ČESKÝ RÁJ 25 - 2.Do Lomnice nad Popelkou a městečka Železnice
I nedělní ráno je překrásné, což je dobře, protože nás dnes čeká první celodenní výlet do dvou pro nás neznámých sídel ležících severně od Jičína. Bus nám odjíždí až po osmé, ale my kráčíme na nádherně nasvícené sobotecké náměstí Míru s předstihem. To abychom si vyfotili objekty a zákoutí, které se při včerejší odpolední procházce nacházely už ve stínu anebo v protisvětle. Je čas a já z rynku zaběhl ještě k bývalé spořitelně a Gansovu domu. Pak už odjezd busem do Jičína, kde nás čeká přestup na další spoj. Zdejší autobusové nádraží je podle vzhledu poněkud předimenzované, chatrné stříšky nad jednotlivými zastávkami vůbec nechrání proti ostrým slunečním paprskům a navíc tady není ani WC. To je možné navštívit v blízkém bistru. Zato nechybí světelná cedule o spojích zobrazující i jejich zpoždění. Ten náš jedoucí do Lomnice nad Popelkou má „sekyru“ 20 minut - řidič prý musel jet napřed natankovat! Na další zastávce přistupuje starší štíhlý pán, sedne si naproti šoférovi a svěřuje se mu v dlouhém monologu o tom, kde všude ve světě byl (dokonce i 8 x v Himalájích) a co vše viděl. Na jedné straně mu závidíme a líbí se nám, jak z toho pána i v jeho pokročilém věku přímo sálá radost ze života, nicméně některé jeho zážitky působí trošínku jako chlubení. Vystupuje v Bradlecké Lhotě. Autobus za ní zamíří do hvozdu, a když se z něj vyloupne, prosviští několika menšími vesnicemi. Brzy nato již projíždíme zástavbou Lomnice nad Popelkou (města s 5 600 obyvateli nacházejícího se na rozmezí Podkrkonoší a Českého ráje), jehož autobusové nádraží je pro nás konečnou.
Západní stranu „autobusáku“ lemují budovy bývalého pivovaru. Zchátralý areál prošel roku 2011 celkovou rekonstrukcí a na pivovarském dvoře vyrostl Penny Market. Nás ale více zajímá sousední budova s výraznou růžově zbarvenou fasádou, která je lomnickým zámkem. Interiéry byly nepřístupné a my se museli spokojit s obhlídkou upravené nádvorní strany, kde se nacházel i altán určený k produkci živé hudby.
Předchůdcem zámku byla tvrz vystavěná koncem 13.století. O 300 let později za Valdštejnů vznikl renesanční zámek. Barokně přestavěn byl 1737 za hrabat z Morzinů a v průběhu času se dočkal také drobnějších klasicistních úprav.
Jedná se o patrový trojkřídlý objekt, boční křídlo obrácené k náměstí je kryto mansardovou střechou. Rovněž barokní fasáda je tady směrem k městu honosnější. V přízemních zámeckých prostorách údajně zůstaly zachovány valené klenby s výsečemi a křížové hřebínkové klenby. Nyní v nich sídlí Městská knihovna a Kulturní a informační centrum. Pod nimi se rozprostírají rozsáhlé a prý i tajemné zámecké sklepy. V patře je umístěn společenský salonek s barem, loutkové divadlo a velký sál. Je využívaný k různým výstavám, koncertům, plesům a jiným společenským akcím. V letních měsících tu každoročně probíhá velká akce známá jako „Zámecké léto.“ Hrají se pohádky pro děti, koncerty, v letním kině se promítají filmy, uskutečňují se krátké prohlídky zámku a k návštěvníkům je k dispozici také zámecká kavárna.
Od zámku to máme už jen pár kroků k hlavnímu městskému rynku – mírně svažitému Husovu náměstí.
Má půdorys protáhlého rovnoramenného trojúhelníka o stranách dlouhých 150 m, ta třetí na horním konci dosahuje šířky 50 metrů. Díky ploše 84 arů je v bývalém okrese Semily největším městským náměstím. Dnešní podobu získalo v 18.století, kdy na něm byla vystavěna horní fronta budov. Původní roubená podsíňová stavení nahradily dvoupatrové zděné domy. Jméno Husovo nese od konce 19.století a roku 1900 zde byl Mistru Janu slavnostně odhalen secesní pomník. Ten jsme minuli na horním konci parčíkově upraveného trojúhelníkového středového ostrůvku. Hned pod ním byla ve stínu stromů umístěna horní kašna, kterou ze železnobrodské žuly roku 1889 vysochal kameník Adolf Mahler. Z nepravidelné obloukové nádrže vystupuje kamenný pilíř s reliéfem lví hlavy, z jejíž tlamy do kašny zurčí voda.
