USA – Jihozápad (4): Územím Indiánů Navaho - Antelope Canyon, Monument Valley, Horseshoe
USA – Jihozápad (4): Horseshoe – Antelope Canyon – Monument Valley (05/2016)
V tomto dílu se budeme pohybovat na indiánském území, přesněji v Navajo Reservation, tedy v rezervaci Indiánů kmene Navaho (anglicky a španělsky Navajo). Tato indiánská rezervace je největší v USA a její velkou část tvoří pouze pustina. V severní části na pomezí Arizony a Utahu však nalezneme naprostý skvost, pravou krajinu "divokého západu" – Monument Valley.
- 6. den – Horseshoe – Antelope Canyon – Monument Valley
Z Flagstaffu vyrážíme ráno po silnici č. 89 směr Page, projíždíme kolem odbočky ke Grand Canyonu, kde jsme strávili krásný předcházející den, a vjíždíme do rudé země, a to doslova. Půda je tu červená jako nikde jinde. Barvu půdy na Coloradské plošině způsobuje oxidace železa obsaženého ve velké míře ve zdejší hornině.
Kousek před městem Page je povinná zastávka snad každého cestovatele, který tudy projíždí. Horseshoe (Koňská podkova) je známý a často fotografovaný meandr řeky Colorado. Je tu parkoviště, které je bezplatné (zatím) a nejsou tu obvyklé záchodky – jsme u Indiánů. Od parkoviště se jde cca 800 m k vyhlídce na meandr.
Je to paráda, přesná podkova tvořená rudou horninou a řekou lemovanou páskem zeleně. Velmi fotogenické. Není tu žádné zábradlí a lidé nahlížejí do kaňonu ze samého okraje skály. Nevím, jestli tu už někdo spadl dolů, ale divila bych se, kdyby nespadl.
Kolem rostou v rudooranžové hlíně rostliny, které neumím pojmenovat. Poznám akorát nízké juky a kaktusy, nějaké pryšce. Kousek jdeme mimo vyšlapaný chodník. Rychlý pohyb mezi trsy rostlin nás nejprve vystraší, ale není to chřestýš, vyplašili jsme divokého králíka. Vracíme se na arkoviště raději už mezi lidmi po pěšině.
Pokračujeme autem dále k Page. Naším cílem je Antelope Canyon, úzká průrva v rudé hornině, lahůdka pro fotografy. Už z dálky vidíme tři komíny. Je to navažská tepelná elektrárna (NGS - Navaho Generating Station), která hyzdí krajinu, ale zároveň jakoby sem patřila. Když jsem se indiánského průvodce na elektrárnu zeptala, hrdě odpověděl, že se v ní topí uhlím dováženým (až) z Kalifornie. Je to JEJICH elektrárna.
Antelope Canyon je možné navštívit ve dvou místech, Upper (Horní) nebo Lower (Dolní). Příjezd k nim je od města Page po silnici č. 98. Těsně před elektrárnou, cca 8 km za rozcestím u Page, je vlevo příjezd k Lower Antelope Canyon a vpravo k Upper Antelope Canyon. Už doma jsem se rozhodla pro Lower kaňon. Zajímavé je, že v průvodci Rough Guides z roku 2012, který máme s sebou, není o Antelope Canyon ani zmínka – jak je to možné?
Antelope Canyon je vlastně vyschlé podzemní koryto potoka Antelope Creek. Název místo dostalo podle vidloroha, americké antilopy, která se zde dříve hojně vyskytovala. V červené hornině (navažský pískovec) potok vytvořil "kaňon" nebo spíše úzkou soutěsku, která při pohledu shora vypadá pouze jako klikatá trhlina v zemi. Kaňon je průchozí ve dvou výše uvedených místech, a to pouze s indiánským průvodcem. Slunce do kaňonu svítí úzkými otvory a vytváří barevné kompozice světel a stínů od žluté přes různé odstíny oranžové a červené až po hnědou.
V případě, že předpověď počasí hlásí přívalové deště, prohlídky se nekonají. V srpnu 1997 tu v Lower Antelope Canyon zahynulo při prohlídce 11 lidí. Při bleskové povodni se kaňonem prohnalo obrovské množství vody, lidé tam byli jako v pračce. Některé z nich už nikdy nenašli. Část kaňonu, kde se tato tragédie stala, je natrvalo uzavřena.
