Praha: výstava Otevři zahradu rajskou aneb benediktini ve Valdštejnské jízdárně

Kam a jak jedeme?

Výstavy ve Valdštejnské jízdárně standardně patří k tomu nejzajímavějšímu, co PrahA kulturymilovnému návštěvnictvu nabízí. Nejinak je tomu v současnosti, kdy v těchto prostorách probíhá výstava Otevři zahradu rajskou s podtitulem Benediktini v srdci Evropy 800 – 1300. Výstava byla zahájena 7. listopadu loňského roku a potrvá až do letošního 15. března. Vidět zde můžeme přibližně dvě stě padesát exponátů, a to nejen z České republiky, ale také z Rakouska, Německa, Švýcarska, Belgie, Francie, Maďarska a Polska. Dokonce mám dojem, že tam byla i jedna Madona španělská. Většina vystavovaných exponátů pochází z období, kdy Evropě vládl sloh románský. A protože se jedná o výstavu skutečně unikátní, neváhal jsem na ni do Prahy vyrazit vlakem. A nebyl jsem ze Šumperka zdaleka jediný, kdo ji takto navštívil.

Za čím jedeme?

Benediktinský řád byl založen sv. Benediktem počátkem 6. století a na více než pět století se stal jednoznačně nejvýznamnějším církevním řádem Evropy. Řádem, který přinesl starému kontinentu – mimo jiné – nadzemskou krásu benediktinských klášterů. A právě do podoby tohoto kláštera je koncipována výstava ve Valdštejnské jízdárně. Té krásy tady lze opravdu vidět – stylově řečeno – požehnaně. A to bez rozdílu, jestli se jedná o liturgické předměty, různé látky, pozoruhodné architektonické prvky, sochy, stavební plány, knihy nebo předměty ze svatovítského pokladu. Celkem je zde k vidění přibližně 250 exponátů a přehlédnout mezi nimi určitě nelze např. karolínský fransko-saský evangeliář, pocházející ze severní Francie a poslední třetiny 9. století, různé zvířecí akvamanile, relikviářovou bustu sv. Ludmily z kláštera sv. Jiří na Pražském hradě nebo opukový reliéf z pražské baziliky sv. Jiří. Hlavním úkolem výstavy, která patří k tomu nejlepšímu, co bylo za poslední roky v Praze k vidění, je evidentně představit kulturu raně a vrcholně středověkých středoevropskýchz benediktinských klášterů a jejich vliv na zrod a upevnění státnosti ve střední Evropě. Svým způsobem k tomu stačilo naplňování benediktinského hesla Ora et labora, tedy Modli se a pracuj.

Výstava je sektorově rozvržena tak, aby vyvolávala představu „ideálního“ kláštera, tzn., že poté, co obejdeme sochu sv. Benedikta z dílny M.B. Brauna, vstoupíme postupně do všech klášterních částí, tedy např. prelatury, křížové chodby, refektáře, dormitáře nebo kapitulní síně. Svůj sektor zde, samozřejmě, mají také klášterní kostel s portálem, kaplí a pohřebištěm. Funkce těchto částí pak přibližují vystavované exponáty a zajímavé doprovodné texty. Toto rozložení se týká hlavního výstavního prostoru v přízemí, kde najdeme také kopii Vyšehradského kodexu, o kterém zde máme možnost rovněž shlédnout zajímavý dokument ČT. Na galerii v 1. patře si ještě můžeme prohlédnout expozici nazvanou Benediktinské dědictví.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Protože nechci přijít o možnost levně a dobře se v Praze najíst, konkrétní podnik raději neuvedu. Prozradím jen - pro někoho možná překvapivý fakt - že není žádný problém se v centru Prahy nakrmit v rozmezí 80 až 100 korun. A to dokonce ani o víkendu.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Musím zopakovat, že výstava je to skvělá a byla by škoda ji nevidět. Těžko vyzdvihnout některý sektor nebo exponát, protože krásné i pozoruhodné jsou opravdu všechny. Najdeme zde kamenné prvky ze starých klášterních chrámů, zdobné podlahové kachle, zlaté kalichy a relikviáře, výrobky ze slonoviny i pouhá torza kamenných skulptur. Svým pojetím a krásou navíc výstava působí nesmírně příjemně a pozitivně. Přiznám se ovšem, že nabízenou otázku „Jaká by byla Evropa, kdyby ve svých základech nestála na Benediktově Řeholi?“, jsem si nepoložil. A fakt, že české – tedy regionální - benediktinské kláštery fungovaly vždy v těsném kontextu s těmi francouzskými, německými nebo uherskými, mi byl zřejmý i bez této výstavy. Takže nakonec v této části článku vyzdvihnu dvě – víceméně osobní – záležitosti. Ad 1) mě velice potěšil fakt, že jsem zde na vlastní oči uviděl mnohé exponáty, které jsem doposud znal jen z (převážně) černobílých fotografií a o kterých jsem si několik dní před cestou do Prahy přečetl pár informací v knize Románské umění v Čechách a na Moravě. Ad) 2 jsem upřímně nadšen z toho, že zde bylo – samozřejmě bez použití blesku – fotografování povoleno. A to bez nějakých doplatků ke vstupnému či nějakých dalších omezení.

Ostatní informace

Výstavu „Otevři zahradu rajskou: Benediktini v srdci Evropy 800-1300“ pořádá v pražské Valdštejnské jízdárně (vedle stanice metra A Malostranská) Národní galerie PrahA ve spolupráci s Katolickou teologickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze a Centrem medievistických studií Akademie věd České republiky. Její název je převzat z modlitby opata pařížského kláštera Saint Denis. Výstava, kterou můžeme s klidným svědomím označit za jedinečnou expozici raně středověkého evropského umění, byla zahájena 7. listopadu 2014 a potrvá již jen do 15. března 2015. Vstupné na výstavu je 180,- Kč (snížené 90, rodinné 350) a otevřeno je v jízdárně od 10,00 do 18,00 hod., samozřejmě s – u nás tradiční – pondělní zavíračkou. Zakoupit si zde můžete rovněž velmi vyvedené – a opět pouze brožované – katalogy k výstavě. Ten silnější stojí 700,- Kč, jeho menší bratříček pak 280,- Kč. Já osobně jsem na výstavě zůstal pár minut přes dvě hodiny a lidé kteří přišli těsně po mně, odcházeli většinou současně nebo těsně přede mnou. V žádném případě však není problém zde strávit čas dvojnásobný.