Svinišťany (Dolany)

Zdejší lokalitu si k osídlení vybrali již pravěcí lidé, neboť v 19. století se tu našlo několik kamenných industrií. Zmínky o nálezech z okolí obce nalezneme zejména v zápiscích P. Františka Petery-Rohoznického, a to z let 1861-1862. Ohledně jejího prazvláštního pojmenování bude nejlépe otevřít knihu "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl IV. S-Ž", v níž prof. Antonín Profous se svými spolupracovníky píše následující:

"Svinišťany (lid. Svišťany, ve Svišťanech, do Svišťan), ves 3 1/2 km záp. od Čes. Skalice: 1418 in villa et bonis Swynstyany, DD. 15/36; 1530 ves svú Swidnisstiany, AMV.- C V, 783; 1547 Swinisstiany, DZ. 47 E 25 a Sn. Č. II, 465; 1573 dvůr Swinisstiany ..it. ves Sw. celou s krčmou.., ves Rzykow, DZ. 17 Q 4; 1615 Václ. st. Bukovský z Hustiřan a na Svinišťanech, Rozvrž. sb. 12; 1654 ves Swinisstiany, BR. 13/1451; 1790 Gut Chwalkowitz: Schweinschedl, Swinisstiany von 32 N., Schal. XV, 99.

[Srov. pol. jm. jezera Świniszcze, Słow. XI. 709, sch. MJ. Svinišće, Svinjište, Sviništa, Rečnik 448.]

Jm. Svinišťany = ves svinišťanů, t. j. lidí bydlících ve sviništi (slovo sviniště, -ě, n. Schweinlager, od Douchy dostal Kott VII, 824).

[Lid. tvar Svišťany vznikl asi ze snahy o polepšení jména, srov. jm. Svijany!]"

Někteří doboví autoři však hovoří o tom, že tento název měl být odvozen od toho, že tudy jezdily obchodní povozy do slezské Svidnice (pol. Świdnica) a jejich formani se vždy zastavovali ve zdejším zájezdním hostinci, takže ze všeho jmenovaného si můžeme vybrat, co budeme brát za bernou minci. Přitom je možné, že původní tvar pojmenování vsi zněl úplně jinak a pocházel od úplně něčeho jiného, ale to se dnes sotva dozvíme. Možná je šprochu pravdy i na tom, že původní zdejší osídlení mělo blížeji k polským než českým kmenům.

Z předem uvedených řádků však vidíme, že poprvé byla tato ves vzpomenuta k roku 1418, kdy náležela bratrům Bavoru a Petrovi, synům Jana Švába. Další zprávu o této vsi máme až z roku 1512, kdy se Svinišťany měly stát majetkem města Hradce Králové. V letech 1539-1547 náležely městu Jaroměři (někde se uvádí již rok 1530, ale od Jana Pleského z Levína a na Plesu byly odkoupeny za 1 400 kop grošů až v roce 1539), jemuž byly zkonfiskovány a od královské komory je získal Jan z Pernštejna, aby je v roce 1548 prodal Ludmile z Gerštorfu (též z Gersdorfu), vdově po Janu Chvalkovském z Hustířan, za 1 250 kop českých grošů. Roku 1568 je získal Zdeněk Chvalkovský z Hustířan, jenž zde byl doložen v roce 1572 a nejspíše právě on tu nechal vybudovat tuto tvrz (v uvedeném roce bylo doloženo jak panské sídlo, tak místní pivovar). Po jeho smrti roku 1573 měl v majetku svinišťanský statek, zahrnující čtveřici okolních vsí, Václav Bukovský z Hustířan a po něm Václav Záruba z Hustířan, jemuž byla tato ves v roce 1623 zkonfiskována a spolu s dalšími statky prodána Ferdinandu Rudolfu hraběti Lažanskému na Bukovině, a to za 19 000 zlatých. Roku 1638 koupil Svinišťany Ferdinand Rudolf Lažanský z Bukové a po něm byly připojeny k Chvalkovícím, jež byly drženy Dobřenskými z Dobřenic. Podle berní ruly z roku 1654 měla ves 1 sedláka (Pavel Bureš), 10 chalupníků (Kristián Kabrle, Štěpán Vojtěch, Václav Hanczík, Michal Novotný, Jakub Valentů, Pavel Vondráček, Jan Kundrát, Kryštof Šolc, Pavel Santranský, Jan Votrhánek), 4 zahradníci (Eliáš Paurhanss, Matouš Saurman, Kateřina Švorcová, Kašpar Voják) a 3 místa po pustých chalupnických staveních (Boučkovský, Poštolkovský, Novákovský). Nakonec byla ves v roce 1798 přikoupena k náchodskému panství, v jehož rámci zůstala až do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního. Roku 1843 bylo ve Svinišťanech 40 domů s 246 obyvateli.

