Zaječí 1. a 2. díl (Dolany/Chvalkovice)

Z naší historie každý ví, že se mnohdy celistvé obce rozdělovaly na více částí. Bylo to následkem politických, národnostních, kulturních nebo hospodářských podmínek. Můžeme jen jmenovat takové případy jako Český Těšín/Cieszyn či Česká Čermná/Czermna na česko-polském pomezí, ale na dělené osady i obce bychom narazili i v našem vnitrozemí. Příkladem budiž osada Zaječí (něm. Hasentanz), jež vznikla jako seskupení několika samot při cestách mezi Sebučí, Krábčicemi, Střeziměřicemi a Chvalkovicemi.

Její historie není dlouhá, natož nějak bohatá a oslnivá, protože dříve se tu nacházely pouze panské lesy a u nich něco málo vrchnostenských rolí a pastvin. Jedinou věcí, jež spojovala oba dnešní díly Zaječí, byla říčka Běluňka a dvojice jejích bezejmenných přítoků, jež pramení v polích na sever od Sebuče. Zprvu se tu pořádaly pouze hony, ale koncem 18. století došlo k rozdělení části zdejší lokality mezi část poddaných, kteří si tu založili osadu, jež od svých počátků nosila německé pojmenování Hasentanz, a to z toho důvodu, že všichni tito kolonisté byli německého původu, což nebylo nic divného, protože Šporkové vždy podporovali germanizaci tohoto kraje. První domy v Zaječí existovaly nejspíše již roku 1778, kdy tábořilo v údolíčku kolem Běluňky pruské vojsko. S jistotou zde tehdy byl mlýn se 2 vodními koly (viz https://chartae-antiquae.cz/cs/maps/5424).

Ohledně jejího názvu, jenž má podle lidové mluvy připomínat to, že zde probíhaly lovy zajíců (obdobně se jmenuje i zdejší les, viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA124018400 a https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA570018400), píše prof. Antonín Profous ve své knize "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl IV. S-Ž" toto: "1. Zaječí, Hasentanz, víska 1. díl (m. o. Krabčice) 6 km ssv. od Jaroměře, 2. díl (m. o. Střeziměřice) 11 1/2 km vjv. od Dvora Králové n. L.: 1836 Hasentanz, Som. IV, 121; 1848 Hasentanz, PalP. 140; úř. od 1922 Zaječí, Hasentanz."

Do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního zůstalo Zaječí v rámci hradišťského panství. V roce 1849 došlo k rozdělení této osady mezi Krábčice a Střeziměřice. Za prusko-rakouské války byla osada částečně součástí bitevního pole (tzv. bitva u Svinišťan), neboť mezi 1. dílem a sebučsko-chvalkovickou cestou byla rakouská postavení (viz https://chartae-antiquae.cz/cs/maps/82916). 10. září 1900 bylo Zaječí přiřazeno k nově vzniklé poště v Heřmanicích nad Labem. Roku 1900 měl krábčický díl 3 domy a 14 obyvatel a střeziměřický 2 domy a 16 obyvatel. O 10 let později měl 1. díl 3 domy a 13 obyvatel a 2. díl 2 domy a 12 obyvatel.

V roce 1921 dosáhl krábčický díl 3 domy a 14 obyvatel a střeziměřický 2 domy a 9 obyvatel. V letech 1938-1945 byla většina Zaječí součástí Třetí říše (viz https://chartae-antiquae.cz/cs/maps/50514). V letech 1945-1946 byl proveden odsun původního německého obyvatelstva, které bylo následně nahrazeno českým živlem. Došlo tak k zmenšení počtu obyvatel a pozdějšímu zániku Zaječí jako osady, a to v obou výše zmíněných obcí. Ty později rovněž ztratily samostatnost, a tak je dnes Zaječí rozděleno mezi Dolany (1. díl) a Chvalkovice (2. díl). K tomuto kroku došlo roku 1961 a k 1. lednu 1971 ztratily oba díly statut části obce (někde se uvádí až 1. leden 1977).

Jedinými významnými místními pamětihodnostmi jsou socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1854 v 1. dílu a bývalý Klapavý mlýn čp. 1 (Klapermühle či Plappmühle) ve 2. dílu, který byl 1. března 1695 prodán mlynáři Hansi Rückerovi a v roce 1857 byl přestavěn (viz https://www.vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/1130-koliskuv-mlyn-klapermuhle-plappmuhle).