Šumperk – socha Klementa Gottwalda

Není to zase až tak dávno, co téměř všechna města v Čechách, na Moravě i ve Slezsku zdobily sochy různých Komunistických ikon, v čele s psychicky narušenými cizinci Uljanovem a Džugašvilim, o kterých nám naši komunisté tvrdili, že se jedná o Lenina se Stalinem. Mezi našimi vlastními zločinci byl nejčastěji zpodobňován první československý „dělnicko-rolnicko-inteligentní“ prezident Klement Gottwald. Někdejší nepovedená mumie, jejíž jméno nadlouho „radostně a dobrovolně“ do svého názvu převzal Zlín, hyzdila svého času i bránu Jeseníků, severomoravský Šumperk. Když se zde tato socha v roce 1958 objevila, stala se středobodem stejnojmenného náměstí, tehdy ještě obklopeného převážně rodinnými domky. Ty později vystřídaly paneláky a Gottwaldova socha i s piedestalem nakonec zmizely „navždy" v propadlišti dějin. Proto je lehce překvapivé, že toto pískovcové „umělecké“ dílo můžeme obdivovat i dnes.

Na druhé straně je docela zajímavé, že pro dobu vzniku této sochy bylo typické, že jí měla být přizpůsobena podoba celého náměstí, které procházelo od poloviny padesátých let 20. století zásadní proměnou. Staré domy na nároží Langrovy a Sládkovy ulice byly zbourány a na jejich místě vyrostl v letech 1955 až 1958 nový velký činžovní dům, který byl již v době zadání projektu zamýšlen jako důstojné pozadí pomníku Klementa Gottwalda. Jeho nájemníci pak mohli ze svých oken pravidelně pozorovat množství Komunistických manifestaci a kladení věnců.

Gottwaldovu sochu v nadživotní velikosti vytvořil – jako typický produkt socialistického realismu – brněnský sochař Jan Urban, pocházející z obce Bušín, ležící nedaleko Šumperka. Spoluautorem díla byl Josef Boják. Socha, která byla vytvořena ze tří částí, drží ve své levé ruce papírový svitek. Na nádvoří muzea je dnes však vystavena pouze Gottwaldova poškozená hlava. Je zde jako součást probíhající výstavy „Muzejní nej“ a exponát s označením „Nejkontroverznější“.

Socha, která v Šumperku stála od podzimu roku 1958, byla z prostor dnešního Náměstí Republiky odstraněna za pomoci jeřábu hned na počátku (5. ledna) roku 1990 (pro silně rudý Šumperk byla tehdy tato rychlost až překvapující; vždyť i ten Stalin - Džugašvili zde vydržel o něco déle). Byla rozdělena na tři části a odvezena do depozitáře šumperského muzea. Tato budova koneckonců sloužila v minulosti stylově jako vězení. Na místě památníku následně parkovaly automobily.

Úkolem tohoto článku nebylo rozžhavit doběla „milovníky starých pořádků“, ale připomenout, že – nejen - v této zemi bylo vždy „dobrým“ zvykem se někomu klanět a stavět mu monumentální pomníky. Pražané a jejich někdejší letenská „Fronta na maso“ by mohli vyprávět. I Šumperk má dnes – trošku nelogicky – např. svého Josefa II., který město nikdy nenavštívil a řádoví bratři, kterým v současnosti vracíme jejich někdejší majetky, ho při rušení jejich klášterů tehdy také jistě nemilovali. A proto tento příspěvek o jedné součásti depozitáře Vlastivědného muzea v Šumperku na Turistiku prostě patří.