Pohoří Madonie na severu Sicílie, města Castelbuono a Isnello

Pohoří Madonie se nachází na severu Sicílie a je přístupné po silnicích z jihu od města Enna, na opačné straně u moře je asi největší město Cefalú.
Velkou plochu pohoří zabírá národní park Parco delle Madonie a na poutníka zde čeká možnost spatřit krásné sicilské lesy. Nejznámější a nejnavštěvovanější horská střediska jsou malebně položená městečka Castelbuono a Isnello. Z nich i z jiných míst lze podnikat kratší výlety nebo delší túry do hor.
Na některých místech je možné popojet do rozumné nadmořské výšky. Například na začátku města Castelbuono je odbočka vlevo dle ukazatele Rifugio Crispi. Následuje čtvrt hodinová jízda serpentinami do celkem prudkého kopce, při níž je potřeba sledovat označení směru Rifugio Crispi. Takto se jmenuje horská chata, pod kterou silnice končí na malém parkovišti.
U chaty je informační tabule s turistickou mapou a člověk si může vybrat směr pochodu. Jedna ze značených cest stoupá v zatáčkách do lesa. Alternativou je chůze po celkem široké, úvozové cestě, kde se však u chaty i o kus dál nachází řetěz. Asi kvůli autům. V místě s řetězem, kde pěšina kříží uvedenou cestu, se nachází zajímavý starý dub. V jeho vykotlaném kmenu je umístěna socha Panny Marie. Lidé u ní zapalují svíčky a je vidět, že již několikrát měl strom namále, ale vždy se asi podařilo oheň včas uhasit.
O kousek výše ve svahu se nachází informační tabule na místě určeném k pozorování. Otevírají se zde zajímavé výhledy, mimo jiné na Etnu. Pěšina, po které se jde, ústí za chvíli na širokou lesní cestu. Na její levé straně se nachází úžasná náhorní planina Piano Pomo. Kromě krásné přírody určitě každému padne do oka zdejší pagghiaru, typická pastýřská chata. Její část je přístupná a tak lze i nakouknout do interiéru.
Na horním konci louky začíná cesmínový les, který na tomto území rostl v poslední době ledové. Některé duby cesmínové jsou opravdu zajímavé exempláře stromů. Po chvíli stoupání následuje pro změnu bukový les s velkými a statnými kmeny i bizarními kořeny buků. Každý strom je hotovou botanickou lahůdkou. Jeho kůra je pokryta mechem, kapradinou či nějakou parazitní rostlinou.
Poutník zde přichází do míst, o kterých se sice nedá říct, že by na ně nevstoupila lidská noha, přesto je to úplně jiná Sicílie než v přeplněných městech a turistických střediscích. Následující úzká cesta se kroutí až nad hranici lesa, kde se z ničeho nic najednou na skalce objeví zajímavý kříž. Jmenuje se to tady Cozzo Luminario (1.512 m.n.m.).
Autora kříže a důvod jeho postavení jsem nezjistil, to vůbec nevadí. Rozhled je úžasný na všechny strany, typická holá i kamenitá krajina Pizzo Carbonara. Hluboko dole je vidět město Castelbuono, nad ním vesnice Pollina a v dáli Tyrhénské moře s Eolskými ostrovy.
Když se člověk podívá směrem k horám, uvidí před sebou na kopcích celkem tři kříže. Jeden z nich nebo i další zajímavá místa si může vybrat za cíl dalšího putování. Možností je nespočet. Poznat rozlehlou krajinu Madonie by vyžadovalo ne hodiny, ale dni a možná i týdny putování.
Nádherná krasová kotlina nebo zelená louka, posetá skalkami a květinami, kamenité svahy, krásné lesy či pasoucí se krávy. S každým dalším krokem jsou pohledy do okolí úchvatnější. Krajina nešetří krásou, je plná kontrastů a překvapení.
Nejvyšší kopec Madonie a druhá nejvyšší horou Sicílie se jmenuje Pizzo Carbonara. Ne jenom z něj jsou krásné pohledy na pohoří Madonie, ale vidět je také v dáli pobřeží a v moři se vznášející stříbrnošedé kužele, patrně Eolské ostrovy. Na východě se rýsuje Nebrodi, další významné pohoří na Sicílii. Podrobnějším studiem mapy lze zjistit, že v pohoří Madonie jsou též lyžařské areály, například Piano Battaglio.
*
Cestopis o mém putování po Sicílii je zde: