TURISTIKU PODPORUJÍ
61 380 turistů a cestovatelů
107 596 výletů, turistických cílů, tras a cestopisů
1 338 172,- odměny za články

Žilinský kraj

Cestování na Slovensko 2022

Na severu Slovenska naleznete Žilinský kraj. Sousedí s Českou republikou a je tedy skvělým místem pro vaši dovolenou a výlet, pěší turistiku i cykloturistiku. Za návštěvu stojí Oravský hrad, dřevěný kostel ve Svatém Kříži, Malá Fatra a Velká Fatra nebo Chočské vrchy.

Turistika Žilinský kraj
Oblíbená místa a aktivity Doporučujeme
Tipy na výlety / Trasy / Cestopisy Památky a muzea Ubytování Slovensko
Turistické cíle / Mapa Slovenska Jánošíkovy diery, Velký Rozsutec Demänovská ledová jeskyně

Západné Tatry (Roháče)
Cestování a výlety
Vyberte, co Vás zajímá v oblasti Západné Tatry (Roháče)
Tipy na výlet vybrat: vše / nic
 ↓ 
Druh vybrat: vše / nic
Do přírody
Na golf
Na hory
Na kole
Se psem
Vinařská turistika
Za gastronomií
Za kulturou
Za sportem
Náročnost vybrat: vše / nic
Pro zdatnější
Romantika
Rodina s dětmi
Délka vybrat: vše / nic
Vycházka - půldenní
Celodenní výlet
Putování (více dnů)
Turistické cíle vybrat: vše / nic
 ↓ 
Doprava vybrat: vše / nic
Autobusová zastávka
ŽST
Letiště
Žel. stanice
Města, obce, vesnice vybrat: vše / nic
Vesnice
Městečko
Město
Osada
Samota
Městská část
Hlavní město
Přístav
Místní část
Náměstí
Ulice
Městys
Ostatní vybrat: vše / nic
Bivak
Hraniční přechod
Infocentrum
Nordic walking point
Ostatní
Turistická známka
WebKamera
Zajímavost
Památky a muzea vybrat: vše / nic
Hrad
Zámek
Zřícenina
Trosky
Kaple
Klášter
Pomník
Kříž
Chata
Muzeum
Bouda
Kostel
Památník
Měšťanský dům
Salaš, koliba
Letohrad
Farma
Hřebčín
Zámeček
Tvrz
Skanzen
Hradiště
Rotunda
Statek
Dům, budova
Chrám
Hřbitov
Hradby
Lapidárium
Kašna
Socha
Boží muka
Hrádek
Panský dvůr
Rychta
Pevnost, opevnění
Radnice
Drobné památky
Mešita
Synagoga
Příroda vybrat: vše / nic
Hora
Kopec
Štít
Vrchol
Jezero
Potok
Pleso
Rybník
Vodopád
Propast
Minerální pramen
Jeskyně
Krasový útvar
Údolí
Skalní útvar
Jezírko
Řeka
Říčka
Pohoří
Údolí, dolina
Kaňon
Sedlo
Travertíny
Planina
Hřeben
Louka
Pramen
Kámen
Zahrada
Rašeliniště
Slatě
Památný strom
Přírodní park
Ostrov
Sopka
Pobřeží
Poušť
Park
Rokle
Přírodní památka
Vodní nádrž
Studánka
Soutěska
Tůň
Pláž
Poloostrov
Bažina, mokřady
Sport a rekreace vybrat: vše / nic
Lázně
Rekreační oblast
Koňská stezka
Aquapark
Letovisko
Koupaliště
Ledovec
Ski areál
Golf
Půjčovna lodí
Cyklo bar - hospůdka
Cyklo shop - servis
Potápění
Zábava, atrakce
Půjčovna kol
Vinařský cíl
Technické zajímavosti vybrat: vše / nic
Důl, štola, šachta
Elektrárna
Jez
Lanovka
Mlýn
Most
Přehrada
Rozhledna
Technická památka
Zvonice
Výletní místa a parky vybrat: vše / nic
CHKO
Chodník, naučná stezka
Národní park
Odpočinkové místo
Orientační bod
Poutní místo
Rezervace
Rozcestí
Turistická trasa
Turistické destinace
Vyhlídka
Výletní místo
ZOO a botanické zahrady vybrat: vše / nic
Arboretum
Botanická zahrada
ZOO
Trasy vybrat: vše / nic
 ↓ 
Typ vybrat: vše / nic
Autem
Balónem
Běžecká trasa
Běžky
Cyklotrasa
Golf
In line brusle
Pěší trasa
Po vodě
Ski areál
Náročnost vybrat: vše / nic
Malá náročnost
Střední náročnost
Velká náročnost
Cestopisy vybrat: vše / nic
Tipy a novinky vybrat: vše / nic
Rady a tipy vybrat: vše / nic
 ↓ 
Doprava
Jídlo a ubytování
Ostatní
Peníze a ceny
Práce a život
Zdraví a bezpečnost
Moje dovolená vybrat: vše / nic
 ↓ 
Kdy jsme jeli vybrat: vše / nic
Jaro
Léto
Podzim
Zima
Délka dovolené vybrat: vše / nic
Méně než 1 týden (do 6 dní)
1 týden (7-9 dní)
Delší než 1 týden (10-12 dní)
2 týdny a více (13 a více dní)
S kým vybrat: vše / nic
Rodina s dětmi do 5-ti let
Rodina s dětmi do 10-ti let
Rodina s dětmi 10-18 let
S partnerem
S přáteli
Typ vybrat: vše / nic
Pobyt
Aktivní dovolená
Poznávací dovolená
Eurovíkend
Plavba
Prodloužený víkend
Zaměření vybrat: vše / nic
K moři
Na lyže
Za zábavou a poznáním
Do přírody
Na hory
Cyklo
Se psem
Na vodu
Aerobic
Golf
Wellness
Potápění
Za kulturou
Zábavné parky
Aquaparky
Gastronomie
Jak jsme jeli vybrat: vše / nic
Autem
Autobusem
Letadlem
Lodí
Jinak
Jak a kde jsme bydleli vybrat: vše / nic
Dům / rekreační objekt
Kemp
Apartmán
Hotel / Penzion
Stravování na dovolené vybrat: vše / nic
Vlastní
Snídaně
Večeře
Polopenze
Plná penze
All Inclusive
Ultra all inclusive
Fotogalerie vybrat: vše / nic
zobrazit výsledky

Nejkrásnější, ale i nejtěžší část "Roháčské hřebenovky" pohledem běžného smrtelníka na výkonnostním chvostu - část I, cesta do Smutného sedla.

