Správčice (Hradec Králové)

Správčice jsou jako pomístní jméno známy již z přelomu 14. a 15. století, osídlení zde vznikalo až v průběhu 16. století, ale první obyvatelé tohoto území se zde objevili již v pravěku, což dokládají četné archeologické nálezy, zejm. směrem k Labi k Předměřickému, ale i ke Kydlinovskému mlýnu a podél silnice do Věkoš. V roce 1880 byly na polích statkáře Píšy směrem k Předměřicím nad Labem objevena popelnicová pohřebiště z doby lužické. Roku 1893 byla mezi Správčicemi a Reichertovým mlýnem v Předměřicích nalezena popelnicová pohřebiště, opět z doby lužické.

Původně se osada nazývala Pravčice, snad podle zakladatele či majitele jednoho z místních dvorů Pravka. Na konci 14. století patřil jeden ze správčických dvorů královéhradeckému měšťanovi Bertlinu Ringwertovi. V 18. století byly zdejší šosovní dvory nazývané jako Nagerlovský a Polednovský. Roku 1778 byly Správčice připojeny k pouchovské farnosti. Počátkem 19. století byly oba dvory v majetku rodiny Grillů (či Krillů). První doložená zmínka o Správčicích jako osadě pochází z roku 1816. V roce 1830 zde žilo 18 obyvatel v 10 domech a téhož roku byla založena kovářská, strojnická a zámečnická dílna Václava Valáška. V roce 1843 měla osada 10 domů a 25 obyvatel.

Roku 1849 se staly Správčice osadou Věkoš, s nimiž se roku 1923 staly součástí Hradce Králové. V roce 1863 byla zaprotokolována firma "Adolf Pischa", která náležela Václavu Adolfovi Pischovi a zabývala se produkcí lihu. Po 3. červenci 1866 se ubytovali ve Správčicích pruští vojáci. 31. ledna 1881 došlo k vraždě kraváka Václava Svatoně, sloužícího ve správčickém dvoře. V roce 1883 došlo k úpravě cesty mezi Správčicemi a mateřskou obcí. V letech 1896-1897 byl hledán četnictvem Václav Valášek, který zmizel ze své dílny kvůli svým dluhům a nedával o sobě nijak znát. 12. května 1897 uhodil blesk do plotu statkáře Píšy a část ho zničil. 14. června 1897 utonul při koupání koně v Dotřelově jezeře František Hodek z Pouchova. O 2 roky později zde delší dobu pobýval bývalý rakousko-uherský ministr financí Josef Kaizl. Roku 1909 začaly chodit zdejší děti do školy ve Věkoších. Do té doby navštěvovaly tu ve Věkoších. V roce 1915 byla nově vybudována silnice skrz osadu. 15. května a 6. srpna 1917 zasáhl Ornstův velkostatek požár.

V letech 1923-1924 byla nově vybudována silnice mezi Správčicemi a Věkošemi. Při této příležitosti se blízko Dotřelova háje, který tehdy zakoupil statkář Václav Ornst, našly 4 popelnicové hroby z mladší doby bronzové. Roku 1926 se zde objevila slintavka a kulhavka. V letech 1928-1939 probíhala postupná výstavba vojenského letiště, jež se osady dotklo zejména množstvím různých nehod a neštěstí a zároveň narušilo přímé dopravní spojení s Rusekem. Roku 1931 bylo Památkovým úřadem zabráněno vykácení Dotřelova háje. 6. srpna 1933 zasáhl Ornstův statek velký požár, který si vyžádal škodu ve výši větší než půl milionu korun, přičemž oheň vznikl od jisker mlátičky. O rok později byly správčické děti kvůli velké vzdálenosti od věkošské školy a nedostatku místa v této školní budově přeškoleny do obce Rusek. 5. listopadu 1934 vyhořely stáje velkostatkáře Ornsta. 6. října 1937 došlo ke srážce vojenských letadel, jež si vyžádala 2 lidské životy. Vojín Josef Blabolil se zřítil do polí u kapličky sv. Václava mezi Správčicemi a Rusekem, vojínu Jaroslavu Marholdovi se padák zachytil za zadní směrové kormidlo letounu a dopadl i s ním přímo na silnici z Věkoš do Správčic. Za německé okupace nesla osada pojmenování Sprawtschitz. 9. května 1945 došlo k výbuchu skladu kontejnerových pum uskladněných v okopu Dotřelova háje, při kterém bylo raněno několik revolučních gardistů. Další explodovala 26. července téhož roku. Po pozemkové reformě v roce 1948, kdy mělo dojít k znárodnění pozemků s výměrou vyšší než 50 ha, došlo v Ornstově velkostatku ke třetímu požáru, tentokrát ve skladu slámy, po němž byl jeho majitel Josef Ornst se svým bratrem Václavem zajištěn ve vyšetřovací vazbě pro podezření z úmyslného založení požáru. Celé hospodářství bylo znárodněno o rok později a bylo řízeno národní správou. 2. června 1952 byl otevřen most přes Labe ze Správčic do Předměřic nad Labem. V letech 1954-1961 byly Správčice částí samostatných Věkoš, v letech 1961-1971 Pouchova a teprve od roku 1971 jsou opět součástí Hradce Králové. V roce 1980 došlo na ONV v Hradci Králové k oficiálnímu zrušení názvu Správčice jako osady. V letech 2010-2011 byl zrekonstruován statek čp. 85, který byl vybudován v podobě loveckého zámečku.

Ze zdejších pamětihodností musíme zmínit poslední vůlí Anny Krillové zřízený kamenný kříž u cesty do Věkoš z roku 1804, který byl obnoven v roce 1908; sochu sv. Jana Nepomuckého z roku 1806, jež byla restaurována ke svému 100. výročí existence, a nemůžeme přehlédnout též zbytky původní architektury na budovách čp. 72, 10 a zejména čp. 85, u něhož se též nachází „zmizelá“ trojboká kaplička sv. Václava, kterou nechal opravit a 28. září 1912 posvětit majitel místního velkostatku Václav Ornst. Jmenovat však musíme též tzv. Ornstova jezera, Správčický písník a zbytky tzv. Dotřelova háje jako zdejší přírodní oázy. Co se týká známých místních osobností nebo rodáků, tak jde právě jen o rodiny Píšů, Dotřelů a Ornstů. Můžeme zmínit, že dcera statkáře Píšy se v roce 1893 stala manželkou JUDr. Josefa Kaizla, který byl v letech 1898-1899 ministrem financí Předlitavska a ve Správčicích trávil kolikrát se svou rodinou své volné chvíle.

Správčice (Hradec Králové) na mapě