Zřízení Švehlových sadů na Kunětické hoře v roce 1934

Jméno Antonína Švehly dnes již málokomu něco říká, i když ve své době náležel mezi nejvýznamnější osobnosti naší politiky, a to po boku Tomáše G. Masaryka, M. R. Štefánika, K. Kramáře a dalších, kteří se zasloužili o naši svobodu a vznik Československa. Avšak pozdější vývoj nepřál tomu, aby bylo o jeho památku a odkaz řádně pečováno, neboť agrárníci byli po osvobození od německých okupantů neprávem označeni jako kolaborantská politická strana a tak jí nebyla po roce 1945 umožněna její obnova. Tím zanikla jedna z našich nejstarších politických stran (založena byla již roku 1899) a vše okolo ní začalo být pečlivě zamlčováno a překrucováno. Více o tomto politikovi nemusím říkat, protože jsem se o něm zmínil již v jiných článcích o jeho pomnících, které v meziválečném Československu rostly kolikrát jako houby po dešti. Tak byl totiž zejména na venkově oblíben, neboť své voliče v parlamentu i ve vládě skutečně zastupoval, naslouchal jejich názorům a snažil se co nejvíce prosadit jejich požadavky, což ani dnes není u politiků obvyklé.

Když 12. prosince 1933 zemřel, stalo se to pro řadu lidí velkou ránou, z níž se vzpamatovávali dlouhou dobu. O to více poté nastala vlna různých upomínek na něj, ať již ve formě pomníků, různých staveb, ale též výsadeb tzv. Švehlových lip, alejí a ovocných stromořadí. K tomuto odkazu se přihlásilo rovněž Kunětické družstvo, které bylo založeno pardubickým Musejním spolkem, aby řádně pečovalo o v roce 1920 zakoupený hrad Kunětická hora. Tento úkol plnilo až svědomitě, protože jen do roku 1936 vydalo na opravu a vzkříšení této památky téměř 3 miliony Kč a z dosud přehlíženého a zchátralého objektu vytvořilo nejnavštěvovanější místo Pardubicka.

Protože již v dávných dobách sloužily stráně Kunětické hory jako ovocné sady, připomeňme dříve pořádané zdejší třešňové slavnosti, rozhodlo se družstvo, že by bylo dobré založit zde ovocné sady, jež by obdržely jméno právě po Antonínu Švehlovi, i když původně se uvažovalo o pojmenování sadů podle Františka Udržala, ale ten tuto poctu s díky odmítl (viz https://www.vcm.cz/documents/1195/mucke_vcsh14-2007.pdf). Nebylo na tom nic divného, protože tento státník při svých 2 oficiálních a několika soukromých návštěvách Kunětické hory vždy obdivoval tamní třešňové sady. V krvi měl totiž velký obdiv a lásku k veškeré přírodě. Sedlák se v něm prostě nezapřel!

Už za jeho života se Kunětické družstvo pokusilo naplnit tento nápad, a tak se Antonína Švehly dotázalo, zda by souhlasil s tím, že by tamní ovocné sady nesly jeho jméno. Ten však nebyl pro svoji od přírody skromnou povahu příznivcem osobních pomp, ale zároveň nechtěl urazit družstvo, a tak mu prostě neodpověděl a dělal jako by se nic nestalo. Stejně tak si počínal, když byla odpověď urgována. Díky tomu mohlo dojít k realizaci této ideje až po jeho smrti.

Mezitím byly sady upraveny, staré stromoví nahrazeno novým (několik tisíc ovocných stromů zde bylo vysazováno od roku 1930) a bylo rozhodnuto, že ke slavnosti, kdy budou kunětické třešňové sady pojmenovány jako "Švehlovy sady", dojde v květnu 1934. To z toho důvodu, že v té době budou v samém květu a kvetoucí sadoví bude tím nejhezčím pozadím oné slavnosti. Později bylo konání této velkolepé akce, pořádané Kunětickým družstvem a Republikánskou stranou zemědělského a malorolnického lidu, odloženo na 24. června 1934.

Toho dne nikdo nečekal, že ji navštíví takové moře lidí z východních a severovýchodních Čech i odjinud. Ani nejsmělejší z organizátorů by si netroufl říci, že jich budou tisíce, ale nakonec činily různé odhady mezi 15 000 až 35 000 návštěvníky. Ze slavnosti se stala přímo národní pouť či tábor lidu, které Kunětická hora v minulosti častokrát již zažila.

