Dolany

Název obce by měl být odvozeninou od staročeského slova "dól" čili "důl", a to podle jejího údolního položení. Prof. Antonín Profous ve své knize "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. I. díl. A-H" dodává k těmto Dolanům pouze toto: "3. Dolany (lid. v Dolanech, do Dolan, Dolaňák), ves na svahu táhlého návrší 2 km od řeky Úpy a 3 km sv. od Jaroměře: 1654 Dolany, BR. 13/1546; 1790 Jaromirž: Dolan, Dolen, Schaller XV, 65." Jiná teorie tvrdí, že role a louky jednotlivých dvorů a statků byly děleny a odměřeny do lánů.

Původně byly Dolany pouze zalesněným územím, jenž bylo vyžďářeno někdy ve 13. století, kdy se tu začal objevovat život v podobě různých dvorů, z nichž se stala šosovní ves, která spadala pod rychtu v Čáslavkách, avšak nálezy kamenných industrií a zlomků keramiky dosvědčují již pravěké osídlení této lokality. První doložitelná zpráva o této vsi pochází z roku 1549, kdy podle královské komory šosovní vsi Dolany, Čáslavky a Hořenice nepropadly konfiskaci jako jiné majetky města Jaroměře, když se v roce 1547 zúčastnilo neúspěšného povstání českých stavů proti českému králi Ferdinandu I. Habsburskému. Roku 1550 bylo v Dolanech již 15 dvorů nebo statků, škola a krčma, přičemž některé větší dvory byly postupem času rozdělovány v menší celky. Z nich můžeme jmenovat dvory: Kalivodský (pozdější čp. 4, náležel Václavu Kalivodovi, řečenému Hlava a jeho sourozencům Mikuláši, Michalovi a Kateřině, kteří postoupili svůj díl Jiříku rytíři Rodovskému na Velichovkách a v roce 1667 byl jeho vlastníkem Ludvík Falta), Ondrovský (pozdější čp. 5-6, majitelem byl Jan Ondra a roku 1755 ho vlastník Václav Pácalt rozdělil na 2 díly), Prokůpkovský (pozdější čp. 8-10, náležel Dorotě Prokopové či Prokšové a v roce 1771 Janu Brdičkovi), Užíkovský (pozdější čp. 11-12, majiteli byli Jiří Užík ze Straňova a Kateřina Užíková ze Straňova, roz. z Črnína, roku 1789 byl rozdělen na 2 díly), Hoškovský (pozdější čp. 13-14, patřil Anně a Vavřinci Hoškovým, v roce 1579 vyhořel), Kulhavcovský (pozdější čp. 15-16, vlastníky byli Martin a Kateřina Kulhavcovi, rozprodán byl kolem roku 1637), Dobšovský (pozdější čp. 17-18, náležel Markétě Dobšové, rozdělen byl v roce 1792), Vávrovský (pozdější čp. 19-21 a 32, patřil Vávrovi Janků a roku 1616 ho koupil rychtář Adam Brusnický, k jeho rozdělení došlo v roce 1810), Tyskovský (pozdější čp. 56, jeho vlastníkem byl Michal Tyskův, k jeho rozdělení došlo někdy v počátcích třicetileté války nebo těsně před ní), Petránský (pozdější čp. 61, náležel Václavu Peterků), Vítovský (pozdější čp. 63-64, patřil Janu Vítů, k jeho rozdělení došlo roku 1806), Petrovský (pozdější čp. 66-70, jeho majitelem byl Jan Lana, jeho parcelace proběhla po požáru v roce 1761), Biskupský (pozdější čp. 72, náležel rychtáři Janu Biskupovi), Strýčkovský (pozdější čp. 73-75 a 83, jeho vlastníkem byl Jiří Strýček) a Boučkovský (pozdější čp. 1, patřil Duškovi Boučků). Prvním zdejším učitelem byl roku 1546 kantor Pavel. V roce 1555 zasáhl ves mor, na který zemřelo více než 50 lidí. Roku 1562 zasáhla Dolany velká vichřice a v roce 1601 obrovské krupobití, přičemž oboje způsobilo značné škody. Za třicetileté války se zde střídala císařská vojska s těmi nepřátelskými a všichni se de facto chovali k místním obyvatelům stejně, že je obrali o vše, co nalezli, případně jim to zničili nebo zapálili. Roku 1695 byl vězněn v jaroměřské šatlavě dolanský rychtář Jiřík Kotvald, když se postavil primátorovi Danielu Krištofovi Miseliovi a ostatním radním ohledně poddanských prací, i když Dolany nenáležely mezi poddané vsi, nýbrž šosovní. Když se vedení jaroměřské obce stále snažilo z Dolan, Čáslavek a Hořenic udělat poddané vsi, obrátily se tyto v roce 1701 na královské zemské místodržící a ti utvořili komisi, jež jim o rok později dala za pravdu. Vedle toho však probíhaly další spory s jaroměřskou městskou obcí. 28. srpna 1761 vyhořela celá ves, pouze čp. 1, 4, 5 a 10 přežila bez úhony. Za sedmileté války se ve vsi opět ukvartýrovalo vojsko, stejně tak v letech 1768-1770. Roku 1770 došlo k očíslování místních domů. Tehdy bylo v Dolanech 282 obyvatel. 8. července 1778 došlo u Dolan k šarvátce mezi pruskou a rakouskou jízdou. V letech 1799-1800 táhli vsí ruští vojáci, stejně tak v letech 1813 a 1815. V letech 1816-1820 došlo k výstavbě erární silnice z Jaroměře na Náchod. V roce 1827 lehla popelem čp. 50-52. Roku 1831 se objevila ve vsi cholera. Roku 1842 došlo k výstavbě nové školy s věžičkou pro zvonek. V roce 1843 měly Dolany 83 domů a 426 obyvatel. 17. května 1844 vyhořela čp. 22-28 a 56-60. 27. června 1847 vyhořela čp. 58-71.

