Šumperk - Hrad marnosti a pýchy aneb i Šumperk má svou vilu Tugendhat (Sieglova vila)

Titulek tohoto článku – jak se vzápětí přesvědčíte sami - opravdu nelže. Je všeobecně známo, že mnohá moravská města prostě mají své klenoty mezi „novodobými rodinnými domky“. Napříkad Brno tak má svou vilu Tugendhat Zlín vilku Baťovu nebo Olomouc sídlo rodu Primavesi. Šumperk – coby menší město v podhůří Jeseníků – sice nekonkuruje seznamu památek pod hlavičkovým papírem s cenovkou UNESCO, ale sídlo továrníka Roberta Siegla je bezesporu architektonickým skvostem. Tedy stavbou nádhernou, byť relativně neznámou a nespravedlivě i lehce opomíjenou. Vždyť dokonce i takový deník, jako je MF Dnes, ve své loňské červnové příloze nazvané „Slavné české vily“ tuto budovu z nepochopitelných důvodů neodpustitelně zcela pominul.

V lepším případě se o této – řekněme že neoklasicistní – honosné stavbě ví to, že se nachází ve středu oplocené zahrady s fontánou v těsné blízkosti šumperského Evangelického kostela na ulici Čsl. Armády, bývala sídlem rodiny majitele plátenické manufaktury Siegla a ve II. polovině 19. století ji postavili podle návrhu slavného vídeňského architekta dánského původu Theophila von Hansena. A proto si prozradíme pár informací nejen o této pozoruhodné „památce“, ale i o nejdůležitějších lidech, s její historií nerozlučně spojených.

Původní majitel vily, Robert Siegl, založil v Šumperku roku 1852 plátenickou manufakturu, která již na přelomu století zaměstnávala přibližně 1.200 dělníků. V této souvislosti je potřeba si uvědomit, že Šumperk se v průběhu 19. století proměnil v jedno z nejvýznamnějších center textilního průmyslu celé monarchie. Sieglova  manželka Emma pocházela z „rytířského“ rodu velkostatkářů Terschů. A zřejmě díky tomu byla stavba zadána místnímu staviteli Josefu Bayerovi. Ten totiž před lety vyprojektoval a realizoval přestavbu zámku Třemešek, který Terschům patřil. Mimochodem tento absolvent brněnské techniky a rýmařovský rodák má v Šumperku na svědomí také například budovu hotelu Františka Josefa Schneidera, tedy dnešní Slovanský dům. Bayer pracoval nejprve na železničních stavbách bratrů Kleinů, ale v roce 1849 se již vrhl na budování samotného Šumperka.  Mimo jiné vlastnil také dvě cihelny a zasedal v městské radě.

Robert Siegl koupil v roce 1867 na předměstí Šumperka zahradu, na které byla v letech 1869 až 1872 postavena nejen tato krásná vila, ale i samostatná budova se stájemi a bytem zahradníka (ta byla stržena v šedesátých letech 20. století). Přezdívky, které od místních obyvatel Sieglovo sídlo rychle získalo – tedy „Hrad marnosti“, „Hladová vila“ nebo „Hrad pýchy – vznikly údajně proto, že se majitelé vily velmi rádi a často předváděli a naparovali. V zahradě kolem vily dodnes rostou krásné stromy, například javor babyka, Dub letní nebo liliovník. Budova – která je dnes číslem 4 proglídkové trasy „Po stopách Malé Vídně“ - bohužel není veřejnosti běžně přístupná. V současnosti v něm sídlí domov mládeže Střední zdravotnické školy a je v majetku Olomouckého kraje. Díky akcím typu Den oteřených dveří se však do této pozoruhodné stavby – která je chráněnou kulturní památkou a slouží jako dívčí internát již od roku 1945 - občas vstoupit dá.

Stavba je koncipována jako kubická jednopatrová budova na obdélném půdorysu, která se otevírá do zahrady dvěma sloupovými portiky (tříosý římskodórský na hlavním průčelí a jednoosý toskánský na zadním vchodu). Jednotlivé místnosti jsou symetricky komponované podél místnosti středové a v centru se nachází atriová hala s jednoramenným schodištěm, kterou v patře obíhá otevřená chodba s elegantními iónskými sloupy a prosklenou stropní konstrukci pro přirozené osvětlení. Symetrickou kompozici narušují již zmíněné vstupy i terasa a zimní zahrada, propojená s přízemím.

