Stihňov (Skřivany)

Zdejší krajina byla osídlena již v pravěku. V 19. století byly u Stihňova nalezeny pozůstatky osídlení mladší doby kamenné a z mladší doby bronzové, z nichž se nic nezachovalo, pokud nebudeme počítat bronzový meč z roku 1870, který byl darován soudním adjunktem Kolářem novobydžovskému muzeu. Do sbírek tohoto muzea se odtud dostala rovněž 1 slezskoplatěnická popelnice, která tak jako jediná zůstala z nálezu, k němuž došlo před rokem 1888. Nutno však rovněž zmínit nález zlatého opasku a nádoby s více jak 400 velkými českými brakteáty a něco málo míšeňskými ze 13. století, který se měl udát v říjnu 1870 v lese nedaleko dvora (podle tohoto nálezu se usuzuje, že původní dvůr se nacházel v těchto místech; podle Josefa Smolíka a různých dobových autorů však došlo k tomuto nálezu již v roce 1862).

Toto místo bylo v průběhu staletí nazýváno různorodě, což můžeme vidět z díla Antonína Profouse "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl 3. M-Ř", kde se píše:

"Mstihněv, dvůr u řeky Cidliny, n. tvrz a ves u Skřivan 4 1/2 km ssv. od N. Bydžova: 1415 Buzek ze Mstihněvi, AČ. 7/619 výpis z české list. univ. kn. praž.; 1437 zapisuje dluh na svém na všem zbožie v Smidařich, ve Mstihněvi na dřích popl., RT. II, 176; 1443 in Mstihniewy munic. desertam, in Kameniczi .., in Bystrem .., in Ssczitarech, t. 198; 1488 in Mstihniewij cur. arat., t. 431; 1544 Smidary tvrz .. Mstihniow, ves celú, .. mlejny w Smidarzijch, w Czierweniowsi, w Mstihniowsy, DZ. 5 G 1; 1790 Gut Skržiwan: Stihnow, Stinow, ein Mhf u. ein Jägerhaus, Schaller XVI, 159; 1835 Skřiwan 3/4 St. n. von Neu-Bidschow .. zu Skřiwan ist auch der 1/4 St. s. liegende Mhf Stihnow conscribirt, Sommer III, 307.

Jm. Mstihněv vzniklo přivlastň. příponou -jь z os. jm. Mstihněv (1146/48 or., testis Mztigneu, CB. I, 163 20) a znamenalo Mstihněvův, t. dvůr. Podle jmen typu Benešov bylo i toto MJ. změněno ve Mstihňov."

Podle popisu pražské diecéze, zhotoveného mezi lety 1344-1350, se nacházel v tehdejším Stihňově (původně Mstihněv, jak je uvedeno výše) kostel neznámého zasvěcení s vlastním plebánem, jenž spadal pod novobydžovský dekanát, alespoň tak tvrdí Jeroným Jan Nepomucký Solař ve svém "Dějepise Hradce Králové n. Labem a biskupství hradeckého" a rovněž František Palacký v "Dějinách národu českého v Čechách a v Moravě", kteří vyšli z Balbínovy knihy "Miscellanea historica Boh. lib. V.", ale srovnáním různých starých rukopisů a nahlédnutím i do jiných pramenů napravili různé chyby, jež se u Balbína objevily. Avšak jakákoliv zmínka o něm chybí v zásadním díle "Archidiakonáty Kouřimský, Boleslavský, Hradecký a diecese Litomyšlská (místopis církevní do r. 1421)" od Josefa Kurky, takže buď se jednalo o chybu, nebo zanikl na úsvitu našich dějin a nic o něm de facto nebylo známo. Nepřímým důkazem jeho existence mohla být zádušní louka u dvora, jež měla v roce 1778 výměru 8 korců, sklízelo se z ní 7 dvojspřežných fůr sena a otavy a pronajata byla za 17 zlatých.

