Saské Švýcarsko – Königstein a Basteibrücke (skalní most Bastei)

V rámci výletů za poznáním v NP České Švýcarsko jsme s kamarádkou nasály také atmosféru národního parku Saské Švýcarsko.

Jednoho dne nám nepřálo počasí. Vrátily jsme se z uplakaného Děčína do našeho útočiště v Hřensku a odpoledne zkusily štěstí v sousedním Německu s nadějí, že se třeba umoudří. Zariskovat se nám vyplatilo. Přestalo pršet a chvilenku se na nás i slunko usmálo.

Bezprostředně za Hřenskem jsme přejely hranice a vydaly se pak na 16 km vyhlídkovou jízdu. Po levé straně jsme kopírovaly tok řeky Labe a po straně pravé se kochaly pískovcovými velikány, vykukujícími z lesnaté krajiny. Projížděly jsme pěkně upravenými vískami.

Dorazily jsme do Königsteinu.  Nad malým městečkem se (ve výšce 247 metrů nad hladinou Labe) vypíná  jedna z největších a nejkrásnějších skalních pevností v Evropě. Na prostorném placeném parkovišti jsme zanechaly auto a  vystoupaly k výtahu, který nás vyvezl na 9,5 hektarovou náhorní plošinu stolové hory.

V areálu se nachází různé prostory a soubor staveb z několika období (konkrétně znázorněno v této mapce). Sloh románský se zde prolíná s pozdní gotikou, renesancí, barokem i architekturou 19. století. Konají se tu různé akce a výstavy.

Na „kameni králově“, jak je pevnost také nazývána, stojí řada informačních tabulí v několika jazycích, vč. češtiny.  Pro individuální obchůzku a návštěvu expozice trvalé se dá zapůjčit (za 3€) audioprůvodce v češtině. Po předchozí objednávce je možné s česky mluvícím průvodcem prohlédnout i  skryté kouty pevnosti.

Je zde  znázorněno téměř osm set let dějin pevnosti. Protože jsme se předem nepřipravily, unikla nám prohlídka druhé nejhlubší studny v Evropě.

Nakoukly jsme pouze do staré zbrojnice a zbytek času strávily procházkou podél 1800 m dlouhých a až 42 m vysokých hradeb historického vojenského skanzenu.  Kochaly jsme se okolní krajinou Středohoří i Labských pískovců a shlédly stolové hory Lilienstein, Pfaffenstein a další.

Historie tohoto místa je velmi pestrá. Králův kámen se v evropských, českých i saských dějinách objevuje v rozmanitých rolích.

Až doma jsem se  dočetla, že první písemná zmínka o hradu  na hoře Königstein je  z roku  1233 a také že ve středověku náležel Českému království (poprvé je  hrad Königstein zmiňován v hornolužické hraniční listině českého krále Václava I. ze dne 7. května 1241).

Dozvěděla jsem se, že v roce 1359 tu na pár dnů pobýval císař Karel IV. a od roku 1524 zde existoval klášter. V roce 1563 byla v hoře  (kvůli zásobování vodou) vykopána výše zmíněná 152,5 m hluboká  studna.

Hrad, postupně přestavěný v renesanční stavbu, měl stále pevnostní charakter. Nedobytnou pevnost pokořil pouze kominík Sebastian Abratzky, který sem v roce 1848 po svislých pískovcových stěnách vyšplhal.

Königstein navštívil ruský car. V roce 1725 zde byl vyroben 238 000 l sud na víno a v roce 1818 byl z havarijních důvodů odstraněn. Pevnost byla využívána pro úschovu státních rezerv a tajných archivů, také zde byly ukryty poklady a umělecké předměty.

Königstein je spojen i s Napoleonem, který poč. 19. stol. na pevnost dohlížel.

Nebyl to pouze reprezentační objekt saského dvora, sloužil současně  (až do roku 1922)  jako nejznámější státní vězení v Sasku.

Jeho vojenský význam nebyl až tak velký, i když zde v určitých obdobích vojenské posádky přebývaly.

Za prusko-francouzské  války i válek světových byla pevnost využívána  jako tábor válečných zajatců.

V roce 1921 zde byla zřízena ozdravovna pro příslušníky Reichswehru. V roce  1945 v pevnosti Rudá armáda zřídila lazaret a v roce 1949 prostory Königsteinu sloužily jako vzdělávací a výchovné dílny pro politicky nepohodlné mladistvé (nenaplňující představy socialistické společnosti), i pro ty, kteří se dopustili trestných činů v důsledku poválečných zmatků.

Od roku 1955 je rozlehlý areál pevnosti zpřístupněn veřejnosti jako vojenský historický skanzen.  (webové stránky pevnosti)

Pěkný výlet jsme zakončily v Hřensku dobrou večeří v České Hospodě.

