Pomník Babičky Boženy Němcové v Babiččině údolí

Prvním, kdo přišel s úmyslem zřízení pomníku Boženě Němcové a jejímu dílu v Babiččině údolí, byl nejspíše smiřický lékař a velký národovec MUDr. Otakar Jedlička, který stojí také za pojmenováním této lokality, neboť ho poprvé použil v roce 1878. Zprvu byl proti tomuto názvu odpor, zejména u zdejší šlechty, z níž byl tím nejhlasitějším princ Vilém kníže ze Schaumburg-Lippe, který s nelibostí nesl, že při obdivu Babiččina údolí se úplně zapomíná na tu, která tuto lokalitu učinila tak líbezným a krásným místem kněžnu zaháňskou, jež se přičinila vhodnou výměnou polí a jejich přeměnou v lučiny a zalesněné plochy o tuto romantickou krajinu jako z pohádky.

Netrvalo však dlouho a tento nápad se rozšířil nejen po celém kraji, ale i mimo něj. Již v červnu 1885 uspořádaly sokolské jednoty z Podkrkonoší za účasti téměř všech vlasteneckých spolků shromáždění v Ratibořicích, z něhož byl čistý výnos 200 zl. určen na zbudování pomníku. K položení základního kamene na místě, jež bylo věnováno Bedřichem ze Schaumburg-Lippe, však došlo až u příležitosti 100. výročí narození Boženy Němcové, tj. 25. července 1920. Tehdy byl před 10.30 hod. uspořádán v České Skalici promenádní koncert a ve 12.00 hod. byl pro hosty uchystán v Semerádově hotelu společný oběd, jehož se zúčastnili: spisovatel Alois Jirásek se svými 3 dcerami, předseda poslanecké sněmovny František Tomášek, velitel 4. pěší divize generál Armand Charles Philippe, spisovatel František Sekanina, básník František Serafínský Procházka, Marie Němcová, vdova po řediteli pomologického ústavu a nejmladším synovi Boženy Němcové a mnozí další. Jménem městské rady je uvítal učitel Roman Poláček, který ve své řeči tlumočil radost z přítomnosti francouzských hostů. Zatím se seřadil rozsáhlý průvod s povozy, který se v čele se sokolskou jízdou o 13.30 hod. odebral od „Bojiště“ do Babiččina údolí, kde k základnímu kameni s vtesaným letopočtem „19 25/7 20“ vystoupil předseda Klubu čs. turistů PhDr. Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, jenž vylíčil anabázi okolo pomníku. Po něm uvítal všechny hosty a účastníky slavnosti předseda českoskalického odboru Klubu čs. turistů Václav Rýdl. Když zapěly zpěvácké spolky z České Skalice a okolních měst za řízení kapelníka Hejzlara jím zkomponovaný „Sbor k položení základního kamene k pomníku Boženy Němcové“, promluvil prof. PhDr. Václav Tille o významu Boženy Němcové. Poté již následovaly krátké proslovy a poklepy na základní kámen. Po Aloisi Jiráskovi vystoupili: František Tomášek, PhDr. Jiří Stanislav Guth-Jarkovský jménem Klubu čs. turistů, majitel panství a ratibořického zámku Schaumburg-Lippe, spisovatel Sekanina za „Máj“, F. S. Procházka za žurnalistiku, prof. PhDr. Václav Tille, prof. PhDr. Zdeněk Záhoř, vdova po náchodském profesorovi Sida Volfová, starosta sokolské župy Podkrkonošské JUDr. Josef Čížek, předseda českoskalické hasičské župy Vít, předseda okresní správní komise v České Skalici František Adámek, farář P. Jaroslav Žďárek za obec Chvalkovice, učitel Roman Poláček za městskou radu aj. Po provedení státních hymen přečetl jednatel slavnostního výboru R. Kunthe došlé pozdravné telegramy a přípisy a následně byla předsedou Klubu čs. turistů PhDr. Jiřím Stanislavem Guthem Jarkovským slavnost ukončena.