O kus níž pod kašnou se z ostrůvku k nebi tyčí Morový sloup pocházející z roku 1713. Z mohutné základny, vystupuje hranolový sokl zdobený reliéfem Krista na kříži. Sokl je nadstaven vlastním 5 m vysokým oválným sloupem s korintskou hlavicí a nahoře patkou, na níž je umístěna socha Immaculaty. Sloup dole obklopuje čtyřstranná kamenná balustráda, v jejich rozích stojí sochy světců – sv.Jana Nepomuckého, Vavřince, Šebestiana a svaté Rozálie.
Blízká dolní kašna byla zbudována ze šedého pískovce z Hořic v novorenesančním duchu v polovině 19.století. Ze středu čtvercové nádrže vystupuje trojboký pilíř zdobený reliéfy, nahoře s mísou a vrcholovou korouhví. V době naší návštěvy byla kašna bez vody.
Nejnápadnějším stavením Husova náměstí je radnice. Původní dřevěná tu stávala až do konce 18.století. Poté zbourána a nahrazena zděnou budovou s podloubím a hodinovou hranolovou vížkou. V 18. a 19.století dvakrát vyhořela a roku 1864 byl ve stylu francouzské novogotiky vystavěn nový dvoupatrový radniční objekt.
Dalším významným stavením na rynku je tzv.Hrubý dům, který si zde v první třetině 19.století vystavěl Petr August Šlechta. Kromě toho, že sloužil k bydlení, v něm byla umístěna také textilní manufakturní dílna. Ing.Bedřich Šlechta po druhé světové válce tohle dvoupatrové stavení s vysokou střechou věnoval městu s tím, že zde bude umístěno muzeum. Stalo se a oficiálně bylo otevřeno roku 1947.
Jeho návštěvu jsme odložili na později a pokračovali v prohlídce spodní části náměstí, kde stojí pozdně barokní bezvěžový farní kostel sv.Mikuláše z Beri. Pak jsme obdivovali krásný mozaikový chodník, po kterém návrat na horní konec rynku a zastávka na tekuté občerstvení v „Cukrárně a kavárně U Marcely.“ Protože ještě nebylo takové horko, vyrazili jsme odtud namísto k muzeu kol barokní sochy sv.Jana z Nepomuku Hálkovou ulicí do kopce k další lomnické zajímavosti – Karlovskému náměstí.
Město Lomnice nad Popelkou se skládá z 12 místních částí, z nichž ta nejkrásnější – Karlov, se rozprostírá ve svažitém terénu pouhých 200 m od lomnického Husova náměstí. Roubené chaloupky tu začaly jak houby po dešti vyrůstat od roku 1739 na pozemcích bývalého statku. Jméno tato „vesnická“ čtvrť získala po tehdejším majiteli lomnického panství – hraběti Karlovi z Morzinů. Vprůběhu času některé původní domy zanikly, ale převážná část z nich se zachovala a dodnes obklopují ústřední Karlovské náměstí. Památková rezervace lidové architektury Karlov byla na půdorysu obdélníka o stranách 200 x 150 m vyhlášena roku 1995. Vlastní Karlovské náměstí z toho zaujímá prostor dlouhý 80 a široký 30 metrů a jeho plochu vyplňuje park. Celková rekonstrukce rynku započala roku 2017 a dokončena o rok později. Park získal zpět svou historickou podobu a zdobí jej i dvě cenné památkově chráněné sochy – skulptura sv.Prokopa a Panny Marie.
Karlovské náměstí po obvodu lemují přízemní domky, z nichž velkou část tvoří dosud původní a zachovalé roubenky s podsíněmi. Směrem k rynku jsou natočeny svými nádherně vyřezávanými štíty. Další půvabná dřevěná stavení ve stylu podkrkonošského lidového baroka možno uvidět okolo náměstí v přilehlých uličkách a několik se zachovalo i na ulici Antala Staška a na ulici Josefa Kábrta. Takovýmito roubenkami se tehdy v oblasti vyznačovala veškerá zástavba a zvláště menší města si díky tomu částečně udržela venkovský ráz.
