Smetanovy sady v Hořicích

Iniciátorem vzniku tohoto parku byl hudební spolek "Dalibor" a zvláště pak jeho člen a okresní zvěrolékař Josef Fejfar, jemuž v tomto úkolu pomáhaly pěvecké spolky "Ratibor" a "Vesna". První věcí se stal návrh k vybudování pomníku Bedřichu Smetanovi, k čemuž došlo v roce 1889, aby se krátce poté přišlo s nápadem, že by kolem něj mohl vzniknout městský park, již tehdy nazvaný jako "Městské sady Smetanovy". To se psal 3. leden 1894 a návrh vzešel z valné hromady hudebního spolku "Dalibor", kdy došlo k rozšíření pomníkového výboru o prof. Mořice Černila, ředitele c. k. odborné školy Viléma Dokoupila, architekta Bohuslava Moravce, učitele obecné školy Josefa Pazourka, sochaře Antonína Šešinu a architekta Václava Weinzettla. 29. května 1894 došlo ke společné schůzi zástupců vedení města a 18 místních spolků, avšak tento projekt nebyl většinou přítomných pochopen. 5. ledna 1895 se na další schůzi "Dalibora" rozhodlo, že se upustí od myšlenky velkolepých městských sadů a vzniknou mnohem menší, pro něž byl zakoupen pozemek č. kat. 2250 a 2251 o ploše 2 jiter a 492 čtverečných sáhů od Anny Bičišťové z Ronova, jež za něj obdržela 2 800 zl. r. č. Zároveň byl zvolen pokladníkem sadového fondu účetní místní městské spořitelny Jan Dobeš.

Výrazným problémem se však ukázaly finance, protože jmenovaný spolek neměl jejich dostatečné množství. Právě na zaplacení výše jmenovaného pozemku chyběl určitý obnos, neboť v pomníkovém fondu bylo pouze 1 800 zl. Z něho si sadový fond vypůjčil 1 400 zl. a dalších 1 400 zl. uhradil soukromou půjčkou a zbytek doplatil z nájmu pole za první rok ve výši 130 zl., které obdržel předem. 4. ledna 1896 došlo k usnesení, že bude založen nový spolek "Daliborův spolek pro zřízení sadů Smetanových v Hořicích", jehož stanovy byly c. k. místodržitelstvím schváleny o rok později. V roce 1898 prodal spolek pole na Daliborce obci za 6 000 zl., z nichž polovina byla jeho čistý zisk. V lednu následujícího roku měl pomníkový fond 1 629 zl. a sadový fond 3 315 zl., což znamenalo, že může být přikročeno ke zřízení pomníku a sadů zároveň. Ještě v témže roce bylo zakoupeno pole o výměře 2 800 čtverečných sáhů vedle toho, jež bylo prodáno obci. Jeho vlastníci J. Krejcar a J. Volšík za něj obdrželi 3 733 zl. a 75 kr. K tomu ještě vyšla hořická místní školní obec vsříc tím, že dovolila, že se Smetanovy sady mohou rozšířit též i na její pole č. kat. 2232 o ploše 800 čtverečných sáhů.

Vedle toho se ve schůzích projednávala podoba budoucího městského parku o výměře 3 600 sáhů a odsouhlasilo se, že by mělo jít o přírodní galerii pomníků českých velikánů. V únoru 1900 vypsal "Daliborův spolek" 2 ceny na nejlepší návrh Smetanových sadů po 50 a 30 K a 18. března téhož roku byla uspořádána výstavka 22 došlých plánů, z nichž 1. cenu obdržel odborný technický závod pro zřizování sadů a zahrad v Praze Julia Krysy a 2. cena připadla konopišťskému zahradníkovi Aloisi Arnoldovi. Vzhledem k tomu, že druhý plán více vyhovoval místním poměrům, tak došlo k tomu, že byl nakonec vybrán plán Aloise Arnolda, zahradníka arcivévody Františka Ferdinanda d'Este a realizován byl odborným technickým závodem pro zřizování sadů a zahrad v Praze Julia Krysy, přičemž obdržel 4 540 K za to, že odevzdá nové sady do 31. května 1901. V květnu 1900 proběhla i soutěž na pomník Bedřicha Smetany, v níž zvítězil prof. Mořic Černil. Pomník od něj byl postaven žáky c. k. odborné školy pod vedením Josefa Krause v červenci 1903. Celkové náklady na pořízení Smetanových sadů a pomníku nakonec dosáhly 20 000 K.

Propagace nových městských sadů na sebe nenechala dlouho čekat, protože 26. července-6. září 1903 se v nich uskutečnila Výstava českého severovýchodu, při níž byl 1.-2. srpna téhož roku slavnostně odhalen první pomník Bedřicha Smetany. V témže roce byla ještě dostavěna i budova obecné školy Na Daliborce. 15. června 1903 byla sepsána žádost spolku, aby obec převzala do svého majetku a opatrování nové sady i s pomníkem, což se následně stalo. V té době se o park staral zahradník Gustav Hofmann a část parku u Krkonošského pavilonu přetvořil učitel Jan Buchar v jakousi Krakonošovu zahrádku. Později byly sady obohaceny i o další sochy - Hlídka husitská (též Husité na stráži) od Václava Suchomela z roku 1903, Krakonoše od Ladislava Šalouna z roku 1908, Děti se stromky od Václava Suchomela z roku 1909, Antonína Dvořáka od Miloše Vávry z roku 1910, Petra Maixnera od Václava Suchomela z roku 1914, Jánošíka od Franty Úprky z roku 1919 a Mikoláše Alše od Františka Duchače-Vyskočila z roku 1922, pokud pomineme postranní kamennou bránu zrealizovanou firmou B. Rus podle návrhu architekta Václava Weinzettla.

Roku 1934 se v sadech uskutečnila druhá z velkých hořických výstav - Podkrkonošská výstava českého odboje, práce a svérázu kraje a o 3 roky později oslavy narozenin prezidenta Edvarda Beneše. Změna však nastala ve 2. polovině 20. století, kdy se ze sadů stalo neutěšené místo, i když se zde nacházel přírodní amfiteátr a konala řada všelijakých společensko-politických i kulturních akcí, např. mírové pochody pracujících a mládeže a slavnosti čs.-sovětského přátelství. Jeho stavem se začala komise životního prostředí a její subkomise pro veřejnou zeleň zabývat počátkem 90. let 20. století. V roce 1994 městské zastupitelstvo uložilo zadat vypracování projektu na úpravu Smetanových sadů. Jejich revitalizace byla zpracována roku 2020 ateliérem Ateliér Krejčiříkovi, s. r. o. (viz https://www.atelierkrejcirikovi.cz/revitalizace-smetanovych-sadu-v-horicich) a zahájena pak o 3 roky později (viz https://www.horice.org/revitalizace-smetanovych-sadu-ziska-velkou-financni-injekci/d-23791), aby byla dokončena ještě v letošním roce (viz https://jicinsky.denik.cz/zpravy-region/horice-ozivi-smetanovy-sady-mesto-ziskalo-dotaci-na-ctyrletou-revitalizaci-20240/).