépe.

 

Teď jedeme do centra obce, také proto, že je tam pivovar. Ota si musí koupit pivo, aby večer nestrádal. Je tam toho pohromadě však víc. Je tam Starý zámek - nejstarší památka obce. Na jeho místě pravděpodobně ve 13. století stála tvrz, kterou nechal ve 2. pol. 16. století Humprecht Czernin přestavět na pohodlnější renesanční zámeček. Pozdně barokní přestavba je r. 1776. Jeho půdorys zachoval původní dispozici, nepravidelně rozdělená okna připomínali středověkou tvrz. Czerninové sem jezdili pouze na letní sídlo. Když si postavili zámek Lázeň, mělo zde panství kanceláře, byl zde lesní a důchodenský úřad.
Po jeho zabavení r. 1945 zde měl kanceláře Lesní úřad a byly tu byty zaměstnanců. Kolem r. 1948 byl zámek převeden do majetku obce, která ho využívala pro kulturní účely. Z rozhledny Bolfánek sem bylo přemístěno Muzeum Josefa Dobrovského, bylo zde kino, knihovna, kuchyně JZD Chudenice, klubovna SSM a obecní byty. Jak se muzeum rozšiřovalo, ostatní prostory ustupovaly. Od r. 2000 je v 1. patře zámecká expozice, přízemí zaujímá muzeum. Tam jsou nyní expozice věnované nejen Josefu Dobrovskému, který byl vychovatelem Czernických dětí, ale i dalším významným lidem, kteří mají s obcí spojitost: Jaroslavu Kvapilovi, K. S. Amerlingovi a rodu Czerninů, kteří byli jedinými vlastníky zámku.

V těsném sousedství zámku je budova bývalého pivovaru. R. 1564 ho založili Czerninové. Hraběcí pivovar byl funkční až do r. 1947. Na konci 20. století v budově v budově fungovala ještě truhlárna. Tato jednopatrová, jednokřídlá, částečně podsklepená budova, která byla doplněna třípatrovou klasicistní věžovitou vestavbou, stále stojí, i když její stav je dost žalostný. Ale snad s ní něco udělají, protože od r. 1958 je celý zámecký areál i s pivovarem památkově chráněn. Již ve své době byl technickou raritou. Dokonce jako poslední pivovar v tehdejším Československu používal k vaření piva otevřené kádě, kde se vařící pivo míchalo ručně.

K pivovaru jdeme okolo kostela sv. Jana Křtitele. Jeho jádro je z 2. pol. 14. století. Díky pozdějším přístavbám a stavebním úpravám může kostel sloužit jako názorná učebnice různých stavebních slohů i výtvarného umění. Nejslavnější je zde velký křídlový oltář z r. 1505. Hodnotné jsou i nástěnné malby z 15. století. Věž kostela je z r. 1660, oratoř a předsíň před sakristií z r. 1810. V kostele se zachovaly čtyři náhrobky.

Už jsme v obci byli několikrát. Dnes máme štěstí. Paní uvnitř luxuje, je otevřeno. Jdeme se samozřejmě dovnitř podívat. Zdá se, že je po rekonstrukci. Strop je nádherně malovaný, krásný je oltář, ale i varhany. Prostě celý interiér kostela je nádherný.

Na závěr jdeme do nedalekého pivovaru Stará škola, který je skutečně v budově bývalé školy, jejíž provoz byl ukončen r. 1980. Koncem 90. let 20, století byla spodní část budovy předělána na restauraci. Pivovar v budově vznikl r. 2012, aby navázal na tradici zdejšího pivovarnictví. Pivo stáčí do sudů 50, 30 a 15 litrů, skleněných lahví 0,75 litru i petek. Vaří převážně ležáky, ale mají i pivo svrchně kvašené. Dále vaří speciály jako např. polotmavého Poustevníka pro areál Bolfánek, zámecký ležák Humprecht pro Starý Zámek, pivo Sem pro kavárnu v Semlerově rezidenci v Plzni a další speciální edice např. i pro Letiště Klatovy, vodní hrad Švihov a pod.

My jdeme už konečně pro pivo. Uvnitř je volno, ale je hezky, všichni sedí venku. Ota kupuje jemu známou klasiku ležák Houwárek a Medový ležák. Ten nezná, ale chce ho ochutnat. Ale asi až doma. Jedna dvoulitrovka mu na dnešek určitě stačí. Já jen trošku ochutnám.

Pak jdeme hledat, kde budeme spát. Asi by to šlo na parkovišti u hřbitova a kaple sv. Anny, ale je to u fotbalového hřiště, máme obavy, ze tam večer může být živo. Už doma jsem objevila, že by to nemuselo být špatné u vyhlídky za nějakým zemědělským areálem na východ od obce. Musí se tam jet od jihu přes ten areál. Je to u křížku na rozcestí s modrou turistickou značkou. Zajet se tam nechá dobře, dokonce jsme našli i kousek roviny a nepřekážíme, kdyby někdo chtěl projet, i když celkově tu moc místa není. Při tom krásně vidíme na Chudenice, na hřbitov, je vidět i rozhledna Bolfánek. Tady určitě bude klid. Je tu lavička (bohužel bez stolečku), ale na snědení večeře a krátké další posezení to stačí.

Jak tam přestalo svítit sluníčko, ochlazuje se. Stěhujeme se za sluníčkem. Zatím krásně hřeje, ale jak zapadne, bude asi chladno. Aspoň podle předpovědi se má rychle ochlazovat až na ranních 11 stupňů. Ale to nám nevadí. Na spaní v zimě jsme vybaveni.

Je tady však krásně a klid. Posloucháme rádio, luštíme křížovky, sudoku, prostě idylka.

Jdeme spát v 10, v autě je 21 stupňů, což je vždy tak o 2 stupně víc než venku. Raději si necháváme peřiny, ale boční dveře nedovíráme, na spaní by bylo teď zbytečně teplo. Noční oblohu ozařuje srpek měsíčku, hvězdičky se pomalu rozsvěcují. Úplná idylka.

Chudenice-NS Žďár-okruh cca 5 km: zámek Lázeň, pomník J.Dobrovského, hřbitovní kaple sv.Anny, vyhlídka U Obrázku, arboretum Americká zahrada, Kvapilova jezírka, pavilón Kuchyňka; Starý zámek a pivovar, kostel sv.Jana Křtitele, pivovar Stará škola na mapě