V roce 1849 se staly Svinišťany samostatnou politickou obcí. Prvním zvoleným starostou se stal Josef Šulc z čp. 23. 29. června 1866 byla u Svinišťan svedena bitva mezi pruským a rakouským vojskem. 3. listopadu 1866 projel obcí císař František Josef II., a to z České Skalice do Jaroměře. O 3 roky později měla obec 40 domů a 264 obyvatel. Roku 1885 byl založen SDH. V roce 1895 byla sepsána petice za povolení změny německého názvu obce. 10. října 1897 došlo k požáru v panském dvoře, jenž založili 2 synové zdejších čeledínů. Jak vypadala obec počátkem 20. století, to nám krásně popisuje "Adresář-kalendář politického okresu náchodského na rok 1902":

"Svinišťany.

Rozloha 376 ha 2 a 20 m2. Obyvatelů 252, domů 40.

Starosta: Václav Šulc; radní: Adolf Kabrle, František Pacalt.

Fara Česká Skalice, škola Třebešov, pošta, dráha Čes. Skalice.

Živnostníci. Hostinský: Josef Bareš. Kolář: Aug. Syrovátka. Kovář: Václav Šulc. Obchod smíšen. zbožím: František Šramar, Výroba lihovin: František Šramar. Trafikant: Josef Bareš."

6. června 1903 vyhořelo čp. 6 Václava Šulce. Oheň byl způsoben nájemníkovými dětmi, kteří si udělali ohýnek ve stodole. Vedle hmotných škod došlo i na lidské oběti, neboť uhořelo 3leté dítě a jeho matka byla těžce popálena. 29. července 1914 byli v obci ubytováni dělostřelci. Z bojišť 1. světové války, kam bylo odvedeno 50 místních mužů, se nevrátili 2 zdejší obyvatelé - Josef Šulc (nezvěstný na ruské frontě) a Josef Jánský (zemřel ve vojenském lazaretu v Josefově).

4. května 1919 byla na návsi naproti pomníku padlým slavnostně zasazena lípa Svobody. Roku 1920 byly vykáceny vrby na obecních pozemcích, čímž se zlepšil vzhled obce. O rok později vznikl SDO, který měl své jeviště v hostinci u Barešů. Téhož času byl rozparcelován zdejší dvůr, který měl ještě roku 1905 201,77 ha. Za mobilizace v roce 1938 bylo povoláno do armády 22 mužů a 10 koní. Za německé okupace nesla obec pojmenování Schweinschädel. 8. února 1945 přenocovali v obci němečtí vojáci. Poté až do osvobození následovali němečtí uprchlíci, tzv. "národní hosté". Roku 1950 měla obec 50 domů a 158 obyvatel. 19. srpna 1957 bylo založeno JZD. Bývalý panský dvůr však byl dál obhospodařován státním statkem. V roce 1961 se Svinišťany staly místní částí obce Dolan. V letech 1965-1966 byla zrekonstruována silnice Velký Třebešov-Svinišťany-Dolany. Roku 1977 byla dokončena v rámci akce Z rekonstrukce prodejny Jednoty. V roce 1981 byla završena stavba prvního družstevního mechanizovaného skladu sena s dosoušením studeným vzduchem. V letech 1982-1983 byla vybudována protierozní ochrana ohrožených pozemků v podobě otevřeného odpadního kanálu. Roku 1991 byl Milanem Melounem založen při místním hostinci minipivovar, jenž byl uzavřen v roce 1998 (viz https://krkonossky.denik.cz/pribehy-a-rozhovory/minipivovar-svinistany-motorest-u-lipy-20210917.html). Roku 1996 byla dokončena rekonstrukce družstevní stáje pro pro 360 krav. V letech 1996-1997 byla ukončena výstavba kanalizace a ČOV. V roce 1998 začala společnost Energea CZ, s. r. o. zpracovávat použité fritovací oleje na bionaftu. Roku 2004 došlo k plynofikaci obce. V roce 2018 byla doplněna zdejší kanalizace o dalších 205 m. Téhož roku byl opraven objekt, který je pozůstatkem panského dvora. V roce 2020 byly vybudovány nové chodníky a dvojice autobusových zastávek.