Koupit si vstupné do obou kaňonů "v jednom" nelze. Nedostanete ani slevu, když už jste byli v jednom a chcete i do druhého. Indián ví, že návštěvníků každým rokem přibývá, proč by dávali slevy. Naopak, vstupné se rok co rok zvyšuje. Rozumné je vybrat si prostě jen jednu prohlídku. Kaňony budou hodně podobné, rozdíly by měly být následující:
Upper je známější, má dražší vstupné, byl otevřen dříve než Lower, je tam více návštěvníků, hlavně kvůli známé scéně, kdy v určitý okamžik (kolem poledne) a za slunného počasí, prosvítá paprsek slunečního světla do kaňonu a vytváří světelný kužel, což je velmi fotogenické. Autem se k němu nedostanete, musíte jej nechat na parkovišti u silnice a odtud Indiáni návštěvníky odváží terénními auty cca 4 km ke vstupu. Tento transfer se platí navíc. Prohlídková trasa je kratší (400 m) a není tak členitá jako v Lower.
Lower byl dříve volně přístupný bez průvodce, to už dnes neplatí. U parkoviště jsou budovy dvou indiánských agentur, které prohlídky zajišťují. Od parkoviště se jde kousek pěšky a do kaňonu se schází po schodech, což by možná mohlo někoho odradit. Kaňon je užší než v Upper, někde jen 2 metry, prohlídková trasa je delší (800 m) a točí se v bývalých meandrech potoka.
Při vjezdu na parkoviště k Lower Antelope Canyon nejprve platíme vstup do indiánského parku, a to 8$ za osobu (Navajo Park Permit Fee). Lístek o zaplacení si s sebou vezměte k pokladně, kde se platí vstup do kaňonu, jinak vám vstupenku neprodají, kontrolují to. Vstupné do kaňonu bylo 20$ na osobu. Každého zapsali do knihy podle pasu (co kdyby přece jen přišla blesková povodeň?).
Výpravy jdou od budovy každých 20 minut. Otevřeno je denně od 8 do 17 hod. V kaňonu jsme byli asi hodinu. Pokud máte fotografické vybavení včetně stativu, můžete si mimo běžné turistické prohlídky zakoupit fotografickou výpravu (photographer tour), která je delší (2,5 hod.) a podstatně dražší. Průvodce, který jde jen s vámi osobně, vám dělá prostor pro focení a radí jak a co fotit.
Přidáváme se ke skupině, která právě vyráží od budovy, kde se prodávaly lístky (zdrželi jsme se, protože jsme se vraceli do auta pro doklad o zaplacení Navajo Park Permit Fee). Mladý navažský průvodce s rovnátky na zubech nás vede ke vstupu do kaňonu. Ještě venku říká základní informace.
Dolů sestupujeme po schodech se žlutým zábradlím. Pro klaustrofobiky asi nic příjemného, štěrbina je úzká a jakoby se nad námi zavírá. Nemáme úplně štěstí na počasí, je zataženo, ale přece jen chvílemi do kaňonu i zasvítí slunce. Je tu chládek. Vidíme šedočervené stěny vymleté vodou do zvláštních vln, jako na moři, a na dně kaňonu leží jemný písek.
Fotíme jak diví, protože nevíme, co bude dál.. ale dál je to ještě lepší, začíná i více svítit slunce. Je něco po poledni. Všichni fotí, vším co mají, od drahých foťáků až po malé mobily. Není plná sezóna, je teprve začátek května, a tak se množství lidí zdá ještě úměrné. Jdou najít okamžiky, kdy na fotografovaném místě nikdo nestojí.
Průvodce i sám nahání lidi z místa na místo, aby si všichni vyfotili nejlepší záběry, některým nechápavým i bere z ruky mobil a fotí místo nich. Ptá se nás, odkud jsme, stačí v Americe obvyklé "z Evropy", vyfotí nás pak na vybraném místě (tady není čas a prostor na nastavování samospouště:-)).
Procházíme kaňonem a stále je dost co vidět. Ven nakonec vylézáme úzkou štěrbinou a průvodce se s námi loučí podáním ruky. Očekává dížko do dlaně, což jsme nepochopili, ale ostatní (Američani) věděli ... Máme desítky fotografií. Lidské oko je dokonalejší než optika, proto aby byly fotografie z tohoto vesměs tmavého místa barevné a jako "z časopisu", je třeba je následně v PC upravit, minimálně prosvětlit.
Od Antelope Canyon pokračujeme dál přes indiánské území po silnici č. 98, 160 a 163 na Monument Valley. Červená pustina, po cestě jediná benzinka – na první pohled už dlouho uzavřená, naštěstí máme v nádrži dostatek paliva. V dálce je vidět kužel Navaho Mountain, posvátné hory Navahů, která je běžnému turistovi nepřístupná.