Tipy na výlet Romantika Pro zdatnější Celodenní výlet Za sportem Do přírody Na hory

Fotografie (64)  • Foto: TomášNejedlý

Kam a jak jedeme?

   Je spousta videí na netu, kde jsou záběry nejkrásnějších míst této nejúchvatnější části Západních Tater podané sportovci s nadlidskými schopnostmi i výkony. Jsou i takoví [1], kteří tuto hřebenovku přebíhají a měří si čas i v místech, kde ostatní lapají po dechu nebo překonávají svůj strach z výšek, který jen těžko někde jinde na značených cestách budou moci zažít.

   Tedy od nich bychom se mohli učit – mají nepochybně více zkušeností než my, kteří jsme rádi, že vůbec jdeme. Psát články těmto borcům je asi zbytečné, naopak chci popsat své zkušenosti, když jsem zde před několika týdny šel úplně poprvé a hledal k tomu odvahu nejenom při pohybu po hřebeni, ale ve své podstatě již možná rok dopředu, kdy jsem se na tuto akci připravoval. To především psychicky a k mé škodě možná až příliš moc důkldně. Tak moc, až jsem si k těmto úctyhodným vrcholům vytvořil velice výrazný pocit strachu. Inu, někdy není dobré analyzovat veškeré videa nebo průvodce do nejmenšího detailu, realita přece jenom bývá jiná. Zde bych řekl, že naštěstí poněkud snadnější, než ona vytvořená představa.

   Tedy články berte především jako povzbuzení pro ty, kteří hledají odvahu. Jako články psané běžným smrtelníkem s fyzičkou na úplném výkonnostním chvostu. Někoho, kdo je u závodů nebo turistických akcí rád, když není úplně poslední…

   Pokud by se mě někdo ptal, zda má na tento úsek, tak mohu odpovědět, že určitě ano! Přešel jsem jej i já, takže šanci má určitě každý. I ten, kdo má nějaké to kilo navíc. Pohledy do údolí v některých místech jsou „šťavnaté“, ale zažil jsem i mnohem horší – například na hranách některých lomů. V nebezpečných místech je na Roháčích podpora ocelovými řetězy, ale pozor, nejedná se o ferratu! Tedy „jen“ pomáhají v postupu, ale NEJISTÍ“!!!

   Každý si tedy musí sám říct, zda má potřebnou jistotu v rukou i zdravotní stav, aby se i v problematičtějších situacích dokázal stále dostatečně pevně, ale ne „v křeči“, držet. Někdo by si mohl s sebou brát i ferratový set, ale naprostá většina lidí jej zde nenosí. Ono také v mnoha místech je jeho použití spíš problematické a určitě se jedná spíš o váhu navíc. Sám jsem měl jen úvazek, pár smyček a karabin, kdyby náhodou šlo „do tuhého“. Naštěstí nešlo… :-) Mohl jsem tedy ušetřit místo i trochu váhy.

   Kdo zde jde poprvé, tak by si měl uvědomit, že na hřebenu stráví minimálně několik hodin bez možnosti odbočení do údolí – cesta je možná pouze zpět ke „Smutnému sedlu“ nebo až na „Baníkov“. V jednom sedle to vypadá, že by snad bylo možné sestoupit do „Velkých Závratou“, ale schůdností si nejsem ani trochu jistý – většinou jsou značené cesty ty nejsnadnější varianty postupu. Sjezd do této oblasti je možný jako skialpová akce, ale v létě tento postup z hlediska pravidel TANAPu možný není. Na opačnou stranu jsou „kolmé srázy“ a tedy únik patrně zcela nereálný. Nebezpečím Roháčů je i drolivá skála a tedy ne vždy je dobré věřit všemu čeho se chytnete nebo na co stoupnete. Mnoho smutných případů vzniklo právě z tohoto špatného odhadu. Radši postupovat pomaleji a vše minimálně dvakrát ověřit, než se za „chyt zabere“.

   Problémem je i počasí, protože přechod úseku, pokud nejsme tedy v takové formě jako Ostravák z videa [1], zabere několik hodin a to se mohou podmínky několikrát radikálně změnit. DOPORUČUJE SE NA HŘEBEN VYDÁVAT JEN ZA DOBRÉHO POČASÍ. Asi by se dalo zvládnou i za horšího, ale dotyčný již musí být borcem, který umí zabrat „za ruce“, má pevný stisk a cestu dokonale zná.

   S těmito představami jsem se minulou sobotu vydával do Žiarské doliny. Měl jsem určitou představu z přechodu Ostrého Roháče, ale ani toto mi mnoho klidu nedodávalo. Představa byla, že přechod Smutné sedlo – Baníkov bude těžší. A nemýlil jsem se. Je techničtější, ale i vytrvalostně a psychicky náročnější. To především, když tu jde člověk úplně poprvé, sám a vůbec netuší co jej bude dál čekat. Nejde s nikým, kdo má již s úsekem zkušenosti a nemá tedy nikoho, kdo by poradil tu „lepší“ cestu. Musí si to projít sám, metodou „hoďte ho do vody“ a doufat, že snad bude plavat. Při stoupání nahoru se mi ani trochu nechce. Celý týden se cítím nějak „nabouraný“, kdo ví co to je (chřipkóza, viróza či co), ale ve formě nejsem ani trochu. Pokud jsem před pár měsíci (na začátku letní tatranské sezóny) k Žiarskému sedlu skoro „vyletěl“, tak nyní se strašně trápím, netáhne to, nechce se mi, jsem nervózní z toho co bude následovat a všechno mě bolí – no hlavně nohy, které si asi vzpomněli co jsem jim minule „připravil“. Možná než nohy, to byla spíš hlava.

https://www.turistika.cz/vylety/opatrne-seznameni-se-s-rohacskou-hrebenovkou-cast-iv-prudke-klesani-do-jamnickeho-udoli-a-prudky-vystup-na-ziarske-sedlo/detail

https://www.turistika.cz/vylety/opatrne-seznameni-se-s-rohacskou-hrebenovkou-zaverecny-dil-sestup-do-udoli-s-velice-prijemnou-spolecnosti-a-tesne-stihani-odjezdu-vlaku/detail

