Hrad Netřeb a staleté tisy.

Kam a jak jedeme?

Z hradu toho do dnešních dnů již moc nezbylo, ale zdejší přírodní rezervace je místem v naší zemi téměř výjimečným. Byla vyhlášena již v roce 1924 a má plochu 20,5 ha. Nejcennějším chráněným druhem je tis červený. Roste jich tu asi 200 kusů a jsou 600 až 800 let staré. Spolu s kleny, duby, lípami a dalšími, zde vyrostl nádherný smíšený les s podrostem několika druhů chráněných rostlin. Lze jmenovat lilii zlatohlavou, kokořík a jiné. Kameny na svazích si za svůj domov vybraly mechy. Ale i za hranicemi rezervace má tento čarovný les pokračování a dojít a vylézt na Velkou Skálu ( 650 m.n.m.) je hezkým zážitkem. I když se odtud moc velký rozhled nekoná, pohádkové prostředí smíšeného lesa se jen tak někde nenajde. Jistě bez povšimnutí nezůstane ani zdejší ptačí populace. Nu a pohladit strom, který tu rostl již za dob Přemyslovců, je také za hranicemi běžného dne. Tis je velmi zajímavým stromem. Tato jehličina, která je zařazena do čeledi tisovitých, je na našem území původním druhem. Dnes je nejen u nás, ale ve většině evropských zemí chráněna zákonem. Ze všech jehličnatých stromů, které v Evropě rostou, má nejtmavší jehličí. I jeho dřevo, s výjimkou tropických dřevin, patří mezi nejtěžší. Ale pozor všechny části rostliny jsou prudce jedovaté, kromě malých kulatých, červených plodů. Dorůstá až do výše 20 metrů. Byl od pradávna považován za kultovní strom. Jeho větve se používaly k výrobě luků, což byla jedna z příčin jeho úbytku v přírodě. Pevné místo má v pověstech a jeho časté vysazovaní na hřbitovech má svůj původ ve víře. Věřilo se, že kořeny prorůstají do úst zemřelých a napájejí je životem. O tisech by se dala napsat tlustá kniha, ale teď zpět na hrad. Zachovala se zřícená věž do výše druhého patra, příkop vytesaný ve Skále a skromné zbytky hradební zdi. Ani jeho historie není dlouhá. Byl postaven někdy v první polovině 14. století Děpoltem z Rýzmberka. V roce 1379 jej má Racek ze Švamberka a v roce 1382 jej mění s Ješkem z Pnětluk za třebelské zboží. V roce 1391 je zde pánem Vilém z Čachrova. Dědictvím přechází na jeho syna Jence v roce 1403 a jeho potomkům patří až do doby zániku. Zápis v zemských deskách jej v roce 1528 uvádí jako hrad pustý. Tak ve stručnosti by to bylo vše a vzhůru na hrad.

Za čím jedeme?

Parkujeme v Kanicích, odkud jdeme po žluté, mírným stoupáním mezi poli, k lesu. Lesem je stoupání strmější, kolem je stále více kamenů, většinou s krásnými mechovými čepicemi. Slabší půlhodinka uběhla, když si prohlížíme zbytky hradu. Mezi tisy je několik větších a každý strom je označen číslem. Kousek za hradem je rozcestí s modrou a pod Velkou Skálou začíná zelená. Její červenobílá tyč na vrcholu je viditelná z cesty a po jeho slezení se vracíme zpět. Údajně je někde pod kopcem kaple sv. Petra a tak sestupujeme po modré k západu a lesní cestou se vracíme zpět. Kapli jsme nějakým záhadným způsobem minuli a tak ji necháváme na příště. Neznačenou cestou lesem se vracíme do vsi k autu. Rozbitým plotem se dostáváme do skutečně zpustlého zámeckého parku, který ukrývá zámek v podobném stavu. Tady již pomůže jen zázrak, ale i ty se někdy dějí. Spravit chuť si jedeme do nedalekého Lštění. Místní tvrz je nejen krásná, ale její nový majitel ji pečlivě opravuje a dělá to dobře. Vracíme se zpět a zajíždíme do Kolovče. Místní muzeum je ještě zavřené, tak se tu jen trošku rozhlížíme. I když jsme chtěli vidět mlýn, ve kterém se staré babky přemílají na mladice. Blíží se poledne, tak rychle do dalšího odstavce.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Koloveč, co se oběda týče, zklamala na celé čáře. V hospodách se o víkendech zřejmě nevaří, tak jsme uhasili žízeň a na oběd odjeli do Klatov. Ubytování bude lépe také vyhledat v okresním městě.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

V čínské restauraci v Klatovech začínáme rekapitulovat dnešní dopoledne. Hrad Netřeb a jeho tisy, včetně dalšího okolí, nemají prostě chybu. Nádherný romantický koutek by se hodil spíše do časů dávno minulých. Krásná je i tvrz ve Lštění. Zato zámek v Kanicích se také musí vidět, protože tolik hlásaná péče o stavební památky v této zemi tady dostává pořádnou trhlinu.

Ostatní informace

Je vyloučené dostat se o víkendu do této oblasti veřejnou Dopravou. Od vlaku je sem nejblíže z Osvračini, jedna cesta asi 8 km. Jinak na kole či autem to je bez problému. Tuto oblast obsahuje mapa KČT č. 32 Přešticko.