Podobně je tomu se samou vsí s poplužním dvorem a tvrzí, jež měla obdržet svoje pojmenování po svém zakladateli a její existence je doložena k roku 1370. Na počátku 15. století náležela část mstihněvského zboží ke Smidarům. Druhou část drželi Buzek a Čeněk ze Sloupna a ze Mstihněvě, kteří se zde připomínají k roku 1414. Zánik slibně se vyvíjející vsi znamenaly husitské války, protože v roce 1424 byla Janem Žižkou z Trocnova dobyta zdejší tvrz a následně vypálena i sama ves, takže ještě roku 1443 byly zdejší dvory a tvrz označovány za pusté, přičemž již v roce 1427 postoupil Jan Ohnišťko (psán i jako Ohniščko) ze Smidar své dědiny ve Smidarech, ve Smidarské Lhotě a v Mstihněvi Kunšovi z Kříčova a Boharynkovi z Chotělic.

Jeho starší historii se podrobně věnuje profesor August Sedláček, který ve svém díle "Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl pátý. Podkrkonoší" tvrdí o Stihňově toto:

"MSTIHNĚV.

Severně od Skřivan naproti Červenovsi stojí dvůr poplužný Mstihněv, nyní u lidu také Stihňov řečený. Za dávných dob býval tu dvůr jmenovaný po svém zakladateli Mstihněvovi, později tu byla také tvrz a vesnice. Vladycké sídlo bylo tu již r. 1370, avšak první nám známí držitelé jeho byli r. 1414 Buzek a Čeněk ze Sloupna a ze Mstihněvě. Jak se zdá, patřilo zboží Mstihněvské aneb snad jen čásť jeho r. 1427 ke statku Smidarskému. Jitka z Kamenice, dcera Buzkova (snad Buzka svrchupsaného), prodala r. 1443 tvrz pustou ve Mstihněvi se dvorem též pustým a dvory kmecími, dvůr pustý a ves Kamenici, ves pustou Bystrá a díl vsi pusté Štítar Jindřichovi a Fridmanovi bratřím ze Slibovic. Od těchto dostala se Mstihněv spustlá k sousednímu statku Meziřickému, jehož držitelé Vácslav Herynk z Meziříčí a Kuneš Vlaštěk z Oděrad dvůr zdejší lidem pod plat rozprodali. Tak bylo i r. 1488, když nabyl Mstihněvě Jiří Vlaštěk z Oděrad. Avšak později se připomíná dvůr v Mstihněvi s příslušenstvím (bezpochyby jiný dvůr), kterýž koupil asi r. 1535 Hašek Zvířetický z Vartemberka a připojil ke Smidarům. V 16. věku dostala se Mstihněv ke statku Skřivanskému.

Pod nynějším dvorem Mstihněvským při jeho jihozápadním rohu v lukách spatřují se dvě vyvýšeniny, jedna blíže u dvoru větší a druhá při ní málo vzdálená a menší. Obě jsou ploty ohrazeny. Pahrbky ty jsou nízké, ale zdá se, že byly vyšší a že se země z nich do luk svezla. Na menším pahrbku stávala tvrz, na větším dvůr."

Z výše uvedeného můžeme vidět, že byl tedy obnoven pouze zdejší panský dvůr, jenž roku 1534 prodal Václav Studenecký z Pašiněvsi, řečený Zachař, a ještě v roce 1544 náležel Haškovi Zvířetickému z Vartenberka. Ve čtvrtek po sv. Matěji roku 1551 koupil Zdeněk Radecký z Radče od Markéty z Mirovic na Smidařích tzv. "Černý rybník", ve čtvrtek po sv. Bartoloměji v témže roce ves Stihňov (též Mstihnov) a v pondělí po novém roce 1552 jeden vrch u mstihnovského rybníku. V pondělí po přenešení sv. Václava roku 1563 prodali Jan a Jiřík bratří Radečtí z Radče statek Stihňov Kryštofu Erazimu Zumrfeldovi (též Sumerfeldovi), jinak zvanému Tschastlovi z Jumnitz. Za třicetileté války byl statek opět vyrabován a zničen, ale jeho obnova byla započata ještě před ukončením tohoto konfliktu. Další zmínka o něm je z roku 1648, kdy Jan Gordon odkázal své statky posledním pořízením z 24. října 1648 synům své sestry, ale již 17. července 1654 připadl tento dvůr Kryštofu Erazimu Zumrfeldovi z Tumnic, který ho vlastnil již před rokem 1628, kdy byl donucen Albrechtem z Valdštejna, aby mu skřivanské panství prodal, aniž by ten nakonec uhradil celou částku. V rámci tohoto panství zůstal Stihňov až do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního.

