Zřícenina hradu Frýdštejna

Tento hrad na vrchu, který je součástí Vranovského hřebenu, býval od svých počátků známý pod německým pojmenováním Friedenstein, což není nic divného, protože v období výstavby většiny našich hradních komplexů bylo módou dávat jim právě německé názvy, přičemž tento má znamenat cosi jako "záštita klidu" a má být odvozena od středohornoněmeckého slova "vride", což má znamenat "ohrazení" či "hradbu". Teprve později došlo k počeštění v podoby - Frydštein, Fryčtein a Frýdštejn. O jeho počátcích hovoří prof. August Sedláček takto:

"Počátky hradu Frydšteina jsou úplně tmou zahaleny. Poněvadž se jméno jeho před sklonkem 14. století nikde nepřipomíná a v zápisech 14. století musilo by se vyskytovati, kdyby byl stával, lze za to míti, že založen byl teprve ve 14. století. Nejstarší nám známí držitelé blízkého okolí hradu a městečka Hodkovic, jehož právo podační vždycky patřilo pánům Frydšteinským, byli Jan starší († 1367) a Jan mladší, syn jeho z Dražic r. 1363. Po nich následoval v držení téhož zboží Jan z Bibršteina v l. 1376 až 1378. 1) U žádného z nich však není poznamenáno, že by byl na Frydšteině panoval. Poněvadž Bibršteinové měli Frydlant, možná dosti, že postavili Frydštein.

1) Lib. conf."

Výše zmíněné je však pouhá teorie a možná i pouhé zbožné přání tohoto významného historika, protože k tomuto chybí přímé důkazy. Prvním známým šlechticem, který seděl na zdejším hradě, byl až Bohuněk Puklice z Frydšteina, jenž podával roku 1385 nového plebána do hodkovického kostela, když si dosavadní farář Jan směnil faru s Pavlem z Výklek. Později hrad prodal Ješku Kamencovi ze Střížovic a z Čakovic a po něm hrad vlastnil jeho syn Petr Kamenec z Frydšteina. Někdy před rokem 1406 se dostal do rukou Bohušeho a Vaňka z Kovaně a při jejich dělení v roce 1409 připadl Frýdštejn prve zmíněnému, i když je doloženo, že na hradě pobýval mnohokrát i jeho bratr. Ten byl roku 1414 zmíněn jako pán na Frýdštejně a Hodkovicích. Po něm ho zdědil Václav z Doubravice, o němž se hovoří jako o pánu na Frýdštejně v roce 1424, kdy rovněž zemřel.

Protože však neměl potomky, připadl Frýdštejn Janu z Doubravice a Bohušemu z Kovaně, aby se nato podělili a hrad zůstal Bohušemu z Kovaně, jenž byl na straně katolických pánů, ale po obléhání Frýdštejna v srpnu 1432 podepsal smlouvu se stranou podobojí, že proti ní nebude podnikat nepřátelské kroky, avšak asi nedodržel všechna její ustanovení, neboť roku 1436 byl oceněn císařem Zikmundem Lucemburským za jeho věrnost tím, že mu byl zapsán svídnický dvůr a řada vsí nebo jejich částí v okolí. Jako pragmatik později přestoupil ke kališníkům, aby si udržel vše, co se mu jeho politikou podařilo získat a v roce 1448 pomáhal Jiřímu z Poděbrad dobývat Prahu. Někdy po roce 1453 obdržel od krále Ladislava Pohrobka jeho odúmrtí právo na jeho zbožích a po jeho smrti v březnu 1460 je spravoval jako poručník nezletilých potomků Jan z Házmburka a z Kosti, jenž byl pohnán před soud Bohušeho sestrou Eliškou z Kovaně, že jí nevydal hrad Frýdštejn. Avšak u soudu nepochodila, neboť od svého bratra obdržela dávno předtím 100 kop grošů a od Heníka věno 150 kop grošů na Frýdštejně zapsaných. Správa Jana z Házmburka a z Kosti zde probíhala ještě v roce 1469.