A proč došlo k tak dlouhé prodlevě? Již v roce 1913 navštívil spisovatel Dr. Jiří Guth prince Bedřicha ze Schaumburg-Lippe, který mu řekl, že žádost o zbudování pomníku před nějakou dobou zamítl, protože ho chtěl zbudovat na svých pozemcích sám a svým nákladem, avšak s příslušným nápisem jak v češtině, tak v němčině. To se však nelíbilo oněm lidem, kteří ho zažádali o poskytnutí vhodného pozemku, a tak k ničemu nakonec nedošlo. Ke kritice tohoto kroku se připojila např. učitelka, spisovatelka a a aktivistka za práva žen Jindřiška Flajšhansová a mnozí další, protože jak sama v Ženských listech 1. listopadu 1913 napsala: „Ale jest spravedlivo odmítnouti dar – jistě skvělý – jen z toho důvodu, že nápis má býti dvojjazyčný? Zde, myslím, správno jen jediné: bez rozmýšlení – vděčně přijmouti!“ To se však nestalo. Nakonec udělal první krok již zmíněný velkostatkář a šlechtic, který daroval pozemek a nic za to nepožadoval.

Slavnostní odhalení pomníku se odehrálo 9. července 1922 a zúčastnily se ho nepřehledné zástupy lidí z celých Čech i Moravy. Neexistoval snad český spolek, který by na tuto slavnost nevyslal svého zástupce a nezáleželo, jak měli tito lidé do Babiččina údolí daleko. Účast byla nejen věcí prestiže, ale též velkým vyjádřením národní hrdosti a sounáležitosti. Velkolepý průvod krojovaných účastníků s alegorickými vozy se vydal do Ratibořic z České Skalice, a to přes Malou Skalici a Bažantnici. První alegorický vůz byl nazván „Dobrý člověk“ a byl vypraven rtyňskými občany (upomínal na rtyňského rychtáře a vyhlášeného formana Hejnu); druhý „Chudí lidé“ byl z Červeného Kostelce a po nich následovaly: třetí „Pan učitel“, čtvrtý „Pohádka“, pátý „Babička“, šestý „Viktorka“ (vypravený žernovskými divadelními ochotníky, znázorňující Viktorku stojící s hadem kolem pasu pod bleskem rozčísnutým dubem blízko divoké skalní sluje) a poslední „Hold B. Němcové“. Před ratibořickým mlýnem zapěla pěvecká župa Bendlova za řízení Františka Gregory z Náchoda mohutný chorál. Hlavním řečníkem byl univerzitní profesor a literární historik PhDr. Albert Pražák, který z širokého pohledu zhodnotil dílo Boženy Němcové. Mezi dalšími četnými řečníky nechyběli: náchodský školní inspektor J. Treitnar, PhDr. Jiří Stanislav Guth Jarkovský za ústřední výbor Klubu čs. turistů, jménem venkova poslanec Jan Černý z Věkoš, za národní socialisty PhDr. Antonín Uhlíř, za Sokolstvo JUDr. Josef Čížek, za okrašlovací spolky prof. PhDr. Jan Urban-Jarník, za město Českou Skalici starosta Antonín Weigert, jménem žen Sida Volfová z Náchoda. Památník, který byl postaven odborem Klubu čs. turistů v České Skalici, převzal do správy obce Žernova krátkou promluvou starosta Josef Máslo. Po zapění chorálu pěveckou župou Bendlovou (450 pěvců) byl zahájen koncert náchodské městské hudby a divadlo v přírodě, čímž byla tato velkolepá akce uzavřena.

Realizovaný vítězný návrh, který vybírala odborná porota, představuje „Babičku“, jak se ve své starostlivosti sklání nad svými vnoučaty Barunkou, Jeníkem, Vilémem a Adélkou, s nimiž po stranách jsou jejich nerozluční přátelé Sultán a Tyrl. Zprvu se myslelo, že jeho tvůrcem bude profesor Quido Kocián z Hořic, který navrhl kovovou pamětní desku na starou školu v České Skalici, nakonec se jím však stal Otto Gutfreund, vynikající český sochař a profesor Umělecko-průmyslové školy v Praze, který zahynul při koupání 2. června 1927, a to ve spolupráci s architektem profesorem Pavlem Janákem. Kvalita díla byla oceněna též tím, že 28. února 1964 se stalo kulturní památkou.