První obydlené území je po dlouhé době město Kayenta. Už jsme dlouho neviděli žádný fast-food, tady je u cesty Burger King i McDonalds. Město je slátané z částí, kde jsou normální domy a z částí, kde lidé žijí v jakýchsi karavanech. Za Kayentou už začínají být vidět první vypreparované rudočervené skalní útvary, kvůli kterým sem jedeme.
Je zataženo a tak to není ono, ale pořizujeme první fotky. Skalní útvar Agathla Peak nebo taky El Capitan (španělsky) je nápadný skalní suk vpravo od silnice a naproti něj vlevo úzká skalní jehla. Tvoří pomyslnou vstupní bránu k Monument Valley a s černými mraky vypadá na fotce majestátně.
Monument Valley Navajo Tribal Park (Monument Valley - navažský kmenový park) je v našem knižním průvodci uveden pod názvem Údolí monumentů. Pod tímto názvem to mají dokonce v rejstříku - kdo by proboha hledal Monument Valley pod písmenem U ?! (to jen tak poznámka na okraj). Ve skutečnosti se ani nejedná o údolí, ale o plošinu z níž vystupují do výšky nádherné rudé skály, pozůstatky stolových hor.
Nevím, jak tuto z amerických westernů notoricky známou krajinu, která je posvátnou půdou Indiánů kmene Navaho, stručně popsat. Scenérie je naprosto fascinující a zároveň působí mysticky, a pokud zde zažijete západ slunce, tak jako my, nikdy na to nezapomenete.
Tvary jednotlivých skalních útvarů jsou pojmenovány "mesa" – stolová hora, "butte" – erodovaná mesa a "spire" – finální stupeň eroze butte. Z geologického hlediska se hory skládají ze tří druhů hornin. Základ uvnitř tvoří břidlice varhanové skály (organ rock), hlavní stěny pískovec de Chelly (De Chelly Sandstone) a na vrcholu je čepice tvrdého pískovce Shinarump, která vše drží pohromadě.
Park se nachází na rozhraní amerických států Arizona a Utah, nejznámější část parku je v arizonské části. Příjezd sem je po silnici č. 163. Pokud přijíždíte z jihu, tak jako my, míříte k vesnici Oljato-Monument Valley a po pravé straně je už možné v dálce vidět známé skály.
Vlevo je zbrusu nová nemocnice a o kousek dál nová základní škola, vpravo návštěvnické centrum (Welcome Center). A už jste na hlavní křižovatce – vlevo je směr do vesnice Oljato, k ubytování a kempu Gouldings, kousek od křižovatky je nová střední škola s hřištěm, vpravo odbočka do kmenového parku Monument Valley. Podle nových fasád budov občanského vybavení je jasné, že stát silně dotuje místní komunitu.
Pokud se vydáte vpravo k parku, po cca 5 km jsou výběrčí budky – vstup do parku 10$ na osobu a den. Po zaplacení obdržíte mapku a pokračujete na parkoviště k dalšímu návštěvnickému centru (Visitor Center). Z parkoviště je už krásný pohled na 3 nejznámější skály: West Mitten Butte (Západní rukavice), East Mitten Butte (Východní rukavice) a Merrick Butte (podle jména prospektora Merricka, který objevil na území parku stříbro).
Od parkoviště vede okruh parkem po prašné uježděné cestě (kousek je i asfalt), který je v ceně vstupného (na mapce přiložené ve fotogalerii je vyznačen červeně). Dá se tam projet v podstatě s každým autem, ale asi nesmí moc zapršet.
Černou čárkovanou čarou je pak vyznačen okruh, který je možné navštívit jen s indiánským průvodcem v jeho terénním autě po zaplacení dalšího poplatku (vjezd na tuto trasu označen "restricted access"). Po tom, co jsme viděli na našem červeném okruhu to podstatné, si nemyslím, že je nutné tento černý okruh absolvovat, ale je možné, že ještě něco překvapí. Dále Indiáni nabízí například vyjížďku na svítání nebo na západ slunce.
Vyrážíme na okruh, vypadá to na déšť. Skály jsou červené, ale ne tak moc, jako na prospektech. Jedeme a zastavujeme každou chvíli na focení. Mimo uvedenou cestu se nesmí, ani pěšky. Indiáni to zdůvodňují tím, že by se tak narušila jejich posvátná místa. Jediný pěší okruh je snad kolem Západní rukavice, ale nebyli jsme tam. Projíždíme mezi skalami. Slunce občas vysvitne mezi mraky. Spíš pospícháme, aby nás tu s nízkým osobákem nezastihla stále hrozící bouřka.
Slibujeme si, že si druhý den ráno zaplatíme vstup znovu, abychom si to místo déle užili. Dokončujeme okruh, bouřka se nekoná a najednou ... mraky se začínají rozestupovat a na skály začíná svítit večerní slunce. Stojíme jako zkoprnělí v naprostém úžasu, skály žhnou rudě, běhá mi mráz po zádech.
