Z Pozděchova přes Vařákovy paseky, Horní Lačnovky a Trubiska zpět do Pozděchova

Kam a jak jedeme?

Nedůvěra v meteorology se nevyplácí a může se krutě vymstít - příkladem budiž náš včerejší výlet. Podle předpovědi měla od rána přes Moravu přecházet studená fronta s dešti a bouřkami, namísto toho jsme se ale ráno ve Zlíně vzbudili do překrásného slunečního rána. Proto jsme se neuváženě začali rychle přípravovat na cestu a před 10.hodinou jsme odjeli busem do Pozděchova.

Já mám po třech týdnech marodění, kdy jsem byl odkázaný jen na krátké 2 - hod. vycházky po Zlíně, nefalšovaný "turistický absťák" ! A tak plánuju, že navštívíme všechny Lačnovské skály a prozkoumáme okolí a pak přejdeme po hřebeni k Čertovým skalám anebo k Lačnovským rybníkům. Plány jsou to moc hezké - bohužel je človíček před rozmary počasí "tááákhle maličký" ... a tak je realita samozřejmě naprosto jiná ...

Za čím jedeme?

Z Pozděchova vyrážíme po značení Naučné stezky Vizovické vrchy a značce žluté vzhůru dědinou, která nám odhaluje svá malebná zákoutí s několika opravenými dřevěnicemi a při pohledu zpět vidíme také zdejší dva kostely. Obec má už od minulosti silnou katolickou i evangelickou komunitu a proto jsou tu chrámy Páně dva...

Cestou nahoru velké dusno, na horním konci obce se zvedá vítr a nad námi vidíme těžká šedá mračna a když vcházíme pod lyžařským vlekem do lesa, začíná poprchávat. Značka stoupá k tur.rozcestníku a odpočívadlu do lesního sedla a začíná první dešťová přeháňka. Ukrytí pod střechou ji využíváme ke svačině a krátkému odpočinku. Ještě si pročítáme první panel Naučné stezky Vizovických vrchů, přečteme si nápisy na ukazatelích - je odsud jen kousek na Ploštinu a také k hoře Klášťov - a vyrážíme lesem vlevo k dalšímu sedlu jménem Bařinka.

Od něj krátký úsek po asfaltce nahoru k telekomunikační věži, jejíž vrchol tone v mlze nízké oblačnosti - a za dalších poryvů deště - ( ještě že máme na mikinách kapuce ) - lesem na okraj Vařákových pasek. Výhled na celou rozlehlou louku nám nepřízeň počasí neumožňuje ! Je zde umístěno několik panelů, popisujících historii zdejší maličké pasekářské osady a také její tragický konec. Už jsem o těchto místech několikrát psal, přesto si neodpustím jednu poznámku : zatímco tragédie na Ploštině se odehrála 19.dubna 1945 a v Prlově stříleli fašisté do zad místním občanům a hnali je do plamenů jejich hořících domů o týden později - Vařákovy paseky byly vypáleny POUHÝ DEN před osvobozením !!! ( Co si máme dnes myslet o tomto "jednání" Němců, kdy museli i ti nejtupější z nich podle vzdáleného hřmění z děl postupující sovětské armády vědět, že konec války je otázkou max. desítek hodin ?!? Byly jejich "činy" jen fanatismem a plněním rozkazů z vyšších míst, anebo se naplno na vraždění bezbranných civilistů projevila vrozená brutalita a sadismus ???)

Na místě tragédie je nyní umístěn zbrusu nový památník se jmény obětí, které sebou nacisté odvlekli a zavraždili, pomník je ozdoben čerstvými květy - výročí konce II.světové války se slavilo jen před pár dny - a zmizelo svou žlutí dodaleka řvoucí tur.odpočívadlo v těsné blízkosti památníku. Chválím toto rozhodnutí - když už nic jiného, místo tragédie si zaslouží od dalších generací aspoň úctu a pietu ...

