Pomník Karla IV. na 500letou paměť založení univerzity v Praze

Založení univerzity v roce 1348 bylo velkou událostí, u níž by se dalo říci, že změnila chod našich dějin, samozřejmě v tom kladném smyslu, protože z Prahy a z Čech vůbec se stalo středoevropské středisko kultury a vzdělanosti. Blížící se 500. výročí vzniku pražské univerzity se stalo rovněž významnou událostí a nakonec bylo rozhodnuto, že na paměť tohoto historického předělu bude vyhotoven pomník. Původcem myšlenky, aby byl zhotoven důstojný pomník císaři Karlu IV., měl být podle většiny autorů Dr. Ondřej Neureuter. Kdy přesně se tak stalo, to je těžké stanovit, protože někde se píše o 30. letech 19. století, (počátkem 30. let 19. století podal k c. k. zemské vládě zemský advokát JUDr. Josef Zahořanský z Vorlíka žádost o povolení vybudovat pomník Karla IV. na Karlově náměstí, k ní byla přiložena kresba Josefa Berglera, podle níž později Václav Prachner zhotovil model; v roce 1833 měl stavitel Jan Novotný vystavovat 3 návrhy na pomník Karla IV. a o 2 roky později primátor Petr rytíř ze Sporschilů zažádal o zřízení spolku pro budování národního pomníku císaře Karla IV. a později se nedohodl ohledně odlití s fürstenberskou knížecí železárnou v Novém Jáchymově, takže z něho sešlo) jinde až o roku 1842 a letech kolem něj (v témže roce měl být ustaven výbor v čele s generálem řádu křížovníků s červenou hvězdou Jakubem Beerem). Dr. Karel Hádek zase tvrdí, že se univerzita rozhodla vybudovat pomník již v roce 1829 a umístěn měl být v 1. nádvoří Klementina. S jistotou víme, že roku 1839 provedl sochař Emanuel Max skicu pomníku, který představoval Karla IV. na koni, na podstavci byly 4 fakulty a 2 reliéfy - založení univerzity a zlatá bula. Jeho nápad však kvůli tehdejší době a vyhroceným politickým náladám nenalezl podporu. Podle některých zdrojů nechal Neureuter sochu zhotovit u sochaře Josefa Maxe a postavil si ji ve dvoře svého domu v Jezuitské, dnes Karlově ulici čp. 183. Jiné prameny hovoří, že zůstal pouze ve stadiu modelu, jenž byl sochařem Emanuelem Maxem darován architektu Friedrichu Stamannovi, který si ho odvezl do Hamburku.

Neureuterova nápadu se o něco později chytili další lidé, takže se nakonec začaly na univerzitě sbírat peníze, aby byla 500letá památka náležitě oslavena zhotovením pomníku zakladatele univerzity - císaře Karla IV. Zřízení pomníku se ujal ředitel výtvarné akademie Christian Ruben. Byl vypsán konkurs, kterého se však nezúčastnil žádný z českých sochařů, protože již od počátku bylo jasné, že byl vyhlášen jen na oko a jeho provedení bylo již před ním zadáno drážďanskému profesoru Ernstu Juliovi Hähnelovi, což později potvrdil i sám pražský sochař Josef Max. Rovněž první návrh vzhledu tohoto pomníku pochází již z roku 1844, takže skutečně bylo rozhodnuto o tvůrci pomníku ještě před vyhlášením soutěže.

