Procházka v okolí Potůčků.

Kam a jak jedeme?

Procházka krásnou krajinou Krušných hor na zalesněný vrch Rudná k historickému hraničnímu kameni.

Za čím jedeme?

Vycházím z nádraží v Potůčkách. Červeně značená cesta stoupá na Sluneční stráň, odkud se otevírá pěkný výhled na Potůčky a v protějším svahu na městečko Johanngeorgenstadt s jeho dominantou novogotickým kostelem z roku 1872.
Cesta vchází do lesa a prudce stoupá na vrchol Rudné. Podél cesty jsou vidět pozůstatky po hlubinné i povrchové těžbě kovových rud.
Vrch Rudná byl významným důlním revírem. Od 16. století se zde těžilo stříbro, kobalt a bismut. Po II. světové válce také uran.
Cestu lemují výstražné tabulky upozorňující na to, že vstupovat do poddolovaného území je velmi nebezpečné.
Z vrcholu vede značená odbočka k historickému hraničnímu kameni. Ten zde byl umístěn již v roce 1672 a jsou na něm vytesány reliéfy tehdy platných zemských znaků českého království a saského kurfiřtství.
Vracím se zpět na vrchol a pokračuji dál po značené cestě. Brzy se u cesty objevuje velká propadlina dolu Naděje v Boha /Hoffnung zu Gott/. Propadlina je dlouhá 200 metrů a hluboká až 15 metrů.
Kousek za propadlinou je odbočka na vyhlídku Rudenská hrana. Skály jsou dnes převýšeny vzrostlými stromy a tak výhled je velmi omezený.
Cesta pozvolna klesá lesem na Kamennou cestu. Již od 15. století vedla údolím Podleského potoka stezka, kudy chodili havíři k dolům a rýžovištím na potoce. Později se tudy dopravoval kámen ze žulového lomu pod Pískovou skálou. Proto název Kamenná cesta.
Na rozcestí U Potůčků opouštím značenou cestu a po silnici se vracím do Potůčků.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Cestou není možnost občerstvení, tak jen vlastní zásoby.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Hezká tichá část Krušných hor s možností seznámení se s historií okolí Potůčků.

Ostatní informace

Procházku můžeme prodloužit pokračováním po Hornické naučné stezce, která se větším okruhem také vrací do Potůčků.