Na skok do "Království divočiny"

Kam a jak jedeme?

Dnešní výlet je určen pouze pro opravdové milovníky ryzí přírody a všechny Ty z Vás, kteří se k ní umí chovat s respektem a porozuměním. Pro všechny, co mají rádi místa neznámá a čarokrásná a přitom jim nevadí, že se budou pohybovat náročnějším terénem jen podle podrobné turistické mapy, s absencí turistického značení a bez doprovodu hlučícího davu, který po asfaltové silničce nedaleko odtud "dobývá" Praděd...

Projdeme se divokým údolím Skalního potoka, které je přírodní rezervací a proto se budeme držet jen silničky, která jím prochází. Budeme se kochat málo známými kaskádami a dvěma menšími vodopády, místy neporušeným bučinatým lesem a množstvím skalních útvarů, které nám svou bizarností a tvary připraví nejedno příjemné překvapení. Čeká nás výstup s téměř 500 metrovým převýšením, divukrásná vyhlídka z hřebene Karliných kamenů a následný zestup z " pracně nabytých výškových metrů" do údolí , kde se Bílý potok vlévá do Střední Opavy a kde najdeme " Oázu" s občerstvením a zastávku autobusu ...

Za čím jedeme?

Po delší cestě dálkovým busem z Přerova do Jeseníku vystupujeme v překrásném sobotním ránu na zastávce Bílý Potok v údolí Střední Opavy, asi 4 km od Vrbna p.Pradědem. Hned nad zastávkou se nad silnicí tyčí podélný dům, jehož majitel kromě ubytování nabízí i skromné občerstvení. Věřte nám, že takový černý životabudič - ( káva) - v 8.20 ráno od sympatického majitele a pod střechou rozsáhlé verandy s kuriózní výzdobou přijde více než vhod !

Naše další kroky pak vedou po silnici proti toku říčky Opavy směrem na Vidly a po 1.5 km odbočíme na lesní asfaltku vpravo. Silnička vytrvale stoupá nad hluboce zaříznutým údolím Skalního potoka, v jehož řečišti vidíme spoustu nádherných kaskád. Než po dalším 1.5 km mineme dva asi 2 m Vysoké vodopády, procházíme kolem mohutných a velmi vysokých skalních útesů, které stíní naši silničku a jejichž bizarnost nám vyrazí dech, jejich výška pak zapříčiní bolení za krkem. Všechno s nádhernou bučinou kolem je součástí PP Skalní potok, jejíž rozloha dosahuje výměru téměř 200 ha! Všechny skály mají podle info tabule o rezervaci svá jména, bohužel ani na nejpodrobnější mapě Jeseníky Jih a Sever v terénu jejich jména nenaleznete. A tak nezbývá než hádat, které jsou to ty "Výří skály", který útvar připomíná "Parník" a kdeže kruci jsou ty "Skalní schody"... ( Všechny tyto skalní útvary - a stovky dalších kolem -jsou složeny z krystalických břidlic, tzn. že tu uvidíme skály z ruly, ze svoru, fylitů apod.) Zajímavé na nich nejsou jen jejich fantastické tvary, ale místy i detailní provrásnění kamene. Při bližším pohledu vidíme, že je kámen "místy" prorostlý vrstami křemene, díky nimž jsou skály velmi " pevné", nerozpadají se a na jejich úpatí nenajdeme sutě. Co se týče fauny údolí, prý tu kdysi sídlil vzácný sokol stěhovavý a ochranáři by rádi, kdyby svá hnízdiště obnovil. Nevím, nevím, já být ptákem a jezdit mi pod "bytem" stroje na těžbu dřeva zdejší lesní správy, asi bych si hledal stálé přístřeší jinde !!

