USA – Severozápad (6): Národní park Mount Rainier, Mount Hood, Mount St. Helens
USA – Severozápad (6): Oregon - Columbia River, Mount Hood, Washington - Mount St. Helens, Mount Rainier (06/2019)
Jsme v americkém státě Oregon, spíme v Motelu 6 v městečku The Dalles (75 USD/noc/pokoj pro dva). Ráno vyrážíme za slunečného počasí do Národního lesa Mount Hood podívat se na panoráma známé sopky se sněhovou čepicí na vrcholu. Čím více se blížíme k místu, tím více zjišťujeme, že vrcholky hor jsou v mracích. A mrak vydržel na špičce Mount Hood bohužel celý den. I přesto stálo zato lokalitu navštívit. Kolem jsou nádherné lesy, ve kterých kvetou divoké rododendrony. Procházka takovým lesem je v červnu prostě zážitek.
Mount Hood je 3 426 m vysoká hora v Kaskádovém vulkanickém pohoří nedaleko Portlandu - nejvyšší hora státu Oregon. Jméno dostala po britském admirálovi Samuelu Hoodovi. Vrchol sopky je pokryt ledovci a sněhovými poli. Na jižním úbočí se nachází lyžařská střediska. Okolí hory bylo vyhlášeno národním lesem k rekreaci obyvatelstva a některé části území jsou chráněny pro zachování divočiny. Pod horou je několik ledovcových jezer, ve kterých se Mount Hood za příznivého počasí zrcadlí.
Jedním z nich je Trillium Lake, ke kterému se dá přijet autem. Vybírají zde poplatek 5 USD/den. U jezera jsme byli, ale vzhledem k tomu, že na vrcholu hory byla stále oblačnost, zrcadlení se moc nekonalo. Jako další místo pro návštěvu oblasti jsme si vybrali trasu k jezeru Mirror Lake, které je od parkoviště vzdálené pěšky 3 km lesem po stezce Mirror Lake Trail, převýšení 180 m.
Zrcadlící jezero nám taky nevyšlo, mrak se odmítal z vrcholu hory pohnout. Šli jsme od jezera ještě dále po značené trase dalších 2,5 kilometru (převýšení 240 m) na kopec nad jezerem (hřeben Tom Dick and Harry Mountain). Tuto stezku naprosto doporučuji, jednak kvůli fantastickému kvetoucímu lesu a jednak kvůli vyhlídce na Mount Hood – za dobrého počasí asi nejlepší vyhlídka na tuto sopku. Na skalním výchozu stojíte přímo naproti jihozápadní stěny této hory.
Webové stránky národního lesa: www.fs.usda.gov/mthood, mapa oblasti na mapy.cz: Mount Hood (mapy.cz/turisticka)
V Oregonu dále projíždíme historickou silnici č. 30 The Historic Columbia River Highway, která vede kolem břehu řeky Columbia mezi městy Troutdale a The Dalles. Souběžně s ní je pro rychlou přepravu údolím řeky k dispozici dálnice freeway I84. Část historické cesty byla výstavbou nové dálnice zrušena a tak se některé úseky projíždí po freeway, ze které se opět najíždí znovu na oregonskou "třicítku". Dálnice i historická silnice jsou bezplatné, placené jsou v této oblasti pouze některé mosty přes řeku Columbia spojující státy Oregon a Washington.
Na historické scénické silnici č. 30 se nespěchá. Silnice vybudovaná v letech 1913 a 1922 má své osobité kouzlo, dýchne na vás atmosféra začátku 19. století. Po cestě je několik zastávek – vyhlídky do kaňonu řeky a také na vodopády valící ze severní stěny Mount Hood. Co opravdu stojí za to, je vyhlídka Crown Point cca 17 km po silnici směrem na východ od města Troutdale. Je zde kruhové parkoviště kolem altánu a krásný výhled do kaňonu řeky Columbia. Další pěknou vyhlídkou je Rowena Crest Viewpoint mezi městy Hood River a The Dalles.
Z vodopádů jsme si vybrali ten nejznámější, který je navíc hned u silnice - Multnomah Falls. Vodopád se řítí ze skály dolů k silnici ve dvou kaskádách a uprostřed kaňonu byl v historii vybudován vyhlídkový mostek. Je tady samozřejmě hodně lidí, hlavně Indů s celými početnými rodinami, a tak se trochu prodíráme k výhledu. Ale vodopád je opravdu moc zajímavý a ještě na něj i v pozdním odpoledni svítí slunce. Najdete jej asi 34 km (po staré silnici) východně od města Troutdale.