Díky zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního přestaly Dolany patřit pod Jaroměř a staly se roku 1849 samostatnou politickou obcí. 1. ledna 1850 vyhořela čp. 11-13. 29. června 1866 se dotkla Dolan bitva u Svinišťan. O 2 roky později došlo k ustavení spolku jízdních banderistů. V roce 1869 vznikl spolek divadelních ochotníků, jehož prvním představením byla "Paličova dcera" od Josefa Kajetána Tyla 14. března 1869. To bylo ještě sehráno v hostinci "U Kejzlarů", ale ještě v témže roce se spolek přenesl do hostince "U Ermanů", kde bylo nákladem 110 zlatých zřízeno nové jeviště s ostatními divadelními potřebami. Divadlo se hrálo do roku 1878, pak se přestalo a obnova nastala až v roce 1882, a to díky Katolicko-čtenářské besedě. Roku 1872 se konaly první obžínky s výstavou hospodářských strojů. 20. října 1876 vyhořela čp. 72-75 a 83. 24. února 1878 byl ustaven SDH, jehož prvním velitelem byl Václav Brdička z čp. 17. 19. listopadu 1882 došlo k založení Rolnické čtenářské besedy. O 3 roky později se začalo na zdejší škole učit ženským pracím. 19. července 1891 shořela střecha čp. 80. 7. února 1897 vyhořel hostinec Františka Matěny i s celým divadlem. 1. ledna 1903 začal fungovat místní spořitelní a záložní spolek a následně došlo k založení hřbitova. Roku 1911 byla postavena družstevní sušárna. Z front 1. světové války se nemělo vrátit 8 místních mužů.

V roce 1929 byly schváleny stanovy místního odboru Národní jednoty severočeské. Roku 1931 Meliorační družstvo I. Dolany-Čáslavky zadalo zpracování svého melioračního projektu, i když první samostatné meliorace jsou zde zaznamenány již roku 1906. V noci na 12. listopadu 1933 došlo k zneuctění jedné a k odcizení druhé urny na hřbitově a v lednu 1934 bylo poškozeno 20 nově vysázených ovocných stromků při cestě do Krábčic a obecní starosta obdržel dopisy s výhrůžkou, že pokud neuloží na určité místo 2 000 Kč, bude mu vypálena chalupa. V téže době Vodní družstvo Úpa prováděl v celém okolí regulační a meliorační práce. Za německé okupace nesla obec pojmenování Dolan. V roce 1942 byla zřízena nová telefonní hovorna. 11. května 1947 byl položen základní kámen místní sokolovny. Roku 1949 vzniklo JZD. V roce 1960 se Dolany staly střediskovou obcí. O 4 roky později jaroměřské komunální služby zřídily v obci holičství. Roku 1966 se začala budovat farma na chov norků. V letech 1968-1969 byl upraven zdejší Park Svobody. Roku 1970 byl uveden do provozu místní rozhlas. V roce 1971 byla otevřena nová MŠ. O 4 roky později byly zahájeny pravidelné výstavy v ateliéru malíře Josefa Pioreckého. Roku 1979 byla předána do provozu nová prodejna. V roce 1981 došlo k rekonstrukci místního rozhlasu. Roku 1983 byl uspořádán 1. ročník branného dne, jehož pořádání měl na starosti Svazarm, branná komise JZD Československo-sovětského přátelství a Jezdecký klub SSM. V letech 2004-2005 proběhla rekonstrukce sokolovny. V roce 2014 byla dokončena rekonstrukce zahrady a roku 2021 vodovodu v MŠ. V roce 2016 byla uvedena do provozu splašková kanalizace. V letech 2022-2024 došlo k výstavbě obchvatu Jaroměře, který 9. září 2024 odklonil ze vsi dopravu (viz https://apdos.roadmedia.cz/Upload/Stavby/248/infoletak_s33-jaromer-obchvat.pdf). V letech 2023-2024 byl vybudován vodovodní systém Dolany.

Mezi místní pamětihodnosti náleží: kostel Navštívení Panny Marie z roku 1901 od architekta Josefa Mockera a stavitele Jana Čermáka z Jaroměře; pomník 2 padlým vojákům c. k. 37. pěšího pluku rusko-rakouské válce z roku 1892; litinový kříž na pískovcovém soklu při bývalé silnici k Sebuči z roku 1858, jenž byl slavnostně posvěcen 1. října 1871; pamětní deska P. Josefu Myslimíru Ludvíkovi na čp. 4, která byla odhalena 30. srpna 1896; busta Jana Amose Komenského před školou a klasicistní patrové statky čp. 4, 13, 17, 20 a 61. Největším zdejším rodákem je římskokatolický kněz, spisovatel a dějepisec P. Josef Myslimír Ludvík (22. dubna 1796 Dolany - 1. ledna 1856 Malá Skalice), ale za zmínku stojí i to, že v Dolanech 11. června 1937 zemřel významný chirurg a primář veřejné nemocnice v Jaroměři MUDr. Jan Nosek.