Ulicí Antala Staška návrat na spodní konec hlavního rynku a odtud už jsme zamířili na prohlídku muzea, která byla dalším dnešním dechberoucím zážitkem.K našemu překvapení se jeho bohaté expozice nenacházely jen v přízemí, ale také v obou patrech a v podkroví. Velmi příjemným bonusem pak byl rozhovor u kávy s velmi sympatickým správcem objektu... a když jsem pak odtud odcházeli, shodli jsme se s Janou na tom, že tohle lomnické muzeum patří k nejkrásnějším u nás! (Tedy rozhodně k těm, která jsme doposud viděli...)
„Orloj“ na lomnické radnici nám sděluje informaci, že už je dávno po poledni, což je info naprosto zbytečné. To nám totiž už dávno sdělily kručící žaludky, jenže musejí „uřvanci jedni“ ještě chvilku posečkat. Jen co se busem přesuneme do dalšího dnešního cíle, kterým je městečko Železnice s pouhými 1400 obyvateli, zato s řadou zajímavých památek.
Prvním nejdůležitějším úkolem po výstoupení je ale nalezení nějakého pohostinného zařízení, by byla „vzpoura v podpalubí“ co nejrychleji potlačena. Což se zadaří v Restauraci U Jindry, k níž jsme se domotali spletí uliček. Z bohaté nabídky jídel vybráno to cenově nejpřijatelnější a Janino nejoblíbenější – řízek.
Po dobrém (leč pozdním) obědě už Husovou ulicí stoupáme do centra Železnice. Míjíme místní Vlastivědné muzeum (prý také velmi pěkné) skládající se hned z několika objektů, ale pro dnešek nám návštěva toho suprového v Lomnici stačila. Muzejní ulicí pak dokráčíme na křižovatku a prostranství před kostelem sv.Jiljí, který je obehnán ohradní zdí. Tady se ve stínu stromoví skrývá několik pomníků a jedna vyřezáváná plastika a žena mne tu zůstává čekat.
Já seběhl kousek dolů Kavánovou ulicí a to hned kvůli dvěma věcem: jedině odtud se totiž na starobylý chrám otvírá jakýs takýs solidní pohled s odstupem a navíc se tu vedle patrového domu s nikami s rozkošně naivními soškami Panenky Marie a svatého Jana Nepomuckého nachází další zajímavost – dva smírčí kříže!
Jsou umístěny na travnatém svažitém pozemku zahrady. Detailnějšímu pohledu na ně sice pletivo plotu bránilo, ale jeho velkými oky šlo naštěstí prostrčit objektiv fotoaparátu. Poněvadž jsem si myslel, že se jedná o „klasické“ smírčí kříže, překvapilo mne, že jsou oba novodobé. Ten vlevo o výšce 80 centimetrů, rozpětí ramen 60 cm a tloušťce pískovcového kamene 15 cm, zde stojí od roku 2011. Je na něm vyryt letopočet 1998 a údajně vznikl jako památka na rodinnou tragédii. Obrázky toho druhého a vyššího, majícího podobu maltézského kříže, se na netu objevily až v roce 2021. Tento krucifix přitom překvapivě nese letopočet 1662 a na horním rameni je vyznačeno písmeno „G.“ I když se nejedná o smírčí kříže „pravé“ a tudíž historické, za obhlídku rozhodně stojí!
Pak už jsem se vrátil nahoru na kopec k manželce, s povděkem zaregistroval, že na mne nemá kvůli usilovnému focení vůbec čas a já tak mohl projít vstupní branou ve zdi ke kostelu sv.Jiljí a v klidu si prohlédnout celý sakrální areál.
Románský předchůdce chrámu se z ostrohu s původní starou osadou vypínal již roku 1200, kdežto dnešní městečko rozkládající se východně od něj bylo založeno až o 200 let později. Před koncem 15.století proběhla gotická přestavba chrámu. Jeho barokní úprava byla díky finanční podpoře obce jičínské a penízkům hraběte z Trauttmansdorfu dokončena roku 1739 a kostel byl zasvěcen sv.Jiljí. Původní zachovalá románská hranolová věž byla o další patro navýšena v roce 1885 a od té doby nese kostel podobu, jakou vidíme i dnes.
