Tachov u Doks

S Tachovem je to jako s nedalekými Kravařemi, člověka, který není z pomezí Ústecka a Liberecka napadne při zmínce o Tachově, pouze stejnojmenné město v Plzeňském kraji a málokdo tak ví, že má svého jmenovce na okrese Česká Lípa. Podle prof. Antonína Profouse se stejně jako u ostatních Tachovů má jednat de facto o zkráceninu pro Tachův dvůr. Přímo o tomto Tachově nalezneme v jeho knize "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. IV. díl. S-Ž" toto: "1. Tachov, něm. Tacha, ves 6 km vých. od Dubé: 1460 privilegia oppidi Dogse alias Hyrsperg, Reg. majest. v A. dv. ve Vídni; 1558 uvázati se v zámek Bezdiezy .. v ves Woboru, ves Tachow, DZ. 87 A 20; 1638 Hft Hirschberg: die Dorfschaften Wobora, ..Tachow ..DZ. 146 F 29ʼ; 1720 Tacha, Müller; 1834 Tacha, Tachow, Som. II, 177." Avšak německé zdroje hovoří o tom, že nejprve se takto jmenoval vrch nad obcí (něm. Tachner Berg nebo Tachaberg) a ta dostala své pojmenování až od něho.

Ohledně první zmínky o vsi se prameny rozcházejí, jedny hovoří o tom, že pochází z 6. dubna 1460 a nachází se v listině krále Jiřího z Poděbrad, který tehdy potvrdil městu Doksy jeho privilegia a v Tachově zakázal provozování řemesel a vaření piva; další tvrdí, že úplně první záznam o existenci Tachova najdeme v zápise bělské městské rady z roku 1392, v němž se hovoří o výslechu bratrů Matyáše, Nička, Ješka a Vence, kteří se museli na určitý čas přísežně a pod zárukou svého jmění poddat Matějovi a Hanušovi, synům v Tachově zabitého Matyáše. Z toho se usuzuje, že ona čtveřice při nějaké příležitosti zabila onoho Matyáše a musela se z tohoto činu svým způsobem vykoupit a postarat se o pozůstalé potomstvo mrtvého. V Tachově bývaly původně 2 zemanské dvorce, přičemž jeden náležel Kašparu Plottovi z Jansfeldu, zmíněnému v roce 1580 v dokských městských listinách, a druhý Martinu z Tachova, jehož epitaf byl do roku 1880 umístěn na kostele v Oknech. Sama ves, jejíž pravěké osídlení dokazuje několik nálezů kamenných industrií a keramických střepů, patřila nejprve k panství Bezděz a posléze k Doksům, pod nimiž vydržela až do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního. Podle zakládající listiny augustiniánského kláštera na Bezdězu z 12. března 1627 odváděli Tachovští jen na penězích 33 kop a 37 grošů a k tomu více než 13 strychů obilí. Později měli povinnost robotovat při panském dvoře v Doksech, mj. 3 dny potažní roboty týdně a 13 dnů ruční roboty ročně. V roce 1786 zde bylo 36 domů a o rok později došlo k výstavbě nové školní budovy. Roku 1843 měla ves 41 domů a 230 obyvatel.

V roce 1849 se Tachov stal samostatnou politickou obcí (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=BOL505018430). Za prusko-rakouské války měl u Tachova pozice 2. pěší prapor pod velením podplukovníka Fürgantnera a polovina husarské eskadrony. Roku 1880 měla ves 44 domů a 212 obyvatel. V únoru 1884 byla taková mírná zima, že pomalu vše vykvetlo jak na jaře. V roce 1885 došlo k ustavení SDH. Roku 1899 byla zaprotokolována záložna Spar- und Darlehenskassen-Verein für Tacha und Umgebung. V roce 1908 byla zahájena stavba silnice do Ždírce. Roku 1903 bychom našli ve vsi tyto živnostníky: obchodníka s vinnými destiláty, hostinského a vlastníka cihelny Franze Zimmerhackla, obchodníka smíšeným zbožím Wenzela Domse, obchodníka obilím a jinými zemědělskými produkty a trafikanta Wenzela Pietsche, kováře Wenzela Maxe, krejčího Wenzela Mattaucha, kramáře Josefa Potzelta, obuvníka Franze Seligera, truhláře Prokopa Domse a Vinzenze Richtera, koláře Wenzela Matzkeho, selku Franzisku Herrmannovou. Z front 1. světové války se nevrátilo 10 místních mužů.

