Škola ve Starých Ždánicích

Podle pamětní knihy zdejší fary zde bývala škola již v roce 1350, která však neměla vlastní budovu. A tak se učilo na různých místech po celé obci, nejvíce však v hospodářském stavení na faře. Za husitských válek se však učit ve vsi přestalo, což není ani nic divného, protože fara byla opuštěna a husité měli své centrum jinde. Podobně tomu bylo za třicetileté války, jež přinesla řadu škod pro obec a její obyvatele. Nějakou dobu se tu usadili utrakvisté, jež byli po Bílé hoře vyhnáni a na jejich místo se vrátili římští katolíci. Během protireformace se však zdejší fara stala filiální k Osicím, kde byla roku 1677 vybudována nová škola s 2 místnostmi, čímž zanikla rovněž místní škola a děti ze Starých Ždánic musely navštěvovat tu osickou.

Jak to tehdy vypadalo, tak to dejme slovo osické farní kronice, v níž je k roku 1677 zaznamenáno rukou P. Jiřího Krištofa Hájka následující: "Ve Vosicích a v přidělené faře ždánické nebylo škol. Ve Vosicích jsem vystavěl novou školu s dvěma světnicemi pro chlapce a děvčata zvláště z příspěvků osadníků a svých vlastních; pro ždánickou již 20 let bojuji a již bude též o dvou světnicích, o třech komorách a bude míti také chlév. Učitele sám vyučuji, ale proto také musím po celý rok o jeho výživu se starati, a také mám jej na zřeteli, aby ani jedenkráte se neopil aneb se z domu neodstranil. Co se příjmů vesnických učitelů týče, myslím, že snad všude po Čechách nařízeno bylo, aby po žních posnopné se dávalo, avšak při obou mých kostelích, vosickém a ždánickém, jest takovéto posnopné změněno tak, že které z práva kantorovi měli dávati, dávají těm sedlákům, kteří při kostele zvoní. Roku 1659, když jsem za obnovení tohoto posnopného žádal, tenkráte gen. a nejj. P. Jan Hoyer de Schwarzenpach, hejtman Pardubický, nařídil mezi mými osadníky, aby usedlý sedlák dvě čtvrtce a chalupník jednu čtvrtci žita učiteli dával. Toto však žito dávají učiteli jen někteří dobrovolně, neb cizí poddaní ničehož neplatí, a já, chci-li míti učitele pro všecky, nucen jsem ze svého jej platiti. Ano chtěl-li jsem některého aspoň nějak cvičeného učitele míti, musil jsem ještě dvě měřice ječmene a pole pro týž ječmen a pro 2 měřice ovsa k vysetí dáti. Dávám tedy ročně učiteli 13 měr žita, 2 míry ječmene, pole pro 4 míry na setbu; dal jsem mu všecky zápisy, má 3 koledy a od každého sedláka po jednom koláči a to, co za učení mládeže zvláště dostane. Učitel jest hudebník a varhaník a pochází z panství."

V roce 1776 byla zřízena filiální triviální škola, která do roku 1792 bývala v dřevěném stavení čp. 4. Valná část příjmů však plynula stále osickému učiteli, což bylo poznat na kvalitě výuky a všeho okolo ní. I když zdejší učitelé (1776-1821 Jan Vosáhlo, 1816-1853 Jan Vosáhlo, 1854-1874 František Jozef, 1875-1889 Jan Rosůlek, 1890-1902 Tomáš Filip, od roku 1902 Josef Vojáček), aby to bylo co nejméně poznat, si dokázali kolikrát odtrhnout od úst i poslední krajíc, takže i ze svých malých příjmů se snažili ždánickou školu povznést. Desátek kantorovi při farní škole tehdy činil 3x 2 měřice, 19x 1 měřici a 1x 1,5 měřice žita. Teprve v roce 1792 (některé zdroje hovoří o následujícím roku) byla vrchností postavena nová školní budova, která měla 1 místnost k vyučování a malý byt pro učitele. Oficiálně panstvo věnovalo na stavbu vápno, hřebíky, cihly a dřevo, zbytek musela uhradit ves a práci vykonat zdejší poddaní.

Roku 1864 došlo k uzavření školy, protože objekt byl již značně sešlý. První třída se tak nacházela v obecní kovárně čp. 3 a druhá u Jana Panchártka v čp. 77, kde se později říkalo U Petříčků. Teprve o 4 roky později byla postavena nová dvoutřídní budova, která měla navíc 1 třídu jako rezervu. Stavba tehdy vyšla na 8 956 zlatých a 36 krejcarů.

Zřízení rezervní místnosti se ukázalo jako dobrý nápad, protože již 1. ledna 1879 byla škola trojtřídní a od 1. ledna 1884 čtyřtřídní, takže 1. třída musela opět do čp. 77. Překotný vývoj školy je vidět již na tom, že zatímco v roce 1876 měla pouze 2 třídy, tak roku 1885 jich měla celý dvojnásobek, což se však nadále měnilo. V roce 1891 shořelo stavení čp. 4 a na jeho místě následně vznikla školní zahrada. Roku 1892 došlo k přístavbě 4. a 5. třídy, která vyšla na 6 300 zlatých. 1. září téhož roku byla škola již pětitřídní, přičemž zdejší chudí žáci byli všemožně podporováni. Na školní pomůcky jim přispívala obec a řada různých dárců, z nichž můžeme např. jmenovat Občanskou záložnu v Bohdanči. Ta třeba v roce 1903 věnovala takto 10 K. Někomu by se to zdálo málo, ale takovéto podpory směřovaly po celém okolí, takže výsledná částka nebyla tak zanedbatelná.

Roku 1912 se odškolila Krásnice a později dochází k postupnému úbytku žactva, takže k 1. září 1920 je škola opět jen čtyřtřídní. Posléze sem byla umístěna ještě lidová škola hospodářská. Velkou změnou byla úprava budovy v roce 1948, aby zde následně byla otevřena mateřská škola a roku 1968 se velkolepě oslavilo kulaté výročí existence školní budovy. Rovných 100 let! Postupem času opět ubývá počet žáků, takže ve školním roce 1975/1976 je uzavřena 1 třída, takže se učilo jen ve 2 třídách.

Velké investice do objektu přišly až v posledních letech, protože v 80. letech 20. století byla v popředí výstavba nové budovy mateřské školy, jež byla slavnostně uvedena do provozu 2. prosince 1985. V roce 1992 dostala školní budova "nový kabát", který vyšel obecní úřad na 70 800 Kč. Roku 2011 byla provedena rekonstrukce školní budovy, jež zahrnovala opravu sociálního zařízení, výměnu oken a dveří, provedení zateplení a nové fasády, izolace zdiva, výměnu části střechy a vymalování školy. Další drobnější opravy probíhají stále. Více o škole zde: http://skolastarezdanice.cz.