Skalní potok s krásnými vodopády i skálami, kříž sv. kohouta a Bílý potok se zříceninou hradu Weissenstein

Kam a jak jedeme?

Tento tip na výlet nás zavede zejména mezi krásné vodopády, gigantické skály a zříceniny hradů z 13. století. Vzhledem k tomu, že se budeme pohybovat v podhůří Jeseníků a v blízkosti Vrbna pod Pradědem, nemůžeme ovšem očekávat norské giganty typu Vinnufallet nebo Trollveggen ani areál s rozlohou Spišského hradu. Přesto se však bude jednat o záležitost bezesporu atraktivní, při které poznáme místa, kam se až tak často nechodí a na většinu z nichž ani nevede žádná značená cesta.

Naším průvodcem budou mj. Přírodní rezervace Skalní potok, Biskupské lesy a zpevněné lesní cesty nejrůznějších jmen. Předtím se však musíme nějak dopravit na parkoviště Bílý potok. To se nachází při silnici spojující Jeseník s Vrbnem pod Praděděm (a tedy i oba severomoravské kraje) … a my sem na začátku září dorazili autem.

Za čím jedeme?

Z parkoviště se kousek vrátíme směrem „domů“, abychom vzápětí – v podstatě na soutoku Skalního potoka se Střední Opavou - odbočili doprava. Po lesní asfaltce označené jako Skalní cesta budeme pomalu stoupat vzhůru. Název cesty je trefný, protože po levé ruce máme Skalní potok, po obou stranách pak nejrůznější skály, z nichž zejména ty vpravo jsou skutečnými titány, navíc značně členitými.

Dá se říct, že ty nejzajímavější a největší skály najdeme hned na začátku naší cesty. Postupně se ale až 30 metrů vysoké skalní hradby a „vrásčité“ věže mění v podstatně menší mrazové sruby. V závěrečné části tohoto okruhu – a současně v jeho nejvyšším bodě – tedy na Zadní plošině, nás ještě čeká poměrně zajímavé skalní městečko a poté i solitérní černý skalní blok, který jsme si sami pro sebe nazvali Čertova stěna.

Skály jsou sice opravdu pozoruhodné, ale my sem vyrazili hlavně za těmi vodopády a kaskádami na Skalním potoce. Nejkrásnější a nejatraktivnější část tak pro nás nastala přibližně po kilometru chůze. Nejvyšší z vodopádů má sice „jen“ asi 2 m, ale půvabných a fotogenických úseků je tady dost a dost.

Po Skalní cestě dojdeme až k místu, kdy po kamenném mostě přejdeme Skalní potok a naše cesta tím dostane jméno Bařinská. Po ní nejprve dojdeme ke dvěma křížům (jeden z nich jsme si pojmenovali kříž sv. kohouta, ale zvířátek je na něm podstatně více – a ty ještě doplňují nápisy Kofča a Žalm 42,2), a poté i k dvojici Bařinských chat. Odsud pokračujeme ke zmíněným skalám na Zadní plošině a poté i k výchozímu bodu.

V první části našeho výletu absolvujeme přibližně 9 km dlouhý okruh v nadmořských výškách 653 až 887 m. Téměř celou dobu se budeme pohybovat po neznačených cestách, jen v závěru nám dělá společnost modrá TZ. A té už se do konce výletu „nezbavíme“ …

Následně se přesuneme do osady Bílý Potok a čeká nás druhá část výletu vedoucí po lesní cestě s názvem Bílopotocká. Tato „etapa“ sice měří už jen 3 km a čeká nás na ní převýšení pouhých 70 m, ale závěrečný výstup k hradu je docela „masakr“. Navíc již samotné překročení Bílého potoka pod hradní skálou se může pro někoho stát jen těžko rozlousknutelným oříškem.    

Někdejší strážní hrádek – respektive to málo, co z něj zbylo – se nachází na vrcholu vysoké skály nad potokem a jeho vrcholové části dosáhneme díky kovovému žebříku. Hrad byl postaven koncem 13. století a je znám mj. také jako Weyssensteyn, Vajsenštejn nebo Pustý zámek. Skutečně pustým se zřejmě stal hned v II. polovině 14. století. Vzhledem k tomu, že zde pobýval loupeživý rytíř Ulman, to není informace zase až tak překvapující.

Kvůli zbytkům skalního hradu bychom ovšem v žádném případě neměli opomenout romantická místa a kaskády Bílého potoka ani bizarní skály v jeho okolí. 

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

V okolí trasy našeho výletu se nejbližší možnosti nachází ve Vrbně pod Pradědem, tedy přibližně ve vzdálenosti 6 km. Šumperští se však mohou zastavit také např. na Červenohorském sedle.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Jasně vítězí vodopády na Skalním potoce, skály v jeho okolí a dobytí dalšího hradu, kde jsme ještě nebyli. Celkově se ale jednalo o vydařený výlet, navíc v místech pro nás nových. Potěšitelný byl také fakt, že kromě nás se sem moc lidí nevypravilo.

Nelíbilo: Tradičně si s námi pohrálo počasí. Podle našich meteorologů mělo být od rána polojasno až oblačno a od 15,00 hod. pršet. Výlet jsme absolvovali za zatažena a zvýšené vlhkosti (naštěstí nepršelo) a kolem půl třetí se udělalo hezky.

Ostatní informace

Pomineme-li náklady na dopravu a nějaké ty poživatiny, jednalo se o výlet zcela beznákladový.

Na závěr snad ještě jedno upozornění. I když se na skalách v okolí Skalního potoka nějaké ty jistící stopy po horolezcích najdou, je tady lezení zakázáno. Koneckonců jsme v přírodní rezervaci a mladí sokolíci chtějí mít svůj klid. Teoreticky bychom zde mohli narazit i na rysa, my ale potkali jen pár kusů vysoké a viděli pár míst, kde něco ryli tvorové známí z vánoční reklamy na kofolu …