Z místních pamětihodností musíme jmenovat: od 28. února 1964 památkově chráněný sloup se sochou sv. Rozálie z roku 1684, který byl zrestaurován v roce 2017 (viz https://pamatkovykatalog.cz/sloup-se-sochou-panny-marie-1254375); pomník padlým příslušníkům 37. řadového pěšího pluku Arcivévody Josefa, slavnostně odhalený 14. srpna 1867; pomník padlým příslušníkům 37. pěšího pluku z 26. května 1892; pomník padlým a zemřelým příslušníkům 19. pěší brigády, jenž byl odhalen 29. června 1911; pamětní desku P. Josefu Františkovi Smetanovi z roku 1882 (zrestaurovaná v roce 2001) a od 28. února 1964 památkově chráněný pomník témuž velikánovi, který byl slavnostně odhalen 7. července 1935 (viz https://pamatkovykatalog.cz/pomnik-dr-frantiska-josefa-smetany-1146823). Za zmínku stojí rovněž: postupně opravovaný Schaumburgův barokní ovčín s kaštanovou alejí k Sebuči; bývalý panský dvůr v centru obce s erbem Dobřenských s Dobřenic, který byl za 1. republiky zbytkovým statkem, po roce 1948 byl v majetku státních statků a roku 1985 byla jeho větší část JZD Dolany zbořena; naučná stezka „Česká Skalice-Svinišťany-Josefov 1866“, jež byla zřízena v roce 2004 Komitétem pro udržování památek z války roku 1866; dvojice dubů letních v údolní nivě Úpy, jež je od 11. února 1998 památkově chráněna a tzv. Smetanova lípa z roku 2001. Nejvýraznějším zdejším rodákem byl tedy P. Josef František Smetana (24. březen 1801 Svinišťany - 18. února 1861, Plzeň), přírodovědec, historik, básník, národní buditel, profesor plzeňského gymnázia a příslušník premonstrátského řádu. Z těch dalších ještě jmenujme: úpického řídícího učitele Jana Smetanu (* 23. května 1807 Svinišťany - 23. května 1876 Úpice), velkotřebešovského učitele Jana Schulze (* 1809 Svinišťany - 14. května 1864 Velký Třebešov), náchodského městského a knížecího lékaře rodu Schaumburg-Lippe MUDr. Ignáce Müllera (25. října 1809 Svinišťany - 10. března 1881 Rýzmburk), náchodského učitele Josefa Gaberleho (* 1821 Svinišťany), studeneckého učitele Františka Bubáčka (* 1837 Svinišťany), novohrádeckého učitele Josefa Mervarta (* 28. února 1853 Svinišťany). K obci se vztahuje také řada povídaček a pověstí (viz http://www.dolany-na.cz/download/zpravodaj/2019/2019_2.pdf) a zmíněna byla také v řadě literárních děl, např. v knihách "V dusném vzduchu. Tré obrazů" a "Za utrpení předků. Obraz ze selského pozdvižení" od Václava Řezníčka a "Šumař. Obrázek ze vsi" od Vincence (Čeňka) Vávry.