Již od rána byli účastníci sváženi množstvím pestře ozdobených vozů, někteří naopak přijeli na koních nebo přišli pěšky. Často jsme mohli narazit i na cyklisty a ti bohatší dorazili pod Kunětickou horu rovněž automobily. Krátce po 11.00 hod. přijel ministr vnitra JUDr. Josef Černý spolu s bývalým předsedou vlády a poslancem Františkem Udržalem. Oba byli navíc doprovázeni několika agrárnickými poslanci a senátory.

Odpolední tábor lidu, jehož vrcholem bylo slavnostní odhalení pamětního kamene s bronzovou deskou s plastickým nápisem: "ŠVEHLOVY SADY", byl zahájen přednesem Švehlovy oblíbené písně "Skřivánek zpívá", po které následoval chorál "Kdož jste boží bojovníci". Poté došlo před tribunou s hosty k defilé Selských jízd, jemuž také přihlíželi: senátor F. V. Krejčí, zemský prezident JUDr. Josef Sobotka, delegace důstojníků jezdeckého pluku č. 4 "Antonína Švehly" z Klatov (viz https://www.valka.cz/Jezdecky-pluk-4-velitelstvi-1920-1936-t85607), deputace pěšího pluku č. 30 "Aloise Jiráska" a jezdeckého pluku č. 8 "Sv. Václava".

Pak se již dostal ke slovu čestný předseda Kunětického družstva František Udržal, který nejen ocenil význam a genialitu Antonína Švehly, ale připomněl též to, že první tábor lidu vykonali kališníci pod Kunětickou horou před 514 lety, ještě předtím, než Jan Žižka z Trocnova ovládl Hradec Králové a vyhnal krále Zikmunda Lucemburského z Čech. Vzpomenul i na jeho následovníky - velkolepý výlet zpěváckých spolků v čele s pražským Hlaholem 27. července 1862 (27 spolků, 531 zpěváků a 15 000 účastníků), památný tábor lidu 29. srpna téhož roku, velký tábor lidu 8. září 1897 (na 50 000 lidí) a konec Švehlovy návštěvy na Kunětické hoře v roce 1919, kdy vystoupil proti volání po diktatuře a omezení demokratických principů. Slavnostním řečníkem byl úřadující místopředseda strany a poslanec Rudolf Beran, jenž zařadil zesnulého mezi důsledné pokračovatele husitských myšlenek a zdůraznil význam demokracie pro naši národní i státní existenci. Vedle toho však řekl, že demokracie nemůže znamenat anarchii a musí být ovládána kázní, vůlí k pořádku a ochotou překonávat své sobectví ve vyšším zájmu ve prospěch státu. Po jeho projevu poslanec Udržal odevzdal sady do péče předsedy Kunětického družstva a okresního hejtmana vrchního rady politické správy JUDr. Jaroslava Vítka, jenž zakončil slavnost doslovem, v němž ocenil význam Antonína Švehly pro náš národ i stát. Z tohoto tábora lidu byla také zaslána řada pozdravných telegramů, např. prezidentu republiky T. G. Masarykovi, předsedovi vlády Janu Malypetrovi, vdově Bohumile Švehlové a JUDr. Janu Žáčkovi, poslednímu žijícímu řečníkovi ze čtveřice politiků, kteří hovořili na velkém táboru lidu pod Kunětickou horou, jenž byl svolán Selskou jednotou politickou pro okres pardubický, holický a přeloučský na 8. září 1897 (viz http://www.parpedie.cz/cti-zaznam.php?id=Tabory_lidu).

Z plánů každoročních opakování národních poutí na Kunětickou horu však posléze sešlo a také jméno těchto sadů dlouho nevydrželo. Ještě na počátku německé okupace bylo používáno, čehož důkazem může být krátká zmínka "Venkova" z 26. dubna 1939, v němž se píše: "Kunětická hora se těší stále větší návštěvě. Kunětická hora jest velmi navštěvována. Každou neděli je tu spousta lidí. Němečtí vojáci z Pardubic si Kuňku značně oblíbili a návštěvu velmi zvyšují. Nyní Kunětická hora skýtá překrásný pohled, neboť velké Švehlovy sady na stráních, bohaté na třešňovky, jsou v plném květu." Nedlouho poté však došlo k jeho likvidaci, protože Antonín Švehla byl zarytým vlastencem a národovcem, který se do tamních poměrů již ani náhodou nehodil. A stejně tomu tak bylo po osvobození, kdy se tento název užíval jen lidově a spíše jen potajmu. Dnes se zčásti v jejich místě nachází obora s vysokou zvěří a pštrosy (viz http://www.wzd.cz/zoo/EU/CZ/obora_pod_kunetickou_horou/cz_raby_text01_ces.htm).