Pomník Václava Hanky v Hořiněvsi

Tato socha našeho národního buditele, spisovatele a snad též falzifikátora některých "starožitných" českých literárních památek v životní velikosti na 2 m vysokém štíhlém podstavci z bílého hořického pískovce, který stojí v zatáčce před bývalou zájezdní hospodou a zároveň rodným domem Václava Hanky, byla vytvořena profesorem hořické sochařské školy Moricem Černilem, mj. autorem sochy Panny Marie na zámku v Doksanech či pomníku Boženy Němcové na náměstí v České Skalici, přičemž prvním, kdo přišel na nápad se zřízením pomníku Václavu Hankovi, byl počátkem roku 1877 zdejší rodák a městský lékař ve Smiřicích MUDr. Otakar Jedlička, který následně jako jednatel výboru pro postavení pomníku dokázal pro tento účel za první rok sehnat 300 zl., jež byly čistým výnosem různých zábav a akcí (15. dubna 1877 zábava spojená s Klicperovým „Rohovínem Čtverrohým“, 17. června téhož roku Wenzigova veselohra „Doktorka mediciny“, 19. srpna 1877 velký ples), k nimž byly připojeny dary od různých jednotlivců. Bohužel 27. června 1883 MUDr. Jedlička zemřel.

Sám „Komitét pro postavení důstojného pomníku V. Hankovi v Hořiněvsi“ byl zřízen v dubnu 1877, přičemž v jeho čele stanul obecní starosta Jan Pražák, místopředsedou byl obchodník a majitel pozemků v Hořiněvsi Josef Nettl, pokladníkem statkář a pokladník kontribučenské záložny tamtéž Josef Černý. Později se jeho předsedou stal obecní starosta Josef Řehák, jednatelem řídící učitel Karel Wolf a pokladníkem zůstal statkář a zemský poslanec Josef Černý. Členové výboru byli: zakládající s příspěvkem 10 zl. jednou pro vždy, přispívající s ročním příspěvkem 2 zl. a činní s příspěvkem 10 kr. měsíčně.

Slavnostní odhalení pomníku, s jehož zřízením pomáhala pražská Umělecká beseda, se stalo významnou událostí. Svědčí o tom též to, že se článek o něm objevil na 1. straně odpoledního vydání "Národní politiky", jež vyšlo 27. srpna 1890. Došlo k němu 24. srpna téhož roku za velké spolupráce s Pěvecko-ochotnickou jednotou „Hanka“ ve Smiřicích. Tehdy se průvodu, jenž se řadil na náměstí sv. Františka, zúčastnilo na 40 spolků z blízkého i vzdálenějšího okolí s 8 prapory a trojicí hudeb. Následovala mše v místním kostele, po níž se pohnul průvod k pomníku. Slavnostní řeč měl tehdy mít Josef V. Frič, ale na poslední chvíli se omluvil kvůli nemoci (svoji řeč totož diktoval již ze svého smrtelného lože, protože zemřel již 14. října 1890). Zastoupil ho tak královédvorský starosta MUDr. Josef Moravec. Po jeho slovech došlo na zapětí slavnostního Krejčího sboru „Oslava rukopisu Králodvorského“ a kladení věnců (město Smiřice, pěvecký spolek „Hanka“ ze Smiřic, pěvecké spolky „Ples“ a „Libuše“ z Josefova, hořiněveští rodáci a místní dívky), načež řídící učitel Wolf coby jednatel slavnostního výboru předal pomník do rukou obecního starosty a majitele Hankova rodného domu Josefa Řeháka, který slíbil, že obec bude o pomník řádně dbát. Po zapětí písně „Kde domov můj?“ byla slavnost ukončena. Po ní se konala ještě taneční zábava v zahradě Hankova rodného domu a banket 50 nejvýznamnějších účastníků slavnosti.

Na závěr ještě dodejme, že již předchozího dne předcházelo této události slavnostní osvětlení obce a divadelní představení „Václav Hrobčický z Hrobčic“ od Ladislava Stroupežnického, k němuž složil proslov Jiljí Jahn. Jeho zřízení vyvolalo vlnu nevole u odpůrců pravosti obou Rukopisů, že se staví podvodníkovi. Za zmínku též stojí to, že z Jaroměře na slavnost nedorazil žádný spolek ani jeho zástupce a z Hradce Králové se dostavila pouze dělnická beseda „Grégr“. Přes vše, co bylo výše jmenované, zůstala péče o pomník vzorná, takže od jeho zřízení prošel několika restauračními pracemi či očištěními.

Pomník Václava Hanky v Hořiněvsi na mapě