   Potkávám skupinu Poláků a dávám se do řeči. Oni mají v plánu jít na Baníkov opačným obloučkem, tedy od Žiarské chaty přes symbolický hřbitov a Šarafiový vodopád prudkým stoupáním na svahy Príslopu. Jdou takovým tempem, že pochybuji, že na něj dojdou – že je nekonečné stoupání zničí mnohem dřív (to jsem ještě netušil jaký to je masakr ve skutečnosti – zjistím to až ke „konci své cesty“ a bude to něco co mě vezme „skoro“ všechny poslední zbytky sil a poslední desítky metrů k autobusové zastávce (když už budu mít jistotu, že mi autobus neujede) půjdu těmi nejmenšími minikroky v životě a v autobuse budu doufat, že na konečné naproti železniční stanici, snad budu schopen vůbec vylézt ven). Jdu si svým tempem a brzy je již mám kdo ví kde za sebou. A to vůbec nejdu rychle! Na to, že se mi předešlý týden občas točila hlava, aniž bych věděl proč a v práci se musel ke všemu strašně moc přemáhat (kdo ví, co to bylo – únava, nedospání, viróza nebo strach z toho co bude následovat – inu, usmyslel jsem si tu nejtěžší část hlavního hřebene Roháčů a výstup na ten nejnebezpečnější kopec z nich po té nejnebezpečnější cestě k němu – tak co mohu očekávat?) jsem byl rád, že vůbec jdu. Doufám, že se mi „nahoře“ hlava točit nebude. To by nebylo dobré...

   Nejistotě se asi nedá divit, když teprve minulý rok jsem se „osobně“ začínal seznamovat se slovenskými velehorami. Tak krásnými a náročnými, že mi zatím naprosto vyhovují a nemám tedy „roupy“ vymýšlet nějaké krávoviny, jako například lézt tam, kam by se nemělo. Zatím mi tato náročnost víc než vyhovuje.

   Když teprve na začátku minulého roku jsem si musel říct, jestli onu

   „určitou míru rizika, kterou nejsem schopen ovlivnit“

   jsem nebo nejsem ochoten přijmout. A cesta „Roháčskou hřebenovkou“, i když to byl „jen“ její kratší úsek pro mě jednoznačně zhmotňovala představu toho nejnebezpečnějšího do čeho jsem se blázen pustil. S neskutečnou drzostí tohoto plánu. Teď, když má dojít na „lámání chleba“, ale nějak odvahu začínám ztrácet. Tak nějak si vzpomínám na pocit u Velkého vodopádu martinské ferraty. Tam jsem dostal takovou symbolickou facku i kopanec do břicha (skutečný :-) ), že jsem zase pochopil jak jsem malý a jak lehce se mohou objevit místa, která ani netuším, jak bych měl vůbec „dávat“! Technicky netuším jak to prolézt nebo to řešit obrovským množstvím síly, kterou si nedokáži představit, že bych měl i v nejlepších létech (kolem pětadvaceti).

https://www.turistika.cz/mista/jak-jsem-nevylezl-jednu-z-nejjednodussich-ferrat-na-slovensku-cast-i-cesta-k-rozcesti-obtiznosti-b-a-c/detail

https://www.turistika.cz/mista/jak-jsem-nevylezl-jednu-z-nejjednodussich-ferrat-na-slovensku-cast-ii-ma-prvni-obtiznost-c-v-zivote/detail

   Doufám, že něco podobného na mě nebude čekat při této cestě. Pak by to nebylo dobré a musel bych zpět. Což se také někdy lépe říká než provádí.

    Pustit se do něčeho, kde mohu udělat jeden špatný krok nebo nestihnou sejít dolů před blesky nějaké náhodné krátké bouřky, není až tak jednoduché. O to spíš, když celý den mělo být úplně krásně a počítal jsem, že bude skoro bez mráčku. Příjezd do Liptovského Mikuláše byl vcelku v pohodě, asi jen 20 minut zpoždění, takže jsem měl ještě rezervu asi hodinu a půl k odjezdu prvního autobusu pod hory. V pracovní dny jede ještě dřívější spoj po páté hodině ráno, o víkendech jen po šesté. Bohužel ani zpáteční spoje odpoledne nejsou tak časté jako v pracovní dny.

    Při příjezdu byly mraky nad samotnými Západními Tatrami, ale co horší, před šestou se roztáhly na skoro celou oblohu, jen sem tam prokukovala malá část oblohy. To vypadá jako úplná čára přes rozpočet. Toto vůbec nemělo nastat, měla být modrá obloha. Teď to vypadá jako, že spíš může klidně i pršet. Ve městě to vypadalo, jako by mi něco naznačovalo, nechoď tam, dobře tě varuji!

   Měl jsem pocit zmaru a jen jsem hádal, kdy v údolí začne pršet a já se budu muset otočit. Už jsem se smiřoval i s tím, že bych udělal jen „nouzové“ kolečka v údolí. Podle toho, kdy by začalo pršet, tak takové by byly i ona kolečka. Stejně tak špatně by bylo i kdyby se místo deště „jen“ nad hory stáhla mlha nebo mraky. Nicméně obětoval jsem čas, jízdu v noci, jízdenky a dokonce i jeden den dovolené, abych se na cestu připravil a co to šlo pospal, tak jsem se přece jen vydal autobusem k Ústí Žiarské doliny a přemýšlel jaké to bude dál. Přemýšlel jsem jestli nepotkám jako minule i medvěda. S tím jsem se sice nestřetl (respektive jsem o tom nevěděl, ale třeba mě někde z dáli sledovali), ale zaslechl jsem místní, jak mluvili o tom, že kousek od onoho „mého“ setkání navštěvovala minulý rok jednu chatu i samotná medvědice s malými. Takže asi jsem skutečně viděl medvěda, čímž jsem si mohl „dokončit seznam“ slavné trojice VLK – RYS – MEDVĚD, z niž mám větší obavy snad jen z posledně uvedeného. I tak se držím pravidla, že žádné zvíře v naších lesích nebude mít člověka jako kořist. A pokud strategie klidu nepomůže, tak mám smůlu – vždy mi ale vyšla. Pokud se uvidíme včas, nelekneme se, tak se dá čekat, že po určité době si každý půjde tou svou cestou. Horší by bylo, pokud by si dotyčný nebo dotyčná myslel(a), že chci narušit jeho teritorium nebo mladé. Útěk je ovšem marný, lezení na strom nebo po skalách také, protože ve všem bude medvěd výrazně lepší, rychlejší, mrštnější a celkově vše bude dělat elegantněji. A pokud to tak nepůjde, tak má ještě jednoznačně navrch ohledně své síly.