Teprve teď vidím tu nezvyklou krásu a jakési mystično tohoto místa. Slunce je téměř horizontálně položené a svítí na skály zboku. Země Rudého muže. Tak toto byl pro mne asi nejsilnější zážitek z celé cesty po Jihozápadě. Stojíme a díváme se na krajinu až než slunce zapadne a rudý kámen zešedne....
Večer spíme v autě v Goulding's kempu. Spacáky jsme si pro jistotu do kufrů na cestu po USA zabalili, ale stan nemáme, ten se už do zavazadel nevlezl. Není to pohodlné, ale dá se to vydržet. Je zima. Představovala jsem si tuto oblast jako krajinu žhnoucí vedrem, ale na jaře to tak není. Je květen a teplota je tu večer 13 °C, a fouká studený vítr.
Kemp je na dobré úrovni, je tu vše potřebné, cena za noc byla 32$ za kempové místo pro stan (je jedno, že tam máme pouze auto). Ráno se bohužel probouzíme do deště. Chvíli ještě popojíždíme autem kolem, ale nevypadá to na zlepšení počasí. Naštěstí jsme tu krásu viděli včera při západu slunce, dnes tedy už pokračujeme dál v naší cestě po silnici č. 163 na severovýchod.
Ještě zastavujeme na vyfocení známého pohledu "zpět" – rovná nekonečná silnice s panorámatem skal Monument Valley. To místo poznáte, vlaje zde indiánsko-americká vlajka, je tu pár prodejních stánků a hlavně spousta fotících Japonců. V mapě je místo označeno jako Forrest Gump Point (20 km od rozcestí ke kmenovému parku v Oljato).
A pro zájemce ještě zmínka o významu Indiánů kmene Navaho v době 2. světové války. Navažský jazyk je prý velmi složitý, není příbuzný s žádným jiným jazykem a neexistovaly žádné studie ani slovníky tohoto jazyka, tak někoho napadlo jej využít jako šifrovací během války, hlavně v bojích proti Japoncům – známá skutečnost pod názvem Kód Navajo.
Problém byl jen v tom, že navažský jazyk neznal vojenské výrazy, a tak se vytvořil kód = převedení vojenských pojmů do navažtiny (stíhačka = kolibřík, bombardér = káně, bomba = vejce atd.). Navažský spojař hovořil s kolegou svým vlastním jazykem, a zprávu zapisoval v angličtině. Způsob to byl velmi rychlý a Japoncům se jej nikdy nepodařilo rozluštit.
Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda
Všechny díly z naší cesty po americkém Jihozápadě (2016):
- USA – Jihozápad (1): Autem po Jihozápadu (informace, turistické možnosti, itinerář)
- USA – Jihozápad (2): Pobřežím Pacifiku od San Francisca po Los Angeles
- USA – Jihozápad (3): Národní parky Joshua Tree a Grand Canyon, Route 66
- USA – Jihozápad (4): Územím Indiánů Navaho - Antelope Canyon, Monument Valley, Horseshoe
- USA – Jihozápad (5): Národní parky Arches a Canyonlands, Natural Bridges
- USA – Jihozápad (6): Národní parky Capitol Reef, Bryce Canyon, Zion
- USA – Jihozápad (7): přehrada Hoover Dam, Las Vegas, Valley of Fire
- USA - Jihozápad (8): Národní parky Yosemite a Death Valley (Údolí smrti), White Mountains
- USA - Jihozápad (9): Národní parky Sequoia, Kings Canyon, Pinnacles
Články z naší cesty po Severozápadě USA (2019):
- USA – Severozápad (1): Autem po Severozápadu (itinerář cesty)
- USA – Severozápad (2): Craters of The Moon, Bruneau Sand Dunes, vodopád Shoshone Falls
- USA – Severozápad (3): Národní parky Yellowstone a Grand Teton, Bighorn Medicine Wheel, Devils Tower
- USA – Severozápad (4): Národní park Badlands, sochy prezidentů Mount Rushmore, Custer
- USA – Severozápad (5): Národní park Glacier, Little Bighorn Battlefield, Steptoe Butte, vodopád Palouse Falls
- USA – Severozápad (6): Národní park Mount Rainier, Mount Hood, Mount St. Helens
- USA – Severozápad (7): Národní parky Olympic a North Cascades, Deception Pass, Seattle
Rada pro turisty půjčující si v USA auto:
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky LeChee
Půjčovna aut
Příspěvky z okolí USA – Jihozápad (4): Územím Indiánů Navaho - Antelope Canyon, Monument Valley, Horseshoe