Druhá výprava do Německa se uskutečnila kvůli mé (až dětinské) umíněnosti a hlavně díky ochotě kamarádky dopravit  nás do vytouženého místa. Chtěla jsem vidět naživo "mostík" (nacházející se asi 16 km od Hřenska), který jsem znala pouze  z obrázku.

Stejně jako v předchozím výletě jsme přejely hraniční přechod Hřensko – Schmilka, pokračovaly podél vody přes Bad Schandau, dále pak přes  Rathmannsdorf a Porschdorf a mířily  po S163  do Rathewalde (odkud bychom se bývaly dostaly na placené parkoviště, nacházející  se těsně před cílem). Bohužel nastaly na  silnici komplikace. Nedostaly jsme se  dál. Nepodařilo se najít ani objížďku. Byly jsme zoufalé a zklamané. Zastavily jsme v Porschdorfu u jedné hospůdky a začaly tápat v mapě. Kde se vzal, tu se vzal, objevil se tam náhle kouzelný skřítek. Ve skutečnosti to byl mladík, majitel restaurace.  Spustil na nás pěkně  česky a  nasměroval  k Basteibrücke zvláštní cestou. 

Otočily jsme se  tedy a znovu vyrazily z Porschdorfu do Waltersdorfu, kde jsme odbočily  doleva  a po Rathener Straße*  přijely na "konečnou". Zaparkovaly jsme auto mimo nabízené placené parkoviště, tak jako to udělala i další řada řidičů (bezplatná parkování jsou omezená místy).

Vydaly jsme se dál silnicí po svých a na nedalekém  rozcestníku Gamrig sešly na lesní stezku, která nás dovedla do čisťounkého, upraveného lázeňského městečka Kurort Rathen. Užily jsme tamní atmosféry, sešly juknout na Labe, pak jsme se vrátily k rozcestníku. Odbočily jsme  doleva a po upravené stezce s mnoha schody vyhopsaly nahoru (po modré). Těsně  před cílem jsme se z vyhlídky, tyčící se nad hlubokou roklí, pokochaly úchvatnými pohledy na okolní skalní věže a labský kaňon. 

Bastei (Bašta), nejstarší turistická atrakce a symbol Saského Švýcarska, se tyčí 194 m nad pravým břehem řeky Labe.  Je součástí přírodní rezervace Naturschutzgebiet Bastei.

76 m dlouhý Basteibrücke překlenuje propast Mardertelle (Kuní jámu) a spojuje hrad Neurathen a  Bastei. I když  zde už od roku 1826  stával dřevěný most, dnešní podoba mostu je z roku 1851. Jedná se vůbec o první evropský turistický most.

Nejdříve jsme navštívily zbytky největšího skalního hradu v bývalém okresu Saské Švýcarsko. Pomocí schodů a  chodníčků jsme  se pohybovaly po vrcholcích vysokých skal. Z ruin Neurathenu se nám naskytly parádní výhledy do okolní krajiny. Vstup do areálu  hradu  ze 13. stol. nás stál 1,5€. Za vstup na most a vyhlídku jsme již neplatily.

Sluníčko uléhalo na kutě. Stačily jsme v posledních paprscích jeho svitu shlédnout z  vyhlídky Bastei vytoužený kamenný most Basteibrücke, ukrývající se mezi mohutnými skalními bloky, stolové hory na protějším břehu Labe (Lilienstein, Pfaffenstein, Königstein), skalní město a hrad Neurathen.

Seskotačily jsme z té krásy zpět do Kurort Rathen a vydaly se zpět k dostavníku. Netušily jsme, že  bylo možné do městečka  sejít i jinou cestou  (po červené) -   Kosím údolím (Amselgrund) podél Zeleného potoka. Díky vybudované hrázi zde vznikla půlkilometrová  vodní nádrž Amselsee. Na lodičky tedy někdy  příště.

Díky zátarasu na silnici a  kouzelnému skřítkovi jsme obohatily podívanou nejnavštěvovanějšího místa v Saském Švýcarsku velmi příjemnou a nenáročnou vycházkou.

 

Zpět na Moravu jsme si s kamarádkou z malebné rozmanité krajiny národního parku  Českosaské Švýcarsko odvezly nezapomenutelné zážitky.


Články související:

České Švýcarsko - Pravčická brána, Dolský mlýn, Panská skála, Jetřichovické skály

České Švýcarsko - soutěsky Hřensko, Tiské stěny, Děčín - Pastýřská stěna a zámek



FOTOGALERIE ČESKOSASKÉHO ŠVÝCARSKA

Poděkování  Ilči za řidičské schopnosti a orientaci, za společnost a za smysl pro humor.



Použité odkazy:

https://www.festung-koenigstein.de/cs/vitejte.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavn%C3%AD_strana

https://mapy.cz/zakladni?x=16.6333010&y=49.2000010&z=11