   Cinkající rolničky nenosím, protože by mě to znervózňovalo, a hlasitě se neprojevuji, protože je to proti mému hledání klidu v přírodě a navíc je také ta hlučnost strašně vyčerpávající, takže po půl hodině člověk na ptákoviny stejně zapomene. Je třeba se s tím, že medvědi v Tatrách (nejenom) byly, jsou a ještě dlouhou dobu budou, smířit. Stejně tak je třeba se smířit s tím, že nás budou mnohem častěji pozorovat, aniž bychom my cokoliv vůbec tušili. Jediné co můžeme pro své bezpečí udělat, je nelákat je k sobě například nepořádkem kolem popelnic a ty popelnice nechávat v místech, kde se k nim jen těžko medvěd dostane. To je problém, protože medvěd se dostane skoro všude, jen mu to ale nesmíme zjednodušovat.

    Jak jsem se rozpovídal s Poláky, tak jsem zapomněl odbočit na turistickou značku do lesa, což je cesta mnohem zajímavější než ta po které jdu nyní, tedy po asfaltce. No nic, vracet se už nebudu. Pod chatou vidím, že na směrovce zažité cestičky k chatě je již poznámka, že je ne průchozí kvůli spadlé lavině. Pokračuji tedy po asfaltce a vidím, že síla masy se větvila nejenom do údolí, ale trochu i po cestě. Síla je jasně vidět podle ohnutých stromků, i když i poslední zbytky ledu a sněhu již roztály. Kolem chaty a stanice horské služby pokračuji již důvěrně známou cestou nahoru. Škaredé ranní počasí se vylepšuje a chvílemi svítí slunce až tak, že mě to donutí se namazat a vzít si i sluneční brýle. Strašně nerad je nosím, ale zde bych již po chvíli toho nenošení litoval. Cestičky jsou poměrně mokré a místy tečou potůčky i tam, kde jindy ne. Ale jeden den již by mělo být po deštích a tak doufám, že na hřebeni nebudou ony úzké pěšinky tak mokré, že bych se musel otočit. Snaha „pustit se“ do Roháčů se opět objevuje. Ale pro nohy je i sebemenší kámen nutné překonávat se zapřením zubů a po několika desítkách kroků také zastavovat a vydýchávat se. Tak špatně a bez elánu se mi zde snad nešlo ani úplně poprvé, když jsem cestu vůbec neznal. Přitom úsek sice prudce stoupá, ale není nikterak technicky náročný.

    Z některých míst klikatící se cestičky k rozcestí „Pod Homolkou“ se stává potůček a někde jsou i hlubší kaluže. Jsem rád, že mám vodotěsné pohory a nemusím tolik přemýšlet kam kráčím. K potůčku, kde si s oblibou doplňuji tekutiny, to mám ještě slušné stoupání, do kterého mi to absolutně netáhne. Často se musím vydýchávat.

    Cítím blízkost hřebene a pociťuji solidní obavy ne-li přímo strach. No, zatím spíš „jen“ ty obavy. Druhou částí je ale zvědavost. Jaké to tam asi bude? Jak bude vypadat cesta ke Smutnému sedlu? V průvodci Západními Tatrami se píše, že cestička povede ve velmi strmém svahu. Od rozcestí se pro změnu vydávám doleva a sleduji modrou turistickou značku. Ta již tolik nestoupá a tak dodávám tělu víc než potřebnou iluzi lehčí cesty. Po pár desítkách metrů potkávám místní, kteří si zde udělali výlet i s děcky. Dáme se do řeči a všichni jen chválíme krásné hory a nyní i pěkný den, kdy „cítím“, že by se snad nemusel jen tak rychle změnit v bouřky. To je po minimálně měsíci psího počasí první příležitost udělat pěkný výlet za stabilního počasí – snad vyjde. Spodní část je vlnící se rovinka.

    Vyptávám se na to jaký je dál hřeben a mám alespoň možnost srovnání s náročností Ostrého Roháče z minulého výletu [8].

https://www.turistika.cz/vylety/opatrne-seznameni-se-s-rohacskou-hrebenovkou-cast-iii-prechod-ostreho-rohace/detail

   Získávám odpověď, že zhruba stejná. To si budu později několikrát opakovat v okamžicích, kdy budu mít vrchol Baníkova ještě hodně daleko před sebou, k němu pěkně rozeklaný hřeben a za sebou již několik sestupů i výstupů po skále s pomocí řetězů. Už někde v oblasti Tří kop si myslím, že Ostrý Roháč je oproti tomu výrazně lehčí. Z rovinky nalevo od rozcestí „Pod Homolkou“ začnu prudce stoupat do kopce a určitým způsobem obcházet menší hřeben, jakousi rozsochu hlavního roháčského hřebene, s názvem „Prostredný Gruň“. Tato část se mi velice líbí a to ještě netuším co bude následovat. Trochu mi to v menším vydání připomíná oblouček kolem Pfinovy kopy pod Priečným sedlem.

https://www.turistika.cz/mista/ferrata-priecne-sedlo-vysoke-tatry/detail

Následuje opačná (západní) strana Prostredného Gruně a mě se otevírá nádherný pohled, který je menším vydáním „kotle“ pod „vysokotatranským“ Kriváněm.

https://www.turistika.cz/mista/opatrne-seznameni-se-s-tatrami-vystup-na-krivan/detail

