PP Podkomorské lesy, a Den dětí a koní Moravské Knínice

U bývalé střelnice, kam mně kdysi dávno (v minulém století) na střelby párkrát zavezla vojenská V3S, jako adepta nechtěně stále povyšovaného poručíka v záloze, jsem nyní byl přivezen obyčejnou škodovkou rodiny své dcery na strávení příjemného sobotního odpoledne. Místo jsem po těch létech samozřejmě nepoznal. Mile mně překvapilo nádherné přírodní okolí. V zákoutí severní části Přírodního parku Podkomorské lesy, skrytého před civilizací, kterou nejblíže představuje na severozápadě obec Moravské Knínice, leží koňská farma. Mezi střelnicí a obcí se zvedá mírné návrší, ze kterého je romantický pohled na okolní severní část Podkomorských lesů. Zvláště nyní, v počínajícím podzimu, se v tmavozelené ploše smíšeného lesa začínají probouzet pestré žluté a karmínové skvrny, zpestřující podívanou. To malíř podzim tu cáká barvy. Přiznávám, že po letitém toulání Evropou najednou objevuji nádheru, kterou mám celou dobu u nosu. Budu si sem muset naplánovat trochu větší průzkum.

Obyvatel Brna by netušil, že se pouhé 3km na jih od býv. střelnice, za těmi tmavými lesy s dančí a mufloní oborou, ukrývá Brněnská přehrada. Dokonce přímo s dominantou hradu Veveří. Za přehradou ležící jižní část Podkomorských lesů je navštěvovanější a známější z románu Pohádka máje od Viléma Mrštíka.

Odtrhuji oči od úchvatného panoramatu a skláním je ke svažující se louce, na jejímž konci u potůčku parkuje originální bryčka obsypaná hroznem prcků. Čekají tu na krátké svezení trasou Naučné stezky Moravské Knínice kousek do lesa a zpět. Svalnatá těla koní otáčí bryčku a mizí za zákrutem cesty. Obracím se a jdu okolo první ohrady s pasoucí se dvojicí hnědáků. Zájem o mně nejeví, šťavnatá tráva je jim milejší.

Za vstupem do hlavního corralu se hemží jiný dorost pod přístřeškem okolo jednoho hřebce a učí se ošetřovat koně po jízdě. Podél ohrady kráčí další čtyři koníci s dětmi v sedlech pod vedením zkušené jezdkyně. Tady už je slyšet hudba místního country kvarteta Beznot, podbarvující atmosféru. Mezi nimi a corallem popíjejí na jednoduchém dřevěném posezení návštěvníci se svými ratolestmi. Na konci neodolám a musím ochutnat oba burčáky z bořetického sklepa Kravíhorské republiky. Přece je mou morální povinností podpořit pořadatele aspoň tímto malým příspěvkem, když už se tu úplně zdarma věnují dětem, vozí je bez poplatků bryčkou a na koních. O výborné country hudbě nemluvě. Mimo bílého burčáku, který odhaduji na Neuburské a červeného z bobulí Vavřineckého tu mají několik druhů lahvového piva a různé limonády. Za rohem stánku se naskýtá možnost ochutnávky italských kozích sýrů z nedaleké kozí minifarmy. Mimochodem, nikdy jsem na kozí sýry moc nebyl, ale tyto byly skutečně skvělé, přímo excelentní. Inu dělá je rodilý Ital podle svých receptů.

Nicméně, teplota vzduchu zvolna klesá, což by se dalo snést. Ale netišící se vítr notně snižuje pocitovou teplotu tak, že rozhodujeme k rozloučení a těšíme se domů na svařák.

Ještě malá poznámka na závěr. Byl jsem tu poblíž už v r.2011 na podobné pěkné akci - Hubertově jízdě. Milovníci koní si mohou prohlédnout článek na Turistice https://www.turistika.cz/vylety/pro-milovniky-koni--5/detail?_fid=amy8 . Obě akce jsou sympatické svou skromností a absencí jakékoliv pompéznosti.