Loading...
Chrám Madeleine je poměrně jednoduchá stavba uprostřed stejnojmenného ženevského náměstí. Stejně jako toto staroměstské náměstí je i kostel Máří Magdalény půvabný, malebný a prý také tajemný, plný dávných legend a příběhů. Současně se jedná i o významné místo ženevské reformace, místo, kde se scházely – a také kázaly - osobnosti jako Jan Kalvín (Jean Calvin), Guillaume Farel nebo Michael Servetus.
Současný kostel pochází z 15. století. V 17. století ovšem vyhořel a musel být obnoven. Nejedná se však o první sakrální stavbu na tomto místě, protože první kostelík zde stával již v průběhu 5. století (díky tomu je považován za jeden z nejstarších svatostánků ve městě). Od roku 1960 slouží německy mluvící komunitě v Ženevě (Německo-švýcarské reformované církvi). Dnes tzv. otevřený kostel „vede“ organizace Espace Madeleine, takže se zde vystavují různé umělecké a rukodělné výrobky, konají koncerty (ůdajně je zde vynikající akustika), popíjí káva a hlavně debatuje.
Jednolodní interiér chrámu je sice poněkud strohý, ale ihned zde zaujmou pozoruhodná moderní vitrážová okna.
Vraťme se ale ještě k historii stavby. Podle některých pramenů na tomto místě stávala nějaká modlitebna již v období Římské říše. Později zde byly různé kostely opakovaně ničeny a znovu stavěny. A také postupně nahrazovány většími a většími. V průběhu 15. století byl kostel po požáru přestavěn do své současné gotické podoby.
Jestliže v období středověku patřil chór chrámu Madeleine svou výzdobou k nejbohatším ve městě, během reformace se změnil na jednoduchý a strohý protestantský kostel. Původní název kostel sv. Máří Magdalény byl také seštíhlen na chrám Madeleine. Za svou současnou podobu vděčí kostel poslední velké rekonstrukci z roku 1975.
Chrám Madeleine najdeme na adrese Rue de la Madeleine 15 (ale nespletete se ani adresou Place de la Madeleine), tedy mezi katedrálou Saint-Pierre a ulicemi se společným názvem Rues Basses.
Na závěr ještě pár doplňujících informací:
Konkrétně byla tato budova poprvé zmíněna v roce 1110, kdy se jednalo o kapli s apsidou. A údajně také o součást kláštera Saint-Oyen de Joul.
Kostel byl celkem oblíbeným cílem červeného kohouta. Kromě výše zmíněných případů zde ničivě hořelo také v roce 1334.
Po rozsáhlé rekonstrukci z roku 1731 zůstal vzhled kostela nezměněn až do poloviny 19. století, kdy byl v roce 1846 doplněn štít a hodiny. V letech 1914 až 1924 pak následovala další rekonstrukce, při níž se architekt Camille Martin snažil obnovit původní vzhled kostela. Díky tomu štít zmizel a hodiny byly přesunuty na jižní stranu zvonice. Tyto hodiny jsou v současnosti chráněnou památkou. Celá zvonice byla renovována v letech 1998 až 2008
Chórová vitrážová okna od Andrého Maireta (Kristův křest sv. Janem Křtitelem, Sestoupení Ducha svatého k apoštolům a Obrácení sv. apoštola Jana při setkání s Kristem na cestě do Damašku) byla instalována v letech 1927 a 1930. Další vitráže – včetně rozetového okna – vytvořil José Venturelli v letech 1986, 1991 a 1993.
Případné nadšené obdivovatele tohoto kostela si dovolím upozornit na stránky:
espace-madeleine.ch/temple-ouvert/temple-de-la-madeleine