Radostice (Vchynice)

Podle prof. Antonína Profouse a jeho díla "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. III. díl. M-Ř" získala tato ves své pojmenování od svého bájného zakladatele Radosty či Radosta a má tedy znamenat ves lidí Radostových: "3. Radostice, Radositz (lid. Rados), ves 2 1/2 km záp. od Lovosic: 1251 Boyrzlaus de Radozijz, Sedl. z A. lovosick.; 1543 w Chyniczych tvrz .. w Radostowiczych, w Woparnie, DZ. 4 K 17; 1602 uvázati se v tvrz Chynicze .. v ves Radosycze, v ves Bylinku, DZ. 92 P 19; 1638 mčko Lowosycze .. ves Genczicze, Radosticze, Bilinka, DZ. 301 G 2; 1654 Radoticze (!), BR. 16/347; (1787 a) 1833 Radositz 3/4 St. w. von Lobositz am nördl. Abhange des Homolka oder Radositzer Berges, (Schal. V, 88 a) Som. I, 103."

Již z výše uvedené citace je vidět, že tato ves, jež byla osídlena již v době kamenné (neolitická nádoba z vrchu Ovčín a další nálezy z dnes nám neznámých poloh v obci, prof. MUDr. Jindřich Matiegka, RNDr. h. c. hovoří ve své zprávě z roku 1893 o střepech na vrchu Homolce a na jeho svahu o kamenných dlátkách, mazanici a kostech) a poté i v době bronzové (bronzové kruhové hřivny a spirálové náramky), patřívala k Vchynicím a měla s nimi často stejné osudy, i když historické záznamy o této osadě jsou velmi chudé. 1. října 1756 byla v blízkosti obce svedena bitva u Lovosic (viz https://chartae-antiquae.cz/cs/maps/5130/?view=-93.00450409183944,124.12222821227107,4). V roce 1843 měla ves 15 domů a 97 obyvatel, přičemž katastr obce činil 1,76 km2. Do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního byly Radostice součástí lovosického panství. V letech 1849-1896 se pak jednalo o osadu Vchynic, 1896-1961 samostatnou obec, v letech 1961-1985 část obce Vchynice, 1. července 1985 - 31. srpna 1990 část města Lovosic a od 1. září 1990 opět část obce Vchynice.

Roku 1910 bylo v Radosticích 19 domů a 90 obyvatel. Před 1. světovou válkou zde byl jediným živnostníkem hostinský Wenzel Graf. Jedinými místními padlými nebo nezvěstnými v 1. světové válce, jež jsem dohledal, byli: Fritz Ehrlich, Rudolf Luksch a Karl Pohl. V letech 1918-1919 součást provincie Deutschböhmen. V roce 1920 se objevila ve vsi prašivina. O 2 roky později začaly zdejší české děti navštěvovat nově zřízenou vchynickou menšinovou školu. 1. září 1932 uhodil blesk do stavení hostinského a obchodníka smíšeným zbožím Wenzla Grafa, díky čemuž shořela střecha, zbytek domu zachránil zásah SDH. Roku 1934 došlo v lomu u osady k velkému nálezu předmětů z doby bronzové, jichž bylo na 201 a o hmotnosti kolem 36 kg. V letech 1938-1945 byla ves součástí Třetí říše a nosila pojmenování Radositz, i když již od dávných dob byla nazývána v němčině rovněž jako Radostitz (příkladem budiž Müllerova mapa Čech z roku 1726; viz https://chartae-antiquae.cz/cs/maps/54189/?view=-52.77755021027474,153.45330401129084,6). Zajímavé však bylo, že německé obyvatelstvo již tehdy nemělo v obci velkou převahu, neboť ze 125 obyvatel bylo 58 Čechů, z nichž většina odsud odešla. V roce 1939 měla ves 23 domů a 93 obyvatel. Po osvobození došlo k odsunu původního německého obyvatelstva a jeho nahrazení lidmi z různých částí republiky i ze zahraničí. Roku 2009 došlo k modernizaci veřejného osvětlení.

Mezi zdejší pamětihodnosti je třeba zařadit: zděnou pozdně barokní kapličku z konce 18. století, jejíž poslední oprava byla dokončena roku 2007; kamenný kříž, jenž byl obnoven v roce 1999 a rovněž několik zbytků tradiční lidové architektury. Významnou historickou relikvií je rovněž německá kronika z let 1790-1896, ale za zmínku stojí i od roku 2007 památkově chráněný jeřáb oskeruše na úpatí Ovčína a vodnická postavička nad místní vodní nádrží, která tu byla umístěna v roce 2009. Někteří autoři spojují Radostice s latinským humanistickým básníkem Michalem Pěčkou Smržickým z Radostic (asi 1575-1623), ale jde o hrubou chybu, protože jeho otec měl pocházet z jihomoravských Radostic a sám měl spatřit světlo světa v Chrudimi. Jako zajímavost můžeme uvést, že starostou Vchynic byl v letech 2002-2006 radostický obyvatel Roman Koblischke. A ještě o jednom místním občanovi se můžeme z historie dozvědět, jde o 27letého dělníka Josefa Luksche, který se stal obětí nehody v lovosické chemičce v roce 1885.