Rymická náves

Rymice jsou středně velkou hanáckou vesnicí s asi 630 obyvateli a ležící 4 km za Holešovem. Obec je známá svým „Muzeum v přírodě Rymice.“ Zvláštností skanzenu je, že se jednotlivé exponáty nenacházejí na jednom místě. Prohlídka začíná na východním konci vsi v areálu Hejnice (několik starodávných stavení spolu s dřevěným větrným mlýnem), poté následuje přesun k rymické tvrzi a barokní sýpce... no a posledními objekty muzea jsou tři chalupy stojící na rymické návsi.

Tu tvoří docela rozlehlé trojúhelníkové prostranství obklopené starými grunty i moderními staveními. Našim očím se ale nikde nezjeví kompletně celé, neboť na jeho parčíkově upraveném středu se vypíná masa kostela sv.Bartoloměje a fary, které brání pohledu na protilehlé objekty návsi.

Při příchodu do středu obce nás už zdaleka upoutá pohled na vysokou jehlancovitou střechu, zastřešující věž chrámu. První zpráva o kostelu pochází z konce 18.století a hranolová věž zvonice se dvěma zvony i s tou vysokou střešní nástavbou byla k chrámové lodi přistavěna až roku 1826. Interiér svatyně je bohužel mimo mše svaté nepřístupný a o jeho podobě se dozvíme jen ze stránek obce. Kostel má mít valenou klenbu a hluboko pod ní pod podlahou kostela spí v kryptě svůj věčný sen Arnold z Jankovic a ostatní příslušníci rodu, který kdysi Rymicím vládl. Na hlavním oltáři bohatě vyzdobeném zlatem je umístěn obraz svatého Bartoloměje od mistra řezbáře a malíře J. Hromádky.

 

 

Za severněji položenou farou stojí ve stínu lípy pískovcová socha Panny Marie, jižně od chrámu pak dva kamenné kříže a Pomníky padlým v obou světových válkách. Ulice protínající náves středem od kostela odděluje další trojúhelníkovitý zastavěný blok s místní knihovnou, obchodem a Dolním hostincem. Na západním a severním konci návsi pak spatříme několik typických původních domů, krytých doškovými střechami.

Právě v okolí hezky opraveného kostela se dříve nacházela největší koncentrace usedlostí a dvorů, zastřešených tímto materiálem. Stěny stavení se dlouho předlouho (než se jejich majitelé finančně trochu vzmohli) stavěly z nepálených cihel - z vepřovic. Dvory nebyly dlážděny a pokrývalo je rozšlapané bláto, trus a kuřince od domácího zvířectva. Úplně stejně vypadala náves, na níž se svobodně pásly husy. Z čehož vyplývá, že i takovou nedělní cestu na mši do kostela nebylo radno podniknout bez dobrého vysokého obutí!

Původní podlaha v domech byla tvořena jen udusanou hlínou, pokrytou kvůli snadnějšímu úklidu vrstvou ztvrdlých kravinců. A aby toho smradu snad nebylo v místnosti málo, tak se ještě do světnice chodívala z vedlejšího chléva (sama od sebe) ohřívat mláďata domácích zvířat, hlavně kuřátka a kůzlátka. Nu což, smrádek tam sice byl, ale hlavně teploučko, ne? Na jediné posteli v „zamořené“ světnici spával jen hospodář s panimámou, kdežto děcka se musela spokojit s uložením na noc na tvrdé lavice a ta nejmenší spinkala za pecí.

Na návsi je možno si v rámci prohlídky „Muzea v přírodě Rymice“ s průvodkyní prohlédnout tři staré objekty.

Tím prvním je dům č.p.6 „U Klimečků," v němž měl dílnu a obydlí mistr sedlář. Hlavní jeho činností byla výroba koňských a kravských chomoutů a postrojů. Kromě dílny a obytné světnice se smí po dřevěných schodech vystoupat do patra a nahlédnout do horní komory.

Další dům – č.p.14 „Gájovo“ byl původně tzv.podsadkem - hospodářstvím s osminou lánu. V prostorné světnici v přízemí stával tkalcovský stav a v patře v horní komoře býval sklad potravin a ložnice děveček.

Posledním přístupným objektem skanzenu je č.p.116 - kovárna s průjezdem a dvorem, kde se všude také pracovalo. Je to jediný dům, který je kryt namísto došků břidlicovou střechou, to kvůli bezpečnosti. Středobodem naší pozornosti se stane místnost s kovářskou výhní a nářadím. Zajímavá je i konstrukce, stojící venku na zahradě, což je jakási kolíbka na kování krav!

Místní sedláci nebývali tak bohatí, aby si mohli dovolit koně, a tak je na orbu a jiné polní práce musely nahradit kravičky. Protože ale okovat tenhle tvrdohlavý dobytek nebylo úkolem jednoduchým, sloužila k němu konstrukce, na níž bylo tělo krávy zavěšeno do dvou popruhů a hlavu měla při úkonu pevně sevřenu mezi mřížemi.