   Svah je travnatý a skutečně vcelku prudký. Postupně se dostávám na kamenný hřebínek Prostredného Gruně a kdybych po něm pokračoval přímo, dostal bych se na Nohavicu. To ale nechci a tak stále sleduji modrou značku ke Smutnému sedlu, které již dobře vidím. Nalevo již i krásně špičaté hroty Tří Kop a hlavně první „zkoušku“, která mě bude čekat, je svým způsobem „čtvrtou kopou“ a nečekaně se jmenuje „Kopka“. Ke smutnému sedlu se dostávám kratší terénní vlnkou v onom prudkém travnatém svahu. V některých místech je třeba si trochu dávat pozor kam se šlape, ale nejedná se o nic nezvládnutelného. Jedná se o příjemné rozehřátí k tomu, co bude následovat a bude mnohem obtížnější, ale i tak zvládnutelné (lehce se to říká, když už jsem doma a nejtěžší turisticky přístupný úsek v našich (slovenských) Tatrách mám úspěšně a s obrovskými zážitky za sebou). Můžete si ovšem býti jisti, že nastávaly okamžiky, kdy jsem si výsledkem tůry nebyl ani trochu jistý a představa, že bych zde chtěl jít třeba ještě někdy jindy, byla úplnou utopií – při pohledu na některá místa, které mě ještě čekaly (nebo bych naopak musel při otočení se znovu opačným směrem překonávat) jsem ani v nejmenším neoplýval suverénní jistotou, ale spíš jsem se cítil ÚPLNĚ MALIČKÝ.

   I tak, abych navnadil „nováčky“ jedné z nejkrásnějších (ale i nejtěžších) turisticky přístupných tras v Tatrách, mohu s klidným svědomím říct, že ji může zvládnout skoro každý a to i ten, který netráví hodiny v posilovně. Což říká sám jako velký odpůrce posiloven :-)))))

   Naopak, jakékoliv posilování nebude ke škodě, ale určitě není nepřekonatelnou podmínkou, jako třeba v případě ferrat. Pokud někdo udělá pár desítek „pomalých“ kliků nebo se dokáže několikrát přitáhnout rukama na dveřích, tak má asi z hlediska síly Roháče vcelku „v pohodě“. Za důležitější ovšem v Západních Tatrách považuji odolnost psychickou a to především z pohledu „už se mi vůbec nechce jít, už se mi nic nechce, už si jen chci sednout a nikam se netrápit...“ tak, aby se i v těchto okamžicích dokázal odhodlat k pohybu dál. Když si člověk začne myslet, že již na to nemá, ale ve skutečnosti musí…

   I v létě asi budou noci velice chladné a tak vzdaní se je velice špatně. Lehce se to říká, ale mnohem hůř k dalšímu pohybu odhodlává. Stačí si přečíst pár mých článků o Západních Tatrách, aby bylo vidět, jak mohou být i za ideálních podmínek náročné. Z okruhu, který popisuji zde, se mi zdá jako největší utrpení („maso“) sestup po hřebeni Prislopu ke Žiarské chatě (na Baníkovu si člověk myslí, že již má většinu cesty za sebou, ale není tomu až tak úplně – z hlediska technické náročnosti a přímého nebezpečí ze špatného kroku nebo odhadu dalšího postupu nepochybně, ale ještě je třeba a to již jako hodně unavený, sestoupit táhlou a později i prudce klesající úzkou pěšinou do hlubokého údolí).

   Dostávám se na Smutné sedlo, které se mi zdá mnohem užší než to na opačné straně Plačlivého se jménem Žiarské. Dávám si energetickou tyčinku a připravuji se na postup nejtěžším úsekem slavné „Roháčské hřebenovky“. Někdo ji dokonce srovnává i s náročností nejtěžší turisticky přístupnou trasou v celých Tatrách, tedy „polskou“ Orla Perc [13] až [21]. Podle videí, ale vypadá mnohem náročněji než Roháče. Navíc prý těžké úseky navazují těsně za sebou, ale v Roháčích má člověk šanci si v některých úsecích od technických částí odpočinout. Oproti přechodu jen Ostrého Roháče, je úsek podle mě náročnější hlavně v tom, že se musí mezi jednotlivými kopami mnohokrát sestupovat a později zase vystupovat. Při pohledu do mapy je cesta Smutné sedlo – Baníkov asi jen o polovinu delší než úsek z Plačlivého přes Ostrý Roháč na Jamnické sedlo. Náročnost je podle mě ovšem právě z důvodu mnohem více vlnek, několikanásobně náročnější. I proto si myslím, že je velice důležité než krátkodobé posilování trénovat spíš vytrvalost.

    Občas chodím dálkové pochody tedy ty, které mají padesát a více kilometrů. Mě vyhovují délky právě kolem padesáti kilometrů, ale Západní Tatry mě ukázaly, že tyto vzdálenosti nejsou úplně dostačující. Myslím, že schopnost ujít v lehčím terénu (jen trochu kopcovitém) alespoň 60 až 70 kilometrů v jedinci vytvoří dostatečnou rezervu na to, aby i v Západních Tatrách měl určitý větší „nadhled“. Ten, kdo takové štreky nemá v oblibě se s největší pravděpodobností zde bude hodně trápit. Nechci tímto odrazovat, může se jít dobře, ale moc bych na to bez poctivého tréninku nespoléhal. Jako vhodný testovací okruh pro Slováky může být místo mých dálkových pochodů na Severní Moravě třeba okruh ve Velké Fatře přes Tupou a Ostrou.

https://www.turistika.cz/mista/ostra-velka-fatra-cast-ii/detail

https://www.turistika.cz/mista/kdo-se-boji-nesmi-bezet-lesem-aneb-okruh-blatnica-jeskyne-mazarna-tlsta-ostra-a-pres-konsky-dol-zpet-do-blatnice-cast-i-cesta-na-tlstou/detail

https://www.turistika.cz/mista/kdo-se-boji-nesmi-bezet-lesem-aneb-okruh-blatnice-jeskyne-mazarna-tlsta-ostra-a-zpet-do-blatnice-dil-ii-cesta-z-tlste-na-ostrou/detail

https://www.turistika.cz/mista/kdo-se-boji-nesmi-bezet-lesem-aneb-okruh-blatnica-jeskyne-mazarna-tlsta-ostra-a-zpet-do-blatnice-cast-iii-sebeh-konskym-dolem/detail

   Stojím na Smutném sedle a tedy zhruba za tři hodiny po vystoupení z autobusu v „Ústí Žiarské doliny“ i na hlavním roháčském hřebenu. Na obě strany se tyčí rozeklané špicůvky nevšedního hřebene – alespoň pro oči „nížinného“ turisty. Taky pravý okamžik k ukončení prvního dílu vyprávění o velice nevšedním výletu do Západních Tater i splněném snu a překonání strachu, který jsem si sám studiem videí a literatury o tomto krásném místu vytvořil. Jak moc zbytečně je otázkou...

