Českosaské Švýcarsko – skalní most Bastei a skalní hrad Felsenburg Neurathen

Po 10 dnech cestování jsme konečně dorazili do Hřenska. Na naší straně to poměrně známe, už jsme to tu prochodili před pár lety. Letos chceme na saskou stranu. Všichni básní o tom, jak je hezký skalní most Bastei. Jedeme tam.

Tento most se nachází severozápadně od lázeňského města Kurort Rathen, necelých 20 km na severozápad od našich hranic. Namáhavější, ale možná hezčí je trasa z lázeňského města, kdy se na jednom kilometru musí překonat navýšení 150 metrů. Cesta vede okolo zajímavých skalisek. Tak to aspoň vypadá podle mapy.

Protože jsem potřebovala odpočinout kolenu, trošku jsme si zajeli (26 km), lázně objeli a zaparkovali na placeném horním parkovišti severozápadně od mostu, odkud je to necelý kilometr téměř po rovině. Tam jsme šli po silnici, zpátky jsme od vyhlídky šli po pěšině, která silnici téměř kopírovala. Je pondělí uprostřed června, ale na můj vkus je tu lidí děsně. Jak to tu vypadá o prázdninách nebo o víkendu, to nechci ani pomyslet. V přírodě mám raději klid.

V těchto místech nad údolím řeky Labe byl dřív středověký skalní hrad Felsenburg Neurathen, největší v Saském Švýcarsku. Podle archeologických nálezů spadá osídlení této oblasti do doby bronzové. Hrad na skalnatém hřebeni širokém až 100 m je prvně uváděn r. 1289 ve výměnné dohodě mezi českým králem Václavem II. a drážďanským pánem Friedrichem. Zaujímal prostor zhruba 220 × 100 m, sahal až ke skalní, tehdy strážní věži Mönch (Mnich). Až do r. 1426 byl pravděpodobně majetkem českých šlechtických rodin. R. 1469 byl hrad dobit a zapálen. Vzhledem k tomu, že budovy byly z velké části dřevěné, dochovaly se pouze vytesané místnosti, chodby, cisterny a nosníky bývalých dřevěných konstrukcí. I když se uvádí, že již r. 1530 zde zbyla jen ruina, je stále ještě uváděn na první saské mapě z r. 1593. Ještě během třicetileté války skály hradu sloužily jako úkryt před švédskými vojáky.

Ještě r. 1755 pod prakovou skalní věží Steinschleuder nad roklí Mardertelle byly viditelné kamenné sloupy bývalého mostu, který umožňoval přístup od západu. Tato věž byla součástí opevnění. Stále jsou vidět kamenné schody vytesané na severní straně této věže. Vstup do hradu byl bránou Neurathener Felsentor – byla tak široká, že se nechalo jí nechalo projet i vozy. Ve skále jsou vidět škrábance od náprav.

Tolik o historii hradu, který jsme navštívili. Zpřístupněna je pravděpodobně zhruba polovina hradu, přechod je umožněn pomocí ocelových mostků a schůdků. Chodníky do značné míry kopírují staré cimbuří, podél nichž byly menší budovy, sloužící i obytným účelům. Toto cimbuří bylo objeveno v letech 1932 až 1934 – bylo po staletí ukryté pod zeminou. R. 1904 byla objevena i ve skále vytesaná cisterna, která zajišťovala přívod vody do hradu. Byl to trychtýř hluboký 0,78 metru, s horním průměrem 2,40 metru. Do cisterny se vešlo až 135 tisíc litrů vody. Ve spodní části byla objevena drážka. Voda tudy odtékala přes štěrkovou filtraci. Většina popisků na hradě je uváděna i v češtině, což je docela příjemné. Vzhledem k tomu, že je vstup zpoplatněn, bylo tam přece jen méně lidí, než na kamenném mostě. Vstupné 2 Eura za to určitě stojí.

A jak je to s kamenným mostem? S rozvojem turistiky se začalo uvažovat o zpřístupnění tohoto hradu. R. 1814 bylo vybudováno z lázní Rathen schodiště se 487 schody. R. 1821 byly na středověkých kamenných sloupech mezi hradní bránou Neurathener Felsentor a prakovou skalní věží Steinschleuder postaveny dva jednoduché dřevěné mosty. R. 1826 byla otevřena první stálá restaurace, která nabízela i nocleh.

R. 1851 byly dřevěné mosty nahrazeny současným kamenným mostem Bastei (305 m). Je dlouhý 76,5 m, přes 40 metrů hlubokou rokli Mardertelle ho podpírá sedm oblouků. Je na něm několik plošin s vyhlídkou na údolí řeky Labe a na Labské pískovce. Patří mezi nejnavštěvovanější turistické atrakce v Saském Švýcarsku. Na náhorní plošině, která je východně od mostu, je hotel a několik možností občerstvení.

Na žízeň jsme v zahradní restauraci kousek od parkoviště dali pšeničné pivo – jedno dohromady nám stačilo, ať řidič může bez problémů sednout za volant. Trocha alkoholu v krvi je tu povolena. Možností na občerstvení je tu však víc.

Mám ráda skály a skalní hrady, líbilo se mi zde, ale určitě ještě lepší by to bylo, kdyby tu bylo lidí míň. Jen nevím, ve kterou dobu by to mohlo být.

Původně jsme se zde chtěli ještě projít – je tady řada značených cest, které vedou z parkoviště, ale ty davy nás odtud vyhnali.

Českosaské Švýcarsko – skalní most Bastei a skalní hrad Felsenburg Neurathen na mapě