Hanušovice – Hanušovice • Pivovarský okruh č. 6291

Už je to nějaká doba, co uběhla od vzniku a vytvoření značených tras v okolí Šumperka, které se uskutečnily v rámci projektu „Jescyklo“. Jde o značené trasy určené pro terénní cyklistiku, tedy s použitím minimálně trekových, lépe přímo horských kol. A leckdy se musí uznat, že trasy jsou vymyšlené tak, že cyklista by neměl být nějaký začátečník.

V podstatě většinu těchto tras už jsem absolvoval, ne vždy v celé délce, ale stále mi k celkovému přehledu chyběla část okruhu, který je vyznačen u Hanušovic, ty zbývající tak nebo tak svůj počátek i cíl mají zrovna v Šumperku, ale byť jsou Hanušovice za kopcem, stěží by byl vyrážet tam jen kvůli projetí cca 14 km kolečka…

Nicméně před časem jsem si konečně doplnil znalost o řekněme západní části okruhu s označením červené CZT (cyklistická značená trasa) 6291 „Pivovarský okruh“.

Proč Pivovarský, je nasnadě, Hanušovice jsou sídlem známé horské Holby. A právě poblíže pivovaru, přesněji u křižovatky silnic 369 a 446 objevíme rozcestník s názvem Hanušovice – u pivovaru, kde můžeme popis trasy začít.

Vyrážíme (směr hodin) vedlejší uličkou, spíše chodníkem (podle náspu železnice) k nádraží, dál ulicí Školní okrajem modernější zástavby města (prostě za paneláky). Víceméně stále sledujeme i odbočující železniční trať k Ramzové, díky čemuž projíždíme kolem kaple Obětování Panny Marie a novější zvoničky (abychom měli cestou nějaké památky).

V závěru Školní objedeme autobusovou zastávku a Hlavní ulicí přejedeme most přes Moravu. Mineme sídlo Policie ČR a za následující budovou MěÚ odbočím na Hynčickou ulici. Přejedeme říčku Brannou a tím nám končí pohoda. Tedy pro ty nemotorizované. Na poměrně krátkém úseku (cca 1,5 km) čeká převýšení téměř 150 m, tedy na kilometr sto metrů. Menší útěchou může být fakt, že relativně nedávno byla cesta opravená novým asfaltovým kobercem, tak se snad nebudeme ještě trápit ve výtlucích. Jistou pamětihodností Hynčic nad Moravou je kaple Navštívení Panny Marie (ta je ovšem mírně stranou cyklotrasy). Již nějakou dobu je bohužel i zavřená místní hospůdka. Musíme tak pokračovat v jízdě kolem budova zemědělské farmy.

Obecní cesta se změní na polní. Ta je sice stále asfaltová, ale již značně obstarožní, tedy místo asfaltu místy značně vytlučená a hrubě štěrkovaná. No nějaké ty ostrůvky asfaltu se dají ještě objevit. Za Hynčicemi se naštěstí pomalu mírní stoupání a trasa nabírá takový mírně vlnovkový ráz. Polní silnička je vedena v ryze odlesněné krajině a protože jsem nabrali celkem slušnou výšku (něco přes 600 m) otvírají se i výhledy do okolní krajiny. Defakto máme kolem sebe více pohoří. Samotná trasa vede v území Branenské vysočiny, což je podcelek Hanušovické vrchoviny, více na západu dominují vrcholy Králického Sněžníku, severněji jsou to pohraniční Rychlebské hory, a než dojedeme výš k lesu, ukáže se nám i část Hrubého Jeseníku. K lepšímu rozhledu nám může posloužit i blízký vrchol Pršná (nepasou-li se tam zrovna krávy s býkem). Dojíždíme k jedné z posledních existujících chalup zaniklé Štolnavy (neboli Pramenů). Před sebou máme porost lesních remízků a křižovatku s modrou pěší TZ a zelenou cyklotrasou 6287. Křižovatka je pojmenovaná jako Pod větrnou turbínou, což nás nasměruje doleva, tedy směrem k nedalekým větrným elektrárnám. Přímo k nim trasa nevede, správným bodem je Rejchartické sedlo, na okresní silničce od Rapotína do Kopřivné. Tam dorazíme spolu s modrou značkou, v ostré zatáčce ji vyměníme za pěší zelenou a dovede nás silnicí 446 ke kostelu.

No a dál to neznám. Tedy tady je ta část, kterou jsem nikdy nejel. Od skvostného kostela Nejsvětější Trojice je trasa prosta nějakého zpevnění, v podstatě jde o ryze polní cestu, která je občas projetá traktorem, více ale připomíná jen vyšlapanou pěšinu, není divu, je-li trasa celá zarostlá. Kolem kóty 593 tak musíme vystoupat k vzrostlejší dvojici líp, kde narazíme na železný kříž a značení křižovatky Pod Mlýnem (což je blízký kopec). Zde nás opustí přímo směřující zelená značka (míří k Novému hradu).

Poněkud vyježděnější polní stopa míří k severu a v táhlé zatáčce míří do lesa, kde nás na okraji čeká ostrá zatáčka poblíže jakési kombinace seníku a chaty.

Dál už nás čeká místy ostrý sjezd lesní cestou západním svahem vrcholu Sušice, v podstatě bez nějaký průseků nebo výhledů. V závěru po pravotočivé zatáčce jsme již blízko silnice od Kopřivné (tedy již zmíněné 446). Tedy již jsem vlastně téměř zpět a úspěšné přežití můžeme například oslavit v blízké pivovarské restauraci.