 

 

 

DOPORUČENÁ A POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE:

[1] https://www.youtube.com/watch?v=9xCHf1wBkxE … přechod v „teplejším“ počasí

[2] https://www.youtube.com/watch?v=qxU-WIncwN4 … přechod 11 vrcholů ostravskými „blázny“ - tak popis něčeho podobného v tomto článku určitě nenajdete… :-)

[3] https://www.youtube.com/watch?v=jATR6WrlYSo … zde je krásné video jednoho z nejlepších fotografů a filmařů slovenské přírody Patrika Pauliniho.

[4] https://www.youtube.com/watch?v=tVShmzewzqg … s nimi by člověk klidně šel „i za hromů, blesků“, ale v případě hlavního hřebene Roháčů („Roháčské hřebenovky“) by to byl ryzí nerozum. V článcích bych chtěl popsat, která místa se mi zdála nebezpečná a na co je podle mě třeba si raději dát pozor. V mnoha videích, průvodcích ani článcích jsem ovšem konkrétní popis „ošemetných“ míst nenašel, jen obecná varování. Tak snad se mi podaří něco zajímavého k tématu „Roháče“ přidat a bude to užitečné hlavně pro ty, kteří se zde vydávají poprvé. Z tohoto i dalších videí cesta vypadá snadná, ale zdaleka taková být nemusí. Osobně si myslím, že tento směr je těžší než jsem zvolil já. Zde přijdou ty nejtěžší úseky hned na začátku po vydání se východním směrem hlavního hřebene z Baníkova. Před ním ještě úmorné stoupání na svah Príslopu od Žiarské chaty

[5] https://www.youtube.com/watch?v=ACJYlNuOZZk … Baníkov

[6] https://www.youtube.com/watch?v=zCvaw2j9RPY … zimní závody pod Trema kopama.

[7] https://www.youtube.com/watch?v=AYOyBRW4rMs

[8] https://www.turistika.cz/vylety/opatrne-seznameni-se-s-rohacskou-hrebenovkou-cast-iii-prechod-ostreho-rohace/detail

[9] https://www.turistika.cz/vylety/opatrne-seznameni-se-s-rohacskou-hrebenovkou-cast-i/detail

[10] https://www.turistika.cz/vylety/opatrne-seznameni-se-s-rohacskou-hrebenovkou-cast-ii-vystup-na-placlive-a-sestup-k-rohacskemu-sedlu/detail

[11] https://www.turistika.cz/vylety/opatrne-seznameni-se-s-rohacskou-hrebenovkou-cast-iv-prudke-klesani-do-jamnickeho-udoli-a-prudky-vystup-na-ziarske-sedlo/detail

[12] https://www.turistika.cz/vylety/opatrne-seznameni-se-s-rohacskou-hrebenovkou-zaverecny-dil-sestup-do-udoli-s-velice-prijemnou-spolecnosti-a-tesne-stihani-odjezdu-vlaku/detail

[13] https://www.youtube.com/watch?v=HzzzM3HJ8kk … asi úplně nejtěžší turisticky přístupná trasa v celých Tatrách, legendární Orla Perc. Je i na následujících odkazech.

[14] https://www.youtube.com/watch?v=_nEeux5rLT0

[15] https://www.youtube.com/watch?v=sFRQEl5Plac

[16] https://www.youtube.com/watch?v=5SHMUuLxJ94

[17] https://www.youtube.com/watch?v=25G4XYNl4vg

[18] https://www.youtube.com/watch?v=zyH2Af8vlEk

[19] https://www.youtube.com/watch?v=EyeJZe1kjHE

[20] https://www.youtube.com/watch?v=aB7dI3AzJA8

[21] https://www.youtube.com/watch?v=2tNxA6KYm9Q

Za čím jedeme?

Na legendární úsek slavné "Roháčské hřebenovky" a překonávvání svého vlastního strachu.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jednodenní akce "na otočku", tedy jen voda, voda a voda (a voda a voda a voda...). Jen semtam nějaké energetické tyčinky. Informace pro ostatní: chaty jsou v Žiarském sedle a na opačné straně Smutného sedla - Tatliakova chata.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Těžká, ale naprosto nádherná cesta (až mě z toho bolel celý člověk :-)   ).

Ostatní informace

Ceny byly jen za jízdenky. Pak by bylo ještě třeba přičíst to, čím jsem se "dorážel" při návratu domů v následujících dnech... :-)

GPS souřadnice:
uložit .gpx soubor (49.197, 19.735)
Poslední aktualizace: 20.8.2023
Vyhledání vlakového spojení na výlet
Datum a čas:
Odkud:
Kam:
Kvalita příspěvku:    
Hodnotit kvalitu příspěvku
Sdílet s přáteli
Byl jsem zde!
Zapamatovat

Žiar

Vyhledání vlakového spojení
Datum a čas:
Odkud:
Kam:

Příspěvky z okolí Nejkrásnější, ale i nejtěžší část "Roháčské hřebenovky" pohledem běžného smrtelníka na výkonnostním chvostu - část I, cesta do Smutného sedla.