S manželkou pokračujeme do poloviny louky a pak klesáme lesem na hřeben a po chodníčku až k rozcestí u Horních Lačnovských skal. Začíná čím dál tím více pršet. Celkový pohled od cesty na tyto spanilé krásky je už minulostí : lesáci jej nechali zarůst smrčky a tak se musíme spokojit s pohledy zblízka a procházkou po jejich hřebeni. Tam ale lezu v lijáku sám, Jana fotí zákoutí pod skálami a já jenom trnu, aby se mi vodní kapky nedostaly do nitra drahého digitálu !! Co napsat víc o tomto místě, na které jsme se tak těšili a zrovna tady jsme byli kropeni tím největším slejvákem - snad jen tohle : víte jak se poznají hezké skály od těch škaredých ? Ty hezké zůstávají krásnými - tak jako ženy - i za toho nejhoršího počasí !! Což o Horních "Lačnovkách" platí určitě dvojnásob a bez odvolání ...

Janu pak nechám chviličku odpočívat u tábořiště pod stromem a já utíkám od skal s deštníkem po lesní cestě na okraj srázu, kde se v džungli někde pode mnou skrývají Prostřední skály. Déšť zesiluje čím dál víc a tak se s velkou lítostí pro dnešek loučím s dalšími průzkumy. Pro nás je teď nejdůležitějším úkolem se dostat co nejrychleji do nebližší výspy civilizace a na spoj domů ! Na rozcestí Láz se proto rozhodujeme, že nepůjdem k Čerťákům do Lidečka, ale přes Trubiska zpět do Pozděchova, protože máme šanci ještě chytit poslední bus do Zlína ...

Stále intenzívně prší a cesta vedoucí po žluté už je pokryta blátem. Vede nás napřed po vrstevnici, pak ze sedla chvilka bloudění na vykácené pasece a pak zase po značce dolů lesem blátivou cestou až k potoku. Pokračujeme po zpevněné cestě dolů údolím a na jednom místě kličkujeme mezi skupinkou šesti vzácných mloků skvrnitých, kteří netečně odpočívají na lesní asfaltce.

U loveckého zámečku Trubiska - ta větší dřevěná "šopa" je ten zámeček a to menší stavení je opravdu jen "šopa" - stojí auto a starší paní, když vidí zchvácenou Janu, tak se ptá, zda nechceme odvézt. Jede ale jen kousek - 2 km dolů k neratovu - a tak to s díky odmítáme. Pokračujeme po modré do svahu nad "zámek" a pak lesem přes dvě údolíčka s potoky už po vrstevnici. Míjíme starobylý kámen s vyobrazením patrona lovu - sv.Huberta - a pak klesáme loukou k první usedlosti. Vlevo je na okraji lesa malý rybníček, napravo se otevírají výhledy na okolní vršky, pokrytými lesy a pastvinami. Samozřejmě už neprší !

Přicházíme ke stodole s velikou lípou, stojící na horizontu a to už jsme na okraji Pozděchova a právě jsme dokončili "kolečko" a ve spojení se žlutou minut značkou zpět do centra obce. Poslední bus do Zlína nám jede za sedm ! minut ...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Svačinu - (buchty) a oběd - ( kuřecí řízky a mandarinky) jsme si nesli sebou. Rovněž tak vodu z minerálního pramene, ukrytou v láhvi z plastu.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Počasí na tento jinak rozhodně velmi hezký výlet se k nám zachovalo velice nemilosrdně. Ale "přežili" jsme a protože jsme se v tom dešti nerozpustili - nejsme přece z cukru - můžeme pomýšlet na další turistická putování ...

Ostatní informace

Námi prošlá trasa měřila 13 km. V Pozděchově jsme ve středu obce viděli otevřenou hospodu a také krámek s občerstvením a se zmrzlinou. Kromě "letenky" pro dva Zlín - Pozděchov ( a zpět) jsme neplatili za nic ...