V letech 1918-1919 byla ves součástí tzv. Německého Rakouska a musela být násilně obsazena. 1. prosince 1929 byla slavnostně otevřena nová budova zdejší záložny. Roku 1930 zde bylo 43 domů a 222 obyvatel, z nichž 219 bylo Němců. V roce 1932 byla ustavena ženská místní skupina spolku Der Deutsche Kulturverband. 28. února 1935 se snažili četníci zadržet v obci vojáka Karla Stingla, jenž uprchl z plzeňské posádky. Když nereagoval, bylo použito zbraně, ale i přes řadu zásahů se mu podařilo utéct do lesa. 27. května 1936 zasáhla obec velká bouře s přívalovými srážkami, jež způsobily řadu škod. V letech 1938-1945 byla ves součástí Třetí říše a po osvobození došlo k odsunu místního německého obyvatelstva. Roku 1949 došlo k likvidaci německé záložny. 1. června 1950 byla zřízena MŠ. Téhož roku vznikl přípravný výbor JZD, které bylo později označováno jako "nejmladší družstvo na okrese Doksy". V roce 1960 byl dokončen nový čtyřřadový průjezdový kravín. To již fungovalo sloučené družstvo Obora, Okna a Tachov, nazvané JZD 9. května. O rok později vznikla základní organizace Svazarmu. V roce 1963 došlo k uzavření místní školy. Roku 1968 byla vybudována nová autobusová čekárna, dokončena oprava hasičské zbrojnice a úprava vodních příkopů. V roce 1974 byla vybudována nová štěrkovna. 1. května 1976 byl Tachov připojen k Doksům. Roku 1993 byl zřízen vodovod. 1. ledna 1994 se Tachov opětovně osamostatnil. 17. dubna 2009 získal Tachov obecní symboly (viz https://rekos.psp.cz/detail-symbolu/id/6133). V roce 2012 bylo vybudováno dětské hřiště.

Z místních pamětihodností je třeba jmenovat: od 30. července 1992 památkově chráněnou barokní kapli z let 1793-1794 (viz https://pamatkovykatalog.cz/kaple-14599763), jež byla opravena v letech 1993 a 2009; od 20. ledna 1965 památkově chráněnou roubenou bývalou školu čp. 38 z roku 1787 (viz https://pamatkovykatalog.cz/dum-15075063); od 20. ledna 1965 památkově chráněný špýchar, jenž byl původně součástí usedlosti čp. 3, která zanikla po roce 1974 (viz https://pamatkovykatalog.cz/pravni-ochrana/hospodarska-usedlost-160608); pomník padlým v 1. světové válce z roku 1921; Boží muka při cestě do Ždírce a do Oken a vedle toho musíme zmínit od 9. prosince 1994 památkově chráněnou Lípu v Tachově (viz https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/pstromy/index.php?SHOW_ONE=1&ID=9006). Nejvýraznějšími místními rodáky byli: rychnovský farář P. Karl Ducke (* 24. září 1846 Tachov) a šumburský farář P. Franz Zimmerhackel (* 21. ledna 1899 Tachov), ale nesmíme zapomenout i na kpt. pěchoty Josefa Witeka (* 1885) a plk. pěchoty Karla Kaisera (* 1877) a i na trumpetistu Wenzela Rozsivku, jenž v letech 1904-1910 navštěvoval pražskou hudební konzervatoř. Rolník Ignaz Quaiser († 29. května 1883 Doksy) prošel v letech 1847-1848 bitevními vřavami v rámci 10. mysliveckého praporu a zejména přežil krvavou bitvu u Santa Lucie a rolník Václav Novák z čp. 4 zase v roce 1946 spoluzakládal mlékařské družstvo v Doksech. Z Tachova pocházela rovněž Anna Puschová, matka římskokatolického kněze P. Wenzela Frosta, který proslul jako pedagog hluchoněmých (viz https://biography.hiu.cas.cz/wiki/FROST_Václav_1814–1865).