Následuje 1.5 km pochodu nahoru údolím, kde už jsou kaskády menší a potok se tu zužuje. Přicházíme k rozcestí s lesní cestou, která není zakreslena ani na jedné z turist.map, které sebou máme a intuivně se rozhoduji jít po ní nad strmou hranu údolí. Stoupání lesem nakonec není tak strašné, jak si Jana představovala. Přicházíme k povlovnějšímu svahu, kudy nad námi prochází vrstevnicová silnička. Než se k ní ale dostaneme, musíme obejít "lakatoš", který tu těží těsně u hranic přírodní rezervace dřevo a kmeny hned čistí a loupe. Chlapík sedící uvnitř traktoru je k nám otočen zády a na uších má sluchátka, raději jej velmi velkým obloukem lesem obcházíme, ať nedojde k nějakému úrazu.

Nad silničkou další rozcestí, tentokrát je jich směrem k vrcholu kopce, kde leží Karliny kameny víc. Já tu šel asi před 5 lety a teď si zrovna nemůžu vzpomenout, která cesta je ta správná. Lesem k nám shora přichází houbař, hovořící slovensky a na můj dotaz, kam vede ta jeho cesta, tak odpoví, že " buď do Nitry alebo do riti", pak ale připustí, že na konci cesty, asi 1 km daleko nějaké skály viděl. Takže po lesní cestě asi čtvrt hodiny mírné stoupání hustším smrkovým lesem a když se pak terén zdvíhá a žádné skály nevidíme, nechám Janu vydechnout a jdu na průzkum. Cesta zatáčí prudce vpravo a přivádí mne k prvním skalním útvarům Karliných kamenů. Z druhé strany podél skal nahoru stoupá mladý pár s velkým psem a chlapík svou dívku dost naštvaně informuje, že tu nejsou sami... ( Tož nevím - skály nejsou soukromým vlastnictvím ani jednoho z nás, poutníků, já taky nemám monopol na své milované Pulčínské skály... A pokud se jimi toulají pouze milovníci přírody a ne hluční burani a vandalové, tak mi to nemůže a ani nesmí vadit...)

Vracím se pro Janu. Procházíme si velkou část dlouhého skalního hřebene pozoruhodných Karliných kamenů, pokocháme se i překrásným výhledem do kraje, tu nejvyšší skálu ale "okupuje" ta dvojice a pes - takže tam ne - a zpět lesem na silničku.

Následuje klesání a serpentiny po ní kolem dalších skalních útvarů - bývalých lomů a "skalního města" Jeleních kamenů. Když se po důkladné prohlídce prvních skal vracím zpět k Janě a říkám jí, že jsou si tu všechny skály dost podobné ... tak se SKÁLY naštvou a začíná doslova " módní přehlídka" bizarních tvarů a krásy ... a my nevíme, kterou MISS fotit dřív !!

Pak přichází další nádherná vyhlídka na město Vrbno, Zámecký vrch, Žárový vrch a část liduprázdného masívu Medvědího vrchu a Orlíku a zároveň veliké klesání až do osady Bílý Potok. Z výšky 1075 m se ocitáme na kótě 617 m, prohlížíme si ještě farmu se zvířátky - zvláště nás zaujme "diskuze" krocana s jeho kamarády - kachnou a slepicí s kohoutem pod přístřeškem. Tady dole už se projevuje dnešní tropický den a tak se moc rádi stavujeme na občerstvení na tu dobu, než nám jede bus do Přerova a vlak domů ...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo a pití jsme měli sebou. Na večeři jsme se už klasicky stavovali v Otrokovicích na nádraží " U mašinky", kde mají výborné "hotovky" za lidové ceny do pozdního večera. Kafé a limonáda v "osvěžovně" na Bílém Potoce.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Moc se nám líbila zdejší překrásná příroda a též velice sympatický majitel "osvěžovny", který mi při odchodu nabídl ubytování. Určitě se sem budeme moc rádi vracet a "prozkoumávat" i další pozoruhodná místa v okolí...

Ostatní informace

Cesta busem z Přerova na Bílý Potok stojí 220 kč za 2 dospělé osoby...