Podle údajného svědectví zakladatele šumperského muzea Höniga byl autorem projektu vídeňský architekt evropského formátu Theophil von Hansen, což by navíc dokazovalo tolik propagované propojení šumperské smetánky s habsburskou metropolí. Pod plány je však podepsán stavitel Josef Bayer a někteří odborníci odmítají připsat  autorství Theophilu Hansenovi také ze stylových důvodů. U osobnosti uvažovaného projektantai, tedy Theophila Edvarda von Hansen se na chvilku zastavme.

Tento významný představitel evropského klasicismu a neorenesance se narodil roku 1813 v dánské Kodani. Studoval /na Stavební akademii v Berlíně a poté i ve Vídni a v Athénách, kde současně pracoval pro bankéře Sinase a roku 1842 zde vypracoval svůj prvni projekt kostela. Postupně vytvořil řadu dalších návrhů veřejných budov ve stylu klasicismu. Tyto projekty - díky svému sponzorovi – většinou také realizoval. Díky svému řeckému renomé je po příchodu do Vídně přijat jako asistent uznávaného vídeňského architekta Ludwiga Förstera. Po zboření vídeňských hradeb a staré zástavby v prostorách dnešního „Ringu“ si vytvořil Hansen  tým spolupracovníků a rychle se vypracoval na jednoho z nejvýznamnějších rakouských architektů své doby. V roce 1863 byl jmenován čestným občanem Vídně, poté působil jako profesor na zdejší Akademii výtvarných umění a v roce 1884 byl dokonce povýšen do šlechtického stavu. Zemřel v roce 1891 a je pohřben ve Vídni, která po něm o tři roky později pojmenovala ulici ve svém centru a na podestu hlavního vchodu Parlamentu umístila jeho bustu. Koneckonců budova Parlamentu (dříve Říšské rady) je také jeho dílem.

Hansen je všeobecně považován za významného evropského představitele klasicismu (tedy tvůrce řeckého stylu), romantismu, neorenesance i středoevropského historismu. Krom toho rád maloval a do interiérů  svých staveb navrhoval umělecko-řemeslné zařízení. Za jeho nejvýznamnější stavby jsou považovány kostel Zvěstování Panny Marie, Universita, Hvězdárna, Akademie věd, humanity a umění (vše Atény), C.K. vojenské museum, Evangelický kostel a Kostel řecké ortodoxní církve, Palác arcivévody Wilhelma, Musikverein, budovy Burzy i Parlamentu (vše Vídeň) nebo Kleinův palác, Zemská nemocnice sv. Anny, Pražákův palác a Besední dům (vše Brno).

Odborníci možnost, že se jedná o Hansenův projekt, tedy zatím většinou odmítají. Ale proč? Vždyť vazby zástupců tehdejšího šumperského textilního imperia na vídeňské stavitele jsou zcela zřejmé. Přitom je jisté, že T.E. von Hansen v té době již pracoval pro bratry Kleiny, kteří na Šumpersku působili a mohli ho velmi bohatým Sieglům doporučit. Navíc dům svou podobou možná opravdu překračuje možnosti lokálního stavitele, byť zřejmě velmi schopného. A komu by se nelíbilo mít ve svém městě stavbu od významného stavitele, které ho „uctívají“ i v samotné kolébce klasicismu? Šumperk by tak získal památku celoevropského významu, slávou hvězd se dotýkající a blížící se svým věhlasem unescové vilce z Brna. I když je otázkou, jestli by si na této skutečnosti zase jenom pár vyvolených „nenamastilo kapsu“ a kam by šly potom bydlet budoucí zdravotní sestřičky …

Dodatečně doplňuji ještě jednu technickou informaci. Tato pozoruhodná stavba bývá veřejnosti zpřístupňována při mimořádných příležitostech, jako je například Den otevřených dveří SZŠ Šumperk. Naposledy tato akce proběhla - i za účasti mé maličkosti - dne 4. prosince 2013 a druhé kolo má následovat koncem ledna roku 2014.