Tri kopy
Tri kopy
Hřeben
Tri kopy – zubatá, rozeklaná část hlavního hřebene Západních Tater se třemi vrcholky. Nachází se ve skupině Roháčů mezi mělkým, ale širokým sedlem Hrubá priehyba, které na západě tento úsek hřebene odděluje od H…
0.1km
více »
Nejkrásnější, ale i nejtěžší část "Roháčské hřebenovky" pohledem obyčejného smrtelníka na úplném výkonostním chvostu - část II - cesta ze Smutného sedla přes Tri kopy.
Nejkrásnější, ale i nejtěžší část "Roháčské hřebenovky" pohledem obyčejného smrtelníka na úplném výkonostním chvostu - část II - cesta ze Smutného sedla přes Tri kopy.
Tipy na výlet
    Předešlý díl jsem ukončil na Smutném sedle [1]. https://www.turistika.cz/vylety/nejkrasnejsi-ale-i-nejtezsi-cast-rohacske-hrebenovky-pohledem-bezneho-smrtelnika-na-vykonnostnim-chvostu-cast-i-cesta-do-smutneho…
0.3km
více »
Smutné sedlo
Smutné sedlo
Sedlo
Smutné sedlo – sedlo (1962,2 m n.m.) v hlavním hřebeni slovenských Západních Tater. Mezi východním vrcholem Troch kôp (2136,3 m) na západě a vrcholem Plačlivé (2124,5 m) na východě. Ze sedla se otvírají výhledy do…
0.4km
více »
Kondratova kopa 2005 m n.m.
Kondratova kopa 2005 m n.m.
Vrchol
Vrch Kondratova Kopa sa nachádza v hlavnom hrebeni Západných Tatier v skupine Červených Vrchov.Cez vrchol prechádza červená turistická značka a končí tu z poľskej strany žltá turistická značka z Kondrackej Przelec…
0.5km
více »
Hrubá kopa
Hrubá kopa
Vrchol
Hrubá kopa – jehlancovitý, skalnatý vrchol (2166,4 m) v hlavním hřebeni Západních Tater. V hřebeni na západě sousedí za Sedlem nad Závraty (asi 2060 m) s vrcholem Baníkov (2178 m). Od Troch kôp (2136,3 m) na východě jej odděluje mělké, ale široké sedlo Hrubá priehyba. Severní stěny padají z vrcholu ledovcového karu Spálenej doliny. Severovýchodním směrem vybíhá z vrcholu krátké žebro končící p…
0.5km
více »
Štvrté (Horné) Roháčske pleso
Štvrté (Horné) Roháčske pleso
Pleso
– jedno ze čtyř Roháčských ples, které se nachází na nejvyšší ze třech teras v horní části Roháčskej doliny. Nachází se terase Predného Zeleného a ze severu do něj padá strmá stěna Zeleného (Zelený Roháčský vrc…
0.8km
více »
Tretie Roháčske pleso
Tretie Roháčske pleso
Pleso
– jedno ze čtyř Roháčských ples, které se nachází v horní části Roháčskej doliny. Nachází se na prostřední ze tří te…
1.1km
více »
Druhé (Malé) Roháčske pleso
Druhé (Malé) Roháčske pleso
Pleso
– nejmenší ze čtyř  Roháčských ples. Nachází se v horní části Roháčskej doliny, na prostřední ze tří teras Predného Zeleného a ze severu do něj padá úbočí Zeleného (Zelený Roháčský vrch). Hladina plesa je ve výš…
1.1km
více »
Spálená dolina
Spálená dolina
Údolí, dolina
Typická ledovcová dolina na severní straně pohoří, jihozápadní větev Roháčské doliny. Je zakončená velkým kotlem nad ktérým se zvedají skalnaté srázy hlavního hřebene od Spálené přes Pachoľa …
1.1km
více »
Roháčské plesa
Roháčské plesa
Tipy na výlet
Evropa, Slovensko, Západní Tatry, Roháče - poznávací zájezd autobusemZ parkoviště se vydáváme po červené TZ. Stoupáme po asfaltové cestě zhruba hodinu a půl až k Ťatliakově chatě. Poslední možnost občerstvení, pak…
1.1km
více »
Roháčske plesá - Přírodní rezervace
Roháčske plesá - Přírodní rezervace
Rezervace
(SPR rozloha 4,51km2) - Rezervace chrání ledovcový amfiteátr v Smutné dolině spolu se čtyřmi plesy. Vznikly zde v oblasti nejrozsáhlejšího a nejdelšího zalednění. Plesa nemají vlastí jména, podle vžité trdice s…
1.2km
více »
Prvé (Dolné) Roháčské pleso
Prvé (Dolné) Roháčské pleso
Pleso
– největší jezero celých Západních Tater a nevětší ze čtyř Roháčských ples. Leží na nejnižší ze tří teras Predného Zeleného v horní části Roháčskej doliny, v malebné poloze na dně ledovcového kotle. Je nejvýchodněji  a nejníže položeným z Roháčských ples. Hladina plesa je ve výšce 1563 m n.m. Má rozlohu 2,22 ha a hloubku 6,5 m. Vzniklo jako hrazené (za morénovým valem po ústupu…
1.2km
více »
První seznámení se Západními Tatrami (cesta k Roháčům), díl první.
První seznámení se Západními Tatrami (cesta k Roháčům), díl první.
Hora
     Zhruba před půl rokem jsem se rozhodl vypravit se poprvé do Západních Tater. Do míst, které již v představách vytvářely nemalý respektu. Inu hory s velkým „H“. Ono píši to tak jen proto, abych v článku vypada…
1.3km
více »
První seznámení se Západními Tatrami - závěrečný díl - sestup z Plačlivého, "výpad" k Smreku a běžecký návrat k Žiarské chatě a dále k zastávce autobusu v údolí.
První seznámení se Západními Tatrami - závěrečný díl - sestup z Plačlivého, "výpad" k Smreku a běžecký návrat k Žiarské chatě a dále k zastávce autobusu v údolí.
Štít
     Dokončení předešlých dílů (https://www.turistika.cz/mista/prvni-seznameni-se-zapadnimi-tatrami-cesta-k-rohacum-dil-prvni/detail a https://www.turistika.cz/mista/prvni-seznameni-se-zapadnimi-tatrami-rohace-dil…
1.3km
více »
Nejkrásnější, ale i nejtěžší část "Roháčské hřebenovky" pohledem obyčejného smrtelníka na úplném výkonnostním chvostu - část IV - Závěrečný sestup z Prislopu do Žiarské doliny a k autobusu.
