Kostel sv. Anny ve Skřivanech

Tento chrám byl založen v roce 1720 jako zámecká kaple Nanebevzetí Panny Marie, která sloužila pouze pro potřeby zámku, jenž byl vybudován na místě tvrze, připomínané již ve 14. století. Stavba vznikla nejspíše podle plánů od Donata Morazziho, i když jiné zdroje hovoří rovněž o jiných jeho současnících. Stavebníky byli: Jan Václav hrabě z Bubna a Litic, jehož erb je umístěn nad vchodem, a jeho manželka Karolina Anna, rozená baronka Becková. Ti již následujícího roku panství prodali Kristiánovi Karlu rytíři z Platzu a Ehrenthalu. Teprve později začala stavba sloužit i obci jako kostel Rodiny Páně. Hlavní zásluhu o úpravu vnitřku i exteriéru měla Teresie Koblicová, rozená Rocheltová († 1838). Jejím nákladem byla postavena věž, kostel vybílen, vyštafírovány oltáře, kazatelna, pořízeny obrazy sv. Jana Nepomuckého a sv. Terezie, varhany, svícny k pobočním oltářům, věčná lampa, lustr, 4 korouhve, opravena mešní roucha a antipendia. V roce 1842 byl kostel nově zasvěcen sv. Anně, i když poutní slavnost byla přeložena již počátkem 18. století na neděli po sv. Anně. Třebaže tu bývala sloužena mše svatá jen asi 7x za rok, vždy se tak dělo o svátku sv. Anny. V dubnu 1876 se tu konala zvláštní misie. 7. dubna 1882 vyhořel cukrovar a kostel byl zachráněn jen díky stromům, jež byly vysázeny kolem něj. Roku 1895 byly nákladem Alfréda svobodného pána z Liebigů a jeho manželky Terezie pořízeny nové pneumatické varhany od Melzrovy kutnohorské firmy. Vyšly na 700 zlatých a o Velikonočním pondělí téhož roku byly slavnostně posvěceny. 20. dubna 1907 zavítal do kostela královéhradecký biskup Msgr. ThDr. Josef Doubrava, který zde udílel svátost sv. biřmování. Od 22. ledna 1964 je objekt památkově chráněn. V současnosti je kostel filiálním do Vysokého Veselí. V roce 2006 byla opravena střecha kostela. V letech 2016-2017 byla opravena zvonice a zeď u kostela.

Jedná se o jednolodní obdélný objekt s pravoúhle uzavřeným presbytářem a se sakristií a oratoří po stranách. Čtveřicí pilastrů členěné západní průčelí vrcholí štítem, v němž se nachází nika s konchou, v níž je situována socha Anděla strážce z roku 1720. Presbytář se zkosenými rohy je sklenut valenou klenbou se stýkajícími se lunetami, dvojosá loď je zaklenuta plochou klášterní klenbou s lunetami. Stěny jsou členěny segmentově uzavřenými okny s kamennými šambránami, uvnitř plochými pilastry, nesoucími úseky římsy. Na valbové střeše nad lodí je umístěn osmiboký sanktusník s lucernou a jehlancovou střechou s makovicí. Nad vchodem se nachází erb Bubnů z Litic a Becků s nápisem: „ANNO IOANNES WENCESLAUS S.R.I. COMES DE BUBNA ET LITITZ 1720 CVM CONIVGE CAROLINA ANNA NATA BARONISSA DE BECK FIERI FECIT.“ a nad ním velké ostěné okno se segmentovým záklenkem a vykrojenými horními rohy.

Zařízení pochází z doby vzniku kostela. Oltářní kámen s ostatky sv. mučedníků Fruktuosa a Ignacia byl konsekrován 5. května 1721 královéhradeckým biskupem Msgr. Janem Adamem hrabětem Vratislavem z Mitrovic. Původní obraz „Rodiny Páně“ na hlavním oltáři od J. Russe odstranil majitel panství Gustav Ledvinka rytíř z Orlové Skály a před smrtí své manželky Eleonory Marie Teresie, rozené Feilingerové († 1869) dal namalovat a postavit na oltář jiný obraz, na němž měla Rodička Boží její podobu, což vyvolalo hněv prostého lidu. Jako nevhodný označili tento krok i jeho synové, jež požádali novou vrchnost, aby byl obraz nahrazen jiným. Teresie baronka Liebigová nechala za 1 000 zlatých vymalovat u malíře Alberta Moseho nový obraz podle originálu Petra Paula Rubense v kostele sv. Ilfonsa ve Vídni. Tento obraz byl 24. června 1894 posvěcen novobydžovským děkanem P. Josefem Šrámkem a starý obraz byl následně spálen. Boční rozvilinové oltáře sv. Terezie (na epištolní straně) a sv. Jana Nepomuckého (na evangelní straně) mají rovněž novodobé malby. Původně byly vedlejší oltáře zasvěceny sv. Barboře a českým sv. patronům a současnými byly nahrazeny ve 30. letech 19. století. Empírová kazatelna pochází z 1. poloviny 19. století. V rozích při vstupu jsou výklenky pro dřevěné sochy sv. Petra od Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa a sv. Pavla od jičínského sochaře Josefa Rychtery. Ten je patrně též tvůrcem náhrobku s reliéfem z roku 1822. V roce 1895 byly pro kostel zakoupeny varhany, které postavil kutnohorský varhanář Antonín Mölzer. Pod kostelem se nachází klenutá krypta rodu Ledvinků z Adlerfelsu, jemuž panství náleželo v 19. století. Pískovcový náhrobník s vytesaným andělem s kalichem a palmou, sklánějícím se nade dvěma rakvemi v hlavách křížky označenými náleží Marii Ledvinkové, což dokazuje nápis: „Marya Ledvinková z Orlové Skály rodem Müllerova majíc věku 28 let zesnula v Pánu dne 13. října 1822, dvé dítek zanechala.“

Kostel byl postaven bez věže, a tak byly zvony zavěšeny v samostatné dřevěné roubené zvonici vzpěradlové konstrukce s trámovou kostrou a na osmibokém půdorysu z 18. století, jež byla později podezděna. Šindelová střecha je zakončena hranolovou vížkou se stěnami ze svisle kladených přelištovaných prken a se sdruženými obdélnými okny, ukončenou jehlancovou šindelovou střechou s makovicí a křížkem na vrcholku. Původně v ní byla umístěna dvojice zvonů. Zvon z roku 1695 o hmotnosti 40 liber a s nápisem: „Sit nomen Domini benedictum in saecula. Anno 1695“ byl starší než kostel, pocházel tedy z doby, kdy zvonice ještě neexistovala. Pocházel buď z vížky nad zámkem, nebo z obecní zvoničky. Také původní umístění zvonice není známé. Víme však, že po požáru sousední rafinerie cukru 5. března 1905 byla posunuta na poněkud vzdálenější místo od svého původního umístění. Větší zvon o hmotnosti 80 liber s textem: „Sit nomen Domini benedictum. Anno 1719. Refusa sumptibus Gustavi equitis de Adlerfels in fabrica campanarum Caroli Bellmann filiae Annae Pragae. 1886“ byl zrekvírován za 1. světové války, menší z roku 1695 byl v roce 2000 ukraden. O 4 roky později byla zvonice nahrazena věrnou replikou, která byla vysvěcena roku 2006. Tehdy obec rovněž opatřila nový zvon.