Slavnostním komité pod předsednictvím bývalého rektora Dr. Jana Nepomuka Kaňky vybrané místo před klášterem u Křížovníků a u Staroměstské věže mostecké, kde se původně zčásti nacházelo rameno řeky Vltavy, bylo v letech 1846-1847 urovnáno, upraveno a na západní straně opatřeno zděnou hrází nad řekou (v rámci těchto prací, provedených bratry Kleinovými, byl zbourán bývalý mostní mýtní dům a sousední sloup obtočený vinnou révou a ukončený sochou sv. Václava z roku 1676 od sochaře Jana Jiřího Bendla byl přenesen k pravému nároží křížovnického kostela). K oslavě jubilea mělo dojít 7. dubna 1848, ale prohlášením akademického senátu byla slavnost kvůli nepokojům odložena na 29. nebo 30. září téhož roku. Sám pomník byl nakonec kvůli tehdejším politickým i národnostním poměrů odhalen bez vší okázalosti 31. ledna 1849 (na svém místě však musel stát již od roku 1848, protože 4. listopadu 1848 posloužil jako dekorace divadelní hry "Karel IV. v Pise" od J. Hikla), přičemž autorem pomníku byl prof. Ernst Julius Hähnel a v bronzu sochy ulil v letech 1846-1848 Jakob Daniel Burgschmiet (psán i jako Burgschmied či Burgschmit) v Norimberku, naopak podstavec s vedlejšími sochami byl ulit v Lauchhammeru v tehdejším Sasku, dnes v Braniborsku (viz https://www.lausitzerseenland.de/cs/poznavani/zajimavosti-a-kultura/muzea/article-muzeum-kovolitectvi-v-lauchhammeru.html). Málokdo však ví, že se tento pomník stal prvním bronzovým, k jehož provedení v Praze kdy došlo. Sám František Xaver Harlas o tom napsal ve svém "Sochařství, stavitelství" toto: "Hned první pražský pomník, ba první veřejný pomník v Čechách náleží zcela Němcům.", což svědčí dokonale o výše zmíněném. Po slavnostech mělo zbýt více než 9 000 zlatých, takže ministerstvo nakonec nařídilo, aby bylo těchto zbylých peněz využito na vydání spisů ¨Tomáše Štítného ze Štítného a na stipendia pro studující.

Celkově je tento 9,48 m vysoký pomník (sama socha Karla IV. má výšku 3,8 m) komponován v gotickém stylu, ale figurální výzdoba připomíná spíše renesanční sloh. Na podstavci se nacházejí alegorické postavy čtyř fakult a v rozích menší postavy Karlových současníků - arcibiskupa Arnošta z Pardubic, jeho nástupce Jana Očka z Vlašimi, Beneše z Kolovrat, jenž doprovázel Karla IV. k římské korunovaci, a Matyáše z Arrasu, stavitele chrámu sv. Víta. Nad těmito plastickými vyobrazeními a nápisem: „Karlo Quarto. Literarum universitas / Festo saeculari quinto 1848“ se nachází v nadživotní velikosti socha Karla IV., který drží v pravé ruce svitek papíru - dekretu, jímž založil pražskou univerzitu a levici má opřenou o jílec meče.

Pomník, vzniklý nákladem 60 000 zlatých, byl tehdy zřízen v nevhodném místě, protože na jedné straně se vypíná kamenná věž Karlova mostu, na níž svého času visely v železných koších hlavy na Staroměstském náměstí popravených českých pánů, a na druhé straně se nachází kostel sv. Františka a klášter Křížovníků s červenou hvězdou, takže pomník v jejich sousedství spíše zaniká, než by se stal z daleka viditelnou dominantou, což by si od svého vzniku zasloužil. Navíc Křížovnické náměstí kolem něho je malé, takže kolem pomníku není dostatečného místa. Většina autorů soudí, že se tak stalo z toho důvodu, že byl postaven za nadvlády Habsburků a proto byl dán stranou, aby nepřipomínal českému národu jeho velikost a slávu, kterých dosáhl v době vlády onoho panovníka. Po vzniku ČSR se dokonce na některých místech uvažovalo o tom, že by měl být přemístěn, a to nejlépe na Hradčanské náměstí, pokud ne rovnou na Pražský hrad. První nesouhlas se však objevil již v roce 1848, kdy děkan právnické fakulty JUDr. Karl Heinrich Fischer nesouhlasil jak se zadáním pomníku do ciziny, tak s jeho umístěním na Křížovnickém náměstí a navrhoval pomník zřídit v dolní části tehdejšího Koňského trhu, pozdějšího Václavského náměstí.

K výše zmíněnému kroku ohledně přestěhování pomníku však nikdy nedošlo. 15. dubna 1904 bylo odsouhlaseno pravidelné každoroční jarní očištění pomníku. V roce 1908 došlo k jeho očištění a omytí, o 3 roky později k němu položil věnec s textem: "Karlu IV., otci tohoto království" londýnský primátor s dalšími 64 členy britské delegace, což mělo tehdy velký politický ohlas, roku 1921 bylo opraveno zábradlí kolem pomníku, v roce 1948 byl pomník opět omyt a očištěn, roku 1965 byl pomník opraven a v roce 1978 celý zrestaurován akademickým sochařem Lumírem Klasem. 22. prosince 1964 byl navíc zapsán do státního seznamu kulturních památek a od 13. prosince 1992 je součástí světového dědictví UNESCO. Na závěr ještě dodejme, že k restaurování zábradlí kolem pomníku došlo v roce 2012. Více o pomníku lze dohledat zde: https://www.pamatkovykatalog.cz/pomnik-karla-iv-15391784.