Nejkrásnější, ale i nejtěžší část "Roháčské hřebenovky" pohledem obyčejného smrtelníka na úplném výkonnostním chvostu - část IV - Závěrečný sestup z Prislopu do Žiarské doliny a k autobusu.
Tipy na výlet
   Následuje závěrečný díl vyprávění o jednom z nejzajímavějších míst Západních Tater, o centrální části „Roháčské hřebenovky“. https://www.turistika.cz/vylety/nejkrasnejsi-ale-i-nejtezsi-cast-rohacske-hrebenovky…
1.4km
více »
Plačlivé (Plačlivý Roháč)
Plačlivé (Plačlivý Roháč)
Štít
Plačlivé (Plačlivý Roháč) - vrchol (2125,1 m) v hlavním hřebeni Západních Tatrer. Je vyšším z „Roháčů“ ,ale má poněkud měkčí tvary. Tím druhým je Ostrý Roháč (2087,5 m) ležící severovýchodně od Plačlivého. Oba v…
1.4km
více »
První seznámení se Západními Tatrami (Roháče) - díl druhý, cesta na Plačlivé.
První seznámení se Západními Tatrami (Roháče) - díl druhý, cesta na Plačlivé.
Štít
      Pokračování prvního dílu (https://www.turistika.cz/mista/prvni-seznameni-se-zapadnimi-tatrami-cesta-k-rohacum-dil-prvni/detail) začnu něčím, co jsem zažil poprvé právě pod Roháči. Ve výrazně menší míře u roz…
1.4km
více »
Malolučniak 2105 m n.m.
Malolučniak 2105 m n.m.
Vrchol
Vrch Malolučniak sa nachádza v skupine Červených vrchov,nájdeme ho na štátnej hranici Slovenska a Poľska.Cez vrchol prechádza červená turistická značka a z poľskej strany tu končí modrá turistická značka z Doliny …
1.4km
více »
Baníkov
Baníkov
Štít
Baníkov - vrchol (2178 m n.m.) ležící v hlavním hřebeni Západních Tater. V něm je od na severozápadě sousedícího vrcholu Pachoľa (2166,6 m) oddělen Baníkovským sedlom (2040,4 m). Na východě je za Sedlom nad Závrat…
1.5km
více »
Nejkrásnější, ale i nejtěžší část "Roháčské hřebenovky" pohledem obyčejného smrtelníka na úplném výkonnostním chvostu - část III - úsek od Hrubé kopy k Baníkovu.
Nejkrásnější, ale i nejtěžší část "Roháčské hřebenovky" pohledem obyčejného smrtelníka na úplném výkonnostním chvostu - část III - úsek od Hrubé kopy k Baníkovu.
Tipy na výlet
    Třetí pokračování předešlých dílů... https://www.turistika.cz/vylety/nejkrasnejsi-ale-i-nejtezsi-cast-rohacske-hrebenovky-pohledem-bezneho-smrtelnika-na-vykonnostnim-chvostu-cast-i-cesta-do-smutneho-sedla/deta…
1.5km
více »
Jak se bydlí svišťům pod Žiarským sedlem
Jak se bydlí svišťům pod Žiarským sedlem
Zajímavost
Se svištěm horským tatranským (Marmota marmota latirostris) jste se ve vyšších polohách Vysokých, Západních či Nízkých Tater pravděpodobně setkali také. Svišti jsou hlodavci z čeledi veverkovitých. Dorůstají dé…
1.5km
více »
Jalovský Príslop (Príslop)
Jalovský Príslop (Príslop)
Vrchol
Jalovský príslop (Príslop) – vrchol (2141,9 m n.m.) ve slovenských Západních Tatrách. Najdeme jej v bočním hřebeni Ráztoky, vybíhajícím na jih z vrcholu Baníkova. Od Baníkova (2178 m) je severu oddělen jen nevýraz…
1.6km
více »
Roháčský vodopád
Roháčský vodopád
Vodopád
Asi 23 m vysoký vodopád na prahu Spálené doliny, a na přítoku Roháčského potoka. Nevyšší a nejvodnatější vodopád Západních Tater. Vznikl v dobách posledního zalednění před 8000 - 10000 roky. Ledovec Spálené doliny v těchto místech končil. Úlomky skal vzniklé zvětrávaním svahů okolo ledovce, jako i vlastni erozní činností ledovce, byly ledovcem zanášeny do těchto míst kde ledo…
1.7km
více »
Baníkovské sedlo
Baníkovské sedlo
Sedlo
Baníkovské sedlo - výrazné sedlo (2040,4 m n.m.) v hlavním hřebeni slovenských Západních Tater. Vněm se nachází mezi vrcholem Pachoľa (2166,6 m)na severozápadě, a vrcholem Baníkov (2178 m) na jihovýchodě. Severov…
1.8km
více »
Ostrý Roháč
Ostrý Roháč
Štít
Ostrý Roháč – skalnatý a po hřebeni velmi ostrý dojvrchol (vyšší západní vrchol - 2087,5 m nad mořem) ležící v hlavním hřebeni Západních Tater. Jeden ze dvou tzv. Roháčů. Od druhého na jihozápadě ležícího Plačli…
2km
více »
Roháče - Západní Tatry
Roháče - Západní Tatry
Tipy na výlet
  Roháče jsou mezi turisty pojmem. Náročný hřeben s exponovanými místy s krasnými panoramaty a nevyspitatelným počasím. Ale kde vlastně Západní Tatry jsou?  Začněme zeširoka. Základním horským celkem jsou Tatry. Ty se dále dělí na 2 geomorfologické celky, tj. na Západní a Východní, v Polsku Zachodnie a Wschodnie. Jejich hranice je jasně dána a známá. Ze severu na polském území postupuje Dolinou…
2km
více »
Volovec, Ostrý Roháč a Plačlivo
Volovec, Ostrý Roháč a Plačlivo
Trasa
Od Tatliakovy chaty vede zelená značka pěšinou v louce a kosodřevině serpentýnami celkem mírně až do travnatého sedla Zábrať (300 m převýšení, 30 min.). Ze sedla se po žluté vytrvale, přesto docela příjemně po pev…
2km
více »
Plačlivé 2125 m n.m.
Plačlivé 2125 m n.m.
Štít
Plačlivé je ostrý bralnatý vrch,ktorý nájdeme v hlavnom hrebeni Západných Tatier vedľa Ostrého Roháča 2088 m n.m. ,s ktorým tvorí charakteristickú horskú skupinu.Starší názov tohto vrchu bol Plačlivý Roháč.Na vrc…
2.1km
více »
Baníkov, Hrubá Kopa a Tri kopy
Baníkov, Hrubá Kopa a Tri kopy
Trasa
Trasa představuje střední část roháčské hřebenovky. Začíná na parkovišti pod Spálenou dolinou (1050 m n.m.) a vede nejprve po červené k rozcestí Adamcuľa, odkud po žluté (a modré) poměrně strmě stoupá kolem Roháčs…
2.4km
více »