Pivovarská čtvrtka 2014: tentokrát přes Zámeček (Hanušovice)

Trasu a způsob Dopravy jsme měli pro letošní rok hanušovického pochodu určeny dlouho dopředu, takže závěrečné hlavní slovo mělo dostat počasí. Předpovědi se sice různě rozcházely, ale nejpravděpodobněji vypadala nejstarší varianta, tedy ta, která slibovala v pátek a v neděli krásně a na sobotní akci liják a bouřky. Trošku to zní jako nesmysl, ale zase se jedná o variantu, která by nejlépe potvrzovala platnost Murphyho zákonů. Další předpovídanou možnost, která by nám zkazila i páteční Noc kostelů, jsme si raději ani nepřipouštěli. Do hanušovického pivovaru Holba jsme však byli odhodláni vyrazit téměř za každého počasí. Jen trvalý přívalový déšť, kroupy zvící velikosti holubího vejce nebo přesun chebského zemětřesení na Moravu by nás pravděpodobně odradily.

Ráno se budím tradičně první a vítají mě sluneční paprsky právě vycházejícího slunce a téměř jasná obloha. Martina si ještě hezkých pár desítek minut pospí a tak už má vstávání v barvě šedi. No a za chvíli už celkem intenzivně prší. Při pohledu na Radar znejistím, ale manželka mě utluče … naštěstí jen argumenty. Tedy pokud je argumentem to, že se na internet nemám dívat, protože stejně bude úplně jinak. Částečně měla pravdu. Vzhledem k tomu, že podruhé volíme některou z tras z výchozím bodem v Hanušovicích, jedeme autem. Jsme opět čtyři, protože Janu, která tentokrát jede s rodinou a psí smečkou, vystřídal na poslední chvíli Pavel. Obyvatel stejného domu jako Jana a majitel stejně velké nádoby s lihovinou byl však náhradou plnohodnotnou.

Po příjezdu se zaregistrujeme. Chvíli to trvá, protože už jsou fronty. I v tomto počasí totiž padaly rekordy a přišlo hodně přes tři a půl tisíce účastníků. Naše letošní trasa byla – v této chvíli bohužel – tou nejžádanější. Po 9. hodině a požití jednoho polotmavého však vyrážíme. Tentokrát opačným směrem než obvykle. Po červené TZ značce projdeme kolem vlakového nádraží (když vidíme dav dalších „čtvrtkařů“, který se z právě dorazivšího vlaku vyvalil, podvědomě zrychlíme), podnikové prodejny pivovaru Holba a - šumperským bytovým družstvem zatepleného a tudíž pestrobarevného - panelového sídliště a opustíme Hanušovice. Mineme kynologické cvičiště i jakousi mokrou bažinu, ve které se nepříliš radostně tetelí kravky různého věku i velikosti. Ty, které v přístřešku přežvykovaly cosi nasušeného, vypadaly spokojeněji. Za neustálého debatování dorazíme až k rozcestníku Pod Vršavou.

Tady nás čeká nejméně příjemný úsek cesty. Většinu nastoupaných metrů totiž zase rychle ztratíme, protože se musíme vydat po lesní asfaltce a zelené TZ k asi 1,5 kilometru vzdálenému Zámečku. Koneckonců je zde občerstvovací stanice. Protijdoucí nás sice varují, že je tam na pivo fronta, ve které ztratíme minimálně půlhodinu, ale ta se naštěstí ztratila před naším příchodem, takže kelímkovou desítku (oblíbený Šerák byl letos jen v areálu pivovaru a i tam až později) dostaneme takřka ihned. Z vyhlídkové terasy se podíváme k hanušovickému lomu a hodně času strávíme pořizováním fotodokumentace u takové reklamní pivní plachty, kam v různém pořadí a kombinacích strkáme hlavy, čímž nahrazujeme vzhled původních postav. Zejména Josef Kurt – coby vnadná číšnice – vypadá úchvatně. U této atrakce je neustále plno a fotí se zde lidé bez ohledu na věk, velikost i pohlaví. Poprvé se tady také setkáme s Janou a její smečkou, takže se zdržíme i s vlčaty.

Pavel si koupí na cestu ještě jedno pivo (prý kdyby se mu něco přihodilo, tak ať neumírá dehydratován) a vyrazíme. Vzápětí začne pršet a déšť vydrží téměř až do cíle. Postupně zesílí natolik, že i nejstatečnější z nás - tedy já a jakási krasavice, která s přítelem kráčí střídavě před a za námi - na sebe natáhnou nějakou tu méně promokavou vrstvu. A protože si uvědomíme, že je dnes Jany, máme důvod tu naši – i její dceru – pocelovat na obě líce. Já už to mám bez slavnostního přípitku, protože někdo holt řídit musí. V té době už jdeme po lesní cestě, která je specielně vyznačena jen pro hanušovickou Pivovarskou čtvrtku. Díky tomu mineme také zajímavá lesní boží muka se zobrazením patrona lovců sv. Huberta a po nedlouhém – ale v dešti dosti nepříjemném – klesání se objevíme u panelového sídliště Na Holbě. A odsud už to je do pivovaru coby pověstným oblázkem natřikrát dohodil.

V pivovaru nás čeká udílení cen (ve slosování jsme nic nevyhráli, takže jen obvyklá sklenička a odznáček) a teplá dršťkovka. Ostatní také několikanásobná pivní odměna, kterou mně nahrazuje pár doušků brusinkového piva s mátou a pár nealkoholických nápojů. Zcela nepřekvapivě se v této chvíli na obloze objeví modrá a teplota vzduchu se rapidně zvedne. Postupně zde potkáváme spousty známých. V několika případech se jedná o nováčky akce, kteří přispěli k letošní rekordní návštěvě. Kolem třetí hodiny odpolední odjíždíme za regulérního letního počasí. Je však čas vyrazit na Koupák, kde i řidič vozu konečně svlaží hrdélko.