Sebuč (Dolany)

O pojmenování této osady se dozvíme v díle prof. Antonína Profouse "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl I. A-H" následující:

"Sebuč (lid. ta S., v Sebuči, ze Sebuče), ves (m. o. Chvalkovice) 5 km sv. od Jaroměře? 1790 Gut Chwalkowitz: Sebutz.. 1 St. von Kukus ostwärts, Schal. XV, 93; 1836 Sebutsch 3 St. wsw. von Nachod.., Df von 20 H. mit 126 E., nach Chwalkowitz eingepf., Som. IV, 229.

Všechna okolní MJ. jsou původu českého. Proto při nejistém odhadu tohoto jména patří přednost také výkladu z češtiny.

V tom případě však je možno odvozovati je z původní podoby *Chcebudeč (<*Chotěbudeč) = *Chcebudkův (<*Chotěbudkův), t. dvůr, srov. jm. Sebuzín a Chcebuz.

[Podle kašubského MJ. Sebandowo, Słow., 1249 Sebandouo, Izvestija otd. rus. jaz. XI/1,57 lze předpokládat OJ. *Sebodъ a stč. *Sebud, *Sebudek, odtud pak MJ. *Sebudeč > Sebuč.]"

Jak bylo výše zmíněno, tak se počátek této osady datuje rokem 1790, ale její existence musí být mnohem staršího původu, protože severozápadně od Sebuče směrem ke Krábčicím je lokalizováno středověké sídliště, jež archeologům vydalo mj. střepy ze 12. - 13. století (viz https://www.muzeumhk.cz/images/files/zpravodaj_mvc_pdf/zpravodaj_mvc_1978_1.pdf ), a po roce 1550 byl v jaroměřských městských knihách zmiňován lékař Filip, rodilý ze Sebuče. 8. července 1778 se rozložilo na sebučském návrší pruské vojsko, které se dostalo do potyčky s rakouskou jízdou u Dolan. Téhož roku mělo dojít k emfyteutizaci zdejšího panského dvora. V roce 1798 byla Sebuč v rámci chvalkovického zboží přikoupena Petrem Bironem, vévodou kuronským a zaháňským, k náchodskému panství. V té době byla známá zejména díky své zájezdní hospodě, panskému ovčínu a po celém okolí vyhlášené kovárně, ale existoval zde také rybník Sebučník a les Borek. V roce 1820 zakoupil zdejší hostinec Michal Netl (též psán jako Nettl či Nettel), který předtím působil 10 let jako řezník v Dolanech. Kvůli svému židovskému původu se nechal 4. července 1820 pokřtít s celou rodinou v jaroměřském děkanském chrámu sv. Mikuláše. Od té doby pak nesl jméno Josef Sebučský. Roku 1843 měla osada 21 domů a 121 obyvatel.

V roce 1849 se stala Sebuč osadou obce Chvalkovice. 29. června 1866 se ocitla osada ve válečném víru, jenž je označován jako bitva u Svinišťan (viz http://www.vhu.cz/zacatek-valky-roku-1866-na-ceskem-bojisti/). Zde však měli Prusové značné ztráty. Horší však byly škody pro místní obyvatele, neboť vyhořela jak zdejší hospoda, tak kovárna a další obytné i hospodářské budovy. Pole i lesy byly též kompletně zničeny. 8. července 1874 byl na silnici ze Sebuče do Dolan přejet vozem s kamením 2letý chlapec z Dolan, který na následky zranění následně zemřel. Roku 1900 měla Sebuč 19 domů a 95 obyvatel. 6. ledna 1905 zastřelil 37letý Josef Šedivý z čp. 2 svoji manželku a poté sám sebe, čímž chtěl vyřešit vzájemné hádky, odstěhování manželky s dvojicí dětí a její žádost o rozvod. 2. října 1914 se utopil v Úpě 74letý výměnkář Karel Borůvka. Z front 1. světové války se nevrátil 1 místní muž (obuvník Josef Papeš), ale prohlášen za mrtvého byl až roku 1924, protože do této doby byl veden pouze jako nezvěstný.

V roce 1930 měla osada 17 domů se 68 obyvateli. O rok později zasáhl osadu mor vepřů. V srpnu 1938 byl vykraden dům rolníka Adolfa Ježka. V letech 1940-1941 došlo k elektrifikaci osady, jež bylo provedeno Družstvem pro rozvod elektrické energie v Sebuči a okolí, p. Chvalkovice, zapsané společenstvo s obmezeným ručením. Za německé okupace, kdy osada nosila německé pojmenování Sebutsch, v ní fungovalytyto živnosti: hostinec a trafika Josefa Battmana a těžba písku Antonie Kňourkové. 22. července 1945 zasáhla osadu velká vichřice. 1. května 1960 se sloučila JZD Dolany, Čáslavky, Svinišťany, Krábčice a Sebuč. Roku 1961 byla Sebuč přiřazena k obci Dolany. V roce 1998 došlo k rekonstrukci nízkého napětí a veřejného osvětlení. 9. května 2014 spadlo u osady práškovací letadlo (viz https://www.policie.cz/clanek/u-sebuce-spadlo-praskovaci-letadlo.aspx), ale Sebuč je známá rovněž řadou dopravních nehod, o nichž nalezneme zmínky již od 19. století, kdy tudy jezdily ještě koňské či kravské povozy.

Mezi nejvýraznější pamětihodnosti náleží: podstavec kamenného kříže z konce 19. století v zahradě čp. 16; žulový pomníček nad hrobem poručíka Johanna Seidla od pruského 46. pěšího pluku z prusko-rakouské války roku 1866; nízký pískovcový jehlanec na hrobě 2 pruských vojínů z téhož konfliktu (viz https://www.vets.cz/vpm/mista/obec/2824-sebuc/); nízký pískovcový jehlanec nad hrobem 3 pruských vojínů u bývalé kovárny čp. 8 (všechny tyto válečné pomníčky nechal zřídit František Waldek) a v 1. díle bývalé osady Zaječí (něm. Hasentanz), přičleněné katastrálně k Sebuči, se nachází socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1854. Nejvýraznějšími zdejšími rodáky byli: profesor gramatiky jičínského gymnázia Václav Groh (1791 Sebuč - 5. září 1862 Jičín), ruský legionář, zakladatel jaroměřské jednoty Čs. obce legionářské, předseda chvalkovické odbočky a člen výboru českoskalické odbočky a od roku 1932 člen župního výboru téže korporace František Gaberle (též Gabrle, 27. března 1875 Sebuč - 11. dubna 1933 Chvalkovice) a červenokostelecký textilní továrník Václav Gaberle (23. února 1883 Sebuči - 1946). Zmínku o této osadě nalezneme rovněž v řadě literárních děl, z nichž můžeme zmínit knihy "Bez maminky. Vesnický obrázek" od Josefa Kejdany a "Léta spásy. Obrázky z pruské přeháňky" od Václava Řezníčka a povídku "První koroptví hon v Dolanech" od Miroslava Pácalta.