Webové stránky: Historic_Columbia_River_Highway, mapa oblasti na mapy.cz: Columbia River (mapy.cz/turisticka)
Přesouváme se do státu Washington, kde spíme v levném a také této ceně kvalitou odpovídajícím motelu ve městě Kalama (40 USD/noc). Další den se jedeme podívat na sopku Mount St. Helens, a to přístupovou silnicí č. 504, která vede směrem od západu až na parkoviště u vyhlídky Johnson Ridge. Z této vyhlídky je krásně vidět otevřený kráter sopky ze severní strany a ztuhlá lávová pole pod ním. Parkoviště je zdarma, ale v infocentru na vyhlídce se platí 8 USD (dostanete pásku na ruku jako důkaz zaplacení).
Mount St. Helens National Monument – hora je pojmenována po britském diplomatovi lordovi St. Helensovi (nejedná se tedy o horu svaté Heleny – nesprávný název používaný v češtině) a je označována jako nejmladší aktivní vulkán Kaskádového pohoří. Erupce sopky v květnu 1980 patří k nejznámějším a nejlépe dokumentovaným výbuchům sopek v historii lidstva. Událost naprosto změnila vizáž hory, ustřelením vrcholu se výška zmenšila o 400 m na dnešních 2 549 m n. m.
Pod severním svahem se vlivem erupce naakumulovalo magma a horní část svahu se při zemětřesení zhroutila. Sopečné plyny způsobily erupci magmatu a došlo k vytvoření kaldery viditelné právě na severním svahu sopky. Z kaldery se vyvrhla lavina magmatu, která s sebou brala kamení a bahno a řítila se do údolí až na vzdálenost 25 km. Popílek a sopečné plyny zničily také okolní vegetaci, kde uhynulo mnoho zvířat. V důsledku výbuchu sopky zemřelo 57 lidí. Z nich jsou nejznámější tito tři: Harry Randall Truman, důchodce, který žil na břehu jezera Spirit Lake a odmítl se evakuovat, vulkanolog David A. Johnston, který pozoroval erupci příliš blízko, a fotoreportér Reid Blackburn, který erupci dokumentoval.
Řádění sopky je zde dodnes pozorovatelné, přestože se krajina jak přirozenou regenerací, tak za pomoci člověka, částečně obnovila. První rostlina, která se na zdevastované půdě spontánně objevila, byla prérijní lupina Lupinus lepidus, která odebírá dusík více z ovzduší než z půdy. Rostliny lákaly hmyz a býložravce a postupně se na vulkanických horninách usazovaly organické zbytky a začala se vytvářet půda. Velké úseky lesů také vysázeli lidé za finanční podpory státu.
Webové stránky oblasti: www.fs.usda.gov/recarea/giffordpinchot, mapa oblasti na mapy.cz: Mount St. Helens (mapy.cz/turisticka)
Pro návštěvu Národního parku Mount Rainier jsme museli vzít dražší, ale velmi pěkné ubytování v Packwood lodge cca 6 km za městečkem Packwood (150 USD/noc), nic jiného už v tuto dobu na přelomu června a července nebylo volného. Ještě odpoledne jsme stihli zajet přímo pod horu Mount Rainier na parkoviště Paradise a odtud podniknout krátkou procházku k ledovci. Druhý den jsme jeli na opačnou stranu na parkoviště Sunrise a zde jsme šli asi 6-ti kilometrový pěší okruh. Následně jsme měli v plánu okruh kolem Naches peak, ale začalo pršet a tak jsme tento nápad vzdali. Na příjezdových silnicích do parku jsou budky rangerů, kde ukazujete annual pass a cestovní pas.
Mount Rainier National Park – je nevelké území kolem 4 392 m vysoké sopky Mount Rainier, z jehož vrcholu jako chapadla medúzy stékají ledovce na všechny světové strany. Je to ona mohutná osamělá hora s bílou špicí, kterou vidíte z letadla při přistání na letišti v Seattlu, a často bývá vyfocena v pozadí na pohlednicích města. Vrchol bývá zahalen mraky, takže nezřídka není vidět. My jsme měli to štěstí, že mráčky byly oba dny jen sporadicky a tak jsme si výhled na vrchol užili dosyta.
Park je poměrně hojně navštěvován. Jednak je příliš blízko Seattlu, jednak jsou silničkami zpřístupněná i vysoce položená místa, takže návštěvníci, kteří nemohou nebo nechtějí daleko chodit, vyjedou autem až do výšky 1 950 m. Podle toho to tady i vypadá. Pokud si však odmyslíte lidi, pohled na obrovskou horu, ledovce a také rozhled na jiné hory mimo park, je opravdu úchvatný.
