Regionální muzeum Mělník

Jako počátek mělnického muzejnictví je možno považovat schůzi městského zastupitelstva 10. března 1886, jež přijala návrh ředitele místní dívčí měšťanky Ludvíka Böhma, aby bylo založeno v Mělníce krajinské muzeum. Jeho návrh zněl: "Každý uvědomělý národ hledí s velikou horlivostí soustřediti a zachovati památky své minulosti, aby zjevna byla vzdělanosť jeho předků. Jak náš národ k vývoji vzdělanosti přispěl svou snahou, je každému z nás dostatečně známo. Abychom tudíž také my věrný obraz toho pro sebe i pro cizince před sebou měli, snažíme se starožitnosti naše zachrániti před záhubou a usilujeme učiniti přítrž tomu, aby památky tyto ještě dále způsobem vandalským ničeny byly, nebo aby je lecjací potulní lidé, kterým na slávě vlasti naší nezáleží, roznesli od nás po světě, kde se jimi jako dávnou svou vlastní kulturou cizina honosí. Na zachránění našich památek vznikla u nás v Čechách ve mnohých městech musea, která se již dodělala stkvělých výsledků. Naše město drží s předními městy českými ve všem dobrý krok. Nechť ani v tomto směru nezůstane pozadu. A k tomu čelí má slova, navrhující Vám, aby pod záštitou slavného obecního zastupitelstva mělnického sestoupil se spolek, jehož účel by byl zříditi městské museum, kde by se památky všeho druhu pečlivě ukládaly a opatrovaly. K předběžným pracím račtež zvoliti dnes několikačlenný výbor, jenž by o další provedení návrhu toho se přičinil."

Po schválení tohoto návrhu došlo ke jmenování prozatímního výboru spolku a z obecní pokladny bylo povoleno 300 zlatých k zařízení muzea. Zadány byly stanovy Krajinského musejního spolku na Mělníce, jež byly schváleny 16. října 1887. Pak nastaly různé přípravné práce, aby se 21. března 1888 sešla ustavující valná hromada muzea, v jehož čele stanul 9členný výbor, jehož předsedou se stal starosta Mělníka Václav Haupt, místopředsedou František Vinkler, jednatelem Bohuslav Čermák a pokladníkem JUDr. Alois Balík. Spolek tehdy čítal 53 členů a jeho sbírky již měly díky různým příznivcům 120 předmětů, z nichž vynikaly: dřevěný pohár s biblickými výjevy z roku 1582, jehož se užívalo při mši svaté místo kalicha; starý městský archiv s památnými pergameny, starým kancionálem ze 16. století; stříbrné gotické olearium a mosazná monstrance, nalezená 10. června 1887 při hloubení základů k jednomu z mostních pilířů. K nim ještě náležely některé švýcarské starožitnosti a sbírka afrických předmětů, které v roce 1881 daroval cestovatel MUDr. Emil Holub. Další věci pak byly získávány dílem darem, dílem koupí. O co se třeba jednalo? Podle zápisu ze schůze výboru muzejního spolku z 19. ledna 1889 můžeme uvést např. Beckovského "Kroniku českou", zlacenou loveckou vidličku, rohem a stříbrem vykládaný nůž, dřevěný vyřezávaný zouvák s nápisem, 2 obrazy na skle, 3 malované talíře, šavli s barokní rukojetí, římské mince apod.

V únoru 1889 se začaly upravovat místnosti pro muzeum ustanovené. Jednalo se o dvojici místností v radniční budově. Muzeum tam bylo přístupné každého dne a průvodcovské služby zajišťoval na požádání městský tajemník. Po krátké době však došlo k dohodě s Jiřím knížetem Lobkowiczem, který muzeu pronajal místnosti ve 2. poschodí mělnického zámku. Zde byly sbírky umístěny a prezentovány v letech 1892-1903, přičemž tehdejším vrcholem muzea bylo konání národopisné výstavy Mělnicka ve svatováclavských dnech roku 1894 a účast na pražské národopisné výstavě o rok později. Tehdejšími kustody byli: Bohuslav Čermák a Jan Welzl a muzeum vydávalo zprávy s poučnými články. Pak se muzeum několikrát přestěhovalo. Nalézt jsme ho mohli v soukromém bytě na Palackého náměstí a posléze v domě mělnické spořitelny vedle radnice. Protože se tam nemohly vejít všechny sbírkové předměty, byla jejich část prozatímně umístěna v mělnických školách, kde nakonec i zůstala. Stejně tak zasáhly do sbírek muzea rekvizice 1. světové války.

Po vzniku ČSR došlo k založení zvláštního stavebního fondu, ale ten byl nakonec využit ne ke stavbě městského muzea, nýbrž Masarykova kulturního domu, který měl mít v sobě původně i místnosti pro muzeum, což však nebylo nakonec dodrženo, protože mu zde byl věnován pouze 1 výstavní sál, kde byly prezentovány muzejní sbírky v rámci Výstavy kulturní práce Mělnicka, uspořádané u příležitosti otevření MKD 29. června 1936. O 2 roky později se začal vydávat vlastivědný sborník "Mělnicko", ale problém s umístěním stále nebyl uspokojivě vyřešen. Pak přišla německá okupace, jež zhatila všechny snahy, a to včetně vydávání onoho sborníku. V 50. letech 20. století se staly sbírky muzea vlastnictvím státu a správu instituce měl ONV v Mělníku, který přemístil tuto instituci opět do místního zámku. V následujícím desetiletí se sbírky rozrostly o inventář zrušených muzeí v Liběchově, Kostelci nad Labem, Nelahozevsi a Mšenu, některé původní věci však byly prodány nebo přemístěny jinam.

Po znovuobsazení ředitelského postu PhDr. Zdeňkem Marečkem 1. září 1974 došlo k setřídění, ošetření a evidenci sbírkových předmětů Okresního vlastivědného muzea v Mělníku. Zároveň probíhaly přípravy budoucí expozice muzea, jež byla otevřena v listopadu 1978 v nově rekonstruovaných prostorách 1. patra jižního křídla zámku. O rok později muzeum získalo skalní obydlí ve Lhotce a v roce 1984 vybudovalo památník Bedřicha Smetany v Obříství-Lamberku. Nastal velký boom muzea, díky tomu se roku 1999 nastěhovalo muzeum do prostor bývalého kapucínského kláštera, kde byla o rok později slavnostně otevřena nová stálá expozice, aby se v roce 2003 muzeum stalo příspěvkovou organizací Středočeského kraje, čímž vzniklo současné Regionální muzeum Mělník, příspěvková organizace. Tehdy rovněž došlo k otevření specializované stálé expozice Historické kočárky v nově rekonstruovaném objektu v Ostruhové ulici.

V historickém interiéru s původními secesními nástěnnými malbami a gotickými sklepy se dnes nachází stálá expozice muzea, jejíž hlavním tématem je regionální historie, místní příroda a vývoj zdejšího vinařství, z níž tu prezentuji pár fotografií. Na poměry objektu dokonale zvládnutá expozice, která na sebe perfektně navazuje a prolíná se, nahoře navíc byla výstava místních výtvarných umělců, před jejichž malbami by člověk měl přinejmenším hluboce smeknout, protože z jejich díla kolikrát člověk pozná na první pohled, kde onen obraz vznikl, třeba ten s tématem cesty od hradu Houska k tamní vyhlídce. Více o tomto krásném muzeu, kterým jsem byl uchvácen a kam srdečně zvu, se lze dozvědět zde: https://www.muzeum-melnik.cz.