Jednolodní chrám s protáhlým a trojboce uzavřeným kněžištěm byl vystavěn na půdorysu kříže. V přízemí se nacházejí podélné sakristie, v patře oratoře. Hlavní oltář zdobí obraz sv.Jiljí, na němž je světec dle tradice zobrazen s laní. Boční oltáře jsou zasvěceny sv.Josefu a sv.Janu Nepomuckému. Kupole je vyzdobena obrazy sv.Václava, sv.Prokopa, sv.Vojtěcha a sv.Víta. V chrámu je umístěno 8 vitráží s podobiznami dalších světců. Na kůru se nacházejí pozoruhodné zrekonstruované varhany, které roku 1897 vyrobil Josef Koberle z Lomnice nad Popelkou.
Díky vynikající akustice v chrámu pravidelně probíhají adventní, poutní (ke svátku sv.Jiljí) a jiné koncerty. Roku 2013 byla jedna z oratoří upravena na miniklubovnu, v níž se před významnými svátky konají zkoušky hudebníků a zpěváků.
Areál kostela je obklopen kamennou zdí, za níž se vedle chrámu pod stínem stromů rozkládá travnaté prostranství se zbytkem starého hřbitova. Dodnes jsou tu k vidění rovy kněží i několika místních obyvatel. Svůj věčný sen zde sní i setník rakousko-uherské armády Filip Kovařík a farář P.Antonín Miller, kteří byli účastníky „jičínské bitvy“ v prusko -rakouské válce v roce 1866.
Od kostela jsme se okolo barokní sochy sv.Jana Nepomuckého Muzejní a Šimonovou ulicí přesunuli do samého středu historické zástavby - na Náměstí Svobody. Má půdorys obdélníka o stranách přibližně 80 x 60 metrů a jeho plocha je rozdělena na dva trojúhelníky s parčíkovou úpravou. Severozápadní část plochy rynku okupuje „nezbytné“ parkoviště, vedle něj stojí líbivý altánek, chránící svou střechou starou vodní pumpu. Přímo ze středu náměstí se tyčí vysoký Mariánský sloup. Má podobu korintského sloupu umístěného na členitém hranolovém soklu, nahoře ze sloupu vystupuje socha Immaculaty v klasickém barokním provedení. Sloup vznikl roku 1752, ale údaje o jeho tvůrci se nezachovaly. Před koncem 18.století byl ještě upraven.
Naproti Mariánskému sloupu stojí na druhé parčíkové ploše socha Mistra Jana Husa. Jako kopii skulptury nacházející se v Plečkách ji roku 1920 zrobil sochař Vojtěch Sucharda.
Na jižní straně rynku se vypíná památná budova radnice. Předchůdkyně sídla železnických konšelů v podobě barokního objektu je v análech poprvé připomínána LP 1794, při velkém požáru v městečka v roce 1826 ale spolu s okolními staveními vyhořela. Domy na náměstí poté upraveny v jednotném klasicistním stylu, který byl realizován podle projektů stavitele Jana Hertnera. Klasicistní aneb empírovou přestavbou prošel i ohněm zdevastovaný objekt radnice. Dvoupatrová budova se sedlovou střechou a hranolovou hodinovou věží k náměstí vzhlíží pětiosým průčelím s fasádou členěnou lizénami. Za vstupním průčelím se nachází podélný průjezd do dvora s klenutými klenbami.V přízemí prý bývala šatlava, za první republiky hospoda a radniční prostory sloužívaly i městskému muzeu. V podzemí se nachází labyrint sklepů. Dnes je radnice sídlem městského úřadu.
Po prohlídce náměstí jsme se před odjezdem chtěli ještě zastavit v „Restauraci Mikulovská vinárna.“ Jenže nás předběhl po rynku volně klusající vlčák, který bez zaváhání naprosto suverénně vběhl do jejího vchodu, což nás zmátlo – co když je tento podnik lidem nepřístupný? Raději jsme pokračovali k autobusové zastávce a vyčkali mírně zpožděného spoje do Jičína.
No a tady nás čekal horor: stanoviště do Sobotky plné lidí, horko jak v peci a na ceduli avízováno zpoždění dálkového spoje ze Špindlu do Prahy nejprve na 20 minut. Čekání se nakonec protáhlo na dvojnásobek (prý kvůli nějaké bouračce)... a když konečně autobus přijel, byl narván k prasknutí, někteří lidé se do něj už vůbec nedostali a museli zůstat čekat na další spoj!
My naštěstí neé, a když jsme celí šťastní vystoupili na soboteckém hlavním rynku, šli jsme si nejdříve ze všeho uklidnit nervy do „Cukrárny u Stašků“...
Přidat do oblibených uživatelů
Lomnice nad Popelkou
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí ČESKÝ RÁJ 25 - 2.Do Lomnice nad Popelkou a městečka Železnice