Tato změna však byla ohledně stihňovského dvora pouze kosmetickou, protože on sám zůstal nadále v majetku bývalé vrchnosti (pod čp. 69), i když nyní jen v rámci jejího velkostatku. Na jeho hospodaření dozíral vždy správce a v některých obdobích byl pronajímán. V letech 1872-1881 a od roku 1887 byl zdejším správcem Jan Vitoušek. V letech 1894-1898 byly na zdejších pozemcích provedeny meliorační práce. V roce 1900 zde byly 4 domy, v nichž žilo 121 obyvatel. O 2 roky později měl zdejší dvůr výměru 354,24 ha. Roku 1910 zde žilo ve 4 domech 80 obyvatel. V roce 1919 byl Stihňov spolu se skřivanským dvorem a cukrovarem prodán Pražské úvěrní bance. Roku 1926 byl dvůr částečně rozparcelován v rámci pozemkové reformy. O 4 roky později měl Stihňov 5 domů a 52 obyvatel. K jeho parcelaci došlo v roce 1932, přičemž sám dvůr se 100 ha pozemků zakoupili Hynek a Josef Brožovi, textilníci z Náchoda (1 120 000 Kč za nemovitosti). Když bylo 1. února 1933 ukončeno hospodářství ve skřivanském dvoře, začal dodávat zdejším občanům mléko právě stihňovský statek. Ten v červenci 1935 získala Marie Hellová, vdova po notáři ze Smíchova, jež ho zakoupila od Hynka, Pavly a syna Josefa Brožových za 1 645 000 Kč, z nichž 1 200 000 Kč činila hodnota nemovitostí. Již v září téhož roku byla postavena před dvorem dvojice skleníků, jeden o délce 80 m a druhý o délce 100 m. Správu statku obstarával Zdeněk Daneš. Většina z vybudovaného byla provedena na dluh. Největší pohledávku měla firma Vízner z Chrudimi, která instalovala vytápění skleníků, a tak po odpočtu dvůr koupila a hledala nového zájemce o jeho koupi. V roce 1939 nakonec zakoupil dvůr továrník Jan Fejfar, díky němuž došlo ke kompletní obnově areálu.

Po únorových událostech roku 1948 mu byl zabaven, znárodněn a stal se součástí Státního statku Chlumec nad Cidlinou a později byl známý zejména svou velkovýkrmnou hovězího dobytka, líhní drůbeže a rychlírnou zeleniny. V 70. a 80. letech 20. století prošel několika adaptacemi a přestavbami. V roce 1989 byla dokončena úprava a rozšíření zdejší vodní plochy - Stihňovského rybníka. O rok později byl statek zrestituován a od té doby byl prázdný, takže začal chátrat. Mnohokrát byl na prodej, např. o 6 let později. Scházeli se zde milovníci airsoftu a statek proslul díky zdejšímu bezdomovci Ludvíku Doležalovi (viz https://www.idnes.cz/hradec-kralove/zpravy/bezdomovec-ludvik-dolezal-muz-z-popela.A140430_125705_hradec-zpravy_kvi). Roku 2015 statek zakoupilo Zemědělské družstvo Králíky (Rolnická a. s. Králíky) a začalo s postupnou demolicí zdevastovaných budov. Více o Stihňovu lze dohledat zde: https://prazdnedomy.cz/domy/objekty/detail/3606-dvur-stihnov.