Mount Rainier je nejvyšší horou Kaskádového pohoří. Horu pojmenoval v roce 1792 kapitán George Vancouver po svém kamarádovi admirálu Peterovi Rainierovi. Domorodí Indiáni nazývali horu Tahoma. Nejznámější místa parku se nachází z jižní a východní strany:
Paradise – až do výšky 1 650 m vede asfaltová silnice, v místě je Visitor Center a také historická lodge k ubytování. Sníh tady leží dlouho do brzkého léta. V době, kdy jsme zde byli my, na začátku července, začínaly teprve kvést jarní květiny a louky byly ještě "zválené" od sněhu. Od parkoviště jsme šli k místu Panorama Point, je to asi 3 km, převýšení 500 m. Stezka vede přímo pod sopkou, kolem se proháněli jakoby nic svišti. Byly odtud nádherné výhledy na ledovce Mount Rainieru a také směrem na jih, kde mezi vrcholy Kaskádového pohoří svítil bílý klobouk vulkánu Mount Adams a hodně v dálce byl rozpoznatelný kráter Mount St. Helens.
Sunrise – je nejvýše položené místo v parku dosažitelné autem (1 950 m n.m.), asfaltová silnice se otvírá většinou až na konci června. Na parkovišti je Visitor Center. Šli jsme okruh k Frozen Lake asi 6 km, převýšení 245 m. Ostatní stezky byly ještě pod sněhem. Také z tohoto místa jsou krásné výhledy jak na Mount Rainier, tak do okolní krajiny. Chtělo by to ještě nějaký ten týden počkat, až roztaje sníh a začnou více kvést horské louky.
Další pěkný okruh se dá jít na východním okraji parku kolem Naches Peak. Krásná místa budou také ze západní strany hory kolem Mowich Lake a Eunice Lake. Z této strany jsme v parku nebyli, i když mě to mrzelo, ale lokality nejsou navzájem nijak propojeny. V podstatě se musí objet celé rozsáhlé údolí řek Mowich River a Puyallup River až téměř k Seattlu, a pak se zpět vracet do parku. Vzdálenost od Paradise k jezeru Mowich Lake je tak 160 km.
Webové stránky národního parku: www.nps.gov/mora, oblast na mapy.cz: Mount Rainier (mapy.cz/turisticka)
Následující noc byla objednaná v motelu v Montesano (85 USD/noc). Další dny nás čekaly úchvatné pralesy Národního parku Olympic a město Seattle.
Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda
Navazující články z cesty po Severozápadě USA:
- USA – Severozápad (1): Autem po Severozápadu (itinerář cesty)
- USA – Severozápad (2): Craters of The Moon, Bruneau Sand Dunes, vodopád Shoshone Falls
- USA – Severozápad (3): Národní parky Yellowstone a Grand Teton, Bighorn Medicine Wheel, Devils Tower
- USA – Severozápad (4): Národní park Badlands, sochy prezidentů Mount Rushmore, Custer
- USA – Severozápad (5): Národní park Glacier, Little Bighorn Battlefield, Steptoe Butte, vodopád Palouse Falls
- USA – Severozápad (6): Národní park Mount Rainier, Mount Hood, Mount St. Helens
- USA – Severozápad (7): Národní parky Olympic a North Cascades, Deception Pass, Seattle
Naše články z cesty po Jihozápadě USA (2016):
- USA – Jihozápad (1): Autem po Jihozápadu (informace, turistické možnosti, itinerář)
- USA – Jihozápad (2): Pobřežím Pacifiku od San Francisca po Los Angeles
- USA – Jihozápad (3): Národní parky Joshua Tree a Grand Canyon, Route 66
- USA – Jihozápad (4): Územím Indiánů Navaho - Antelope Canyon, Monument Valley, Horseshoe
- USA – Jihozápad (5): Národní parky Arches a Canyonlands, Natural Bridges
- USA – Jihozápad (6): Národní parky Capitol Reef, Bryce Canyon, Zion
- USA – Jihozápad (7): přehrada Hoover Dam, Las Vegas, Valley of Fire
- USA - Jihozápad (8): Národní parky Yosemite a Death Valley (Údolí smrti), White Mountains
- USA - Jihozápad (9): Národní parky Sequoia, Kings Canyon, Pinnacles
Rada pro turisty půjčující si v USA auto:
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Ashford
Půjčovna aut
Příspěvky z okolí USA – Severozápad (6): Národní park Mount Rainier, Mount Hood, Mount St. Helens