Následně hrad ze zmínek a zápisů na nějaký čas mizí a víme o něm až roku 1489, kdy patřil Jiříku Berkovi z Dubé, po němž ho v roce 1498 vlastnil Vilém zub z Landštejna. Krátce poté ho koupil Jan Dubecký z Dubče, jenž ho ve svém kšaftu z 1. ledna 1508 odkázal Janu Chvalovskému z Ledec a dětem, které by měl s Eliškou Krašovskou z Landštejna. Ale do té doby, než se tak stane, měla Frýdštejn držet jeho dcera Žofka se svým manželem Zikmundem Zapským ze Zap a vyplácet Janovi ročně 50 kop grošů českých platu. Ten je zmiňován jako pán na Frýdštejně v letech 1512-1516. Po něm zde sídlil jeho syn Jindřich, o čemž víme z let 1534-1530. Po jeho skonu prodali synové Adam, Hynek, Václav a Zikmund a vnuk Jindřich (syn zesnulého syna Jindřicha) Frýdštejn a k němu patřící příslušenství Janu z Vartenberka na Zvířeticích. To se psal rok 1540, avšak ještě téhož roku po něm dědil jeho syn Adam, jenž přišel o Frýdštejn svou účastí ve stavovském povstání a v roce 1547 tak připadl králi Ferdinandu I., který spojil frýdštejnské panství s dubským a tento sloučený majetek prodal v roce 1556 Janu z Oprštorfu. V té době se však již na těžce přístupném hradě nebydlelo, ale stále byl udržován ve stavu, že se tak mohlo dít. Později se však přestala vrchnost o stav Frýdštejna zajímat, střechy pustého hradu podlehly zkáze a té následně i některé stavby, takže roku 1591 byl zmíněn jako pustý, i když ještě v roce 1622 bylo spojené panství nazýváno jako dubské (něm. Böhmisch Eicha) a frýdštejnské (něm. Friedstein).

Od té doby byl hrad tedy bez jakéhokoliv zájmu opuštěný a maximálně se při svým cestách krajem zde panstvo zastavilo na svačinu či oběd, aby ulevilo sobě i svým koním. Na přelomu 18. a 19. století se sem rozvinul stále se zvětšující turistický ruch a roku 1892 zakoupil Frýdštejn Okrašlovací spolek v Turnově, od něhož ho o 2 roky později získal za 600 zl. Klub českých turistů, aby ho ještě před 1. světovou válkou předal do opatrování svému nově vzniklému turnovskému odboru. V roce 1934 byly zkolaudovány zdejší konzervační práce, tehdy bylo rovněž rozhodnuto o tom, že bude hradní věž zpřístupněna jako rozhledna.

V té době se zde konaly různé společenské a turistické akce, dokonce tu probíhaly skautské sliby. Později se hrad dostal do rukou státu a byl pod správou MNV. 17. června 1963 byl pak zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/zricenina-hradu-frydstejn-18019474), ale jeho okolí bylo zbaveno lesa až v roce 2001. Více o tomto hradě, který je výraznou archeologickou lokalitou a dnes náleží stejnojmenné obci, lze nalézt na tomto webu: https://www.frydstejn.cz. Avšak, když se začteme do "Českého ráje" od Václava Kudrnáče z roku 1910, tak zjistíme, že v podstatě je hrad stále stejný, takže jak ho viděli naši praprarodiče, tak ho vidíme i my:

"Vchod do hradu vede od severu; při vchodu pnou se do výše skalní brány se zbytky hradebních zdí a na straně severovýchodní trčí omšené trosky někdejší hradní kaple. Hrad utrpěl vlivem živlů četných pohrom, leč některé zdi hradu jsou ještě dosti zachovalé, takže možno si učiniti alespoň představu o jeho bývalém rozsahu. Nejzachovalejší jest kulatá věž, která vysoko pne se nad hradem do blankytu a na niž možno vystoupiti jen po žebříku. Nalézají se v ní zbytky tří jizeb, z nichž dvě sloužívaly bezpochyby jako obydlí hlásnému a třetí byla, jak silné zdi nasvědčují, hradním vězením.

Z nádvoří vede nízký vchod ke konírnám, o něco výše ve skále vytesaným, v nichž spatřiti lze zbytky kamenných žlabů; na straně jižní nalézá se částečně zasypaná hradní studně."

Není tedy divu, že se hrad objevil v řadě turistických průvodců i odborných knih, díky čemuž sem několikrát zavítal náš významný historik Josef Pekař, ale byl také inspirací mnohým malířům, fotografům i jiným výtvarným umělcům.