Za barokem z Jablonného do Letohradu

Při naší nedávné – historicky první – návštěvě malebného podhorského městečka Jablonného nad Orlicí nás už cestou od nádraží uvítala hlučná bartolomějská pouť, které ale zrovna ten víkend počasí moc nepřálo.

My jsme si však zdejší zajímavosti rádi prohlédli i v dešti, zvláště když se pak člověk mohl trochu ohřát v příjemné cukrárně kousek pod náměstím.

Před sváteční bohoslužbou jsme stihli nakouknout i do kostela na návrší nad centrem městečka a pak už jsme se vydali na cestu směrem do Letohradu.

Zelená turistická značka nás z náměstí vedla nejdříve po sjezdovce vzhůru do vesnice Mistrovice (3 km), která je docela vysoko položená a pěkně tam foukalo.

Ale brzy jsme přes pole dorazili do blízkého houbového lesa, kterým už jsme pohodlně sestoupili až do letohradské části Orlice (3,5 km).

Ta nás nejprve upoutala mohutným barokním kostelem, ale zašli jsme se podívat i ke zdejší tvrzi, žijící po nákladné rekonstrukci soukromým vlastníkem čilým turistickým ruchem.

Nyní už se jde do samotného Letohradu (2,5 km) po žluté značce víceméně po silnici, což jsme si ještě trochu zpestřili odbočkou přes Kunčice, kde je také pěkný hřbitovní kostelík.

Pár nepatrných přeháněk nás samozřejmě nemohlo rozhodit, takže jsme v Letohradu ihned pokračovali nad zámek ke kapli sv. Jana Nepomuckého, kvůli níž jsme se sem vlastně tentokrát vydali.

Byl to totiž jeden z posledních letních víkendů, kdy byla odpoledne otevřená, což jsme si jako milovníci barokního umění nemohli nechat ujít.

Tato úžasná památka je sice v trestuhodně špatném stavu, ale i tak je její prohlídka - včetně okolních ambitů - velkým zážitkem, snad jen by mohl dozor být poněkud vstřícnější k návštěvníkům.

Dokonce se nám pak podařilo nahlédnout i do farního kostela na náměstí, jehož netradičně pojaté monumentální průčelí nás lákalo již vícekrát.

Svérázný charakter má i cukrárna na náměstí, kam jsme poté zapadli na oslavu pěkného výletu, i když už jí toho odpoledne v nabídce mnoho nezbývalo.

Ale před poněkud složitou zpáteční cestou, poznamenanou náhradními autobusy a poté tradičně zpožděnými vlaky, rozhodně neuškodilo trochu se posilnit...